|
- Denis | - Konec sam. české | - |
Poznámky
ke straně 684
684.1 Skála I. str. 331
ke straně 685
685.1 Historie o těžkých protivenstvích církve české, Praha, 1888, str. 112.
ke straně 690
690.1 Chlumecký str. 773.
ke straně 695
695.1 Chlumecký str. 853.
ke straně 696
696.1 Po dlouhé době útisku a pronásledováni bratří roku 1609 slavili volně bohoslužby své v kapli betlemské a v kostele u sv. Benedikta Zvláštní smlouvou ze dne 7. března postoupena jim od university pražské kaple betlemská spolu s kollejí nazaretskou za roční plat 100 kop gr. míš. V kolleji nazaretské otevřeli bratří školu svou, jejíž učitelé povinni byli se žáky svými choditi do university a přednášky tamější doma ve své škole s nimi opakovati. Jednota bratrská jakožto vlastní dědička opravných snah Husových nadějně ujímala se díla jeho na místě, v dějinách reformace české tak památném. Po smrti br. Matěje Cyra (1618), prvního kazatele a seniora konsistoře, strana katolická pokusila se o vytržení kaple betlemské z rukou Jednoty, ale úklad jeji zmařen ostražitostí a odhodlaností mistrův akademie Pražské hájících sobě starého práva podacího. Defensoři, na něž od mistrů věc složena, ustanovili za kazatele br. Jana Cyrilla. Další spor přetržen byl vypuknutím odboje stavovského. O osudu br. Cyrilla po bitvě bělohorské viz poznámku na str. 679. Kaple betlemské ujali se potom jesuité zřídivše při ní seminář sv. Václava. Seminář ten zavřen r. 1783 na rozkaz císaře Josefa Il., a kaple betlemská, jedna z nejvzácnějších památek historických na Starém městě pražském zbořena r. 1786.
ke straně 697
697.1 Vyjednávání o nástupnictví Matiášově mistrně vylíčil Gindely v první kapitole své Geschichte des dreissigjährigen Krieges, Praha 1869. Spis Gindelyho, přes to, že některé části jeho jsou slabší, jest jedním z monumentalních děl historiografie naší doby, a zvláště poměry Habsburků k mocnostem cizím vyloženy jsou na základě zpráv přehojných a s přesností v pravdě podivuhodnou.
ke straně 701
701.1 Viz Peška, Geschichte der Gegenreformation in Böhmen str. 260-261.
ke straně 703
703.1 Skála II. str. 359.
703.2 Historie o těžkých protivenstvích církve české, kap. XIII.
703.3 Po smrti nejvyššího komorníka pana Jana Sezimy z Ústí osazeny dne 5. října 1617 nově nejvyšší úřady zemské. Nejvyšší sudí zemský pan Jiří z Talmberka postoupil na úřad nejvyššího komorníka, posavádní sudí dvorský pan Vilém Slavata z Chlumu obdržel úřad nejvyššího sudího zemského, purkrabí Karlšteinský ze stavu panského Thurn povýšen na úřad sudího dvorského, a purkrabství Karlšteinské propůjčeno panu Jaroslavu z Martinic. Co do hodnosti Thurnovi dostalo se sice povýšení, ale co do příjmů těžkého poškození, ježto purkrabství Karlšteinské vynášelo ročně 8.000 tolarů, kdežto nový úřad jen asi 400 tolarů.
ke straně 704
704.1 Apologie druhá, vydání V. Šuberta, Praha 1862; viz zvláště str. 42, 45 a j.
704.2 Paměti II. str. 252.
ke straně 705
705.1 Ibidem I. str. 381, 391.
705.2 Ibidem II. str. 138.
ke straně 706
706.1 Všecky zprávy tyto uvádí Gindely I. str. 238-239. "Pravé příčiny vzbouření tohoto byly politické a k vypuknutí jeho vedly také podněty sobecké některých vúdců," pravi Tomek. "Protestantští stavové čeští, osmělení snadným způsobem, kterým vynutili majestat císaře Rudolfa ve věcech náboženství, snažili se o podvrácení moci královské a o potažení rozhodné moci v zemi na sebe." - Novější dějepis rakouský (od r. 1526 do r. 1860), Praha 1887, str. 174. - Pravili jsme již a dokážeme ještě, že tyto pohnutky ctižádostivé měly velikou účast; nesnadno jest přílíš vážně pojímati přesvědčení hraběte Thurna a mnohých pomocníků jeho, ale tím věc nijak se nemění. Dlužno bylo buď vzbouřiti se nebo podrobiti se Římu. Bez odboje protestantism český by byl - poněkud zdlouhavěji - zanikl, jako zanikl protestantism štyrský, Tomek by se proto nehněval, a každý, komu tyto všeliké odchylky scholastické jsou zcela lhostejné, pochopí dobře důvody jeho. Blahobyt země nebyl by zdržen na věky, ani samostatnost její potlačena, ani národnost ohrožena. Revoluce byla hrozným neštěstím, jenom že zodpovědnost za ní spadá nejen na stavy, kteří podnikli ji, ale též na Ferdinanda a rádce jeho, kteříž učinili ji nevyhnutelnou.
ke straně 710
710.1 Gindely I. str. 69.
710.2 Tomek tvrdí sice, že protestanté nebyli nijak v právu, ale nevysvětluje věc tu. Ostatně skutek sám má důležitost jen podružnou. Poboření chrámu Hrobského bylo jen kapkou, kterou přetekla nádoba jíž plná: míra byla dovršena. A zdaliž evangelíkům nepříslušelo spravedlivé právo chrániti svých spoluvěrců? Nejen pro obyvatele statků duchovních, ale pro všechen poddaný lid selský měli dožadovati se práva, aby stavěti mohli chrámy, a byli by to věru učinili, kdyby v prostomyslnosti své nebyli spoléhali na snášelivost katolíků. (Viz Gindelyho str. 70.) Mínění Gindelyho je tím důležitější, ježto nelze ho podezřívati, že straní odboji, a poněvadž z počátku byl mínění opáčného.
ke straně 712
712.1 Dům bohatého pana Albrechta ze Smiřic je t. zv. "dům Montagovský" na Malé Straně, kde v jedné postranní světnici věžní stala se proslulá porada náčelníků stavovských.
ke straně 714
714.1 Vůdcové rozhodnější strany protestantské v měšťanstvu pražském Fruevein mladší, Kutnaur, Oršinovský a Samuel Adam z Veleslavína, syn proslulého arcitypografa českého M. Adama Daniele, všickni přiznávali se k Jednotě bratrské.
714.2 Skála II. str. 125. - O defenestraci srov. Skálu II. 126-134. a Slavatu I. 89-94, II. 100-104.
ke straně 718
718.1 Skála II. str. 134.
718.2
Dnes není nejmenší pochyby o předchozí úradě. - Po zmařeném
povstání náčelníci protestantští pokoušeli se vylíčiti útok jako
nějakou hádku a sprostiti se zodpovědnosti své.
- Zajímavé doklady jejich nemají žádné ceny a jsou
úplně vyvráceny událostmi; všecken výjev je připraven, a vůdcové řídí
jej od počátku do konce. Nejsou nijak uchváceni hněvem, a ještě
nesprávnější jest tvrzení, že k tomu přinuceni byli společníky svými;
z pozorného studia událostí tohoto dramatického rána vysvítá, že
nezískali ani lehce většinu stavů přítomných; rozkolníci nenáviděli
sice místodržících, ale celkem nepřáli si odboje a zamítali prostředky
krajní.
Slavata v Pamětech svých proti obvinění Thurnovu brání se velice
obratně, a zdá se mi za jisté, že žádným soudem nebyl by odsouzen.
Tomu neodpírá nic, co víme o jeho fanatismu; hleděl, aby neporušil
zřejmě zákonů, přesvědčen jsa, že již přísným výkladem jejich připraví
se restaurace katolická. Nepřátelé jeho byli tudíž nuceni způsobiti
mu soud tendenční, a poprava jeho byla prostředkem blaha veřejného,
to jest zločinem.