Dvojice ministerská a sněmy

(N. N. 29. dubna 1849.)

V Praze dne 27. dubna. Co již není tajností, můžeme snad i my do veřejného probírání vzíti, - že máme totiž nyní v Rakousku dvě ministerstva, nepočítajíc ani třetí v Uhřích, které s těmi dvěma ostatními vojnu vede. - A která jsou ostatní dvě ministerstva ? - Obě ve Vídni, to jest ministeria ambulantia Holomoucko-Vídeňská, jedno se jmenuje Schwarzenberg, druhé Stadion-Bach, každé z nich má svou vlastní politiku a veřejně se již spolu hádají. Jedno ministerstvo a sice pod firmou Schwarzenberg et Cp. sedí v "Lloydu", druhé Stadionské v "Presse", a kdo oboje tyto noviny tak pilně čítá jako my, ví již, jak smýšlí obě tyto polovice ministerstva. My, jakožto "provinciální" žurnalisté, nemůžeme ovšem tajnosti ministerstva tak dobře věděti, abychom udati mohli, ku které straně náleží ostatní jednotliví údové ministerstva, a abychom též mohli udati sílu a politický vliv obou těchto stran v ministerstvě. Jisto jest, že Stadion odporuje vkročení Rusů, že jeho působením odstoupil kn. Windischgrätz¹⁹, že on chce i v Uhřích provésti rovnoprávnost, a že by ani proti tomu snad nebyl, kdyby se Slovensko od Maďarů docela odtrhlo. Schwarzenbergova strana čistě staroaristokratická smýšlí ve všech těch pádech zcela jinak, a jsme žádostiví, která konečně zvítězí.

Máme to nyní krásné hospodářství v tom "sjednoceném" Rakousku! Ano sjednocené, když již i ministerstvo se potýká mezi sebou a o nejhlavnější věci! Co z toho bude, kdo zaplatí konečně účet tohoto nespravedlivého, zhoubného hospodářství ? Kdo jiný, než zase my ubozí Slované, misera gens contribuens, optima flens, pessima ridens! Nás se všichni bojí a přece jsme posud nikomu nic neublížili a ublížiti nemohli, nám nevěří vláda, (kdyby nám byla poctivě věřila, nebylo by to nyní tak, jak to jest) a věří více těm, kteří s ní válku vedou!!

Všeho zlého v Rakousích základ jest všeobecná nedůvěra jen, že se zdá, že národové a zvlášť Slované mají posud více příčiny, nedůvěřovati se ve vládu. Co se stalo, nedá se odvolati, třeba se toho litovalo: my myslíme, že nyní ministerstvo skutečně liíuje rozpuštění sněmu Kroměřížského, a přisámbůh! má k tomu příčiny. Ale proč se stydí projeviti tuto lítost, proč nespěchá napraviti to, co se napraviti dá, než bude pozdě? Několik vítězství maďarských ještě, a pak snad bude pozdě litovati!

Uvidíme nyní poslední důkaz, svolá-li ministerstvo zemské sněmy, z čehož poznáme, chce li se budoucně opravdu držeti konstitnčních zásad. Víme, že se ministerstvo bojí svolati zvlášť český sněm, poněvadž očekává od něho mnohé trpké slovo, snad dobře zasloužené. Ale ať si je český sněm svolán na základech sebe svobodomyslnějších, můžeme o nem již napřed ubezpečiti, že nebude protirakouský, ovšem pod tou výminkou, když jen vláda se neukáže zrovna proti svobodě národů. Čechy jsou země dosti procitlá v politice, u nás jest veliký počet lidu myslícího, který zná oceniti výhody naše ze spojení s ostatními rakouskými zeměmi, - ale nemáme ovšem chuť, dáti se potřebovat za nástroj reakce, který by se pak odhodil, až bude po nebezpečenství. My máme nyní právo a povinnost žádati garantie svobody a národnosti, my jsme ale z druhé strany nabyli zkušenosti tolik, abychom nežádali příliš mnoho a něco nemožného. Jest nyní řada na ministerstvu, aby si rozvážilo, bude-li nás potřebovat a může-li ty garantie podat. Pouhý slib, zdržování, odkazování, ono starorakouské protahování až k omrzení, již nás nyní neupokojí. Jsme také přesvědčeni, že český sněm, bude-li povolán, nebude již čas mařiti pouhými parlamentárními pletichami, jako jsou řád jednací a dialektické šarvátky; on přijde nepochybně velmi rychle a poví ve jménu národa. co jest zapotřebí. Ministerstvo ví již dobře, čeho nám zapotřebí jest, žádáme, může-li tedy buď všechno neb aspoň největší část uskutečniti, ať svolá sněm, ať se nebojí. Nemůže-li a nechce-li - nu pak zajisté v sobě cítí ministerstvo tolik síly, aby mohlo všemu nebezpečenství i bez důvěry a bez pomoci národů odolati, a uvidíme, nemýlí-li se.

zpět na obsah Další: Potřeba foederace