|
- Ezop | - Bajky | - |
Lidé mnozí se chlubí vtipem a velikou moudrostí a jiným se posmívají i žerty z nich mají. O tom slyš tuto báseň.
Liška, potkavši se s kočkou na cestě, počala s ní mluviti a ji pozdravovati, řkuci: "Zdař Bůh, sestra, zdař Bůh." Odpověděla kočka: "By[s] zdráva byla." Liška se jí optala.- "Co umíš?" Odpověděla kočka: "Umění žádného neumím, toliko maličko umím skákati." I řekla liška: "Pod mou duší pravím tobě, že dlouho živa nebudeš; jak rozumím, nejsi ke všem věcem moudrá a opatrná." Odpověděla kočka: "Podlé řeči tvé musí tak býti, paní liško. Ale medle, paní, prosím tebe, pověz mi, kolikero umění umíš?" Odpověděla liška a řekla: "Já umím k samému stu umění, ne prostředních, ale výborných, že jednokaždé z nich může mne zachovati a z nebezpečenství vysvoboditi." K tomu řekla kočka: "Teda musíš mnohem déle živa býti, poněvadž tak moudrá jsi." A když tak spolu rozmlouvaly, řekla kočka k lišce: "Sestra, já vidím hin jednoho sem jetí, a s ním běží dva rychlí chrté, kteříž vdycky naši nepřátelé jsou." I řekla liška: "Nevíš, co pravíš, jakž jsi živa, vždyckys bláznivá a strašlivá; protož, což nyní pravíš, by pak i pravda byla, nemáme se proto čeho strachovati." A když se přiblížili jízdní a tu kočku i s liškou uhlédali, počali náhle a ukrutně na ně štváti. Vida pak liška psy, řekla k kočce: "Utíkajme." Odpověděla kočka: "Není potřebí." Liška řekla: "Jistě bude potřebí, jakž já rozumím." Kočka řekla: "Můžeť býti, že bude potřebí, protož jedenkaždý hleď sám sebe." I počaly vobě utíkati. Kočka pak uhlédavši jeden vysoký strom, na něj vskočila a tak vší starosti zbavena byla. Psi pak bez přestání po lišce se hnali. Liška utíkala, jakž nejrychleji mohla; kočka na stromě seděci, což mohla najvíce, křičela: "O sestra liško, jednoho umění některého užívaj z těch sta umění, neb les od tebe jest daleko." Psi pak uhonili lišku a udávili ji.
Tato báseň napomíná moudré, pilné a vtipné lidi, také zlobivé a lstivé, aby sprostných a méně umějících nepotupovali ani haněli.
