|
- Ezop | - Bajky | - |
Bez veliké práce nemůže žádný k vysokým věcem přijíti, a kdož se příliš vysoko táhne, ten mnohem tíže dolů spadá.
Času jednoho přilezla žába v žabinci k ptákům a řekla k nim: "Kdyby kdo z vás chtěl mne nahoru vysoko vynésti, tomu bych ukázala žabincův množství, že by z nich nabral najdražších perel; a těch žádnej sám od sebe z ptákův dojíti že by nemohl, a ač by koli sama tam ráda šla, anebo se plavila, však její chůze bylo by velmi lénivé lezení, a plavení by měla s celý den. Skrze to její nešlechetné slibování vzal ji vorel mezi své spáry a vysoko ji do povětří vynesl, žádaje, aby mu tomu, což slíbila, dostí činila. Když pak ta žabničná žába toho jemu držeti nemohla, počal ji vostrými spáry trápiti a těžce jímati. Žába, vzdychajíc, počala sobě stýskati: "Bych já byla této vysokosti nežádala, tohoto bych neměla a této moci bych byla ušla." I pustil vorel žábu dolů, až rozrazivši se umřela.
Ta naučení dala, aby jedenkaždý v svém stavu vesel byl, neb zpoura a vysokomyslnost máloco dobrého zřídí a řídko co dobře udělá. A kteříž příliš vysoko se pnou, obyčejně tíže dolů padají, neb bez závisti býti ani zůstati nemohou, skrze kterouž ten pád mnohem těžší bývá.
