|
- Denis | - Konec sam. české | - |
Poznámky
ke straně 154
154.1 Spisy (v překl. Vinařického) str. 40.
ke straně 155
155.1 Viz zápis Vladislavův v Archivu česk. IV., str. 451-456, zvláště str. 456.
155.2 Vladislav sám před Prahou nepřísahal na ústavu; Pražané spokojili se slibem jeho, že šetřiti bude privilegií jejich. Srovnej Kalouskovo České státní právo, dílo, jehož často budeme se dovolávati, Praha 1871, str. 262.
155.3 Ctibor z Cimburka a na Tovačově (1437-1494) v posledních letech svého života byl všemocným správcem Moravy. Takové požíval vážnosti, že sjezdy panské konaly se na hradě jeho, a že za nepřítomnosti jeho odročovaly se důležité pře, aby slyšeno bylo rady jeho. Do doby jeho sahá zřízení správy, jež v obecných rysech zachovala se na Moravě až do války třicetileté; roku 1481 žádali ho páni moravští, aby sebral obyčeje, zákony a právní zvyky zemské. Tyto paměti soudní, známé pode jménem knihy Tovačovské, měly vážnost a téměř moc zákona. V letech 1486-1489 složil druhou část obsahující vzácné podrobnosti o postavení stavů. Knihu Tovačovskou vydal velmi pečlivě V. Brandl, připojiv k ní velmi dobrý úvod, Brno 1868.
ke straně 156
156.1 "Král list ten vezma, odevzdá jej hejtmanu, řka: Teď již potvrzení naše máte, učiňtež nám svou povinnost.
156.2 Všehrd str. 150. O úkolu a významu Všehrdově zmíníme se později. Jeho dílo "O právích země české knihy devatery" jest jedním z nejznamenitějších plodů právnických té doby. Nejlepší vydání opatřil H. Jireček, Praha 1874. Svědectví Všehrdovo je tím význačnější, že káral úchvaty šlechty.
156.3 D'Elvert, Zur österr. Verwaltungs-Geschichte str. 51. v XXIV. sv. sbírky Schriften der hist.-statistichen Sektion der mähr.-schles. Gesellchaft, Brno 1880.
ke straně 157
157.1 Palacký V. sv. 2. str, 189. Bylo by lehko nakupiti dokladů. V skutečnosti předchozí případy jsou tak určité, formule tak přísné, že není možná žádného dvojsmyslu: i panovníci, práv svých nejžárlivěji střehoucí, uznávají, že moc, jíž nabyli svobodnou volbou země, závisí na jich vlastní věrnosti, se kterou vykonávají své závazky.
157.2 Nesmí se splétati cit dynastický s oddaností k jednotlivému panovníku: Karel IV. byl král u lidu oblíbený, ale rod Luxemburků nezapustil nikdy v národu hlubokých kořenů.
ke straně 161
161.1 Chlumecký, Karl von Zierotyn und seine Zeit, Brno 1862, str. 65. "Když Ferdinand I. ujal se vlády, zřízení markrabství Moravského podobalo se téměř ústavě republiky aristokratické, král-markrabí nebyl mocnější nežli dože Benátský, stavové byli mocnější nežli proslulí stavové generalní." S některými úchylkami situace v Čechách byla táž jako na Moravě.
ke straně 162
162.1 Právo k odúmrtem bylo v skutku jedním z prostředků k obnově jmění královského a tudíž ku vrácení vážnosti moci královské; zprvu týkalo se toliko lén, ale znenáhla rozšířilo se na různá allodia. Šlechta zprvu domohla se práva pro vlastníka, aby svobodně mohl nakládati se statky svými, jestliže za svého života dal zapsati poslední vůli do desk zemských. Tímto opatřením obmezeno odúmrtí tak, že Vladislav snadno svolil vzdáti se samé zásady. Ostatně zákon Vladislavův týkal se toliko allodův a nikoli lén. Srovnej Vocela, O staročeském dědickém právu v Pojednáních král. učené společnosti české V. řada, sv. XI., str. 490.
162.2 Srovnej Rezka, Oprava komory české za Ferdinanda I. v rozpravách král. učené společnosti, v Praze 1882, sv. XXII.
ke straně 163
163.1 Líčíme co událo se za vlády Vladislavovy, ale šlechta často spokojujíc se, jak ukážeme později, skutečným držením, nedala si vždy zákonem potvrdit své úchvaty. Otázka, zda jmenování nejvyšších úředníků náleželo koruně čili sněmu, zůstala vždy spornou a byla rozhodována ve smyslu opáčném dle ráznosti nebo slabosti panovníkovy. Jediná věc byla jistá, že nejvyšší úředníci směli býti voleni toliko ze sněmovníkův a že přísahali na zřízení zemské. Srovnej Kalouskovo České státní právo, str. 361 a násl.
ke straně 164
164.1 Takové jest pravidlo všeobecné a čím dál tím přesnější; jsou však jisté výminky, jak uvidíme později, a poddaný není úplně vydán na milost a nemilost svých pánů.
164.2 Jako většina ústav aristokratických a svobodných ani ústava česká není ustanovena zákonem povšechným, nýbrž řadou nálezův a předchozích případů. Test tudíž velmi proměnlivá, a můžeme o ní podati obraz toliko přibližný. Podobnou nesnáz zakoušejí historikové angličtí. Pro každý kus bylo by třeba uvésti řadu pramenův a vyznačiti množství výminek. Tím by ovšem překročen byl velice cíl, jaký jsem si vytkl; nepíši dějiny veřejného práva českého, ale snažím se vytknouti jenom vliv, který boje ústavní měly na osudy země.
ke straně 165
165.1 O stavu moci královské a o řádech českých za Vladislava II viz Vladislavovo Zřízení zemské, knihu Tovačovskou, Všehrda, zápisy uveřejněné v Archivu českém, Stránského Respublica Bojema, atd. Srovnej Palackého, Kalouska - České státní právo - a velmi jasný a zajímavý výtah německý: Einige Grundlagen des böhm. Staatsrechtes (1871); Brandl, Glossarium illustrans bohemico-moravicae historiae fontes (Brno 1879; je to pravý slovník řádů domácích); Rezkovy články různé o Vladislavovi, Ludvíkovi a Ferdinandovi I. ; Chlumecký, Karl von Zierotyn; d'Elvert, Zur österr. Verwaltungs-Geschichte, atd.
ke straně 166
166.1 O sjezdech krajských viz velmi pozoruhodnou monografii Bohuslava Riegra: Zřízení krajské v Čechách. Část první. Praha 1889. Bohuslav Rieger, syn proslulého řečníka českého, vnuk Palackého, jest hodným potomkem slavné rodiny, jejíž jméno nerozlučně je spojeno s obrozením slovanským v Rakousku.
ke straně 167
167.1 Morava byla jí však příkladem blahodárným; dějiny její za této doby jsou mnohem méně bouřlivé, protože šlechta méně četná má i vyšší smysl politický; vytrvalejší jsouc dovede pevněji zříditi svou moc a když i podlehne, je to více vinou Čechů nežli vlastní chybou její.
ke straně 168
168.1 Zajisté jde tu toliko o obecný směr; ve mnohých věcech jednotlivé obyčeje dlouho upamínají ještě na starý pořádek věcí. Jeden z nejzajímavějších zbytků prvotních řádů slovanských, dle nichž statky jsou společným jměním rodiny a nikoliv jednotlivce, jest drahný počet svobodných statků, jenž ještě v XVI. století nalézal se v nedílném držení rodů šlechtických. Srovnej Vocela, O staročeském dědickém právu str. 487-488.
168.2 Všehrd str. 434. Význam slova zeman není vždy zcela přesný, ale tu není pochyby, že třeba jím rozuměti svobodníky, drobné držitele svobodných statků. Srovnej také Stránského, str. 241.
ke straně 169
169.1 Žena jest úplně závislá na muži svém. Bez jeho povolení nemůže ani odkazovati ani zastavovati část svého jmění soukromého. Zemře-li manžel a děti nejsou dospělé, poručnictví dostává se osobě, kterouž ustanovil muž za živnosti své, pakli nejmenoval nikoho, poručnictví opatří nejvyšší hejtman zemský. Po smrti otcově sestry zůstávají při bratřích, a nesmí se provdávati bez vůle jejich. Významno jest, že často shledáváme odírání panen daných do kláštera. Mnohdy, aby unikly takovému tyranství, dávaly se unášeti často s vůlí matčinou: v tomto případě ztrácely všecko právo ke statku otcovskému. Kniha Tovačovská (vyd. Brandlovo) kapit. 165. str. 90.
ke straně 170
170.1 O zřízení šlechty za této doby viz mimo práce výš uvedené Brandla, Stav panský a rytířský v Časopise Matice Moravské 1869 str. 145-184 a Gindelyho "Die Entwickelung des böhm. Adels und der Inkolatsverhältnisse seit dem XVI. Jahrh." v Rozpravách král. učené společnosti české ř. VII. sv. I. str. 886. Dlužno vystříhati se velikého přehánění; vítězství řádů feudalních bude úplné a konečné teprve po roce 1620: do té doby mnohé rysy upomínají na staré právo slovanské, jež neznajíc ani majetku osobního ani závěti, nepřipouštělo tudíž ani práva prvorozenství ani ustanovení dědice (Srovnej Vocela str. 496).
170.2 Počítá se asi 1200 rodů rytířských.
ke straně 172
172.1 Úvod ke zřízení zemskému z roku 1500 v Archivě českém V. str. 6. Hněv, jímž stíhán byl za života svého, pronásledoval jej i po smrti - Mortuus es tandem, bipedum tu pessime Rindel, praví jeden básník současný. Staré letopisy české nejsou shovívavější: "zhoubcům, šibalům, zlodějům a škůdcům zemským byl přítel proti městům; a jakás divná práva vymýšleje skoro o každém sněmu vždy jináč a jináč ... A ten Rendlík nějakou smělostí všetečnou mluvil k králi jako k sobě rovnému .... A ledacos mluvil i činil, jako by byl králem, an sám král nedělal sobě jako on, anobrž jakékoli nevole vznikly v zemi, on toho příčina byl i počátek." Staré letopisy české, str. 322. - "Zle jsi se všem stavům zachoval a nade všemi's zradil," starý letopisec dává do úst protivníku Rendlovu (Paškovi z Vratu), " protož znej, nevíš-li, že před žádným právem ty mluviti nemáš, ani žádného práva užiti." Rendl ovšem pyšně odpovídá, že "jest lepší než všecka města jsou" (ibid. 448.) Snad přehnána jest poněkud laskavá shovívavost, s jakou k Rendlovi chovají se nejnovější dějepisci. Není docela nemožné, že záměry jeho byly čisté, ale k cíli bral se cestami ukrytými a nerovnými. Rendl zemřel roku 1522.
ke straně 173
173.1 Srovnej Čelakovského, Úřad podkomořský v Čechách, str. 27. - Viz téhož spisovatele O postavení stavu městského na sněmích českých. Praha 1869, str. 5.
ke straně 174
174.1 Palacký, V., 2., str. 255.
174.2 O soudech městských viz Čelakovského, Privilegia měst Pražských a zvlášť úvod str. XXV. a násl. Srovnej Tomkovy Dějiny města Prahy, passim.
174.3 Staré letopisy české str, 258.
ke straně 175
175.1 Ibid. str. 258.
ke straně 177
177.1 1514. Palacký, V. sv. 2. str. 281.
177.2 Srovn. Čelakovského Úřad podkomořský v Čechách, str. 41.
ke straně 178
178.1 Ze statků městských "šonovských" na rozdíl od svobodných odváděny jisté poplatky roční (šosy) jak k obcem, tak i do komory král.; pozemnosti ty městům královským přiděleny hned při zakládání jich. Srov. Palackého V. č. 2. str. 332.
178.2 Smlouva Svatováclavská uveřejněna byla ve Výboru II. str. 1217-1245. Neobsahuje žádného článku o sněmích, ale od té doby právo stavu městského zasedati na sněmu nebylo mu vážně popíráno. Nenalezáme v ní ani žádného ustanovení o správě obecní; v té věci doplniti ji třeba privilegiemi městům poskytnutými. - Privilegia měst Pražských str. 355 a násl. - Smlouva Svatováclavská byla zapsána do desk zemských, to jest nabyla moci zákonní, aniž král byl o tom dotázán. Ludvík protestoval proti takovému postupování, ale stavové důtklivě kárali "tuto velikou nesvobodu proti svým právům starodávným".
ke straně 179
179.1 Palacký, V., 2, str. 377.
ke straně 180
180.1 Staré letopisy české, str. 360.
180.2 Ibid. str. 409.
ke straně 181
181.1 O postavení sedláků mimo prameny a práce již uvedené, sluší na předním místě jmenovati Tomkovu monografii města Police a urbář kláštera Strahovského v Památkách archaeologických II. str. 72; Palackého Formelbücher; Erbenova Regesta, Codex juris bohemici vydaný od H.Jirečka a j. Schulz uveřejnil v Osvětě roč. I. řadu článků velmi zajímavých, ač poněkud krasomluvných o poddanství v Čechách až do válek husitských.
ke straně 182
182.1 Viz Čelakovského článek v "Právníku" o Brandlově Glossaři 1876, str. 211.
182.2 Zdá se mi takto, že Gindely příliš zveličuje obecný blahobyt. Jeden z důkazů jeho, užívání teplých lázní (Gesch. des dreissigjährigen krieges I. str. 147) nijak nemá váhy, jakou mu připisuje. Dnes teplých lázní užívá se mnohem více na Rusi nežli ve Francii; nicméně s pravdou by se nesrovnávala domněnka, že mužíci ruští jsou zámožnější nežli sedláci francouzští.
ke straně 183
183.1 Sedláci nepřísluší však bez odvolání soudní moci panské; nejen mohou býti poháněni před soud králův neb i před soud zemský, ale cítí-li se poškozeni rozsudkem, mohou se odvolati z něho jakožto z přehmatu.
183.2 Historikové němečtí tvrdí ovšem opak, ale jenom proto, že svou thesí chtí dokázati, že svoboda je vynález německý a že Slované právě tak jako Romani byli by neschopni bývali povznésti se k této myšlence, kdyby nebyla jim přinesena od národa kulturního.
ke straně 184
184.1 Srovnej Kalouskovu odpověď Brandlovi v "Pokroku" ze dne 17. února 1876. Kalousek od mnoha let připravuje dílo o dějinách stavu selského v Čechách, jež velice a velice netrpělivě očekává se ode všech, kdo zabývají se těmito otázkami.
ke straně 186
186.2 Srovnej Brandlův článek O dskách zemských atd, v Časopise Matice Moravské 1870, str. 112.
186.3 Archiv český, I., str. 458, 477, 496 a násl.
186.4 Zákon z roku 1487 a nařízení k němu se pojící zakazují sedlákům stěhovati se beze svolení pánů a vyclovují přísné tresty proti uprchlíkům; zároveň dávají šlechtě právo, aby mohla svým lidem dáti rozkaz ku prodeji statku, jejž drží. Srovnej Vladislavovo zřízení zemské čl. 253, 259-260, 282, 291 až 293. - Co do otázky velice nesnadné o původu poddanství v Čechách viz Palackého, V., I, str. 265 a násl. a Zur Gesch. der Unterthänigkeit und Leibeigenschaft in B. v Gedenkblätter str. 93.
186.5 "Tentokráte panští rodové", praví Tomek, jehož nelze obviňovati z přehánění, "nemajíce žádného strachu před zákonem, poněvadž nebylo mocného nad ním strážce, osobovali sobě dle příkladu Němců a Uhrů vždy neobmezenější moc nad lidem svým poddaným, ukládali mu pod všelikými záminkami větší platy, roboty a jiné povinnosti, obmezovali i osobní svobodu poddaných, zapovídajíce jim stěhovati se z jednoho panství na druhé nebo do města bez panského povolení: konečně za zákon povýšili, aby žádný poddaný nesměl před soudem zemským jako žalobník státi proti pánu svému". Děje království Českého II. vyd. 356.
ke straně 187
187.1 Sněm z roku 1585.
187.2 Roku 1575 zmenšena byla na čtyři neděle do roka.
187.3 Zatím co zákon vždy těsněji obmezuje svobodu osobní, mandáty (t. j. naučení a zřízení od vrchností vydávaná) propůjčují jednotlivým poddaným dosti rozsáhlá privilegia a do jisté míry obnovují právo stěhovati se. Ale těchto nařízení užívá se toliko při malém poměrně počtu sedlákův a nemění se jimi povšechné postavení obyvatelstva selského. Zákony sněmovní mají patrně význam obecnější nežli zřízení jednotlivá.
187.4 4 Práva a zřízení zemská z r. 1549, Codex juris bohemici IV., I., str.265.
187.5 Nařízení sněmovní ode dne 5. ledna 1531 (sic).
ke straně 188
188.1 Práva a zřízení zemská z roku 1549, Codex IV., 1, str. 270.
ke straně 189
189.1 Konšelé vesničtí voleni bývají z obce a mnohdy od ní, a předsedá jim sudí vzatý ze vsí. Podrobné zprávy o těchto soudech najdeme v "Hospodáři" Veleslavínově r. 1587: dvanácte sedláků soudí dle starého obyčeje, a od jejich rozsudku není odvolání; úředník panský a písař jsou přítomni, ale nevkročují, leda když konšelé toho po nich žádají. Právomoc těchto soudů je dosti rozsáhlá. Titul pánů, jehož dostává se sedlákům přísedícím, svědčí o jejich vážnosti.
189.2 Jedním z důkazů, že sedláci nejsou spokojeni svým osudem, jsou častá odpuštění nabízená uprchlíkům, kteří navrátí se do doby ustanovené.
ke straně 190
190.1 Politia historica, Čas. česk. Musea 1885, str. 356. (Liter. rozbor prof. A. Truhláře.)
190.2 Hádání Pravdy a Lži uvedené od Sabiny v Dějepise literatury českoslovanské. Praha 1866, str. 839.
ke straně 192
192.1 Zřízení Smilovo z roku 1573 uveřejněno bylo v Časopise Matice Moravské 1876, str. 18-25. Srovnej v témže časopise: O robotách lidu selského sedícího na statcích pánů z Pernšteina v 16. století na Moravě, 1869, str. 74-78 a Zřízení selské v Loučanech z r. 1525. (1878, str. 162-168). - V Časopise Česk. Musea uveřejněna zřízení pana Vojtěcha z Pernšteina z roku 1525 (1835), řád selský pana Floriana Griespeka z Griespachu 1519-1589 (1835), naučení pana Jana Dobřenského z r. 1550 (1843), mandát hraběnky Berkové mezi l. 1621-1626 (1843) a j. O postavení sedláků srovnej ještě: Hospodáře Jana Brtvína z Ploskovic z r. 1530, Zprávu a naučení synu Jaroslavovi, spis Jana Hasišteinského z Lobkovic z r. 1504, vydaný od Květa 1851 atd. Z prací naší doby vedlé četných článků časopiseckých zvláště třeba vytknuuti Zoubka, Utužování poddanství na statcích zápisných v 16. století v Památkách arch. 1865, str. 95; Ortha, Jindřichův Hradec od konce XV. století; Slavíka, Panství Táborské; Wintra, Rakovník století šestnáctého v Čas. Česk. Musea 1883-1884.
192.2 Kniha Tovačovská str. 107-110. Srovnej Brandlův Glossář článek "Odpuštění". Sedláci nemohou vkládati statků svých do desk zemských - co pouze vlastnictví dodávalo zákonné záruky.
ke straně 193
193.1 Roku 1512 stalo se pravidlem, že sedlák nemůže nic darovati ani odkázati bez povolení pána svého.
193.2 Vladislavovo zřízení zemské, článek 257.
193.3 Všehrd str. 217.
193.4 Ibid. str. 223.
ke straně 194
194.1 V. Březan, Život Petra Voka z Rosenberka str, 9.
194.2 Kniha Tovačovská kap. 210-212.
194.3 Zřízení zemská 1530, čl. 188. Codex IV. 1. str. 14-15.
194.4 Práva a zřízení zemská 1564; codex IV. 1. str. 682.
194.5 Práva a zřízení zemská 1549; ibid. str. 397
194.6 Nařízení sněmovní z r. 1541; ibid, str. 426.
194.7 Práva a zřízení zemská 1564, str. 550; 631-633. - Jako vždy i nyní vystříhejme se všelikého nadsazování. Zákony celkem nejsou přísné. Ani předpisy o myslivosti nejsou příliš kruté a tresty jsou mírné (Cod. IV. r. str. 420-421). Některé články jsou zároveň i výhrůžkou i ochranou. Poddaní jsou klienty; pánovou povinností jest, zastupovati je před soudy a pomáhati jim, aby došli svého práva, Nepomáhá-li jim, pozbývá moci své, a poddaní mohou obrátiti se k jinému pánu, kterýž ujme se jejich pře.
ke straně 195
195.1 Práva a zřízení zemská 1549, str. 351-353.
195.2
Zřízení zemská 1530, čl. 184 a 189. Abychom učinili sobě správnou
představu o situaci, třeba neustále míti na zřeteli přísnost zákona
a mírnost zřízení. "Sluší také pánu, aby nebyl k svým služebníkům a
k svým lidem příliš tvrdý .... Má odpověď dávati jednomu
každému, chudému i bohatému, a což komu přiřkne aneb slíbí, již toho
aby neměnil pro nižádnou věc, by mu pak i to protimyslné bylo, spolu,
aby nebyl podezřelý v slibu nalezen ... A jakoužkoli věc má pán
před sebou, hleď ji prve bedlivě s radou svou uvážiti ... A
protož má o to s pilností jednati, aby sobě upřímné, dobré, zachovalé
lidi k radě zřídil ... Maje již pán dobré, rozumné a zachovalé
úředníky, poruč jednomu každému podle povahy jeho, co, pokud a jak
spravovati má.... Též s jedním každým úředníkem aby, se častý počet
dělal a vyšší k nižším aby dohlédali." Mikuláše Černobýla (1495-1556)
Zpráva jednomu každému pánu užitečná. Ale jakou záruku mají poddaní?
Zdá se také, že Černobýl velmi přesně vytýká pravou situaci: "Má
také každý pán býti milosrdný a jako pastýř a správce stáda lidí svých
s pilností opatrovati, nedati jim zaháleti, k robotnému životu vésti a
ke vší poddanosti." Černobýlova Zpráva byla tiskem vydána od
Veleslavína roku 1587. (Viz, str. 191 až 193.) Všemocnost pánů
byla připravena socialními tradicemi starých obcí slovanských a těmito
tradicemi bylo usnadněno přijetí její, jen že práv, jichž vzdávají se
jednotlivci, nemá obec, pospolnost obyvatelův, ale majetník. V
Radách Jana Hasišteinského z Lobkovic jeví se táž
snaha: "Buď milostivý svým poddaným, chceš-li, aby Pán Bůh milostiv
byl tobě, neb neodpustíš-li ty jim jich viny, také tobě Pán Bůh tvých
vin neodpustí ... Slyš rád každého, též chudého i bohatého, v
jeho potřebě, a jemu k spravedlnosti dopomoz, anebo dopomoci kaž těm,
jimž to učiniti přísluší, a skrze to lásku od lidí a prosbu ku Pánu
Bohu míti budeš za tvé dlouhé zdraví a ve všem
štěstí. Proviní-li chudý člověk tvůj co
nepříliš velikého proti tobě, odpusť mu jednou i druhé, učiní-li po
třetí, i tu bud milostiv; neb lehčejší počet vedle písma jest učiniti
z přílišného milosrdenství, než z přílišné spravedlnosti, leč by
veliká věc byla, a že by hrdlu spravedlivě propadl - tehdy měj se k
němu, jako naň sluší ... Ale však proto měj je (lidi poddané) v
hrůzi, af se tebe bojí jako pána svého, tebe poslušní jsouce, a žádné
lehkosti tobě nečiníce. Zlé lidi neposlušné, hráče, ožralé, svárlivé,
marnotratné kař vazbou a jim toho nedopouštěj ... Nebuď příliš
poddaným svým v kvasích obyčejen ..." (Vydání Květovo str. 25-26).
V mandatech pánů nejvlídnějších ustanovení nejšlechetnější zkaluje
tajné opovrhování důstojností lidskou; sedlák vždy jest toliko
nástrojem statku panského, Srovnej
Naučení rytíře Jana Dobřenského,
1550 (Čas. Českého Musea 1843 str. 426-433 ). "A maje hejtman ty
všecky sirotky před sebou, tu opět toho s pilností šetřiti má, jestli
by se kteří sirotci ostřejšího vtipu mezi sebou našli, vezmouce od
jejich přátel zprávu, aby ti mimo jiné fedrováni, na díle k liternímu
umění, aneb na řemesla, pro rozličné potřeby panství, oddáni byli.
Jiné pak sirotky, mužského i ženského pohlaví, k hmotným pracem mají
obrátiti, a je tak chovati, aby raději pří dvořích nežli někomu jinému
sloužili. Kterýchž by se pak nepotřebovalo, ti se mají lidem poddaným
a bohabojným hospodářům v službu projednávati, a jim jisté mzdy, co by
který zasloužiti mohl, naříditi ... Má se také šetřiti, a na to
pilný pozor míti, aby čeládka při stavení do dvorů poplužních,
poněvadž z poddaných a sirotkův na panství se k službě berou, dáleji
tří, čtyř let, jak se toho potřeba ukazuje, při službě mimo vůli svou
držáni nebyli, a žádnému pacholku k ženění, ani děvečce k vdávání
povoleno nebylo, leč by taková uložená léta každý z nich v kterémkoli
dvoře, kdež by potřeba byla, proti nařízené záplatě se vysloužil ...
Co se pak dotýče zlých a nedbanlivých hospodářů, kteříž by více v
krčmách ležeti nežli v poli opravovati ... chtěli, k těm hejtman
a purkrabě pilně a často dohlížeti ... aby gruntův svých
nespouštěli ... přísnými slovy napomenouti má. A jestliže by
kdo po takovém napomenutí ještě vždy toho obmeškával, tomu hejtman
dále vězením i na rukojmě bráním při týchž lidech časně přetrhnouti
má. Pakli by i to při kom žádné platnosti míti nechtělo, tedy hejtman
již dáleji má míti moc, toho každého, by i dobrovolně prodati nechtěl,
z gruntu vybýti a takové grunty lepším hospodářem osaditi". - V
mandatu
pana Floriana Griespeka z Griespachu (Čas. Čes. Musea 1835, str.
43-78); "Jestli by který z poddaných nějaké dítky měli, kteří by se
k liternímu neb jinému učení hodili, ti mimo jiné v tom tak fedrováni
býti mají, aby někdy potom k potřebám a službám mým též obrátiti se
mohli, však bez vědomí a povolení mého žádní sirotci do školy ani
jinam rozšikováni býti nemají."
Jedním z nejvlídnějších mandatů je zřízení paní Polyxeny z Lobkovic z
roku 1608 (Čas. Čes. Musea 1844), ale celkem provanuto je týmž
duchem.
Ostatně však i při všelikých ohradách, jaké mohou býti učiněny o
těchto zřízeních, ku poznání, jak tehdejší postavení sedláků bylo
lepší, nežli za století XVII., postačí, srovnáme-li je s mandáty
vydanými po roce 1620. Tato zřízení zní drsně, tvrdě, často ukrutně.
Sedlák jest podezřelý jako kacíř a jako Slovan; téměř povinností jest
utiskovati ho. Nejen že břemen přibývá poměrem ohromným, ale
výhrůžky opakují se žalostným refrainem.
ke straně 197
197.1 Codex IV., 1. str. 555.
197.2 Komoře královské složené z pánů vším právem nedůvěřovali sedláci i odvolávali se z rozsudků jejich ke kanceláři české a stížnosti jejich často bývaly vyslyšány.
197.3 Sněm sám nezná moci dostatečné, aby chránil sedláků. Přesvědčíme se o tom z událostí ve příčině "čechelného" na Moravě: byloť velmi neoblíbeno a sněm několikráte nařídil zrušení jeho. Nicméně šlechta dále je vybírala: na nejvýše že jméno se změnilo.
ke straně 198
198.1 Všehrd, str. 148.
198.2 O rozdílu tom čti význačná slova Všehrdova uvedená již na str. 156.)
198.3 Všehrd, str. 150.
198.4 Průběhem celého XVI. století šlechta víc a více snaží se obmeziti zakročování soudů veřejných ve věcech selských a věc daří se jí. Sněm z r: 1545 žádá, aby "poddaní nepotahovali pánů svých k žádným soudům ani k jiným se utíkali, jakž zřízení zemské ukazuje, a J. M. K. poddaným proti pánům jich glejtův aby vydávati neráčil. - Někteří šlechtici stěžují si do sedláků, že vznášejí žaloby proti pánům svým a "týrají je soudy a rozličnými způsoby", navrhují, aby stížnosti uznané za nedůvodné, byly trestány; stížnosti ať jsou podepsány od těch, kdo je vznášejí a od těch, kdo je spisují.
ke straně 199
199.1 V XVI. století, praví Čelakovský, soudní moc panovníka a soudů jeho následkem odporu šlechtického je celkem dost obmezená a prázdná, také lidu vede se špatně. (Právník 1878, str. 775.)
199.2 Z roku 1530. Časopis Čes. Musea 1835.
199.3 Ve Vršovicích, kde Jan Mikeš z Hrobčice nechtěl míti ve dvoře Johanku Rozvodovou se sirotky.
199.4 V Michli zemřel Martin Chalúpka a vdově jeho Dorotě pobráno dědictví, jehož marně se domáhali Martin Kuthen ze Sprinsberka a Pavel Žák, měšťané Starého města pražského.
ke straně 200
200.1 Zoubek v Památkách archaeologických 1865, str 95.
200.2 Zdeněk Zručský z Chřenovic zmíněný již na str. 197
200.3 Všehrd, str. 455.
ke straně 201
201.1 Všehrd, str. 168-169.
201.2 Vladislavovo zřízení zemské čl. 415; Práva a zřízení zemská 1549 a 1564.
ke straně 202
202.1 Právník 1878, str. 737.
202.2 Rieger, Zřízení krajské v Čechách, str, 186. - Povšimněme si však, že zákon chrání čeledína proti pánu, jenž zdržuje mu mzdu.
202.3 Podobná nařízení bývají často v městech.
202.4 Ve vesnicích jiní řemeslníci nemají býti než kováři, tkalci a vetešníci k upravování šatův a obuvi: a byla-li by která jiná řemesla, cechy městské mohou si stěžovati. Zakázáno míti po vsech trhy a jarmarky. Zapovědíno vařiti pivo bez vysazení řádného. Ve vsi, která hor vinných nemá, pouze pán může víno prodávati. Kniha Tovačovská str. 107; Archiv český IV., str. 436, 499 a j.
202.5 Roboty zůstávají poměrně mírné. Zdá se, že nepřevyšovaly hrubě čtrnácte dní do roka a často jsou mnohem menší. - V XVIII. století přesahují mnohdy stopadesáte dní. - Některé vsi v okolí Tábora povinny byly mimo platy robotami čtyř až šestatřiceti dní (Slavík, Panství Táborské); ale to jest maximum. Gindely myslí, že roboty tehdáž nepřevyšovaly čtyř nebo pěti dni do roka: "sedláci čeští před válkou třicetiletou platí penězi nebo plodinami nikoli prací"; Die Finanzverhältnisse ve zprávách akademie Vídeňské sv. 59 str. 337; srovn. Geschichte des dreissigjährigen Krieges I. str. 145. Obraz, jaký Gindely podává o postavení stavu selského vůbec, zdá se mi příliš příznivý. Nejsou-li také nepřímou robotou práce, jež pán může poddaným svým ukládati za mzdu chatrnou?
202.6 Sedlákům zakázáno jest vůbec držeti více statků; zřízeními ustanovena jest cena dobytka a pánovi na prvním místě vyhrazeno právo ke koupi za cenu, jakou sám určí.
ke straně 203
203.1 Všehrd str. 589.
203.2 Srovnej krásné, tonem řečnickým prodchnuté místo v závěrku titule IX. 10. str. 438.