|
- Havlíček | - Národní noviny | - |
(N. N. 16. března 1849.)
Dnešního dne povznesly proti nám najednou dvoje zdejší největší německé noviny hlasu svého: ministerské "Prager Zeitung" a druhé "Constitut. Blatt", které si netroufáme nikterak nazvati, protože jsou každou chvíli jiné.
"Prager Zeitung", které skutečně mezi všemi ministerskými pokládáme za nejlepší, vystupují proti našemu článku v č. 61.17 - Především musíme v odporu na "Prg. Ztg." ubezpečiti, že myslíme a se důvěřujeme, že smýšlení naše jest smýšlení většiny národu; dokázati se ovšem tato věc nedá, sic by se musel svolat celý národ: avšak doufáme, že čas pravdivost našeho výroku dokáže.
Hlavní smysl toho, co nám "Prager Ztg.u vytýká, jest asi následující: Že jsme opovážlivě nazvali zrušení sněmu zradou, zrušením slova, že má mocnář právo, zrušiti sněm i konstitující, poněvadž on svoláním sněmu nemůže ani zadati svá mocnářská práva atd. My chceme tenkrát upřímně a bez všelikého polemického šperku odpovídati na tyto výčitky ministerských novin.
Každý nahlíží, že strany těchto záležitostí, kterých větší část má původ v loňském nepravidelném revolučním roku, není ani možno, ani radno, držeti se holého, suchého, slovíčkovitého práva.
Kdybychom chtěli s takovou začíti, mohli bychom především p. redaktoru "Prager Zeitungu" dokázati, že vlastně ani císař Ferdinand právo neměl, konstituci uděliti, protože neobmezená vláda byla právo jeho dědiců, kterým ji zachovati měl. Tak by se ale dokázalo příliš mnoho. Se suchým právem nedojdeme na revoluční půdě daleko, se suchým právem nezavedeme žádnou konstituci. V našich okolnostech musíme se držeti slušnosti a poctivosti. S takového stanoviska posuzujeme my poslední krok našeho ministerstva, a posud jej nazýváme ještě tak, jak jsme jej dříve nazývali.
Když císař Ferdinand svolal konstitující sněm, bralo se to všude a všeobecně v ten smysl, že císař bez proměny přijme tu konstituci, kterou sněm vypracuje na monarchickém základě. To nám zajisté dosvedčí všechny tehdejší okolnosti. Později se časy měnily, záležitostí lidu zmocnili se nejapní křiklounové a lidé bez zkušennosti a přivedli je na mizinu. A koruna vykládala poznenáhla to slovo konstitující vždy více pro sebe a méně pro lid. Přišlo to po událostech Vídeňských až tam, že císař výslovně mluvil o sankci na konstituci, kterému slovu se koruna dříve vždy vyhýbala. Samo slovo sankce jest rozmanitého obsahu, a pravý význam jeho závisí od moci mocnáře a od moci lidu. Lid ale pořád až do poslední chvíle očekával, že císař v konstituci od sněmu vypracované nanejvýš to měniti bude, co se jeho vlastních práv týče.
Ministři až do poslední chvíle obcují se sněmem, právě odpovídají na mnoho interpelac; ministr Kraus chválí v rozmluvách s poslanci navrženou od nich ústavu, sněm říšský může již, kdyby zapotřebí bylo, za 14 dní neb za měsíc s ústavou hotov býti; najednou ale beze všeho oznámení obsadí se sněmovna časně ráno vojskem, poslanci se tam již nepouštějí, a na vratech jest přibit rozkaz ministerský o rozpuštění sněmu. Tážeme se každého: je to poctivé jednání - není to zrada?
Ale jest to i rušení slova, a zůstane rušení slova, byť i koruna měla právo konstitující sněm rozpustiti. Slovo císařské měli jsme, že konstitující sněm má vypracovati ústavu, - ne tedy, že ji smí vypracovat několik ministrů. Nanejvýš tedy mohla vláda (a kdyby to i pravda bylo, co myslí "Prager Zeitung"), rozpustiti sněm a povolati jiný, ale - na těch samých základech, dle toho samého volebního zákonu.
Není na tom dosti. že se budoucímu sněmu právo ponechává, oktrojovanou konstituci změniti, když nám již oktrojováním nového volebního zákona přistřižena jest svoboda a postaráno jest o to, aby sněm nezměnil to, co by si národ jinak přál. Tedy oktrojování nového volebního zákona jest rušení slova, jest zkracování našich svobod.
Ať nám tedy ministerské noviny tyto důvody vyvrátí!
Co se ostatně vydání zákonu o náhradě za povinnosti poddaných týče, o tom se naschvál nezmiňujeme, ačkoliv bychom mohli i tu pěkně vyložiti domněnku svou, proč nebyl od sněmu vypracován.
Další: