Otázka od doktora Fausta na Mephostophila ducha svého učiněná.

I když tak (jakž dotčeno) doktor Faustus v hanebný a hrozný hřích chlípnosti těla svého s ďáblem se vydal, tu jemu potom duch jeho velikou dal knihu, v níž nic jiného zapsáno nebylo než toliko zaklínání, čáry a kouzle ďábelské, kterýmiž on chlípnost svou ďábelskou i jiné všelijaké hanebné skutky provozovati mohl a provozoval, kterážto kniha potomně také u Krištofa Wagnera famula jeho jest nalezena byla. Podlé toho hned ho všetečnost jeho zabodla, povolal před sebe ducha svého, chtěje s ním nětco porozprávěti, i řekl k němu: Milý služebníče, pověz mi, jakého jsi ty ducha? Odpověděl mu: Fauste, pane milý, jsem duch létavý, pod nebem panující. Zase Faustus: Kterak pán tvůj Luciper k pádu přišel? Řekl mu duch: Pane, když pán můj Luciper jsa krásný anděl od Pána Boha stvořen, dědic a stvoření věčného blahoslavenství jest byl, to o něm povědíti mohu, že takoví andělové slouli Hierarchie, a těch bylo tři, jmenovitě Serafín, Cherubín a trůn andělský. První kníže andělův spravoval a spravuje ouřad andělský. Druhý opatroval, spravoval a ochraňoval lidí. A třetí bránil nám ďáblům, že nad lidmi moci své provésti jsme nemohli a nemůžeme, a tak ta knížata slovou knížata andělská a mocná. Také se jmenují andělové velkých divův a zázrakův, zvěstovatelé znamenitých věcí, andělové a ochranitelové lidského pokolení. Tak také Luciper, pán můj, jeden z krásných archandělův byl, a sloul Rafael, jiný pak Gabriel a Michal. A tak o mém pánu Luciperovi tuto krátkou zprávu měj.

zpět na obsah Další: Hádání o pekle a propastech jeho.