|
- Zíbrt (ed.) | - Doktor Faustus | - |
Když doktor Faustus v takovou ohavnost krví a rukou svou vlastní strojenou duchu zlému se jest vydal, snadně tomu každý pobožný křesťan vyrozuměti může, že z té příčiny také i Pán Bůh sám a všecken kůr andělský a nebeský od něho odstoupiti jest musil, po kterémžto skutku jeho hanebném věci své, ovšem ne jako ctný, šlechetný, bohabojný hospodář, ale jako pekelný nešlechetník ďábel jest spravoval, tak jakž Kristus Pán o něm mluviti ráčí: Kdo (prej) má takový příbytek, že sám ďábel k takovému jest furyrován a u něho přebývá, podle kterýchžto slov Kristových ovšem i tento doktor Faustus také ďábla k svému jídlu a stolu k sobě pozval. Potom jsa doktor Faustus po smrti pobožného strejce v držení domu jeho, kterýž jemu také tem svým byl odkázal, každodenně mladého žáka a opovážlivého lotříka jménem Krištofa Wagnera za famula a služebníka při sobě měl, kterémuž se též tato hra velmi dobře líbila, zvláště pak poněvadž jej pán jeho též troštoval, že z něho tolikéž člověka zběhlého, učeného a zkušeného učiniti chce. A jakž mládež obyčejně ke zlému spíše nežli k dobrému doschopnější a náchylnější jest, tak také i tohoto mládence oumysl byl. A nemaje doktor Faustus žádného jiného (jakž nahoře) v domě svém kromě služebníka a ducha zlého Mephostophila, kterýž vždycky v způsobu mnicha při něm bydlel, i toho, kdykoli ch`těl do své kancellářky, kterouž každého času zamčenou měl, zaklínal.
A pak D. Faustus po zápisu svém učiněném profantův a spíži v hojnosti, nebo když chtěl dobré víno míti, hned mu, je duch jeho ze sklepův cizích, z kterýchžkoliv chtěl, přinesl. Jak se pak sám jednou slyšeti dal, že by pánu svému kurfirštu saskému, knížeti bavorskému a biskupu salcburskému v jich sklepích mnoho škodil. Měl také krmí vařených a pečených dosti, neb uměl skrze čáry své toho dovésti, když jen koliv okno otevřel a ptáka kteréhokoliv míti chtěl a jmenoval, že jemu ihned ten do světnice přiletěl. Tolikéž také i duch jeho jemu ze všech okolních panství a ze dvorů knížetcích a hrabských nejlepší vařené krmě, vše po knížetsku přistrojené přinesl, a tak jeho bez nedostatku pokrmem tělesným opatřil. Oděvem pak doktora Fausta a služebníka jeho takto opatřil: že nočním časem v Norimberce, Augšpurce a Frankfurtě, od kupcův a kramářův, když v noci v krámích neseděli (nepominuv podlé toho ani ševcův, koželuhův a jirchářů) koupiti a jim ukrásti jest musil. A protož také cokoliv budto od jídel aneb oděvův měl, to všecko bylo kradené a vypůjčené zboží, a tím živmost svou bezbožnou původem ďábla, kteréhož Kristus Pám u svatého Jana zlodějem a mordýřem nazývá, jest vedl a provozoval. A mimo tyto všeckny potřeby ještě jemu ďábel připověděl a slíbil každého týhodne dvadceti pět korun dáti, což v jedné summě do roka, učiní třinácte set korun, a ta byla roční peněžitá mzda jeho.
zpět na obsah 
Další: Kterak se doktor Faustus voženiti chtěl.