|
- Dačický | - Paměti | - |
V městě Kolíně nad Labem umřel pan Václav Cecingar, kterýž, jsa po rodu stavu rytířského, konšelem městským byl a do smrti své zůstával, za poctivou živnost městskou, již vedl, jse nestydíce.
Zemřeli také těch časuov pan Václav z Bítova a v Plaňanech, jsa zbit a zraněn od vojenských loupežníkuov. A na Horách Kutnách v předměstí hloušeckém, v Mečkase tak řečeném, v domě svém, pan Matyáš Šlechtín z Sezemic, jsa stár okolo let 90, a do Bohdanče ku pohřebu dovezen.
Pan Vilém z Vřesovic, nejvyšší mincmejstr, jenž byl také pod tím českým pozdvižením z Čech odjel, vrátil jse zase do Hory Kutny a jest zase k tomu ouřadu uveden; a pan Albrecht Klusák, jenž byl místodržícím toho ouřadu učiněn, jest té povinnosti zbaven. Sic tempora mutantur. A hned brzo tejž pan Vilém z Vřesovic nastoupil na Mikuláše Vodňanského, jehož byl předešle prvním konšelem městským tu na Horách Kutnách učinil, aby na závazek vzat byl, za příčinou, pod tím českým pozdvižením že by něco na újmu téhož pana z Vřesovic, mincmejstra, sepsal a tisknouti dal. Též nastupoval tejž pan mincmejstr na příze jmenovaného pana Albrechta Klusáka a Zikmunda Kozla, jenž byli k spravování Hor Kuten od stavuov českých poadvižených nařízeni, aby jemu z toho právi byli a nahražorali.
Vstoupili v stav manželský: pan Albrecht Giglinger z Knejslštejna a na Termesyfích se paní Mandalenou, dcerou pana Albrechta Vraždy z Kunvaldu, pozůstalou vdovou po panu Janovi Salavovi z Lípy. Actum v domě Knejslíkovském, jinak Knížetským, pana Radslava Hlavsy z Liboslavě, Montibus Cutnis, v poslední neděli masopustní, dominica Esto mihi.
V touž neděli masopustní kněz Václav Termenus Teplický, jenž tu na Horách Kutnách drahně let děkanem byl, vdávaje také dceru svou Theodoru za kněze Zikmunda, faráře od Náměti, procházeje jse při tom veselí svadebním a v tom jse roznemohše, umřel; což od strany římského náboženství posměšně bylo souzeno a vykládáno. Byl pícnatý, obtlouštní člověk, na peníze honný; a v chrámě sv. Barbory jest pohřben.
Nazejtří pak v pondělí masopustní pan Václav z Vřesovic pojal k manželství (jsa vdovcem) pannu Johanku, rozenou Gerštorfku. Actum na Horách Kutnách v domě Mejšňarovském.
V městě Novém Kolíně nad Labem vstoupili v stav manželský: pan Zikmund Naksera, vdovec, se paní Lidmilou Hradeckou, vdovou, rozenou Kasalickou z Kaštic. Nota. Tak jse předce ženili, vdávali, veselí jsouc, pili, hodovali, na záhubu vlasti své nic nedbali, jedni druhé jak mohli obírali, mnozí k nepřátelům přistupovali, chudí k Bohu úpěli a volali:
Pomáhejžť Buoh, milý Čechu,
jenž juž nejsi než v posměchu;
každý do tvé vlasti běží,
nezůstáváš jen v loupeži;
ochraňujž sám Pán Bůh tebe
a pomoz z země do nebe.
Umřel Ondřej Zajíčků, řezník, letitý člověk; též Jiřík Gemlička, pekař v dolejším městě pod brankou.
V pondělí po neděli postní Oculi pan Vilém z Vřesovic, nejvyšší mincmejstr, obnovil konšely městské na rathauze na Horách Kutnách, učiniv prvním Jana Endrli.
Umřela Johanka Elšická z Elšic, pozůstalá vdova po Jakubovi Skřivanovi na Horách Kutnách. A v Praze umřel kněz Havel, farář u sv. Jiljí, jenž předešle na Horách Kutnách u chrámu sv. Panny Barbory správcem duchovním byl; kazatel slova božího vejborný.
V domě Jana Kosaře, řečeném Melhauz, knechti, soldáti vojenští, Němci, učinivše mezi sebou šarvátku, jednoho z nich zabili.
Též jeden knecht vojenský, Němec, svou knechtku Němkyni, přivázav jí kámen k hrdlu, do rybníka u kláštera Sedleckého uvrhl a utopil.
Pan Vilém z Vřesovic, nejvyšší mincmejstr, přijel na Hory Kutny s nařízením, aby všickni na Horách Kutnách, i stavu rytířského tu obejvající, zbraně své (krom zbraní pobočních) před něj na Vlaský dvuor složili; což jse vykonalo.
Vilém Malovec z Malovic zastřelen jest zoumysla a nevážně od jakéhosi myslivce nevážného.
Pan Jan Zikmund Mírek z Solopisk a na Pašiněvsi, jsa ložumentem v městě Hoře Kutně, v domě Krbcovském proti rathauzu, roznemohše jse a nedlouho v té nemoci zůstávaje, tu umřel a u kostela sv. Panny Barbory pohřben jest.
V pátek po Květné neděli před Hody velikonočními Bartolomeus Pica Straka, opat sedlecký, a s ním spolu pan Heralt Václav Libštejnský z Kolovrat, jenž tu v městě Hoře Kutně na Hrádku nad Páchem, potokem tak řečeným, obejval, též pan Vilém z Vřesovic, nejvyšší mincmejstr, šli z kláštera Sedleckého v procesí s monstrancí do města Hory Kutny až na Vlaský dvuor a tu náboženství své konali. Někteří žáci školní z Kaňku i horští s nimi jíti a zpívati museli.
Na týchž Horách Kutnách v domě Jiříka Matoušovic, řezníka, umřela paní Maruše, manželka pana Václava Věžníka z Věžník, rozená Pětipeská, a odtad preč ku pohřebu vezena.
Též umřela na Horách Kutnách měsíce máje Marie, manželka Jana Agatona.
Na Puchři, nedaleko Hory Kutny, umřela paní Johanka Šlechtínová, vdova, rozená Slánská, a v Klucích, vsi pana Petra Lukaveckého z Lukavce, jest pohřbena. Byla stáří věku svého bezmála jedno sto let, chodě čerstvě až do smrti.
Pan Jindřich Materna z Květnice, syn dobré paměti pana Adama Materny a na Přítoce, umřel jest na Žerčicích, sídle svém, v kraji Boleslavském, byv stáří věku svého okolo let šedesáti; po němž vdovou zůstala manželka jeho paní Mariana, rozená Pešička z Komárova. V Starém Bydžově na gruntech svých jest pohřben.
V neděli Jubilate, po památce sv. apoštoluov Páně Filipa a Jakuba, Jan Samků Klatovský, jsa vdovcem a rychtářem městským na Horách Kutnách, pojal k manželství Kateřinu, pozůstalou vdovu po Matějovi Chladnovi, soukeníku.
A v outerej po též neděli Jubilate vstoupili v stav manželský pan Mikuláš Straka z Nedabylic, vdovec, se paní Kuňkou z Šaratic, zůstalou vdovou po panu Burjanovi Vlčkovském z Vlčkovic.
V pondělí post feriam Filipi et Jacobi učiněn rychtářem městským na Horách Kutnách Zikmund Červenomlejnský místo Jana Klatovského.
V pondělí po neděli Cantate, 10. dne měsíce máje, na Horách Kutnách pan Zikmund Materna z Květnice, jsa vdovcem, pojal k manželství paní Annu, pozůstalou vdovu po panu Maršovi Dobřenském z Dobřenic, rozenou Chuchelskou z Nestajova. Actum v domě Mejšňarovském.
Umřel na Horách Kutnách pan Zikmund Karel Popel z Vesce, hrbovatý, zůstávaje neženatý, syn nebožtíka Jindřicha Popela; u kostela Námětského pohřben.
Též umřela Anna Šimáčková od Raků, mlynářka.
Kněží evanjelitského religionu v nebezpečenství a soužení zůstávali od lidu vojenského v královstvím Českém zůstávajicího, z nichž jeden, totiž kněz Cyprián Pešín, rodilý v městě Žatci, jenž farářem u kostela Námětského bejval a tu na Horách Kutnách jse oženivše osadil, jevše přes pole na voze se panem Kašparem Melicharem z Žerotína, k sobě příznivým, obklíčeni jsou od vojákuov loupežných a hned tu od nich tejž kněz Cyprián mocí vzat a zbit jest a do města Chrudimě dopraven, v tu neděli 16. dne měsíce máje, odtad potom na Choltice. A s ním jse vězeje jej šacovali, takže jim nemalou sumu peněz objednati a dáti musel. A tak jse jim vyplativše, do Hory Kutny jse navrátil.
Umřel na Horách Kutnách pan Albrecht Sak, byv ouředníkem na Žehušicích.
Pan Jeronym Jindřich, syn pana Ladislava Hrobčického z Hrobčice a na Čestině Kostele, vstoupil v stav manželský se pannou Marií, rozenou šlechtičnou z Říčan, v ten pondělí po památce Nanebevstoupení Krista Pána, 24. dne měsíce máje. Actum na Horách Kutnách.
Umřel na Horách Kutnách Hans řečený Hes, kterýž předešle hutmistrem a šmelcířem rud a kyzův horních drahný čas byl, však potom, jsa od jiných osočen, toho zbaven jest a v bídě život svuoj dokonal.
Ve čtvrtek po památce Seslání Ducha sv. v městě Hoře Kutně na Hrádku nad Páchem umřela jest paní Alena, rozená Bohdanecká z Hodkova, manželka pana Heralta Václava Libštejnského z Kolovrat, již byl tejž pán, vdovu po panu Václavovi Chotouchovském z Nebovid zůstalou, k manželství pojal; a v chrámě sv. Panny Barbory při kaple mincířské pohřbena jest.
A v tejž čtvrtek v noci na pátek umřel také na Horách Kutnách Karel Kunata, dětátko, syn dobré paměti pana Jetřicha Šatného z Olivetu se paní Esterou, rozenou Skalskou z Dubu, manželkou jeho, splozený, na němž ten rod po meči přestal mužského pohlaví.
V sobotu v noci na neděli po památce těla Božího, 12, dne měsíce Junii, června, narodila jse na sirobu po otci svém, panu Jetřichovi Šatném z Olivetu, dcerka jeho se paní Esterou, rozenou Skalskou z Dubu, splozená a dáno jí na křtu svatém jméno Kateřina Bohunka.
Ve čtvrtek 1. dne měsíce Julii, července, opěty procesí, od nejvyššího mincmejstra pana Viléma z Vřesovic nařízená, s monstrancí a muzikou jse na Horách Kutnách v městě Hoře Kutně vykonávala s opatem sedleckým Bartolomějem Picou; při čemž byli osobně přítomni tejž pan mincmejstr a pan Heralt Václav z Kolovrat, jsa oba religionu řimského katolického, za nimiž kráčeli i někteří religionu evanjelitského, k zalíbení témuž mincmejstru; k kteréžto procesí se také u všech kosteluov zvoniti muselo.
Zemřeli: Václav Trnka, prokurátor, podagricus, a Kateřina, manželka Jana Glogera, písaře mince tu na Horách Kutnách.
Šepmistři a konšelé města Hory Kutny jsou i k tomu přinuceni, že kněze Jeremiáše, jim nepovědomého, k děkanství tu na Horách Kutných přijíti museli, a k tomu při kostele sv. Jakuba, jenž sluje U Vysokého, uveden jest, a ten hned v vornátě (což byli Horníci opustili) přisluhoval, o čež mezi některými hádky a nelibosti byly, jakkoliv ornát (totiž po česku ozdoba) žádného nespasí ani nezatratí.
Téhož měsíce Julii, července, v domě paní Mandaleny Lorencdorfové z Bítova, v předměstí čechovském za Kouřimskou branou na Horách Kutnách, umřela paní Judit od Leksů, pozůstalá vdova pó panu Fridrichovi Hakerovi, jenž předešle jměla k manželství pana Alexandra Elšice z Elšic.
Měsíce Augusti, srpna, pan Jindřich Dráchovský z Dráchova, jsa smrteldně zraněn od Karla Lukaveckého z Lukavce a nemoha vyhojen býti umřel.
Téhož měsíce na Vorle Karel Straka z Nedabylic zabil Hendricha mladého Gerštorfa.
Dvacátého a devátého dne měsíce Augusti, srpna, oddána jest k manželství Salomena, děvečka služebná od paní Mandaleny Lorencdorfové z Bítova, za Jana mlynáře, řečeného Šenkéř.
Měsíce Septembris, září, umřela Veruna Zygelovic, vdova.
Třináctého dne měsíce Octobris, října, umřel na Horách Kutnách Jan řečený Oppl, po němž vdova zůstala manželka jeho Dorota, již byl (byv vdovcem) k manželství z města Čáslavě pojal.
Dorota Setářovic, maje k manželství Matesa Kuchenfeita, havéře, Němce, na Horách Kutnách na Rybném trhu, zradila nad ním a pobravše mu, což mohla, zoumysla od něho preč utekla; nebo byvše děvečkou na vandr ucházeti od rodičův svých navykla. Tak od manžela utekše, mezi knechty vojenské se dostala.
V pondělí den památky Všech svatých 1. dne měsíce Novembris, listopadu, kněz Bartolomeus Pica, Straka, rodilý v městě Hradci Jindřichově, jsa zase dosazen na opatství kláštera Sedleckého při Horách Kutnách, korunován jest k témuž opatství. Po korunování hodováno a veseleno.
V Vlaském dvoře na Horách Kutnách, kdež od starodávna residencí jest nejvyššího mincmejstra v království Českém, stratila jse monstrancí stříbrná, jenž tu k kaple královské náležející zůstávala; ale jest zase (však rozbořená) nalezena. Skrze což jse Anna, manželka Andreasa Hubeusa, písaře radního pánuov šepmistruov, do vězení dostala, že nějaké kousky stříbrné, té monstrancí nápodobné, k zlatniku poslala a je sobě od téhož manžela svého dané býti pravila, čemuž on odpíral. Těžce na to od nejvyššího pana mincmejstra pana Viléma z Vřesovic nastupováno.
Umřela na Horách Kutnách panna Johanka, rozená Horňatecká z Dobročovic, zůstávaje při paní Marianě Mírkové, sestře své, panna obstární; a ku pohřebu na Žabonosy dovezena.
Měsíce Novembris, listopadu, vstoupili v stav manželský Jan Agaton, vdovec, se pannou Annou od Zygeluov.
V pondělí v noci na outerej u vigilii sv. Tomáše, před hody vánočními, zapálilo se uhlí v hutech horních šmelcovních Jeho Milosti císařské při Horách Kutnách a hořelo velmi, skrze což stala jse škoda nemalá; nepovědomo, jak se zapálilo.
Pan Vilém z Vřesovic, nejvyšší mincmejstr, zapověděl a zastavil v hody vánočni kázaní a přisluhování ve dvou kostelích, totiž u sv. Barbory a u Náměti na Horách Kutnách, vzav příčinu, že farářové těch dvou kosteluov v vornátích přisluhovati se zpečovali; a tak jsou v ty hody boží v těch dvou kostelích služby boží opuštěny, pročež bylo v lidu obecním zhoršení a naříkání. Toliko jse v Vysokém kostele sv. Jakuba (kdež nový děkan, kněz Jeremiáš, Horníkuom bezděk dosazen byl a vornátu užíval) a Němcuom v kostele Svatojiřském za branou Kouřimskou posluhovalo, a kněžím horským (jenž v vornátích přisluhovati nechtěli) vypověděním hrozeno bylo.
Umřel na Horách Kutnách Jan Sokol, krejčí, byv starý věku svého okolo 80 let.
V pátek den památky sv. Šťastného, 14. dne měsíce Januarii, ledna, umřela Eva, manželka Václava Labušky.
Anna Koláčníkovic, pozůstaiá vdova po Samuelovi Barbarovi, urodivše v vdovství svém dítě a jmaje proto od práva na sebe nastupování, pravila tím vinného býti nějakého soldáta vojenského, že by jí násilí učinil, a tím toho odbyla. Avšak Zikmund Hlas, toho sobě neošklivíce, ji k manželství pojal, v ten outerej po památce sv. Antonína, 18. dne měsíce Januarii, a tak ženy s hotovým dítětem dostal.
Umřela Dorota Koláčníkovic, řečená Vovesná, vdova.
Vstoupili v stav manželský: pan Štefan Mírek z Solopisk, jsa vdovcem, se pannou Kristinou, dcerou pana Mikuláše staršího Lukaveckého z Lukavce a na Všebořicích. Actum na Horách Kutnách v masopust, v neděli Sexagesima, 30. dne měsíce Januarii.
Ve čtvrtek po neděli masopustní Esto mihi, po památce sv. Doroty, 8. dne měsíce Februarii, února, umřela Marta, manželka Jiříka Lederera, kupce kramáře na Crkani v rynku na Horách Kutnách.
Po ní brzo umřela také Zuzana, manželka Honsa, kramáře železných věcí.
Potom ve čtvrtek po neděli postní Reminiscere, den památky sv. Matěje apoštola, umřel Jan řečený Zima, jinak Vočadlo, sladovník v dolejším městě při Páchu naproti Novým mlejnuom.
Měsíce Februarii, února, Albrecht Lukavecký z Lukavce, ayn nebožtíka pana Tristrama Lukaveckého, dav jse z Hor Kuten mezi lid jízdný vojenský Jeho Milosti císařské, nařizený do Prahy, jenž tam zůstávaje a nic platný nejsa leželi, jest od jednoho z nich v cestě, když spolu jeli (učinivše s ním svádu) zabit; po němž vdovou zůstala Marta Barbara, po rodu Karlovská z Lochonic od Budských, již byl vdovu, pozůstalou po panu Adamovi z Říčan, k manželství pojal tu na Horách Kutnách.
Jeho Milost císařská Ferdinandus II., český, uherský etc. král, najíti jest ráčil všecknu minci k dělání peněz v království Českém ze všelijakých pagamentuov, jakýmsi bohatým kupcuom cizozemcuom, z nichž jeden žid, podle smlouvy s nimi učiněné, pod plat a termín vyměřený. Ti nájemníci, dostavše jse do Hory Kutny měsíce února, zarazili a dělali na Vlaském dvoře minci velmi lehkou, zvláště grošíky po třech krejcařích, víceji měděné nežli stříbrné, ačkoliv prve cizozemská mince falešná, velmi také lehká, houfně jse v království Českém rozmohla, nebo časné zastavení toho obmeškáno bylo; skrze což vuobec mezi lidmi nesnáz a hadrunky vznikly a ve všech věcech povstala drahota nesmírná; nebo handléři, kupci, obchodníci, řemeslníci etc. všelijaké věci, zvláště nenasycení lakomci a dráči, sobě na nejvyšší zvedli a nahnali, nic na duši a dobré svědomí nedbajíce, s soužením a žalostivým naříkáním lidu chudého. Mnozí pak šibalové takovým v Čechách neřádem podle světa nabyli a zbohatli neprávě a nespravedlivě, což Pán Buoh trestati bude.
Před hody velikonočními starší nad havéři hor stříbrných na Horách Kutnách, přinesše k týmž hoduom dary nejvyššímu mincmejstru pan Vilémovi z Vřesovic na Vlaský dvuor, obdrželi to při něm prosebně, že v neděli nastávající Resurrectionis Christi, též v pondělí, služba boží evanjelitská, jenž byla předtím zastavena, jest v kostele Barborském držána a konána. Kostel Námětský, ten předce zamčený, pustý zůstával. Což tak podle vůle světské zůstává do smilování božího. A slovo Páně nezahyne, ale zůstane na věky.
Martii, března, umřel Václav Lavička, řezník.
Brzo po něm umřel také ve mlejně svém nedaleko města Hory Kutny Daniel Tříska, syn nebožtíka Dobiáše Třísky, zůstávaje v dlouhotrvající nemoci.
Při začátku měsíce Aprilis, dubna, umřela Dorota, manželka Jana Hylana, jinak Novotného, řezníka od Kubků na Horách Kutnách.
Téhož také měsíce Aprilis v sobotu po Velikonoci umřel na týchž Horách Kutnách Jiřík Lederer, rodem z Normberka, kupec věcí krámských; a tak nedlouho po Martě, manželce své, živ byl. Ti manželé byli jse spolu tu do Hory Kutny dostali a tu jse osadivše handlem kupeckým zbohatli, několiko dětí spolu splozených pozůstavivše.
Ve čtvrtek v noci na pátek po neděli Misericordia, 14. dne měsíce Aprilis, dubna, umřela na Horách Kutnách paní Lukrecia, rozená Krejštanka z Krejštanu, zůstávaje vdovou po nebožtíku panu Karlovi Robmhapovi z Suché, a u chrámu Barborského jest pohřbena.
Umřela Dorota, manželka Fridricha, bradýře na růře při chlebních krámích obecních.
Karel kníže z Lichtenštejna, nařízený správce království Českého, jeda z Rakous do Prahy, zastavil jse s svými v městě Hoře Kutně; od Horníkuov jest přivítán ve čtvrtek 21. dne měsíce Aprilis, dubna, a zůstav tu přes noc na Vlaském dvoře, nazejtří v pátek odjel.
A hned na druhý den přijel také do Hory Kutny N., kníže z Sasen, jenž, jsa jedním hejmanem, vojenským oficírem Jeho Milosti císařské, v Čechách ležel, s nemalým obtížením obyvatelubv, jejž a lid jeho vojenský vychovávati museli. Chtěl, aby mu za neberné peníze (jichž tak nabyl) dobrou bernou minci, jenž jse tu na Horách Kutnách dělala, dali, čehož když dostati nemohl, s hněvem a pohrůžkami zase odjel.
V sobotu po památce Nanebevstoupení Krista Pána, 7. dne měsíce máje umřela na Horách Kutnách v domě řečeném Knížecím paní Anna, manželka pana Radslava Hlavsy z Liboslavě, ten čas Jeho Milosti císařské rychtáře; byla dcerou nebožtíka Jana Skřivana, krejčího tu na Horách Kutnách.
V pondělí po památce Nanebevstoupení Krista Pána, 9. dne měsíce máje, nejvyšší mincmejstr v království Českém pan Vilém z Vřesovic, jenž juž tím ouřadem a pádem stavuov království Českého nabyl a zbohatl a statkuov pana Václava z Budova propadených dostal, obnovil konšely městské na Horách Kutnách. A učiněn prvním konšelem jakýsi Jindřich Velvarský, jenž jse tu nedávno do Hor Kuten dostal a předešle muzikářem houslí bejval, čímž ten ouřad zlehčen; a hned jse přitom v tejž den obnovení starších obecních a osmi soudcuov i volení rychtáře městského vykonalo, vše podle nového nařízení a vůle téhož pana mincmejstra, mimo nařízený a starobylý spůsob a svobody týchž Horníkuov. Čemuž ke všemu tíž Horníci říkali amen, a nižádný jse tomu, jako předkové jich staří, opříti a svobod jich hájiti nechtěli nebo nesměli. On jim pak ve všeckno sahal, řídil a rozkazoval, jako by juž chlapi a otrokové byli, a obec ta u velikých dluzích tápala a v zavedení zůstávala. Pán Buoh rač pomáhati a ochraňovati své věrné svou milostí. - Rychtářem městským učiněn Matyáš Černej, jinak Kancléř řečený.
Ouředníci horní a mincovní na týchž Horách Kutnách bohatli, statky kupovali, peněz na lichvu půjčovali a tak sobě při těch horách naháněli, jak kdo moha.
V městě Novém Kolíně nad Labem umřel Jan Pacheus, jsa v témž městě od dávna nařízeným Jeho Milosti císařské rychtářem, a byl jse tu dostavše osadil a dvakrát oženil.
Na Horách Kutnách měsíce Junii, června, umřela Marketa, vdova pozůstalá po někdy Kryštofovi Daumovi, krejčím, Němci.
V pátek den památky sv. Erazima 3. dne měsíce Junii, června, v noci na sobotu strhlo jse v oblacích veliké, hrozné blejskání ohnivé a hromobití, a hrom udeřil na Vlaský dvuor v městě Hoře Kutně, od čehož shořely krovy nad rejtunkem, kdež ouředníci horní a mincovní v soudu sedávají - a bohatnou. Obec pak města (vem kde vem) na ty hory nakládati museje, s nižádným ziskem se nepotkávali, s soužením a obtížností a naříkáním do milosti boží.
Při tom ohni N. Pleskář, havéř, pomáhaje hasiti, upadl dolů těžce, od čehož nazejtří v sobotu umřel.
Panna Marjana Šolcovna, obejvaje na Horách Kutnách při máteři své, dána k manželství N. panu Tluksovi Hynkovi, člověku přespolnímu. Byla dcera nebožtíka Joachyma, kožešníka v Hlouškách, v předměstí Hory Kutny.
Měsíce Junii, června, umřela Kateřina, vdova pozůstalá po Václavovi Francovi, jenž jse tituloval z Liblic, jsa věku svého táž Kateřina okolo let 70; jenž byla k manželství jměla nejprve N. Ryšánka, řezníka, po něm pak druhého Václava Vozinu, třetího nadepsaného Václava France, vše na Horách Kutnách.
Též vstoupili v manželství N., rozený Germanus z Nydrlandu, jenž se do Čech na vojnu dostal a potřebovati dal, se pannou Annou, rozenou Čáslavskou z Podolí, pannou urostlou, jenž na Horách Kutnách u paní Marjany Firšicky, vdovy, rozené Malovky, přebejvala. Kterážto paní Firšicová ráda obyčej jměla fraucimor vdávati a v tom fedrovati.
V outerej památky Procopii 5. mense Julii, července, vstoupili v stav manželský Karel, syn nebožtíka Zikmunda Kozla na Horách Kutnách, se pannou Lidmilou, dcerou nebožtíka Jiříka Liperta, Germana z Šlakenvaldu, jenž v Praze Jeho Milosti císařské poštmejstrem bejval.
Na krchově kostela Námětského, nedaleko domku hrobníka, propadlo jse díl země s některými těly mrtvými tu pohřebenými, a udělala jse jáma, dolina hluboká, široká; soudím, že to nějaká stará horní šachta dolová a zaplněna od předkuov byla; a jest to zase zemí, prstí zametáno a zaplněno.
Ve čtvrtek 14. dne měsíce Julii, července, před památkou Rozeslání sv. apoštoluov Páně, umřela na Horách Kutnách Alžběta Holoubkovic, pozůstalá vdova po Janovi Šoltysovi, kterýž kdy umrtven jest, vide retro. Jměla předešle k manželství Jana Čechtického na týchž Horách Kutnách.
Lid vojenský císařský v království Českém po městech rozkvartýrováni vždy zůstávali, nejsa nic užitečni, na něž k vychovávání jich obyvatelé téhož království berně a sbírky peněžité nemalé, vem kde vem, beze všeho svolení a na'řízení sněmovního sbírati a dávati museli s naříkáním; avšak tejž lid vojenský nepřestávaje, kde a jak mohli, drancovali, sem i tam jse projíždějíce. Z města Kouřima přijevše jich koliksi do města Hory Kutny v sobotu po památce sv. apoštoluov Rozeslání učinili a některé zranili. Potom v noci přibralo se jich víceji do vsi Přítoky, nedaleko Hury Kutny, a tu vše vydrancovali i dobytek sedlákuom pobrali; též ve vsi Bylanech učinili a Jana Mlynáře, řečeného Šenkéř, jenž odtad nedaleko obejval, zoumysla zamordovali; tak sobě nekrygsmansky, ale šelmovsky provozovali, s pohrůžkami horších věcí, vzavše toho příčinu, že by tu předtím jeden z jejich zabit byl. Žádný takovým škůdcuom odepříti nesměl pro vrchnost a jiná nebezpečenství; a práva tehdáž, zvláště domácím (jež rebelles nazejvali) zamezeny byly. I někteří rození domácí Čechové takovým loupežným cizozemcuom v takových nešlechetnostech (toho oučastni jsouce) nápomoci byli a je v tom fedrovali.
V outerej 2. Augusti, srpna, Jan, syn Zikmunda Labušky, mincíře, pojal k manželství Kateřinu od Balatejch, dceru nebožtíka Václava Nemesa, o niž nesnáz byla; nebo předtím jinému přespolnímu slíbila a zamluvena byla.
Umřel na Horách Kutnách ve čtvrtek post Laurentii v domě svém na Tarmarce pan Zikmund Materna z Květnice, zanechav po sobě manželky své v vdovství, již byl nedávno, jsa vdovce.m a ona vdovou, pojal, paní Anny, rozené Chuchelské z Nestajova; v kostele Barborském v kaple mincířské pohřben jest.
Předtím v dole horním, řečeném Mládenec, na Kuklíku, dva havéři, lezouce z téhož dolu, upadl jeden na druhého a tak spolu do hlubiny spadše a smrteldně jse potloukše odtad vytaženi, kolikýsi den potom zemřeli. Třetí, jenž s nimi lezl, sotva jse na fartu obdržel. Nebezpečná jest práce havéřská.
V neděli 14. Augusti, srpna, Jan Novotný od Kubků, řemesla řeznického, řečený Hylan, jsa vdovcem, pojal k manželství pannu Rozinu, dceru nebožtíka Jana Fidlara, rodilého z Hostinného, města pánuov z Valdštejna, jenž tu na Horách Kutnách zůstávala.
Umřela Dorota Skřivanka, pozůstalá vdova po Filipovi Fidlarovi z města Hostinného, jenž jse byl k ní tu na Horách Kutnách po Janovi Skřivanovi, krejčím, přiženil a potom, nesvorně spolu zacházeje, jse rozloučili. Byla dcera Jindřicha Trnky, jenž před lety písařem radním při právě p. šepmistrů bejval.
Téhož měsíce Augusti dne 23., v outerý, vstoupili v stav manželský Hans Gloger, rodilý z Slezska, jsa vdovcem a písařem v minci na Vlaském dvoře, jenž jse byl tu na Horách Kutnách oženil a osadil, se pannou Rebekou, dcerou pana Kašpara Helzle, Germana přespolního, kterýž jse tu na Horách Kutnách zdržoval a od sobě příznivých fedrován. Ta nevěsta zrostu hojného, ženich podagricus, a tak nemocný k oddavkuom vezen.
Much mnoho a houfně spolu podivných barev rozličných letělo v povětří mimo Kaňk a Horu Kutnu; některé na zem padaly, sbírány a ukazovány byly. To jistě praesagium nějakých nových věcí budoucích.
Pan Václav Čejka z Olbramovic, jsa v stavu mládeneckém, pojal k manželství pannu Kateřinu, dceru nebožtíka pana Jana Chotouchovského z Nebovid a na Hostačově, sirotka bohatého, již sobě od Jeho Milosti císařské objednal. Oddavky a svadební veselí vykonáno v neděli po památce sv. Bartoloměje apoštola v domě Mejšňarovském na Horách Kutnách.
Mates od Sabiny, vdovy Piscisové, zahynul a umrtven jest v dole horním, řečeném Samson, švubem, smradem tak řečeným, jedovatým, na cougu horním kuklickém. Když odtud mrtvý vytažen a ku pohřbu nesen, byl pěkný, červený, jako živý; a tak od povědomých toho praveno, kdo tím smradem umrtven bývá, že tak pěkný červený zůstává.
V outerej 13. dne měsíce Septembris, září, vstoupili v stav manželský Jakub Kácovský, mládenec, mincíř, se pannou Alžbětou, dcerou nebožtíka Floriana Farinesta, jenž šafářem mince bejval.
A nazejtří, totiž ve středu v noci na čtvrtek, umřel Jiřík řečený Růžička, jinak Šrámek, na Tarmarce.
Zikmund, syn nebožtíkaJana Třísky, pojal k manželství Annu, děvečku od pana mincmejstra pana Viléma z Vřesovic, jenž u sestry téhož pana z Vřesovic přebejvala. Actum na Vlaském dvoře v městě Hoře Kutně, v neděli po památce sv. Matouše apoštola 25. Septembris.
V městě Kolíně nad Labem umřel Cyprián V..., jenž prvním konšelem městským byl v témž městě.
V outerej 27. dne měsíce Septembris Karel, syn nebožtíka Augustina Šmilaura, pojal k manželství pannu Marjanu, dceru Šebestiana Helzle, ten čas ouředníka mince.
Předtím v pondělí 26. Septembris Antonín řečený Grysel, rozený Pommer, Germanus, vdovec, jenž předešle, dostav jse do Čech, jměl k manželství N., rozenou Velemickou, pojal k manželství pannu, rozenou Studeneckou z Pašiněvsi. Actum na Horách Kutnách.
Mense Octobris, října, umřela na Horách Kutnách v domě svém paní Johanka Kordová, rozená Horňatecká z Dobročovic, pozůstalá vdova po nebožtíku panu Zikmundovi Kordovi Dobřenském z Dobřenic. Dlouho nepohřbena zůstávala, až potomně na Žabonosy a tam pohřbena jest.
V outerej 11. měsíce Octobris, října, na Horách Kutnách vstoupili v stav manželský pan Mikuláš z Řísnice se pannou Alinou, rozenou Pešičkou z Komárova, splozenou se paní Bohunkou, rozenou Křineckou z Ronova, juž manželkou pana Petra Lukáše Rašína z Ryznburku. Actum v domě Mejšňarovském.
Jménem Jeho Milosti císařské komisaři jacísi, mezi nimiž jeden mnich, vzavše také s sebou Bartoloměje Picu, opata sedleckého, přijeli do Hory Kutny a vešedše na rathauz, tu v přítomnosti konšeluov a vší obce k tomu povolané v velké radní světnici předloženo a oznámeno, že Jeho Milost císařská špitál obecní města Hory Kutny, k správě šepmistruom a radě od starodávna náležející, z správy a moci jich vynímati a pod správu N. řečeného Baptista, rozeného Italiana z Říma, preláta jim Horníkuom nepovědomého (jenž ani přítomný nebyl), uvozovati ráčí. A správa téhož špitála zatím jiným tu na Horách Kutnách jest poručena, do dalšího toho opatření, a věci k témuž špitálu náležité aby zinventovány a popsány byly, jest nařízeno. Nad čímž tíž Horníci hoře a žalost jměli a žádný tomu odepříti nesměl. Týmž spůsobem stalo jse měštanům kolínským, souseduom týchž Horníkuov. - Nota. Mezi jinými toho příčinami byla také tato, že by konšelé důchody špitáluom náležité ustraňovali a sobě tím sami naháněli, což poněkud tak bylo i v jiných věcech obecních. - Týmž spůsobem konalo jse v městě Čáslavi.
V sobotu 22. Octobris, po památce sv. Lukáše evanjelisty, umřel na Horách Kutných Lukáš Trnovanský, rozený Charvát, starý krigsman, jenž jse byl v Čechách osadil, jmaje k manželství Barboru, rozenou Konecchlumskou z Konecchlumu. A také při jiných pro rebelii od Čechuov proti Jeho Milosti císařské vzniklé (v čemž jse byl potřebovati dal) v nebezpečenství pokuty a trestání zůstával; smrt ho toho zbavila. Ku pohřebu do vsi Sv. Jakuba, nedaleko Hor Kuten, na gruntech pana Kašpara Melichara z Žerotína, dovezen.
Dvacátého pátého dne měsíce Octobris, října, dne outerního, vstoupili v stav manželský Jan, syn nebožtíka Václava Lavičky, řezníka, se pannou Kateřinou, dcerou Jana Labušky, suken kráječe u Bartošů.
V neděli 30. Octobris ante festum Omnium Sanctorum N. Johannes, rodilý v Plaňanech pánův Mírkuov, pojal k manželství Dorotu, pozůstalou vdovu po nebožtíku knězi Václavovi Štefanovi Teplickém, děkanu na Horách Kutnách, jsa písařem radním v městě Čáslavi. A to její čtvrtý muž.
Ve středu po památce Všech svatých, v začetí měsíce Novembris, listopadu, umřela na Horách Kutnách paní Johanka, rozená Salavka z Lípy, manželka pana Adama Studeneckého z Pašiněvsi, a na Krchleby, statek téhož manžela jejího, jest ku pohřebu dovezena. - Nota. Na větším díle obyvatelé z stavuov předních z sídel svých do iněsta Hor Kuten jse dávali a tu obejvali, před loupežným nebezpečenstvím, jež lid vojenský Jeho Milosti císařské v zemi pozůstávající provozovali a páchali; nebo Hory Kutny v tom pro užitek, kterýž z mince Jeho Milosti císařské tu na Horách Kutnách vycházel, ušetřovány byly.
Novembris, listopadu, pan Burjan Vrchotický pojal k manželství pannu Aldegundu Johanku, dceru nebožtíka pana Jana Firšice se paní Marianou, rozenou Malovkou z Malovic, manželkou jeho, splozenou, jenž tu při též paní máteři své na Horách Kutnách obejvala.
Téhož měsíce Novembris 22. v outerej vstoupili také v stav manželský: Martinus N., řečený Voják, študent školní, s Rozinou, dcerou nebožtíka Eliáše Knoura Javornického, řemesla kožišnického, jenž jse tu byl na Horách Kutnách oženil a osadil; a hned nazejtří ve středu N. Dongril z Jihlavy s sestrou nadepsané Roziny, Kateřinou, pospíšili jse také oddati, boje jse překážky v tom od jiného, jenž jse s ní Kateřinou slib manželský jmíti pravil.
Při památce sv. Ondřeje apoštola v začátku měsíce prasince, Decembris, zemřely na Horách Kutnách: paní Anna, rozená Chuchelská z Nestajova, pozůstalá vdova po panu Zikmundovi Maternovi z Květnice, po děťátku leže v šestinedělích, na sirobu narozeném. A tak nedlouho po témž manželu svém trvala.
Též panna Alžběta, dcera pana Jana Mírka z Solopisk se paní Annou z Malovic, manželkou jeho, splozená, jenž v podivné, nezhojiteldné nemoci dávný čas zůstávala a nižádnými léky jí zpomoženo býti nemohlo. Obě v chrámě svaté Panny Barbory tu na Horách Kutnách pohřbeny jsou.
Umřel v Praze Johannes Campanus, rodilý v městě Vodňanech, kterýž, byv předešle profesorem akademie pražské evanjelitské, k římskému náboženství přistoupil; avšak po témž přestoupení nedlouho živ byl na tom světě. Tak evanjelitským zhoršení učinil, jako i někteří jiní týmž spůsobem; načež při smrti své hrozně, žalostivě a zoufale naříkal.
V outerej den památky sv. Lucie, 13. dne měsíce Decembris v advent, nařízením nejvyššího mincmejstra pana Viléma z Vřesovic, jménem knížete Karla z Lichtenštejna, místodržícího v království Českém, praporec knechtů vojenských osob okolo 250 a při nich žen okolo 150 s dětmi a s vozy, přivelebili jse do města Hory Kutny a tu po domích sousedských jsou rozforýrováni, aby stravováni byli a zůstávali do dalšího nařízení, čímž sousedé obtíženi jsou. - Příčina toho a vina dávána byla týmž Horníkům, že by nějaké psaní od nich vrchnosti učiněno bylo s pohrůžkou, jestli by jim v jich religionu evanjelitském překážka činěna byla a kněží jich by vyzdvihováni byli, což jse juž v jiných městech konalo, že by lid horní, pracovitý, od těch hor jse vyzdvihli; kteroužto vinu a příčinu jedni druhým přičítali. A hned brzo potom, před hody vánočními, přijevše z Prahy do Hory Kutny tejž pan mincmejstr, ujal se sám všeho města (nebylo vůbec povědomo, jakým právem a nařízením), a poručiv sobě klíče města dáti, vartu domácí vyzdvihl a nadepsaným knechtuom vojenským ji poručil a osadil. Též kněze Jeremiáše od Vysokého kostela (kteréhož byl tu předešle dosadil) zase odtad vyzdvihše, jiného tu, Matouše Apiana z Pardubic, nařídil. Týmž spůsobem na Kaňku učinil.
Kterýžto nový kněz hned tu v hody a svátky vánoční náboženství římské řídil, s svými k tomu nařízenými; kteréhožto kněze uvozování dělo jse a konalo vojensky s nadepsanými knechty, s praporcem a bubnováním, střílením z ručnic. Kostelové jse římským spůsobem světili, kropili. Lid obecný k tomu na lelky a divadla běželi jako opice, zvláště ženské pohlaví. Takhle týmž Horníkuom religion evanjelitský (kteréhož od dávna bez překážky užívali) jest zastaven. V kostele toliko sv. Jiří za branou Kouřimskou v předměstí čechovském, kdež jse germanskou řečí náboženství evanjelitské řídilo a kněz Joachym tu zůstával, jest zanecháno, však s tou vejminkou a od téhož mincmejstra poručením, aby se tu od žádného jiného a nižádnému mimo Germanům, Němcuom, k témuž kostelu přináležejícím, neposluhovalo. Kdo by pak jse buď skutkem neb řečí proti těm nadepsaným nařízeným věcem postavoval, že na hrdle trestán býti jmá. Takhle tíž Horníci osedláni jsou. Ó pomoz, Pane Bože!
Umřel na Kostelci kněz Vít, jenž předešle farářem na Kaňku bejval.
V outerej v noci na středu po památce Narození Krista Pána umřela Rejna, pozůstalá vdova po nebožtíku Jakubovi Bzeneckém, jejíhožto těla mrtvého pohřeb bez kázání slova božího uplacen býti musel novému knězi, nadepsanému panu Matoušovi Apianovi; nebo religionu evanjelitského byla.
V neděli ráno den začetí léta nového umřel také na Horách Kutnách v domě svém v předměstí čechovském za branou Kouřimskou pan Adam Mírek z Solopisk, zůstávaje dlouhé časy v těžké podagrické nemoci, pozůstaviv po sobě v vdovství paní Mariany, rozené Horňatecké z Dobročovic, manželky své, a dcerky Apollony jich splozené. Těla jeho mrtvého pohřeb při nadepsaném knězi Matoušovi Apianovi religionu římského obtížným peněžitým šacunkem smlouván a objednán býti musel. Ten římský kněz, jsa hladek v aksamitovém oděvu, nádherně jse procházel.
V pondělí pak po začetí léta nového pan Vilém z Vřesovic, mincmejstr, nařídil na Horách Kutnách, aby jse konšelé města postavili nejprve ku mši do Vysokého kostela a po vykonání mše na rathauz se vší obcí; a dal jse také mezi ně najíti. A s ním pan Kašpar Melichar, pán z Žerotína, k tomu nařízený komisař, jej, pána z Vřesovic, gubernátorem pěti měst, totiž: Hory Kutny, Kouřima, Čáslavě, Kolína a Brodu Českého, jménem Jeho Milosti císařské a pana Karla z Lichtenštejna, knížete, nařízeného p. místodržícího v království Českém, vyhlásil a dotvrdil. A tu hned jemu, panu mincmejstru, tiž konšelé Horníci obě pečeti města, menší i větší, vzdali, a on k sobě to přijavše, obnovení jich konšeluov (čehož jse oni nadáli a jse proto sešli) odložil a zase na Vlaský dvuor odjel. Také při témž na rathauze shromáždění jim Horníkům přízepsaného kněze Matouše Apiana arciděkanem vyhlásil a aby se týmž knězem spravovali poručil. Jakož pak někteří z týchž Horníkuov nedávno předtím dětem svým listy zachovací pořádného splození objednali, to že v nic obracuje a platné býti nemá, oznámil a usoudil, za příčinou, že by jse to pod rebellí a proti Jeho Milosti císařské pozdvižením díti nejmělo a nemohlo. Dálo jse to vše novou formou a spůsobem, mimo starobylý řád a právo na týchž Horách Kutnách, k zlehčení týchž Horníkuov, s žalostí a zármutkem jich. Dále dal čísti také patent a nařízení knížete Karla z Lichtenštejna, Jeho Milosti císařské místodržícího v království Českém, v slova tato:
Karel, z boží milosti kníže, vladař domu Lichtnštejnského, kníže opavské a krňovské. Jeho Milosti císaře římského, uherského, českého krále tejná rada, komorník a od Jeho Milosti císařské plnomocenstvím nařízený místodržící v království Českém, instrukcí a nařízení, vedle kteréhož jse konšelé a rada na Horách Kutnách, od nás jménem a na místě Jeho Milosti císařské nařízená, ve všelijakých potřebách chovati jmají:
Nejprve jmají jak na pana hejtmana, jenž jím nařízen byl, a v nepřítomnosti jeho na Jeho Milosti císařské rychtáře nařízeného pozor a respekt jmíti, všeckny věci k slávě a chvále boží, k rozmnožení víry katolické v lásce a svornosti začínati, konati a říditi. Jestliže by pak co jak Jeho Milosti císařské, tak obecnému dobrému sloužilo, a oni rady pana hejtmana aneb v nepřítomnosti jeho Jeho Milosti císařské rychtáře potřebovali, jmají to časným oznámením přednésti, tak aby zlé přetrhováno a dobré zvelebováno bylo. A ačkoliv ouřad purkmistrský předešle každého měsíce obnovován a z jednoho konšela na druhého přenášen byl, však poněvadž takový spůsob víc ke škodě nežli k jakému užitku zachován byl, pročež poroučíme, aby takový purgmistrský ouřad při samém primasovi zůstávaI, kterýž každodenně, a kdyby potřeba ukázala, ostatní z rady povolati jmá, jako i oni, na rathauz časně jse scházeti, radu držeti a všeckny a všelijaké spravedlnosti lidské aby vyslejchali a bez daremných protahuov sedávali, na žádné dary jse ohlédati, nýbrž jednomu každému, chudému i bohatému, beze všeho osob respektýrování, práva a spravedlnosti udělovati jmají. Všecky suplikací, citací, obeslání, půhony, vejpovědi, nálezy a jiné všecky věci jménem a titulem pana hejtmana, pokudž by přítomen byl, pakli že by přítomen nebyl, tehdy titulem Jeho Milosti císařské rychtáře, purkmistra a konšeluov vycházeti a publikovány, jako i všelijaké uvažování ve všech věcech panu hejtmanu nebo Jeho Milosti císařské rychtáři, pakli že by oba dva přitomni nebyli, teprve purgmistru přináležeti jmají. Nejmá bez vůle a vědomí pana hejtmana obce obsílati a nižádných schůzek řemeslníkuom dopouštěti. Podobně propůjčování městského práva, opatrování vdov a sirotkuov, ustanóvení škol a znovu vyzdvihování špitálův a vychování chudých, to vše i jiné v moci a poručení pana hejtmana zůstávati jmá. Ten jse bude pak věděti v té věci i v jiných nastalých potřebách chovati a Jeho Milosti císařské vůli naplniti. V jiném ve všem až do dalšího Jeho Milosti císařské aneb na místě a jménem Jeho Milosti císařské a našeho nařízení tíž purgmistr a konšelé vedle zvyklosti a obyčeje starobylého se chovati a to vše, jakž na věrné Jeho Milosti císařské poddané přísluší, činiti jmají a povinni budou. Actum na hradě pražském 3. Novembris léta 1622.
Tak jse konalo i v jiných městech království Českého skrze k tomu nařízené.
Dále tejž pan mincmejstr těžce nastupoval, domlouval a lál týmž Horníkuom pro monstrancí velkou stříbrnou, od předkuov týchž Horníkuov do kostela Svatobarborského udělanou a odevzdanou, kteráž byla zvejší, co ji člověk zvejší stoje mohl rukama vysáhnouti, tu že jsou tito noví horníci ztlouci a zrušiti dali, a kam jse jim vidělo, obrátili, pročež i některé z nich vězením arestoval. Item, všecky důchody, i z statkův pozemských vycházející, z moci jich vyiíal. Potom je konšely městské v ten pondělí po začetí léta nového, mense Januarii, ledna , na rathauze obtlovil, učinivše prvním Jindřicha Velvarského, musikáře ihstrumentův a houslí, kterýž jse byl tu nedávno do Hory Kutny dostal a osadil. A tak to vyřídivše, dal jse do jiných měst, jemu pod gubernátorství (jakž přízeji poznamenáno) uvedených, řídil tam týmž spůsobem, jak jse jemu vidělo.
V městě Čáslavi hrob kamenný Jana Žižky, reka českého, ztlouci a zkaziti dal, jako by dovedl něco slavného etc.
Přijev odtad zase do Hory Kutny a dav odpuštění Radslavovi Hlavsovi z Liboslavě z ouřadu rychtářství císařského, ustanovil na to místo Jana z Tulechova z Prahy, kterýž byl také od evanjelitského religionu k římskému přistoupil. A tak to tejž pan mincmejstr zřídivše do Prahy odjel a soldátuov vojenských (jenž ho tu na Horách Kutnách hlídali) týmž Horníkuom na hrdle zanechal s jich kuběnami.
Umřel Jan Labuška šilhavý, suken krojič od Bartošů.
Januarii Dorota, vdova pozůstalá po Janovi Kozlovi z Rejzntholu, jenž rychtářem městským na Horách Kutnách bejval, urostlá, hladká, dcera kněze Jiříka Dikasta z Jičína, vešedše pospolu v nepoctivé řeči pro N., pochopa práva rychtářství městského, mladého lotříka, oba preč utekli od Hory Kutny.
Pan Johannes Bokogs z Runsdorfberku, mladý člověk přespolní, Germanus, jsa fendrichem vojenským nad soldáty pěšími, jenž tu v městě Hoře Kutně zůstavili, namluviv sobě rychle k manželství paní Esteru, rozenou Skalskou z Dubu, pozůstalou vdovu po panu Jetřichovi Šatném z Olivetu, a jsou spolu oddáni, s vykonáním svadebního veselí tu na Horách Kutnách v tu neděli po památce Obrácení sv. Pavla, 29. Januarii. Několik tu českých kalánův osočeno. Ženich religionu římského, nevěsta evanjelitského.
Ve čtvrtek 2. dne měsíce Februarii, února, o hromnicích umřela jest na Horách Kutnách na dvoře Vlaském paní Lidmila, rozená Voděradská z Hrušova, manželka pana Viléma z Vřesovic, v ty časy nejvyššího mincmejstra, již byl vdovu pozůstalou po panu Jindřichovi Kunrádovi Šanovcovi k manželství dostal, žádných dětí s ní nesplodivše. Kterážto jsa pravého křesťanského religionu a v tom zrozena a vychována, od toho nižádným nabádáním od téhož pana z Vřesovic a paní Anny Doroty, rozené Kamejtské z Elstiboře, máteře své (jenž byli od evanjelitského náboženství k římskému odstoupili) odvedena býti nemohla a v tom setrvavše, jse obránila. Byla dcera dobré paměti pana Václava Voděradského z Hrušova, se jmenovanou paní Annou Dorotou z Elstiboře splozená. Exequie potomně jí podle římského náboženství jsou tu na Horách Kutnách vykonány, s mnichy k tomu od téhož pana mincmejstra nařízenými, a do kostela Barborského tělo její s slavnou procesí jest donešeno, a opat sedlecký Bartolomeus Pica kázání pohřební v témž kostele učinil. Potom ku pohřbu předkův její do Dobřeně jest dovezena.
V neděli v noci na pondělí 5. Februarii ohněm domácím shořely na Suchdole panské stodoly s obilím a chlívy a něco ovec přitom zahynulo.
Soldáti vojenští, pěchota, jenž tu v městě Hoře Kutně s svými ženami, kuběnami a dětmi na soužení souseduov Horníkuov leželi, jsou odtud na objednání toho při virchnosti od týchž Horníkuov vybyti; a něco domácích děvek zoufalých s sebou vyloudivše a vzavše, jse v tu neděli Septuagesima, v Devětník, 12. Februarii hnuli a do města Brodu Českého odebrali. Nebo soldáti vojenští, týmž spůsobem v Praze ležící, nejmaje placení a že drahota převeliká všech věcí nepřestávala, jse preč ukrádali a tejně od regimentů odcházeli. Tak nepokoj s sebou přináší.
Umřela Dorotka Nedvědka, vdova.
V neděli Sexagesima, 19. Februarii, v noci na pondělí umřela na Horách Kutnách u Bakalářů panna Sabina, dcera Lukáše Portensdorfa Jihlavského.
V neděli masopustní Esto mihi, 26. Februarii, vstoupili v stav manželský: pan Adam Březský z Ploskovic se pannou Lukrecií, dcerou pana Jana Bočka Salavy z Lípy; a Jiřík Fulda, vdovec, puchalter horní, v pondělí nazejtří, 27. Februarii, se pannou, dcerou nebožtíka pana Augustina Šmilaura; a v tejž den pondělní pan Jan z Tulechova z Prahy, jsa Jeho Milosti císařské rychtářem, se pannou Žofií, dcerou pana Radslava Hlavsy z Liboslavě, vše na Horách Kutnách.
Na potupu Čechům, jenž jse evanjelitského religionu přidrželi a od strany odporné římského náboženství papeženského haeretici, kacíři, husitové, luteránové, kalvinistové atd. jmenováni byli, vyškrtán jest obličej mistra Jana Husi, mučedlníka českého, na jednom oltáříku v kaple mincířské namalovaného, v chrámě Barborském; a v kaple havéřské v témž chrámě vylomen kalich na hrobě kamenném, pěkně vytesaném s obrazem Filipa, biskupa sidonienského, Italiana; kterýžto biskup byl jse z Prahy do Hory Kutny dostal a svátosti večeře Krista Pána lidu obecnímu pod dvojím spůsobem podával a tu na Horách Kutnách život svuoj dokonal i pohřben.
Měsíce Martii, března, umřela Alžběta Bzeneckých, manželka Samuele Šmida, a po ní brzo asi v téhodni tejž Samuel Šmid, manžel její.
Pan Vilém z Vřesovic, mincmejstr, poručil, aby kněz germanský Joachym, farář od kostela Svatojiřského za branou Kouřimskou, jenž tu na Horách Kutnách lidu hornímu německou řečí v náboženství augšpurské konfesí posluhoval a řídil, toho přestal a prázen byl. Ale když jse o to týž lid horní zhoršili a z těch hor dělníci jinam odebrati oznámili, při tom religionu jsou zase zůstaveni, však prej do dalšího o tom nařízení. Tak sobě tejž pan mincmejstr na týchž Horách Kutnách podle vůle a libosti své, jménem Jeho Milosti císařské, provozoval a s Horníky, jako by jeho chlapi byli, zacházel. Žákovstvo školní též jse preč odbíralo, nebo tu tejž pan mincmejstr jiné, religionu římského, jmíti chtěl.
N., syn mladý řezníka N. Větrovského, jsa o něco slovy trestán od téhož otce svého, sám jse zoufale oběsil v jednom domě ve vsi Sv. Trojice nedaleko Hory Kutny ležící, nad hutmi horními šmelcovními; pročež od kata jest odklizen.
Pan Vilém z Vřesovic, nejvyšší mincmejstr, zbohatše také pod tím bouřlivým pozdvižením v království Českém vzniklém, nebo římského náboženství byl, koupil od paní Kateřiny Hrabaňky z Přerubenic, vdovy, všeckny statky pozemské, nedaleko Hor Kuten ležící, totiž: Pečky, Nebovidy, dvuor Dobešovice, ves Opatovičky a dáleji v Zálesí, Králice, Křečovice, Nepoměřice, což tak vše jměla a toho po nebožtíku panu Pavlovi Hrabaňovi, bratru svém, v držení vešla, za sumu peněžitou dvaceti tisíc kop gr. českých, k placení na termíny smluvené a svolené. Což sobě tejž pan Pavel Hrabaně přes čtyryceti tisic kop grošů českých šacoval a pokládal. Takhle těm statkuom zemským pod tím nepokojem a zhoubou zemskou spadalo.
Nabejvali také týmž spůsobem statkuov a bohatli statky cizími, jenž proti Jeho Milosti císařské pozdviženým v pokutě rebellionis brány, odnímány byly, jak kdo co uchvátiti a sobě objednati mohl.
Tak fortuna světem točí,
jedny druhé všeljak sočí;
pozdvihněmež k nebi oči,
zůstávaje v boží moci,
modlme se mu ve dne v noci.
Drahoty převeliké ve všelijakých věcech, potravách, handlech, kupectví, obchodích, řemeslích jse čím dáleji tím vejšeji nad míru rozmáhaly. Koňové a klisny po jednom, dvou, třech stech etc., volové a krávy po 50, 60, 70 atd., telata po 10, 11, 12, 13 kop. míš. prodávány a kupovány byly. Másla jeden žejdík za 15, 16 grošů alb., medu za 24, 25 gr. alb., ryby převelmi draho, jeden herynk za 15 krejcarů. Mejdla jedna libra za 32 gr. alb., svíček lojových za tolikéž, vosku libra za 45 gr. alb., vína žejdlík malý, pražské míry, za 8, 9 gr. alb., jeden arch papíru k psaní za 9 peněz malejch. Poslům pocestným od jedné míle po 7 gr. alb. se platiti muselo. Od řemeslníkuov, překupníkův a dráčuov, kramářův vše se penězi vyvažovalo. Pán Buoh rač se smilovati! - Žita jeden korec po 4, 5, 6, pšenice po 6, 7, ječmen po 4 1/2, hrachu po 6, ovsa po 3 kop. míš., vlny jeden kámen za 24, 25, 26, až i přes 30 kop míš., jeden sáh dříví ku palivu po 5, 6 kop. míš. etc. Soli bečka, prostice za 40.kop míš., korec pohanky za 18 kop míš. To vše na Horách Kutnách. Bůh ví jak jinde. O čemž podivně rozprávěno.
Příčina takové drahotě dávala jse minci peněžité, kteráž od Jeho Milosti císařské přespolním kupcům najata byla a velmi lehká, na větším díle měděná, dělána byla a v jiných zemích tak neplatila a neprocházela.
Umřela paní Mandalena z Řísnice, vdova, a u chrámu sv. Barbory jest pohřbena.
Vzniklo také pod takovými pokutami božími i to, že mnozí lidé, zvláště z vesnic, spůsobem osob vojenských loupežných také loupili, brali a kradli, jak mohli, pročež; vyhledáváni, jímáni, ku právům dodáváni a utráceni byli.
V pátek v noci na sobotu po neděli postní Reminiscere divové zázrační jse v oblacích ukazovali a vidíni byli, kříž přes měsíc a při tom jiné podivné jasnosti. Nejvyšší mincmejstr pan Vilém z Vřesovic šacoval a přinutil sousedy Horníky, jenž v síních handlovali, že jemu z jednoho každého vědra po 60 krejcařích sebrati a dáti museli; pročež drahoty vínům přibylo, nebo sobě to šenkéři dvojnásobně zvýšovali a tak nahražovali k většímu zisku svému. A nesytým vožralcům měšce vyprázdňovali!
Tejž pan mincmejstr poručil a nařídil, na Horách Kutnách aby děti po domích sousedských k školnímu učení dávány nebyly. Školu německou svatojiřskou také zapověděl, aby děti své do školy vysokostelské (kdež on k tomu své nařídil) dávali, přísně poručil pod pokutou peněžitou, což i chtěl dáti biřicem vyvolati; sotva to obdržáno, že s toho posměchu sešlo. Tak sobě provozoval a jim šahal v světské i duchovní věci podle vůle své, omnia violenter.
Měsíce Martii, v postě, ve vsi Zibohlavech umřel pan Albrecht Dobranovský z Dobranova a ve vsi Kbele pohřben jest. Tohoto těla mrtvého kněz Matouš Apianus, děkan. horský, lakomstvím nenasycený pop, zbránil pohřbíti v Zibohlavech, chtěje jmíti od pohřbu 100 flor.
Mense Aprili umřel Samuel Semek Klatovský, sutor.
V postě před svátky velikonočními kněz Matouš Apianus, jenž tu do Hor Kuten k děkanství dán a osazen byl, dal z prostředka chrámu Vysokostelského některé stolice sousedské, kdež fraucimor sedávaly, vyvrci a uprostřed téhož kostela dal přistrojiti theatrum k provozování tragedie památky vzkříšení Krista Pána, podle spůsobu a obyčeje římského religionu; což byli Horníci dávno opustili. Lidé mnozí do téhož kostela víceji na lelky a divadla nežli pro náboženství šli. Procesí jse také zase obnovovaly, avšak šel k tomu, kdo chtěl. V den nedělní též památky v žádném kostele slovo boží jse nehlásalo, kromě v kostele sv. Jiří, v předměstí čechovském, řečí germanskou, což byli lid horní germanský při nejvyšším mincmejstru, panu Vilémovi z Vřesovic, prosebně a sotva obdrželi, pro užitek z těch hor vycházející. Mnoho lidu k vyslyšení slova božíha a přijimání svátosti večeře Krista Pána pod obojím spůsobem do kosteluov na jiné cizí grunty šli a jeli.
Umřel na Horách Kutnách Joachym Šprlink, jsa stár věku svého přes let sedumdesáte.
V neděli Quasimodo den památky sv. Jiří, 23. dne měsíce Aprilis, dubna, dokonala jest život svuoj na tomto světě paní Mandalena z Bítova, manželka pana Davida Lorencdorfa, v domě svém v předměstí čechovském na Horách Kutnách. Jistě byla ctná, šlechetná, dobrotivá matrona, jsa stáři věku svého 51 let, hospodyně vejborná. Kdy jse (byvše vdovou) za téhož pana Davida Lorencdorfa k manželství dostala, vide retro pod letem 1619. Žádných dětí nesplodila. U chrámu sv. Barbory tu na Horách Kutnách jest pohřbena. Za živobytí svého statek svuoj městský s svrchky a nábytky témuž panu Davidovi, manželu svému, kšaftem svým právním pořídivše, odkázala.
Nařízené a vyslané k tomu osoby z Horníkuov ňa Horách Kutnách vypraveny jsou do Prahy k císaři Ferdinandovi, českému, uherskému králi, jenž nedávno před tím do království Českého na hrad pražský přijel, vzavše s sebou tíž vyslaní Horníci klenot stříbrný v spůsob havéře horního udělaný, což stálo několik tisíc, ku presentování Jeho Milosti císařské, vyhledávání také milosti, kteréž stavové, v nemilost pro své proti Jeho Milost císařské rebellí a pozdvižení padlí, vyhledávali, jak kdo co mohl objednati, zvláště v navracování statkuov propadených, jenž brány a odnímány byly; a nětco a některým zase navracováno.
V začátku měsíce máje umřel Lukáš, Portensdorf řečený, v domě hostinském Bakalářovském v městě Hoře Kutně, zanechav po sobě v vdovství Mariany, manželky své, byv od dávna na zdraví svém nedostatečný. Rodem byl z města Jihlavy a do Hor Kuten jse dostavše, tu se oženil a osadil a probéřem horním bejval.
Pan Vilém z Vřesovic, nejvyšší mincmejstr království Českého, jsa juž vdovcem a odjev po pohřbu manželky své, paní Lidmily, rozené Voděradské z Hrušova, z Hor Kuten do Prahy, tam v Praze jse zase oženil, pojav k manželství pannu Annu Lidmilu, hrabinku z Salmu, rodu germanského. Actum 14. máje.
Vstoupili v stav manželský: Jan, syn Jindřicha Chyždery, s Alžbětou, dcerou Václava staršího Labušky, mincíře, v ten outerej po neděli Cantate, 16. máje.
Umřel Václav mladší Labuška na Tarmarce, jsa vdovcem: byl syn nebožtíka Jindřicha Labušky, suken krojiče a předešle mincíře tu na Horách Kutnách.
V neděli v noci na pondělí 4. dne měsíce Junii, června, strhl jse příval dešťový s blejskáním a hřímáním, s hustými krupami, kteréž nemalou škodu na obilí a ovoci učinily.
Předtím 27. dne měsíce máje, v sobotu, Kašpar Belvic, přijevše do města Hory Kutny k Sálce, dceři N. Bouzovského od Sviňáků, děvečce zmrhané, a svadiv jse tam o něco a bera jse odtud, zastřelil z hněvu nevážně jedno dítě, děvčátko, stáří okolo tří let, kteréž tu na Horách Kutnách od jednoho člověka vojenského zanecháno bylo; po kterémžto skutku nešlechetném tejž Belvic hned z města preč ujel, a ta Sálka i s máteří do vězení šatlavního vzaty jsou, avšak zase propuštěny.
Předtím měsíce máje posláno poručení psané z Prahy od nařízené vrchnosti k ouřadu do města Hory Kutny, aby kněží evanjelitští, jenž tu ještě s manželkami a dětmi svýma obejvali a pozůstávali, avšak far a kosteluov prázdni býti měli, dokonce preč odtud vybyti byli, pročež velké naříkání a žalost byla, nevěda jse kam díti; avšak ujednáno a uprošeno, že jest jim toho do další na to resolucí odloženo. Knězi Joachymovi, faráři od sv. Jiří za městem, kdež jse od dávných let řečí německou náboženství řídilo a posluhovalo podle augšpurské konfesí, to také jest zastaveno a zapovědíno. A hned potom brzo kněz Matouš Apianus, nevděčný tu do Hory Kutny nařízený a uvedený děkan, ujavše jse téhož kostela Svatojiřského, tam v ten pondělí svatodušní s procesí svou a korouhvemi jako s triumfem šel a kázání své v témž kostele řečí českou a kaplan jeho na krchově téhož kostela řečí německou učinili, nad čímž se Němci (jenž sobě byli ten kostel zosobili) horšili a lamentovali, A nadepsaný farář jich, kněz Joachym, jse preč z Hor Kuten odebral.
Na den pak památný těla Božího, ve čtvrtek 15. dne měsíce Junii, června, o horském jarmarce konala jse hlavní slavná procesí po městě s monstrancí pod nebesy k tomu připravenými, jež k tomu nařízení nad děkanem Matoušem Apianem nesli, při tom jiné okrasy a korouhve, s muzikou, troubením a bubnováním až do kostela Barborského. Poručeno také a nařízeno bylo, aby jse k tomu všickni obyvatelé města najíti dali pod pokutou; ale šel, kdo chtěl, a nejprve kdo římského náboženství byli a k tomu přistoupili; jiní na větším díle na lelky a pro podívání, jedni druhým jse posmívajíce. A hned v tejž den čtvrteční po vykonání té procesí strhlo jse hrozné bouřlivé povětří s hřímaním a blejskáním a s krupobitím, kteráž s velkým přívalem deštovým pršely a některé tak velké jako slepičí vejce byly a veliké škody na obilí, ovoci a na sklech, zvláště kostelních, učinily. Jisté bylo boží dopuštění a trestání pro rouhání.
O jiných v oblacích i na zemi zázracích, jenž jse těch časuov ukazovaly a vidíny byly, podivně oznamováno a rozprávěno bylo. Pan Buoh rač na vše dobré obrátiti svou milostí.
V pátek po památce Petri Pauli apostolorum, 30. dne měsíce Junii, června, okolo 21. hodiny celého horologie, hrom zabil dva koně náležející Janu Šimáčkovému a při nich Jana, mladého člověka, jenž jse u téhož Šimáčka, mlynáře, řemeslu mlynářskému učil.
Nejvyšší mincmejstr pan Vilém z Vřesovic, přijevše do města Hory Kutny s novou manželkou svou, paní Annou Lidmilou, hrabinkou rozenou z Salmu, zosobil sobě k svému vlastnímu užitku vín svých k šenkování, což jse hned začalo v rathauzní dolejší světnici podle váhy obecní, kdež předešle víno obce šenkováno bylo. I v jiných domích sobě to nařídivše tejž pan mincmejstr, jmaje k tomu šenkéře a šenkéřky, vše violenter, skrze což živnost v tom souseduom města jest zastavena s naříkáním; a to že sobě tejž pan mincmejstr puojčkou sumy peněžité Jeho Milosti císařské osvobodil. Vína jeden žejdlík po 9, 10 gr. alb. šenkován byl.
Kněží evanjelitské, jenž tu ještě na Horách Kutnách pozůstávali, dokonce preč vypověděl, jenž jse odebrati museli s žalostí. Jdouce pak z města a jsa provázeni od množství lidu obecního a spolu jse žehnajíce, jeden z týchž kněží za branou Kouřimskou, totiž kněz Nosislavský, člověk učený, jenž předešle správcím kostela sv. Barbory tu na Horách Kutnách byl, kázaní lidu učinil, k stálosti víry a evanjelium Krista Pána napomínajíce. - Tejž pan mincmejstr také přísně nařídil a poručil; aby všickni obyvatelé obce do kostela k poslouchání nového nařízeného děkana Matouše Apiana (jenž tu náboženství římského religionu vedl) chodili pod pokutami vyměřenými.
Drahot převelikých ve všelikých věcech přibejvati nepřestávalo.
Měsíce Augusti, srpna, nočně na planéř uprostřed rynku na Horách Kutnách přilepena jest cedule zrádné v rytmy psaná, v níž jse obsahovalo, že by ouředníci mince na týchž horách v minci císařské kradli a tím že zbohatli etc.; byl hněv o to; skrze což dán jest do vězení šatlavního Jan Novotný, soused od Kubkuov, řezník, vešedše v podezření po nějakých řečech od něho mluvených, z kteréhožto vězení jse vyručiti musel.
Ouředník mince byl těch časuov Šebestian Helcl, puchalterem Jiřík Fulda, písařem mince Prunc Jan etc.
Cupusy horní veliké na obyvatele těch Hor jse vždy ukládaly, a naříkáním jedněch na druhé, pročež sobě obyvatelé své obchody a živnosti ještě víceji zvyšovali ve všech věcech, nic na lid chudý a dobré svědomí nedbajíce, až Buoh sám ztresce! Nebo sobě v tom každý provozoval podle své libosti, zvláště řemeslníci a překupníci a šantročníci.
Tolary, mince stříbrná, dělána jest na Vlaském dvoře na spůsob a zrno starých tolaruov dobrých, stříbrných; však každý ten tolar aby platil osum zlatých a to prej toliko pro lid císařský vojenský, jenž chtěli, aby jim starou dobrou mincí placeno bylo, na novou, českou, lehkou minci naříkajíce, již v jiných zemích bráti nechtěli. Dukátové zlatí po 13, 14 kop. míš. mince obecní bráni a vydáváni byli.
Pan Vilém z Vřesovic, mincmejstr, a děkan horský Matouš Apianus, pohodli jse a svadili spolu na Vlaském dvoře při stole a taléři k sobě házeli, vyčítaje sobě některé své činy, a tejž děkan, že nějakou merhyni, již u sebe v službě jměl, zastával, a jsa pro ni v podezření, ji odbyti nechtěl. Po té svaté svádě tejž děkan jel do Prahy na žaloby, vzav s sebou i N. pátera, kaplana svého. Tak opěty kostelové horští pustí a zavření zuostávali. - Nota. Páni preláti duchovní praví a osvobozují sobě to, aby od světských prej z ničehož trestáni nebyli. Všechno podle své vůle činiti chtějí; to jich, ale ne božská práva.
V sobotu 19. dne měsíce Augusti, srpna, umřel Karel Kozel, mladý člověk, nedávno jse oženivše.
Lid vojenský, císařský, národu rozličného, vždy v Čechách zuostávali, z nichž díl položili jse okolo města Hory Kutny, před nimiž obyvatelé okolní (jako i prve před jinými) a dobytky a svrchky do města jse dávali. Tíž pak vojáci sami hospodařili, brali, drancovali, kde a k čemu přijíti mohli, i lidi bili a sekali. Dva z nich, Poláci, jezdě a štercujíce jse v předměstí, upadli i s koňma v jedné zahradě do pusté horní šachty; ten jeden jse tím pádem zabil i kůň jeho, druhý živ zůstal a jest mu pomoženo.
Dva mladí soldáti vojenští, rození Čechové, odsouzeni jsou právem vojenským k smrti a jsou nedaleko Malína, nedaleko města Hory Kutny, při silnici na vrbě oběšeni. příčina toho byla, že vzavše spůsob od jiných cizozemských vojákuov, sedláky k šacování hrozením trápení přinucovali a bráti chtěli, ješto mnohem vinnějším, jenž zjevně a svobodně obírali i mordovali, nic říkáno a trestáno nebylo. U města Kolína tři soldáti nadepsaným právem oběšeni jsou; což jse dálo nařízením pana N. Eusebia z Valdštejna, jenž toho vojenského lidu nejvyšším generálem byl.
Ve čtvrtek v noci na pátek památky Narození blahoslavené Panny Marie 8. dne měsíce Septembris, září, umřela na Horách Kutnách paní Anežka Hostačovská, vdova, rozená Horňatecká, kteráž, byvše od přirození svého outlá, tak v nemoci své břicho naduté jako sud jměla. Souzeno bylo, že by té nemoci a smrti její nějaká otrávenina byla příčina. Do Voděrad k pohřebu dovezena a beze všech křesťanských ceremonií tam pohřbena jest.
V neděli po památce Narození blahoslavené Panny Marie 10. Septembris vstoupili v stav manželský pan David Lorencdorf se pannou Kateřinou z Bítova v Plaňanech a na Hory Kutny mu přivezena; a to jeho třetí manželka.
V outerej po též památce 12. Septembris umřel na Horách Kutnách v domě svém, řečeném u Staňků, magister Johannes Benicius, rodilý v městě Táboře, kterýž, dostav jse před lety do Hory Kutny, tu jse osadil a dvakrát oženil a písařem radním přísežným při právě městském pánův šepmistrův bejval.
V pondělí post dominicam Protector, 18. Septembris, vstoupili v stav manželský Georgius Henrici Stridonius z Kouřima města, jsa tam prvním konšelem městským, se pannou Justinou, dcerou nebožtíka Václava Sixta Čáslavského na Horách Kutnách. Actum na Hrádku nad Páchem páně z Kolovrat, při čemž mše jest sloužena, nebo ten ženich náboženství římského byl.
Drahot převelikých, hrozných, neslejchaných ve všelijakých věcech vždy přibejvalo. Koňové po jednom, dvou, třech, čtyrech stech kopách míš. vuobec kupováni a prodáváni byli. Volové, krávy po přes jedno sto kop míš., telata po 20, 30, skopcové po 10 kop. míš. Pšenice po 18, žito po 15, jeden korec nebo strych, oves po 4, 6 kop. míš. etc. Bečka nebo prostice soli jedna za padesát a vejšeji kop míš.; vlny jeden kámen stíží za 40 kop míš. i vejšeji atd. atd. Bohatí nic nedbali; mnozí tomu rádi byli a tím vejšeji bohatli, zvláště šantročníci, překupníci etc. - Městské živnosti, handle a kupectví na nejvyšší vzešly etc. bez dobrého svědomí. Chudí ku Pánu Bohu úpěli. Dukát, zlatý groš, jeden za 15 kop míš., starý dobrý stříbrný tolar za 6, 7, 8 kop míš. brán byl. Drobné, menší, staré dobré mince viděti nebylo a vzácné byly, i ty, kteréž jse před lety zapovídaly a za neberné vyhlašovaly. ( Mince domácí měděné, stříbrem ulíčené, hojně bylo, a ta platila; kusy tolarové po dvou kop. míš. a desíti krejcařích, grošíky z holé mědi po 3 krejcařich; drobnější jse nedělalo. Kterážto mince jinde neprocházela a brána nebyla. Té mince nájemníci jacísi přespolní, nepovědomí, jimž takové mincování a šejdířství v království Českém dopuštěno bylo, nadělati dali a veliký oužitek sobě tím přivedše, tohoto roku preč od Hory Kutny jse odebrali, velikou závadu a škodu tím svým mincováním netoliko těm horám, ale všemu království Českému spůsobili a sobě nahnali. I někteří domácí s nimi v tom spolek a užitek jměli a skupujíce starou dobrou minci jim předělávati dali; i mnohé stříbrné klenoty pro tu měděnou minci jim dodávány a předělávány byly. A to šejdířství pagamentem jmenovali.
Zabit Václav mlynář, řečený Cimburský, ve mlejně Šmilaurově od vojákuov vojenských nešlechetných.
V pondělí po památce sv. apoštola Šimona Judy, 30. dne měsíce Octobris, října, vstoupili v stav manželský pan Jindřich z Svárova, jsa v stavu mládeneckém, se pannou Anastazií, dcerou pana Strojetického, jenž tu v městě Hoře Kutně nájmem obejvali.
Václav řečený Sýkora, jenž jse dal v sloužení při některých stavu rytířského, jsa nájemníkem v jednom domu kněžském nedaleko rathauzu tu na Horách Kutnách, kdež pan Jindřich Talacko a manželka jeho pokoj a v něm věci své, zvláště od šatstva drahého, zamčené jměli, nemálo toho pokradl a pobral a sem i tam mezi lidmi rozprodal; což brzo najevo přišlo a on, do vězení vzat jsa, k tomu jse přiznal a jsa ku právu outrpnému podán za milost prosil a chtěje sobě i tím pomoci od evanjelitského náboženství k římskému přistoupil. Ale ani to mu nepomohlo, ale jsa k oběšení ortelován, však z milosti práva k místu popravnímu vyveden a stat jest v ten outerej po památce Šimona a Judy ap. 31. dne měsíce Octobris. Ne dobré slovo měli ti, jenž ty kradené věci od něho nakoupili a jse na to svábili, jakož není co chváliti.
Na Horách Kutnách o svatomartinském jarmarce jedna prostice, totiž bečka soli, prodávána a kupována za šedesáte a tři kopy míš. Tak jse hrozná a neslejchaná drahota sumou ve všelijakých věcech rozmáhati nepřestávala, avšak od bohatých pejcha a marná nádhernost předce nechtěla. Pán Buoh račiž jse nad chudými smilovati a nenasycené dráče a lakomce trestati svou božskou spravedlností!
Měsíce Novembris, listopadu, nětco lidu vojenského Jeho Milosti císařské, jízdného a pěchoty, do města Hory Kutny forýrováno, nad kterýmž Ferdinand Lažanský nejvyšším lejtenantem nařízen byl, s novým obtižením a šacuňkem souseduov tu na Horách Kutnách. A nařízením téhož lejtenanta udělán a postaven jest vosel dřevěný na trhu Uhelném k trestání a posazení na něm těch, kteříž by jse co proti jeho nařízení dopustili. Zmocnivše jse i varty i klíčuov města, nejsa tu k nižádné platnosti toliko hodoval a pangejtoval, s pohrůžkami. Nemohlo to týchž Horníkuov minouti, jakžkoliv o to k vrchnosti nařízené do Prahy vysílali, spuštění těch hor tím předkládaje, a ta převeliká všech věcí drahota také k tomu napomáhala.
Jeden korec žaludů platilo 4 kop. míš. - Živnosti a obchody městské na nejvyšší vzešlé! Bez dobrého svědomí, žádného řádu není a snad světa skončení.
Nadepsaní vojáci šacovali a mocně lidem brali i koně z maštalí, v cestách, ve dne i nočně, bez lítosti; nebylo komu žalovati a také žádnému nic napraveno nebylo. A víceji sobě škodili sami Čechové nežli cizí národové.
Izaiáš Ringer, kupec krámských věcí na Horách Kutnách, vypraviv jse do Moravy k skupování vín, jest tam od Uhruov vojenských loupežných na zámku Rosicích páně z Žerotína zajat, obrán a šacován. A tak jse obloupený domů do Hory Kutny žalostivě navrátil. A tejž zámek Rosice od týchž Uhruov vydrancován a mnoho odtad od zlata, stříbra a jiných drahých věcí pobráno.
Mense Novembris, prosince, tři mladí lidé, z nichž jeden N., syn N., řečené Brzobohatá, tu v Horách Kutnách, davše jse mezi vojenské soldáty na vojnu, i dali jse pod tím v kradení a braní zlodějské, zvláště koňův, a tak lidem škodili; i jsou v tom postiženi, zjímáni a do Hory Kutny dodáni a nařízením oficíruov vojenských (jenž tu na Horách Kutnách forýrováni byli) zvěšeni na vojenské poloušibenici na Uhelném trhu postavené. A při tom jiní dva na oslu v témž místě postaveném posazeni jsou. Mistrné to lidem (zvláště domácím) divadlo bylo a u Hory předešle nevídáno. Zhusta jse takové braní a kradení koňův páchalo pod spuosobem vojenským.
Z týchž vojákuov jeden, svadivše se s druhým N., řečeným Mysliveček, ve hře, zabit jest od téhož Myslivečka, kterýž hned po témž skutku preč z Hory Kutny utekl.
Jakýsi opěty vojenský Jeho Milosti císařské oficír přední, N. Grözl řečený (kdo ví odkad), přivelebivše jse do Hory Kutny, vyšacoval na Hornících čtyry tisíce zlatých, jež mu na hotově dáti museli; a po odjetí jeho zase to z souseduov (vem kde vem) na ně uloživše, jak jse jim na kom vidělo, ukládali a sbírali. Tak bída bídu následovala a stíhala, všudy šacujíce, jak kdo mohl.
Ve středu den památky Lucie, 13. Decembris, pět jich spolu na osla toho dřevěného posazeno, jakýchsi mladých lidí, jenž davše jse tak mezi ten lid vojenský najíti, z nouze a zoufalství pod tím (vida to od jiných) v cestách loupili a obírali i koně kradli a brali. Oficírové pak vojenští, tu v městě Hoře Kutně ležíce, sousedy šacovali s velikými nátisky, obtížením a soužením vše osobujíce; kdo svoliti jim nechtěl, mocně brali, lidi bili a vězeli, na žádného nic nedbajíce, sami sobě právo činili. Nebylo komu žalovati, aniž kdo co napravil, až Pán Buoh sám stresce.
V pondělí den památky Narození Krista Pána rejtaři a pěchota ta vojenská, domácí trapičové, nepřestávaje na šacování a obírání tu na Horách Kutnách a nic tu platni nejsa, dali jse jich nětco v ten slavný Hod na štráf loupežný a udeřili na kostel, jenž sluje na Vysoké nad Suchdolem, nedaleko Hor Kuten, kdež jse od evanjelitských slovo boží kázalo a posluhovalo, a lidi rozehnali a některé popadše, obojího pohlaví, s oděvuov svláčeli, ne krygsmansky, ale pesky sobě provozujíce. Kněz sotva utekl a jse ukryl. Mezi takové vojáky i domácí jse davše, s nimi tolikéž páchali z nouze, pro braní toliko a drancování. Nebo cizozemci, sežravše v Čechách voběd i večeři, chasu českou pod stůl na drobty pouštěli. Nad těmi slavnými vojáky tu v městě Hoře Kutně nařízení přední oficírové byli: pan Ferdinand Lažanský a pan N. Beneda Albrecht, darmochlebové a nenasycení dráči, jenž tu toliko hodovali a pangetovali na to, což tu tak na kom vyšacovati mohli atd.
Předtím v pátek před týmiž Hody a svátky vánočními nějakou nešetrností domácí zapálilo jse v domě na Koňském trhu, kdež říkali V oběšenci, v němž obejvala N. paní Vrabská; i běželi tam lidi domácí i přespolní k hašení. I pobráno pod tím v témž domě jí, paní Vrabské, což tam jměla, i peníze, zlodějsky.
Jiřík Anděl z Ronovce, jsa chud a v potřebnosti, dal jse také mezi ten lid vojenský v Horách Kutnách ležící a fendrichem nad pěchotou učiněn, přistoupivše i s Kateřinou Šlechtinkou z Sezemic, manželkou svou, k náboženství římskému. Dobře-li učinili, to v soudu božím.
Tíž vojáci v Horách Kutnách zůstávající štercovali a vyhledávali po domích muškety, ručnice a zbraně, jež jim sousedé, u koho tak co našli, darmo dávati museli.
Umřela náhle Káča Ječmínkovic, manželka Václava Vokáčka, řezníka, stará regule, jsa zeprána a poděšena od vojákův lehkomyslných.
Drahota hrozná, neslejchaná, vždy jse rozmáhala, žalostivá zvláště chudým lidem. Žito, pšenice, hrách, jeden korec, totiž strych, za 20, 21, 22, 23, 24 kop míš., ječmen po 18 kop. míš., oves po 6, 7, etc. kop míš. prodáváno a bráno bylo. I těch žaludův korec za 5 kop míš. Item kohout, slepice po 20, 30 gr. bíl. Slepičí vejce jedno za 6 krejcarův, vořechů vlaských jeden funt za půl druhý kopy míš., jeden funt broskví za půl třetí kopy míš., svíček lojových 1 libra za 11/2 kopy a 4 gr. alb.; i ten bobový hrách černej, jenž předešle sviním toliko dáván bejval, korec za [...] Votrubuov korec jeden za dvě kopy míš. Jedna libra mejdla za půl druhé kop. míš. a 4 gr. bíl. Vosku jedna libra za dvě kopy míš. Item voli, krávy po jednom, půl druhém stu kop míš.; svině, vepříkové, telata po 30, slepice po 20 kop. míš.; koňové a klisny vše na sta etc. etc. - Řemesla a obchodové městští na nejvyšší vzešli; za boty hovězí 13, 14, 15, 16 kop míš., za střevíce nebo podšití 4, 5 kop míš. Drev jeden sáh k palivu na trhu za 6, 7 kop míš. Džber kaprů na rybníce za 25 kop, štik za 30 kop míš. Poslům pocestným od jedné míle 30 krejcarův. Mince na větším díle peněžitá lehká, měděná jse dělala a vůbec jse brala. Staré zlaté a stříbrné minci velice vzešlo, takže jeden zlatý dukát za 20 rejnských a jeden starý střlbrný tolar za 10 rejnských vydáván a brán byl atd. To vše na Horách Kutnách, jak pak jinde? Dav lidu a snad brzké světa skonání. Avšak lid vojenský vše darmo jmíti chtěli i mocně brali.
Juž jsem starý, sešlý kmet,
jminula mi kopa osum let,
Pane Bože, pomoz dále
k své věčné nebeské slávě,
a buď vždy na věky chválen,
smiluj jse nad námi. Amen.
Na vyhledávání toho při vrchnosti od Horníkuov jest ta pěchota vojenská z Hor Kuten vyzdvižena; zmrzlo jich koliksi v cestě, když jse odbírali, nebo mrazové byli velicí. Rejtarstvo odtud nechtělo z té pastvy a vždy sobě toho odkládalo, bera sobě k tomu příčiny ledajakés. A obávati jse bylo těch hor spuštění, zvláště oficírům mince, jenž tu nebejvali také, jak moha. Obec toliko chudá trpěla, museje nakládati na ty hory i na vojáky, vem kde vem, s žalostí a naříkáním.
zpět na obsah 
Další: [1624-1626]