Kterak doktor Faustus v létu od zápisu svého posledním, s královnou Helenou z řecké země tělesně přebýval.

V létě posledním přišla zajisté také Faustovi ubohému o půl noci, jak procítil, na mysl Helena královna z řecké země, kterouž o masopustě studentům a komonstvu svému vyvedl. I aby v tělesné žádosti a chlipnosti své vždy dosti ffolku užil, a uzdy upouštěl, poručil duchu svému v svítání, aby Helenu krásnou před ním postavil, a jemu ji za kuběnu vystavil. Což k jeho rozkazu tak se stalo, kterouž doktor Faustus spatřiv, že jest té krásy a v téhož vzezření libého a milého, v kterémž ji studemtům svým vyvedl, takovou lásku k ní přiložil, že ani půl čtvrti hodinky bez ní býti nemohl, smilně a chlipně ustavičně s ní přebývaje, kteráž jemu potom také, jsoucí od něho obtěžkáná, v posledním času smutné hodiny jeho syna porodila, z kteréhož velice potěšen jsouc, jeho spravedlivým Faustem nazval: kteréžto dítě jeho potom také o mnohých budoucích věcech, kteréž se po vší zemi státi měly, oznamovalo. Ale jakž on skonal a od ďábla podlé služby jeho zaslouženou mzdu vzal, a udáven byl, také s ním matka i dítě se ztratilo a zmizelo.

zpět na obsah Další: Kterak doktor Faustus kšaft a pořízení učinil, a v něm služebníka svého Wagnera za dědice nad jměním svým ustanovil a nařídil.