|
- Havlíček | - Národní noviny | - |
- V Praze dne 20. května. (N. N.) Podivné jsou osudy lidské. Proti převaze Slovanů v Rakousích vzpouzelo se nejvíce ministerstvo Sohwarzenbergovo, všemu se raději chtělo podrobiti, jen když Slované nedojdou moci, A ejhle! právě nyní došlo Slovanstvo největšího vplyvu v Rakousích, a - co nejhezčího, že ministerstvo samo ještě muselo o to prositi! Komu se zdají být nepochopitelna tato slova - ať si vzpomene jen na ruskou pomoc, bez které by jistě nyní celé Rakousko padlo do moci maďarské! - A však to prosíme, aby jen za žert se považovalo, co jsme o vplyvu slovanském pravili, neboť víme, že vplyv cára ruského není vplyv slovanský, nýbrž něco zcela jiného. My ale jsme chtěli kromě tohoto žertu na něco praktického a opravdivého pozornost obrátiti.
Nelze zajisté upřít, že od té doby, co muselo ministerstvo naše prosit o pomoc v Petrohradě, že od té doby panuje vlastně v Rakousích více kabinet Petrohradský, než kabinet knížete Schwarzenberga. Neboť o kom vím s jistotou, že by bez mé pomoci zhynouti musel, tomu mohu za svou pomoc rozmanité výminky položiti a že Rusko takové výminky dobře vybrati si umí, dokázali již jeho diplomati nejednou a nad chytřejšími ještě státníky než nad původci oktrojované ústavy od 4. března.
My se zmiňujeme o této věci jen z toho ohledu, poněvadž v ní vidíme zárodek pádu ministerstva Schwarzenbergova. Že ministr vnitřních záležitostí, Stadion, vystoupil již dokonce z ministerstva, a že jen podle jména ještě k němu náleží, že nemoc svou, která však byla pravdivá, použil jen za dobrou příležitost k odstoupení - to jsou věci známé. Proč ministr vnitřních záležitostí, který jest jistě nejschopnější úd celého kabinetu, vystoupil, nemůže býti též nikomu tajemství, kdo opatrně a pozorně sleduje běh našich záležitostí. Všeobecně se ví, že noviny "Presse" úplně vyslovují politické mínění hraběte Stadiona, všeobecně se také ví, že tyto noviny tak dlouho pracovaly proti knížeti Windischgrätzovi, až musel složiti velitelství nad vojskem v Uhřích. Hrabě Stadion byl vždy úhlavní nepřítel té politiky. kterou vedl Windischgrätz v Uhřích, hrabě Stadion byl proti intervenci ruské, hrabě Stadion byl pro rozdělení Uher podle národnosti, on byl proti tak zvané staro-konservativní maďarské straně,34 on chtěl samostatnost Vojvodoviny Srbské a Slovenska. Nedá se upřít, že tato politika hraběte Stadiona byla nejpraktičtější proti Maďarům, a kdyby se bylo od pcčátku podle ní přísně pokračovalo, bylo by se užilo proti Maďarům větší sympathie Srbů a Slováků a všech Slovanů vůbec, a vojna mohla být bez ruské intervence již dávno dokončena.
Že jsme my tuto politiku odjakživa radili, ví každý náš čtenář a kdyby se bylo podle ní pokračovalo, mohla mít válka uherská zcela jiný výraz - tenkrát by byla bývala jenom revoluce utištěných Slovanů proti utiskujícím je Maďarům, kdežto nyní je podobná boji reakce proti svobodě, tak jako vejce vejci. Tím nejvíce ztratila vojna ta sympathie u liberálních lidí, poněvadž v ní vidí nyní pouze boj dynastie o své interessy, poněvadž se z neupřímného jednání vlády se Slovany uherskými příliš dobře souditi může, že jde více o potlačení svobod maďarských; než o zachování rovnoprávnosti a svobody rakouské.
S potěšením pozorujeme, že nyní "Presse" vede zjevnou opposici proti ministerstvu strany uherských záležitostí, což není věc lhostejná, když se pováží, že jest Presse nejrozšířenější časopis v Rakousku. V posledním svém čísle praví zřejmě: "Ačkoli ministerstvo od mnohých bludů svých již upustilo, přece se zdá ještě za potřebné uznávati, aby správa uherská byla odevzdána tomu státníkovi (Josika), který byl ještě před zpátečním pochodem vojska císařského za hlavního správce Uher ustanoven. Právě v tomto muži vidíme vtělený system nerozdílnosti Uher a maďarské nadvlády .... a musíme tedy souhlasně s ministerským programem protestovati proti takovému ustanovení, skrze které by pravý nepřítel jednoty rakouské, maďarsko-aristokratický princip, novou životní sílu obdržel."
Tato slova "Presse" považujeme za důležitější, než bývají obyčejně články časopisecké a s dychtivostí čekáme, jak asi na to odpoví Lloyd ve jménu ministerstva.
My, pokud můžeme ve vzdálenosti své míti nějaké mínění o diplomatických možnostech a nemožnostech, pochybujeme, že vydrží ministerstvo Schwarzenbergovo dlouho paprsky zářící lásky cárské, a myslíme, že se jednou z nenadála dovědí národové rakouští - ovšem bez velikého pláče - o odstoupení tohoto ministerstva. Neboť cár ruský, ačkoli je jenom samovládce, přece je alespoň chytrý samovládce, aby nenahlížel podle analogie polské, jemu dobře znamé, že není možná nechati v Uhřích hospodářství aristokratické, maďarské strany pokračovati. My máme jakousi předtuchu, že již pro tuto věc vypukne nedorozumění mezi cárem a mezi nynějším naším ministerstvem, a že při tomto setkání se ministerstvo naše před cárem uhnout musí - kdo by pochyboval?
Než, to jsou jen naše domněnky - my v ustavičném přemýšlení, jak by bylo možná dostati jiné ministerstvo, na všelicos připadáme. V tom přesvědčení alespoň myslíme, že se s námi všichni srovnávají, že každé jiné ministerstvo bude vítanější - vyjímajíc ovšem knížete Metternicha!
Další: