Poznámky

ke straně 360

360.1 (Viz knihy první kap. 8)

ke straně 361

361.1 O propagandě husitské v Německu viz Haupta Die religiösen Sekten in Franken vor der Reformation (1882) a Die husitische Propaganda in Deutschland v Raumerově Hist. Taschenbuch (1888). Haupt objasňuje velmi světle, co bylo opravdového a plodného v reformaci české, ale poněkud zveličuje účin působení jejího v Německu.

361.2 Srovnej rozpravu Gollovu: Nové spisy o Valdenských 1887, str. 23.

ke straně 362

362.1 Pověst opírá se o list, jejž Hus u vězení psal svým přátelům v Čechách; ale v skutku slova Husova týkají se přátel jeho v Praze zůstavených. Viz Palackého Documenta str. 33. (V Marešově českém vydání listů Husových str. 87.)

ke straně 363

363.1 Goll, Jak soudil Luther o Husovi v Čas. Česk. Musea, 1882, str. 67.

ke straně 365

365.1 Prameny sebrány jsou od Golla v rozpravě zmíněné na st. 70. a násl. O vlivu husitství v Německu srovnej Bezolda, Geschichte der deutschen Reformation v sbírce Onckenově 1886, str. 124 a 277.

365.2 De instituendis ministris ecclesiae ad clarissimum senatum Pragensem, 1523.

ke straně 367

367.1 Bartoš Písař str. 160. Srovnej Staré letopisy české str. 435. "Téhož léta (1519) při času sv. Martina přišli do Prahy nějakoví nábožní lidé z pouště, mezi nimiž jeden sloul Matěj poustevník, jehož mnozí lidé nábožnější chválili a sobě oblibovali. Ten pak jal se kázati v Praze, a tu se k němu lidé připojovali, zprvu v mále, ale potom vždy více, neboť kněží byli života nepříkladného, a lid obecný vždy žádostiv byl dobrých kazatelův a šlechetných.

ke straně 369

369.1 List Matějův pánům Pražanům poslaný l. 1519, dán na horách u sv. Vojtěcha, blíž od hory Boubínské. Otištěn v Erbenově vydání Bartošovy Kroniky Pražské str. 333-359.

369.2 Jirečkova Rukověť I. str. 173.

ke straně 370

370.1 Odpověď Lutherovu císaři (1521); O svobodě křesťanské; O volení pravých služebníkuov v cierkvi svaté (1523).

370.2 O činnosti Sobkově za prvních let viz Bartošovu Kroniku Pražskou str. 9 a násl., o zápasech, zavedením učení Lutherova způsobených, srovnej Staré letopisy české str. 446, 449, 455, 459 atd.

ke straně 371

371.1 "Non erat gallus pennis plumisque, sed dolis et fraudibus penitus consutus." Jirečkova Rukověť str. 121.

ke straně 372

372.1 O Caherovi a o počátcích reforxnace v Čechách viz Rezka, Paměti o bouři pražské roku 1524 v Pojednáních král. čes. společnosti nauk VI. řady díl II., str. 8 a násl.

ke straně 373

373.1 Tyto události jasně líčí Grünhagen, Geschichte Schlesiens II. str. 5. Velikou službu koncilium Tridentské prokázalo církvi římské tím, že "zbořilo most mezi kacířstvím a pravověřím"; proto teprve okolo roku 1560 zastaven jest pokrok reformace.

ke straně 376

376.1 Gindely, Geschichte der böhm. Brüder I., str. 170. Snesení sjezdu toho viz v Bartošově Kronice Pražské str. 24-30.

376.2 Jiří Písecký, uvedený od Palackého V. 2.. str. 458.

ke straně 377

377.1 Viz prameny uveřejněné od Rezka v Pojednáních král. čes. společnosti nauk VI. řady díl II B. (Kronika Nejmenovaného str. 13 a násl., str. 22 a násl.)

377.2 Kronika Bartoše Písaře str. 161. List br. Matěje uveřejněn byl ve Výboru II., str. 128.

377.3 Tento článek směřoval proti bratřím, u nichž obyčej znovu křtíti neofyty zachoval se, aspoň částečně, ještě několik let.

ke straně 378

378.1 Viz Palackého V. 2, str. 472

378.2 O stavu duchovenstva utraquistického viz Borového Jednání a dopisy konsistoře katolické i utraquistické (Praha 1868-1869).Listy konsistoře utraquistické psány jsou obyčejně česky, listy konsistoře katolické latinsky, nebo německy. Vzácný to pramen ku poznání stavu náboženského v Čechách za vlády Ferdinandovy.

ke straně 379

379.1 Viz Frinda, Die Kirchengeschichte Böhmens IV. str. 106 a násl. Frind byl kanovníkem pražským a nepřál nijak lutheranům. Z událostí uváděných vyvozuje úsudky poněkud příliš všeobecné a zvláště nevšímá si dosti okolností, za kterých vzmohla se reformace česká. Ale spis jeho zasluhuje pozornosti, a nelze popírati, že dnes nemůžeme se spokojiti nejasnými obranami spisovatelů protestantských.

379.2 V Ústí, jednom z posledních měst, která přistoupila k reformaci, přívrženci Lutherovi jsou tak četní, že roku 1562 podkomoří nařizuje, aby nebyl přijímán a trpěn v městě žádný kazatel lutheranský. Rozkazem takovým ovšem nezastaven ani nezmenšen pokrok kacířství. Srovnej Wolkana, Beiträge zu einer Geschichte der Reformation in Böhmen; - I. Das Dekanat Aussig. Praha 1886 str. 4.

ke straně 380

380.1 Frind str. 115. Jindy pán, hledě nakloniti si poddané své, rozděloval mezi své lidi statky duchovenské. Wolkan str. 4.

ke straně 382

382.1 "Každý pán", praví Rezek, "na statcích svých dělal co chtěl, zejmena vydával bohoslužebné řády dle libosti a faráři rovněž." Dějiny prostonárodního hnutí náboženského v Čechách. Praha 1887 I. 13.

382.2 Fiedler str. 190.

382.3 Ibidem str. 215 r. 1563. Stářím snad císař stal se poněkud nábožnějším.

ke straně 383

383.1 Ranke, Deutsche Geschichte im Zeitalter der Reformation III. 258.

ke straně 384

384.1 Gindely, Geschichte der böhmischen Brüder I., 241. Srovnej proslulý list Ferdinandův Jaroslavovi z Pernšteina: Jestliže obviňován jest, že porušil náboženské svobody zemské, je to utrhání na cti; ale jsou lidé v Čechách a na Moravě, kteří nevěří ani v Boha, ani v svátosti, ani ve vzkříšení z mrtvých. Nemůže jich trpěti v zemích svých, tím méně, ježto nesnáší bludů stoupenců Lutherových nebo Zwingliho. (Buchholz IV., 458.)

ke straně 385

385.1 Jirečkova Rukověť I. str. 113-117.

ke straně 388

388.1 Müller, Die deutschen Katechismen der böhm. Brüder, Berlín 1887, ve sbírce Monumenta Germaniae paedagogica IV. str. 39. - Nejdůležitější to nejnovější práce o dějinách bratrských; zvlášť otázka o poměru Jednoty k Lutherovi prostudována byla od Müllera se stejnou bystrostí jakož i učeností.

ke straně 389

389.1 To zdá se mi dokázáno od Müllera způsobem na příště nepopěrným s str. 40-42.

ke straně 390

390.1 Bratr Lukáš vedle Komenského náleží k nejplodnějším spisovatelům Jednoty. Rozsáhlý seznam spisů jeho po prvé sestaven jest od A. Gindelyho v Čas. Čes. Musea 1861 str. 278-292. Srovnej též Jirečkovu Rukověť I. 474-477 a Gollův článek "O některých spisech bratra Lukáše z Prahy" v Čas. Čes. Musea 1883 strana 362-370. V apologetických a polemických spisech jeho zachovány jsou vzácné zprávy pro starší dějiny bratrské, zvláště v odpovědi na sepsání Menší strany "O původu Jednoty", posledním asi díle, jež nad jiné práce jeho vyniká jednoduchostí slohovou a srozumitelností, (Srovnej Golla, Quellen und Untersuchungen zur Geschichte der böhm. Brüder, I. str. 38-48 a úvod k dějinám Jednoty br. v XV. století v Čas. Čes. Musea 1883 str. 524-526. Roku 1505 vydal katechism pod názvem "Dětinských otázek" a zpořídil první tištěný kancionál. Z bohoslovných spisů jeho nejdůležitější jsou "Zprávy kněžské" neboli "Kniha kněžská," ve které jednak obšírněji vymezen soubor učení bratrského, jednak vyloženy povinnosti kněžím náležité, všudy pak připojeny i agendy služeb církevních; k tomu přidán výběr ze synod bratrských od nejstarších dob do roku 1526.

ke straně 392

392.1 O vkusu takovém výborné svědectví podává spis Blahoslavův "Vady kazatelů", tiskem vydaný od Slavíka.

392.2 O Augustovi viz mimo spisy již uvedené Fiedlera, Todtenbuch der Geistlichkeit der böhm. Brüder ve Fontes rerum Austriacarum, Scriptores V. (Vídeň 1863) a Quellen zur Geschichte der böhm. Brüder, vornehmlich ihren Zusammenhang mit Deutschland betreffend, vydané od Gindelyho v téže sbírce, Diplomataria sv. IX. Vídeň 1859. - Skladatelem knihy úmrtní jest asi Blahoslav; naopak Život Augustův uveřejněný roku 1837 od Šumavského (správnější otisk opatřen r. 1880 v Českobratrské bibliotece vydávané spolkem Komenského v Praze, sv. 3) a obsahující hlavně vypravování o vazbě Augustově - je nepochybně prací tovaryše jeho Jakuba Bílka a nikoli Blahoslava. Viz Golla v Čas. Čes. Musea 1877 str. 327 a násl.

ke straně 393

393.1 Shoda bratří s Lutherem často zakládá se ještě na nedorozumění. Tak v konfessi roku 1535 učení bratří o milosti zdá se plně lutheránské; bratří učí, že lidé docházejí spasení milostí Kristovou, že spasení a odpuštění hříchů udílí se nám darmo, bez našich skutkův a bez naší zásluhy. Učením jejich jest, že pouze smrt Jeho a krev jeho dostačí k zahlazení a očištění všech hříchů všech lidí. Pergunt docendo sola fide seu fiducia in Jesum Christum justificari homines sine ullis eorum studiis, meritis et operibus. Pronikáme-li hlouběji ku věci, lehce poznáme, že obě strany shodly se o dvojsmyslu; bratří skutečně rozumějí vírou, ne jako Luther, vědomí smíru vykonaného Kristem mimo člověka, ale subjektivní cit spojení se Spasitelem. Oklikou vracejí se tudíž k svému mínění skutečnému a k svým názorům mravním. Tak soudí též Criegern, Comenius als Theolog str. 204.

393.2 O těchto stycích Luthera s bratřími viz Müllera str. 212 a násl. O konfessích bratří přesné zprávy podává Schweinitz, Přídavek B. Srovnej též Zezschwitze, Die Katechismus der Waldenser und der böhmischen Brüder, Erlangen 1863 str. 152. Zůstává ještě mnoho kusů temných, - a které nebudou nikdy objasněny, poněvadž závisí méně na nedostatku pramenů než na jisté nesvědomé obojakosti bratří. Z dobré vůle a ducha smiřlivého, z tradice i z nevědomosti bratří v XVI. století neustále mění názory své. Chtějí získati si přízeň jak lutheranů tak kalvinistů: z toho pochází mnoho odporů. Slabou stránkou Jednoty jest právě nestálost myšlení, která záleží více na jisté nedostatečnosti vědecké nežli na vypočítavosti. Postačí jeden nápadnější příklad: Roku 1573 posel Jednoty slavně ohlašuje před fakultou vittenberskou: všecky věci, jež Luther nebo jiní z vašich předchůdců vytýkali v našich konfessích a kárali, touto byly odstraněny. - A roku 1575 v úředním listu bratří k Bezovi čteme: Ačkoli neužili jsme formulí dvojsmyslných, "přece Luther vyložil naše učení, jakoby se úplně srovnávalo s jeho myšlenkami vinou svou a nikoliv naší". - Žádnou omluvou nelze oslabiti těchto slov.

ke straně 394

394.1 Sbor bratří pražských zřízen byl řádně od bratra Jana Černého. Nejčetnější posluchače měla Jednota na Novém městě, ano i v samé radě novoměstské. Roku 1544 br. Černý vykonal křest v domě Dr. Koppa z Raumentálu v četné schůzi panstva i měšťanstva, o čem král zpraven od vůdců staroutraquistů Pavla Bydžovského a opata Nožičky. Později sídlem Černého byla Ml. Boleslav, kde podniknuto od něho proslulé dílo obnovení archivu bratrského r. 1546 v Litomyšli shořelého. Činem tím br. Černý získal si neocenitelné zásluhy o dějepisectví české.

ke straně 395

395.1 Gindely, Geschichte der böhm. Brüder I. str. 236.

ke straně 396

396.1 V poznámkách k Řádu Jednoty bratrské pro Angličany l. 1660 vydanému.

396.2 Komenského Otázky některé o Jednotě bratří českých z roku 1631 nebo 1632; doklad u Zoubka v Čas. Čes. Musea 1885 str. 4.

396.3 Bratr Matěj Červenka, o němž Blahoslav napsal, že soudem a vtipem velikým rovného jemu žádného Jednota neměla.

ke straně 399

399.1 O těchto hanopisech viz článek Jos. Jirečka v Čas. Č. Musea 1875, str. 95

399.2 O tomto zápasu měst s úředníky královskými viz Čelakovského Úřad podkomořský v Čechách str. 53.

ke straně 400

400.1 Za posledních let bratří vydáni byli některému týrání, ale náboženská svoboda jich nebyla vážně ohrožena, Perskekuce kr. Ferdinanda I z podnětu kněžstva staroutraquistického v l. 1535, 1543 a 1545 doléhala na Jednotu hlavně v jihozápadních Čechách kde násilně rozptýleni sborové v Janovicích u Klatov a v Račicích u Vodňan a bratří pronásledováni v král. městech pošumavských, zvláště v Klatovech a Domažlicích. Viz Sborník historický bývalých žáků prof. Tomka str. 110-124.

400.2 Hlavním pramenem o odboji roku 1547 je vypravování Sixta z Ottersdorfa: Acta aneb knihy památné oněch dvou nepokojných let 1546 a 1547. Sixt té doby byl kancléřem města Pražského, velmi čile účastnil se událostí a do svého vypravování vpletl hojně listin úředních, které dávají jemu největší váhu. Náležel straně mírných utraquistův, ale přátelské svazky měl i s bratřími. Spis Sixtův nebyl ještě vydán, ale Tieftrunk užil ho v díle svém: Odboj stavův českých proti Ferdinandovi I. (Praha 1872).

ke straně 401

401.1 Sixt z Ottersdorfu, uvedený v díle Tieftrunkově str. 62.

ke straně 402

402.1 Sixt z Ottersdorfu uvedený od Tieftrunka str. 65.

ke straně 403

403.1 Ibidem str. 67.

ke straně 404

404.1 Zdá se, že Vilém Křinecký z Ronova byl znamenitý řečník. O rokování sněmu za této doby viz II. sv. "Sněmů českých" (1546-1557), Praha 1880. Velmi neradi přecházíme zajímavé podrobnosti rokování a malebné zprávy, jakých poskytují prameny té doby. O jednotě stavů vyšších s Pražany viz Sněmy české sv. II. str. 118, 120, 123.

404.2 Sněmy české II. str. 151 a násl.

ke straně 408

408.1 Viz Čelakovského Privilegia měst pražských, 1886. úvod str. XXXIII.-XXXVIII. a Privilegia č. 235-236.

ke straně 409

409.1 Sixt ve Výboru II. str. 1379.

409.2 Obce zachovávají přece jistý vliv na volbu svých konšelů.

ke straně 410

410.1 Úřad podkomořský v Čechách str. 54.

410.2 Privilegium dané Praze dne 28. září 1547.

ke straně 412

412.1 Rezek, Beiträge zur Geschichte der Konfiskation v. Jahre 1547 ve Zprávách o zasedání kr. čes. společnosti nauk 1876 str. 138. Podrobný seznam podává Rezek v Památkách arch. 1876 str. 451-482. Srovnej též Sněmy české II. str. 438-445.

412.2 Berně byly příčinou obecné nespokojenosti. Číslice nám známé zdály by se nasvědčovati neustálému ubývání jmění veřejného za vlády Ferdinandovy: v letech 1525-1544 obnášelo by více než sedminu, co je tím podivnější, ježto obnovení pořádku zajisté prospělo blahobytu veřejnému; hlavní příčinu tohoto ubývání třeba zajisté hledati v berních. Statistika XVI. století nezasluhuje ovšem plné důvěry. [Autor díla našeho přidržuje se theorie Gindelyho o stálém klesání majetku v Čechách pod tíží berní, ač cítí poněkud slabost její. Theorie ta vyvrácena jest od prof. Kaizla (Finanční věda str. 124). Klesání hodnoty majetkové v zemi bylo jen fiktivní: páni stavové, aby vyhnuli se berni z majetku, rok od roku majetek svůj níže přiznávali.]

ke straně 413

413.1 Ze stavu rytířského Václav Pětipeský z Krásného Dvora a Bernart Barchanec z Baršova, ze stavu městského Jakub Fikar z Vratu a Václav z Jelení. Hynku z Krabice, jenž též odsouzen byl na smrt, dána jest milost k velikým prosbám přátel jeho.

413.2 Fiedler, str. 163.

zpět na obsah