|
- Havlíček | - Překlady | - Copyright | - |
Maloruská píseň z Maksimoviče 1824, 51.40
Oj, přeletěla zezulka
přes pole i háj,
upustila modré pírko
na tichý Dunaj.
Oj, jak smutno plout41 modrému
pírku na Dunaji,
oj, tak těžko mně osiřelé
žíti v cizím kraji.
Kulila jsem zlatý prsten
po vysoké hoře,
šly ze světa moje léta
jak lístek do moře.
Spi, synáčku můj překrásný,
hajej, hajinkej!
Ticho hledí měsíc jasný
do kolíbky tvej.
Písničky ti budu zpívat,
očka zavírej,
pohádky budu povídat,
hajej, hajinkej!
Bujný Těrek44 šumným během
cestu si proryl,
zlý Čečenec45 leze břehem,
kinžal46 vytasil:
tatík tvůj je kozák starý,
v bojích tuženej,
nic se neboj, spi, můj malý,
hajej, hajinkej!
Půjdeš sám, až dojdou roky,
drahou vojenskou,
na vraníku v skoky, v skoky,
piku před sebou;
dám ti červený čabráček,47
stříbrem vyšitej,
žes můj milý jedináček,
hajej, hajinkej!
Až budeš z domu vycházet,
kozák bojovník,
já tě budu vyprovázet,
zařehce koník;
popláču si, ujda matce
v smutnej noci tej!
Spi, andílku, tiše, sladce
hajej, hajinkej!
Budu já s božskou pomocí
čekati tebe,
budu věštit celé noci,
modlit se ve dne.
Budu myslit, že tam teskníš
v krajině cizej;
teď se o nic starat nesmíš,
hajej, hajinkej!
Obraz patrona48 svatého
na cestu ti dám:
modli se, klekna před něho,
vzhůru k nebesám;
a když počne boj úžasný,49
na máť vzpomínej;
spi, synáčku můj překrásný,
hajej, hajinkej!
Ejhle, náš prápor jasný a spanilý,
jak se vesele on před námi vznáší,
v červeném poli svítí orel bílý,
co tyto barvy, co ten prápor hlásí?
Červenost jasná barva jest plamena,
jenž světlo rodě svět vyzáblý hřeje;
tak my ve světě širokém dalekém
šíříme světlo, svobody naděje.
Bělost ta sněžná barva jest čistosti,
barva holubí i stříbra ryzého.
Tak my upřímně beze vší chytrosti
příměří nesem do světa celého.
Orel v nebesách potápí zřenici,
čítaje pravdu v jasných knihách nebe,
a dar ten v štědré přináší pravici
světu celému nedbaje na sebe.
Zlato se v prudkém ohni jenom čistí,
kdo z ohně vyšel, silný jest a tuhý:
tak ty, náš orle, v boji s nenávistí
proletíš vítěz všechny světa pruhy;
avšak ne zbraní násilí a moci,
abys podmanil svobodné národy:
zbraní to světla, abysi k půlnoci
rozsíval zrna práva i svobody.
A vám též, Češi, vévodí lev bílý,
jenž statné světlo i svobodu bránil,
spojme se páskou bratrstva i síly,
zdráv budiž, Čechu! Tys vzájemnost chránil!
Směle můžeme vztyčit znaky svoje,
ctíti je budou veškeré národy,
za volnost půjdem oba dva do boje,
hájiti světlo, práva i svobody.
Balada litevská
Starý Budrys tři syny, švarné jak on Litvíny,
na dvůr svolal a takto jim velí:
"Koníky si sedlejte, brnění připínejte,
bruste šavle a okujte střely.
Neb jsem slyšel ve Vilně, že naši strojí pilně
tři výpravy na tři světa konce:
Olgierd na Rusy půjde, Skirgiel Lechům vyrube,
kníže Kejstut zažene Teutonce.53
Všichni zdrávi, silni jste, jděte sloužit vlasti své,
Bůh litevský s vámi, chlapci moji;
letos já nepojedu, ale povím vám radu:
tři jste, rozjeďte se cestou trojí.
Jeden z vás táhnout musí za Olgierdem na Rusy
ponad Ilmem k branám Novohradu:54
tam jsou kupci šuhaji, peněz jak sněhu mají,
drahých zboží, sobolin55 hromadu.
Druhý na západní zem, za knížetem Kejstutem
vyjet musí na křižáky peské:56
tam je sukna všech barev a burštýnu57 jako plev,
s drahým kamením ornáty kněžské.
Se Skirgielem ať třetí za Němen58 si vyletí,
bohatství tam mnoho nenaleze:59
zato sobě naplení dobrých šavel, brnění
a nevěstu odtamtud přiveze.
Žádné zajaté holky nejsou pěkné jak Polky,
veselounké jak mladé kočičky,
líčko bílé jako sníh, černé brvy na očích,
zrak se blýští jako dvě hvězdičky.
Odtamtud já před časy, když jsem byl z mladé chasy,
Lešku jsem si přivezl za ženu,
ač jest dávno pod zemí, přec si ještě vždy na ni,
když v tu stranu hledím, připomenu."
Když jim takto radu dal, syny svoje požehnal,
oni vsedli, vzali zbraň a jeli;
prošel podzim i zima, žádná o nich novina,
což snad padli proti nepříteli?
Po sněhové záměti do vsi branný muž letí,60
pod halinou61 jakás kořist těžká:
"Jistě z Němec, můj synu, vezeš pytel burštýnu?"
"Ne, můj otče, to nevěsta Leška!" -
Po sněhové záměti do vsi branný muž letí,
pod halinou jakás kořist těžká:
"To je koš, v tom košíku novohradských rublíků?"62
"Ne, můj otče, to nevěsta Leška!" -
Po sněhové záměti do vsi branný muž letí,
kořisti pod pláštěm nese dosti;
než však kořist ukázal, starý Budrys již kázal
sezvati na třetí svatbu hosti.
Balada
Jedí, pijí, tabák kouří,
švinda64 teče jako voda.
Tančí, hulákají, bouří,
div že nespadne hospoda.
Twardowski65 sedí za stolem,
jak probošt66 si odfukuje,
až jde hostům hlava kolem,
tak dovádí a čaruje.
Vojáka, jenž hrá na pána,
všem nadává a huláká,
dotknul se uchem od žbána,
uďál67 zajíce z vojáka.
Drába, co jak filosofus68
vážně seděl u žejdlíka,
postřík vodou: hokus pokus,
hned se proměnil v pudlíka.
Ševci vyťal přes nos šňupku,
honem trubičku přistrčil
a z hlavy mu skrz tu trubku
vědro spiritusu69 stočil.
Vtom, když vodku pil z plecháka,70
plechák zapištěl, zavrzal;
hledí na dno: "Kýho šlaka,
strejčku, kdepaks ty se tu vzal?"
Čertík to byl v vodce na dně,
pravý Němčík jak koňázdra,71
klaněl se hostům parádně,
smek klobouček, uďál šamstra.72
Z plecháče až ku podlaze
vytáhnul se jako kocour,
černý fráček jako saze,
nos jak háček, chromý pazour.73
"Twardowski, vítám tě, braťko,"
pravil, kontrakt74 v ruce nesa,
"což máš paměť tak na krátko,
neznáš Mefistotelesa?75
Nevíš, žes mi duši svoji
upsal tam na hoře Lysí76
a co v cyrografu77 stojí,
na kterém tvá pečeť visí?
My jsme tebe měli bavit,
tobě sloužit po dva roky,
paks měl v Římě se dostavit
a náš býti, hrom a broky!
Už i sedm let uteklo,
cyrograf na víc neplatí,
ty čaruješ, soužíš peklo
a nehodláš cestovati.
Ale peklo, ač shovívá,
nedá se šulit78 na věky;
krčma ta se Řím nazývá,
beru tě do hypotéky."79
Twardowski tu k dveřím kvapil,
chtěl vyklouznout z toho Římu,
čert ho rychle za šos lapil:
"Držme slovo, nechme šprýmů!"
Co si počít, těžká rada,
dát mu duši na zasmážku?
Twardowskému cos napadá,
vymyslil novou překážku.
"Koukni, čerte, do kontraktu,
jaké tam výminky stojí,
co ustanoveno v paktu,80
až přijdeš brát duši moji.
Mám mít právo tři nejtěžší
uložiti tobě kusy;
každý, buďsi sebe větší,
na puntík se splnit musí.
Vidíš tu na krčmy štítě
kůň vymalován na prkně;
skočím mu do sedla hbitě,
ať mi jede, jen to frkne.
Upleteš mi bičík z písku,
bych měl koně čím švihati,
vystav dům tam v tom bahnisku,
abych měl kde nocovati.
Dům stav ze samých ořechů,
rovný ve výšce Krempaku,81
z brad židovských polož střechu,
pobiješ ji zrnky maku.
Vraz mi - tu je cvok na mírku -
takových pět šindeláků82
na coul83 tlustých a tři v dýlku
do každého zrnka maku."
Mefistáfel střelou skočí,
češe koně, krmí, pojí,
potom z písku bičík stočí,
všechno připraveno stojí.
Twardowski sed na koníka,
prohnal mu trochu podkovy,
poskakuje, kluše, bzíká,84
koukne - dům už je hotový.
"Vyhráls, čerte! Však nefoukej,
druhý kus tě zchvátí více:
v této míse se vykoupej,
je v ní voda z křtitelnice."
To šlo ďáblu velmi ztuha,
strach z něj vydech mnoho smradu;
však pán káže, on je sluha,
vlez tam chuďas až po bradu.
"Br!" odfrk si, jsa na suše,
oklepával se nerázně,85
"již mi neujde tvá duše,
horoucí jsem odbyl lázně!"
"Ještě jedno, pak jsme svoji,
nepukne-li moc čertovská:
vidíš, ďáble, tuhle stojí
moje ženuška Twardowská.
Já chci na rok za tě jíti
k Belzebubu86 do kvartýru,
ty s ní za mne musíš žíti
tento rok v manželském míru.
Přisahej jí věrnost, lásku
a poslušnost zachovati,
zrušíš-li svého závazku
pak náš kontrakt nic neplatí."
Ďábel jedním uchem slyší,
jedním okem žínku měří,
rozmejšlí se, pak se ztiší,
nato honem hledá dveří.
Tu Twardowski čerta nutká,
dvéře, okna zatarasil;
čert klíčovou dírkou zprudka
vyfrk - víckrát se nehlásil.
Poznámky
38 Zde jsou otisknuty pouze převedení ukrajinské písně "Sirotek" jako doklad Havlíčkova zájmu o slovanskou lidovou poezii, dále překlad Lermontovovy "Kozácké ukolébavky", jejíž strofické podoby užil Havlíček ve svých "Tyrolských elegiích", chvatný překlad polské básně K.Malisze "Naše barvy a náš prápor", propagující česko-polskou vzájemnost, a konečně převedení dvou rozmarných "balad" Mickiewiczových, "Tří Budrysovců" a "Paní Twardowské". Byl vypuštěn mladistvý překlad "Zbyhoně" z rkp. královédvorského do němčiny, dále neumělé převedení německé písně Julia Mosena "Přísahá tisíc u Varšavy kleče", překlad lidového popěvku "Lístek padl na palouček" z neznámého, asi ruského originálu, báseň "Astronomie polského žida", přeloženou z polštiny (originál rovněž není znám), obšírný úryvek z Mickiewiczových "Dziadů" (Smotr; v orig. Przegląd wojska) a konečně náčrtkovité překlady "badiotských" písní "Pan Flink" a "Když měsíc zapadá..." (všechny tyto překlady jsou v KnV 257n.).
39 přeloženo v Moskvě r.1843, rkp. v lit.archivu Nár.muzea je bez názvu
40 maloruská - ukrajinská; Michal Alex. Maximovič (1804-73) - literární historik a přírodovědec, sběratel a vydavatel ukrajinských lid.písní. Tato píseň je ze sbírky "Malorossijskija pěsni", která vyšla v Moskvě r.1827, nikoli 1824, jak uvádí Havlíček.
41 v rkp. je plút
42 M.J.Lermontov - vynikající ruský básník (1811-41)
43 přeložena 3.-4.2.1845
44 Terek, kavkazská řeka
45 Čečenci - národ na středním Kavkaze
46 kindžal, dlouhý zakřivený nůž, jaké nosí Turci a jiné východní národy za pasem
47 čabraka - pokrývka na koně
48 zde: ochraňujícího světce
49 strašný (podle ruštiny)
50 Karol Malisz - polský vlastenec a čechofil, účastník slovanského sjezdu v Praze r.1848
51 otištěno v Národních novinách 10.4.1848. K překladu Havlíček připojil poznámku: "Tato báseň vyšla ve Vídni v polském jazyku a zaslána jest nám včerá večer. Snažili jsme se nakvap přeložiti ji a žádáme za odpuštění všelikých bludů ve formě našeho překladu. Jednalo se nám především o smysl. - Známo, že mají Poláci bílého orla v červeném poli jako my bílého lva v červeném poli." Ohlas básně se později projevil v Havlíčkově "Mé písni" a v Nerudově havlíčkovském "zpěvu pátečním" "Moje barva červená a bílá".
52 přeloženo v Brixenu 8.9.1852; Budrys - litevské příjmení
53 Olgierd, Skirgiel, Kejstut - litevští válečníci ve 14.století; Lech, Leška - Polák, Polka; Teutonec - Němec
54 Ilm - Ilmeňské jezero v Rusku; Novohrad - míněn asi Novohrad Volyňský
55 sobolích kožešin
56 křižáci - řád německých rytířů, který měl od 13.století ve své moci značné území v Pobaltí; peský - psí
57 jantaru
58 řeku, která tvořila hranici mezi Litvou a Polskem
59 nenalezne (starý tvar)
60 záměť - závěj; branný - ozbrojený
61 halenou, hrubým kabátem
62 rublů, ruských peněz
63 přeloženo v Brixenu 8.9.1852
64 kořalka
65 faustovská postava polská, podle lidové pověsti čaroděj, který žil na Podhoří na Krakovsku v 16.století
66 církevní hodnostář
67 udělal
68 dráb - vrchnostenský služebník, dozorce; filosofus - filozof, mudřec
69 lihu
70 plechové nádoby
71 koňadra, sýkora (zde asi míněno: hubený jako koňadra)
72 udělal šamstra - hluboce se uklonil (z něm. gehorsamster Diener - nejposlušnější služebník)
73 pazour - zde: noha
74 smlouvu
75 Mefistoteles - jméno ďábla
76 na Lysé hoře
77 vlastnoručním úpisu, reversu, zápisu duše čertu
78 šidit, klamat
79 zde: do zástavy
80 ve smlouvě
81 Krempak - Krępak, polský název Lomnického štítu (a vůbec Karpat)
82 hřebíků, jimiž se přibíjely šindele (dřevěné tašky) na střechu
83 coul - stará míra
84 bzučí, pobzukuje
85 nehorázně, velmi
86 Belzebub - vrchní ďábel
Další: