Přípis druhého zápisu od doktora Fausta duchu svému znovu učiněného, kterýž v těchto slovích zní:

Já doktor Faustus, vyznávám rukou a krví mou vlastní, že jsem první můj zápis od sedmnácti let až posavad, pevně, stále, a neporušitedlně zdržel a zachoval, a Bohu i všem lidem záviděl, vynasadivši v tom duši i tělo mé, kteréžto obé opět znovu tímto zápise mocnému Bohu pekelnému v moc dávám, tak když ostatních sedm let po datum tohoto zápisu mého pořád zběhlých se vykonává, aby přijíti, a s tímto jako s svým vlastním činiti moc měl. Proti čemuž on mi zase přislibuje, že mi života mého ukrátiti aneb prodloužiti chce, buďto při hodině smrti mé, aneb v pekle, a že žádných muk pekelných účasten býti nemám a nebudu. A já zase proti tomu jemu slibuji, že žádného člověka napomenutí, naučení, napravování a hrození víceji ujímati, ani slova božího uposlechnouti, a duchovním správcům aneb učitelům se kárati dáti nemíním a nebudu, ale to vše mocí tohoto mého zápisu, kterýž jsem pro lepší toho potvrzení krví svou vlastní dolíčil a dopevnil, věrně i dokonale zdržeti připovídám. Dán v Wittemberce, etc.

Po takovém pak bezbožném a hrozném zápisu, tak velice na toho pobožného starce doktor Faustus zanevřel, že bez přestání o něm přemejšlel, kterak by ho o hrdlo i o život připraviti mohl? Ale modlitba nábožná a křesťanské i počestné obcování téhož pobožného starce, ďábla velice urazilo, a jeho mocně odehnalo, ačkoliv druhého dne potom ďábel k němu na odpočinutí jdoucímu, do komory jeho přišel, a před komorou, i v komoře takové bouření i třeskání, též chechtání a přetváření za dlouhou chvíli provozoval, že dobrýmu starci to s podivením bylo, však jemu uškoditi nemohl, nýbrž týž starec, nebojíc se toho nic, témuž ďáblu se ještě zasmál, a touto řečí k němu promluvil: Aj co to (prej) velmi pěkná sedlská písnička od příšery a anděla zlého, kterýž nemohše ani za dva dni v ráji zůstati, a na svém bytu přestati, teprva po jiných lidech se potloukati a voziti usiluje. Takovou řečí když ďábel od starce odehnán, potom od doktora Fausta tázán byl, jak s starcem jest zacházel, i dal mu za odpověď, že k němu přístupu míti, ani mu co uškoditi nemohl a nemůže, poněvadž zbrojí, totižto modlitbou svatou silně odín a ozdoben jest, a že se mu k tomu ještě posmíval, čehož duchové zlí a ďáblové trpěti nemohou, zvláště když se jim pád jejich připomíná a vyčítá. Tak Pán Bůh všecky pobožné křesťany, kteříž se jemu poroučejí, před zlými duchy opatrovati a ochraňovati ráčí.

zpět na obsah Další: Kterak doktor Faustus mládence jednoho a pannu, v létu zápisu svého sedmnáctém, tak proti sobě milostí zapálil, že potomně skrze stav manželský svoji byli.