Kterak doktor Faustus kouzlení čtyř čarodějníkův, kteříž sobě hlavy stínali a zase na sebe vstavěli, vyjevil.

Doktor Faustus byv o masopustě v Frankffurtě, měl sobě od ducha svého Mephostophila oznámeno, kterakby v jedné hospodě nedaleko od ulice židovské tak řečené nějací čtyři čarodějníci býti, a sobě hlavy své stínati, bradýři k holení v přítomnosti velikého zástupu podávati měli. Nad čímž se D. Faustus nemálo horšil, domnívaje se, že on sám toliko při dvoru ďáblovým plac obdržel, i šel tedy mezi ně, kdež pospolu čarodějníci byli, sobě hlavy utínali, a bradýři svému k holení podávali. Měl pak nejvyšší a nejpřednější čarodějník hrnec jeden sklenný, s vodou jakousi distillovanou, ten kouzlením svým vyvedl prvnímu jedno lilium z téhož hrnce sklenného, jménem kořen života, an pěkně s zeleností kvetlo, na kteréžto lilium od prvního čarodějníka odpravil, sťal, a hlavu jeho bradýři k holení podal, a potom zase jemu snadníčko nasadil, což učinil druhému i třetímu, a to týmž spůsobem, jakž nyní dotčeno. Když pak na něho samého, jakožto na nejpřednějšího správce a čarodějníka týž pořádek přišel, a jeho lilium v tý vodě distillované též kvísti a zelenati se počalo, tu jemu tolikéž hlava jeho od jednoho spolu tovaryše jeho byla odňatá, a když ta tolikéž bradýři v přítomnosti D. Fausta, kterýž nad takovým šálením žádné líbosti neměl, nýbrž velice se hněval, že sobě v tak pyšné mysli, a s tak posměšným zlořečením hlavu svou stíti dal, dodána býti měla, šel D. Faustus k stolu, na němž hrnec sklenný, a lilium jeho zelené a rozkvetlé stálo, a vzav nůž, přeťal to lilium na dvý, tak že toho žádný neviděl z těch čarodějníkův, jak se jest to stalo, ani se nedomnívali, aby toho D. Faustus dovesti uměl. Když pak potomně ti čarodějníci takovou škodu spatřili, a nemohše tovaryši svému hlavy jeho zase vstaviti, sami kouzlení své na jevo vynesli, a ten nešlechetný a bezbožný člověk a kouzedlník, v svých hříších umříti, a radosti nebeské zbaven býti musil. Jakož pak nešlechetný ďábel svým služebníkům takovou odplatu dává, a jim se tím spůsobem odměňuje, jaká služba jich byla. Ale ty člověče křesťanský, maje sobě o tom z zákona božího vejstrahu danou, Pána Boha svého se boj, a přikázání jeho první, totižto: Nebudeš míti bohův jiných, s pilností a se vší stálou věrností zachovati hleď.

zpět na obsah Další: Kterak starec jeden bohabojný a pobožný, doktora Fausta od života jeho bezbožného ku pokání přivesti chtěl, a jakou nevděčnost při něm jest obdržel.