|
- Dačický | - Prostopravda | - |
P. Bachus: Tovaryšstvo, radujme jse,
masopust přibližuje jse.
Tovaryšstvo : Ach, rádiť jej uhlídáme,
s radostí ho přivítáme,
k němu jse hnedky přiznáme,
s však na něj juž rok čekáme,
velikou chuť k němu jmáme.
P. Bachus : Jestiť on blízký přítel můj,
jen při něm každý věrně stůj,
námť jest jse o to starati,
to ve všem mu povolovati, s ním jse obveselovati.
P. ouředník: Bez bláznuov to nemůž býti,
musít je Masopust jmíti.
P. Venus: Též bez muziky nebude,
kde jse neskáče, nehude.
Budouť při tom panny, páni,
jsou k tomu ode mne zváni;
i mládenci také s námi.
Fraucimor jse k tomu chystá,
budeť nám kratochvíl čistá.
Necht jse vše k tomu objedná,
jáť jsem každému povolná
a k milování svobodná.
P. ouředník: Hned já to všecko opatřím,
k libosti Milostem Vašim.
Papež nám to osvobodil,
k tomu Masopusta stvořil. .
Jezte, tancujte a píte,
v půst jse dosti natrápíte.
P. Masopust: Já, Masopust, všech bláznův pán,
dal jsem jse najít volně k vám.
Nebuduť mezi vámi sám,
Bachusa také dobře znám.
P. Bachus: Však já, bratře, také tebe,
nelzeť nám býti bez sebe.
Tvůjť jsem jistě, v pravé víře,
všech ožralcův pán a kníže.
Tovaryšstvo : Vítáme vás, vzáctný pane,
všecknoť se vám k vůli stane.
Bachusa hejtmana jmáme,
k tomuť jej hodného známe.
P. Bachus : Čert na mne vstrčil ten ouřad,
ač jsem jej přijal předse rád.
Hojně jsem vína pokazil,
i mnohý skrz mne hlavu srazil.
Kde jsou pak ti bubeníci,
trubači a varhaníci,
též kejdači a pískači,
ať sedláci také skáčí.
Netřebať tu pobožnosti,
dobrých mravův ani ctnosti.
Přijde-li pak který z nich sem,
vystrčte jej po hlavě ven.
Však by tu jen překážely,
s námi srovnati nechtěly.
Necht pak kněží, jak chtí, lají,
však sami čistě bumbají,
sobě nezapovídají.
Jiné pak vždycky kárají.
Sedniž, bratře Masopuste,
nemámeť kuchyně pusté.
Panny, paní podlé něho,
nespoušte jse juž jeho.
Také vy, pane opate,
odložtež té kápě svaté.
Mnoho-li jeptišek jmáte?
P. opat: Jáť jich věru nepočítám,
však se kouklují sem i tam.
Převor mi je navštivuje,
vždycky se se mnou švagruje.
Letos mi jse dvě skulily,
ačkoliv nábožné byly,
na visitátora pravily.
Všeckny jsem je v tom rozhřešil,
tak své ovčičky potěšil.
Za zléť jim jmíti nemají,
z takových mniši bejvají.
Poďtež i pane purgmistře,
zasaďtež jse také bystře
a nechte práva na straně.
Pana Svobodu zde jmáme,
na ta práva nic nedbáme.
P. purgmistr: Jáť o ně také nestojím,
s vámi se hodovat strojím.
Pro mne vy veseli buďte,
třebas i někoho stlučte.
P. Povolil: I to můž být a nejprv vás.
Jest k tomu ještě hojný čas.
Masopust jest také pro vás,
jakýž jest beze rvaní kvas.
Sedtež též, páni dvořani,
a pěkné madony s vámi.
Nechť jest to bez ostejchání.
Chceť tak jmít paní Venuše,
hladí jse tamto po břiše
a pobízí vždyckny na se,
provozujíc své rozkoše.
Masopust jest také pán jich
a Pobízka stojí při nich.
Udělajíť nějaký smích,
leda někdo některou pích,
nejlepšíť jest prostřední štych.
Vtom také přišel Grobián,
jsa od Bachusa obeslán.
A jakž jse jedne zasadil,
hned dvě sklenice rozrazil.
Krkal, chrkal, všemi strkal,
na ctnosti lál a naříkal;
pravě, že jim nepřivykal.
Připíjel panu Svobodě,
nejprv ho oblíbil sobě.
A že na žádného nic nedbá,
když pana Troupa s sebou.má.
Blázen: Ho, ho, ho, ho, páni hosté,
kteřížpakkoliv zde jste,
žet já tu také být musím,
s vámi masopust okvasím.
Pan Grobián mne s sebou vzal
a Bachus přijíti kázal.
Čert ďábla na masopust zval.
Že jsem blázen, k tomu se znám,
však pak ním nejsem v světě sám.
Z vás také bláznův nadělám.
Jsouc Masopustu povolní,
budem v sobě všickni rovni.
Jdětež k tanci a já s vámi.
Nebudeť bez objímaní,
od stěny k stěně běhání.
Skákejtež, blázni i páni,
i pan Čert tancuje s námi,
plete se mezi nohami.
Ponukl opata s sebou,
takéť nám nětco dovedou.
Nuže, chaso, také zhůru,
Havle, vezmi k tanci Důru
i tu Mandu, línou můru.
A ty Janku, chyť Johanku!
Což ji neznáš, však jest z Kaňku.
Přivedla i Marjánku.
Jest i Salička hotova,
přišla sem naschvál z Hlízova.
Stojí tamto i Alína,
přiběhla také z Malína,
s Martou z Starého Kolína.
Též krčmářka z Hodonína.
Připítež jim také vína!
Panně Bítě a Judytě
i tý Markétě, šumplitě,
udělejtež to a brzy,
rádyť splní i podrží.
Čekáť na to i panna Kačka,
zapoťtež jí též valáška.
Však vždy sedí velmi zticha,
po svém milém velmi vzdychá
a ráda jse také píchá,
an mnohá stará neplecha
k starosti toho nenechá.
Tamto za kamny Keruše
vzala pěknou sukni na se.
Vytáhniž ji, však jest naše.
Hle, dívá jse i Dorotka,
neníť také hrubě krotká.
A ráda tancuje Kotka,
pozdvihujíce podolka.
Též jse volně, čerstvě potká.
Umí jse brániti lehna,
ošoustala sobě stehna.
K tomu čistě zadkem zmítá,
k porážce povolná, hbitá.
Při nich sestra a má tetka,
střeštěná jako já všecka.
Lída pak za toho boje
jest juž také nahotově.
Smí jse potkat s tuhou zbrojí
s svou sestrou ...
přemohouc rejthara spolu,
že k posledku musí dolů.
Jestli pak tu více která?
Máť zde býti i Estera,
připověděla hned včera.
Půjde s ní k tanci Klempera,
neb jse vždycky na něj smála.
Taky by jse ráda vdala.
Což jest pak do té moudrosti,
ana jen činí tesknosti.
Však máme zde bláznův dosti.
Užívejme našich ctností!
S filozofy nesrovnáme,
k masopustu právo jmáme,
bychom jse pak i zervali,
za to bychom nic nedali,
an jse tamto moudří perou,
také o jakousi derou.
Pan opat ji tuze brání
a nedá žádnému na ni,
neb sám po ní velmi touží,
vždycky mu se cosi bouří.
Já pravím, že v naší lázni
směšnější jsou bohatí blázni.
Ještě nětco uhlédáme,
mumraje očekáváme,
slavným bláznům podíváme,
třebas s nimi i pohráme,
však spolu jeden cech máme.
Druhý blázen: Hle a oni juž tamto jdou
a před nimi pěkně hudou,
hnedky mezi námi budou.
Karty, kostky s sebou nesou,
zakuklení, čert ví, kdo jsou.
Jistě ňátci páni mladí.
A frejují také rádi,
k posledku jse o to svadí.
Bláznice : Podte sem, nechte těch řečí,
opat před Benignou klečí,
předkládá jí mistrné věci.
P. hospodář: Pane opate, což to děláte?
Na Benigně jse kejváte?
Takliž v klášteře klekáte,
když jeptišky zpovídáte?
Povím na vás, to shledáte,
jestli spropitného nedáte.
P. opat: Co jest pak do toho komu,
však jesti masopust k tomu.
Venus to osvobodila, Benigna také svolila,
se mnou prvé známa byla.
O spropitné jesti málo
a ono mi vždyckny stálo.
Mlčte o tom, já vám pravím,
také vás potom zatajím.
P. Masopust: Kde jesti pak náš pan Sváda,
však jest naše tejná rada.
P. ouředník: Vaše Milost, máť zde býti.
Nedá mu sem Pokoj jíti.
Pravil, když Pokoje zbudou,
že jsem hned s Šarvátkou přijdou.
Spolu jse pilně radili,
jak by někoho svadili.
Čert s Hněvem v té radě byli.
Pan Sváda ráčil přijíti
a k Hynkovi promluviti.
P. Sváda: Pohleď tamto, pane Hynku!
Derou jse na tvou Alinku.
Zdeněk s ní vždycky pohrává
a nětco jí přišeptává.
Ty pak na to nedbáš ani.
Věř mi, že tak přijdeš o ni.
Dobře znám na jeho oči;
že tě při ní vždycky sočí.
Prve jse s ní divně točil,
dvakrát tě v tanci přeskočil.
Medle, cos mu pak učinil,
v dříve ti ani nesplnil.
Pan Hněv přistoupil k Hynkovi,
Hynek dal baňku Zdeňkovi.
Po té do kordu vše vesměs,
pan Mars jse tu vzal hnedky kdes.
Připlichtil jse i Nesmířil,
nic sobě toho neztížil.
Nedal jim různo nikoli;
stalo jse po čertově vóli.
Purgmistr při Zdenkovi stál,
také hned dvou šrámů dostal,
křičíc: "Kýž jsem doma ostal!"
Říkali mu pan Nezmeškal.
Pan Čert jse pak radostně smál.
Šatan : Cha, cha, cha, cha, již sou v sobě.
Děkuji z toho Svobodě,
Masopustovi věrnému,
Bachusovi mně milému,
při tom také panu Svádě,
poněvadž bejvá v mé radě.
Marsovi také zaplatím,
Hněvu nijakž neopustím.
Jakýž by to masopust byl,
kdybych já přítomen nebyl
a někoho nezabili.
Křivdu by mi učinili,
darmo masopust strojili.
Což juž dále uděláme?
S Masopustem rozžehnáme.
Přes rok jse s ním zas shledáme,
nikoii neobmeškáme.
Já pak dále půjdu nyní
na papežské posvícení.
Budu tam jmít také hosti,
svých věrných po své libosti,
též i jarmark na odpustky.
Vezmu s sebou i Svobodu,
nebť jest můj přítel po rodu.
Bachusa též nepominem,
jehož vždycky potřebujem.
Svády také nenecháme,
z kteréhož oužitek jmáme.
Marsa naschvál pohledáme
a Pokoji tam nedáme.
Tak naši pout vykonáme.
Venuše jest tam hned ráno,
fraucimoru povoláno.
Popi jsou také hotovi,
na nás čekají a strojí.
Poďtež, vyvolení moji,
buďme stálí, věrní, svoji.
Smrt: Přišla jsem k vám nenadále,
nemoha jse dívat dále
takovým vašim marnostem.
Musím býti vaším hostem.
Poďtež k mému tanci také,
bez vejmluvy všelijaké!
Žádnýť mi jse nevyskáče,
nevyprosí, nevypláče.
Dosti jste byli veselí,
na mne pozoru nejměli.
A tak juž půjdete se mnou,
těla vaše v hrobích lehnou,
odtad se potomně stratí
a k soudu božímu státi.
zpět na obsah 
Další: Pokoj žaluje na Masopusta a jeho dvořany