|
- Hněvkovský | - Děvín | - |
1. Zpívám o dívkách, jak někdy v zemi České
pod praporci Vlasty slavné vedly války;
též, jak jsouce udatné a hezké,
i pod zamilovanými fochy
mnohé bystré oklamaly hochy;
jací přišli reci z blízka, z dálky,
a co se jim dály za příhody
dřív, než smířily je slavné hody.
2. Spíš, než bylo co čout o té vojně,
strašidla již burácela všudy,
v lesích dudávaly strakonické dudy;
největší pak ze všech bylo znamení,
žeť to krásné stvoření
rodilo se hojně
a tak krásně, do dnešní že chvíle
přirozenost nepřišla k té síle.
3. Že teď zas to množství panen, mnozí hádají,
a jich čepce strašlivé a divné kroje
dobrého nic nevyznamenávají,
než zas nejspíš nové ženské boje:
nebojte se, by zas vedly rvačky,
leda mezi sebou o muže -
a to sotva - jdeť to o kůže!
Radší lící na ně stroj a hračky.
4. Kdo z vás znáte ty, co leží v zrcadle,
ty, co místo zbraně mají jehly, krajky,
nahých mečů snésti nemohou ni v divadle:
nemyslete, žeť vám zpívám bajky.
Pomněte, že při kněžnině dvoře
hejno dívek chodívalo do boje,
vyzvalo se na krvavé souboje,
zvykši mužům na vzdor tropit hoře.
5. Roztomilý Valšo !7 Ty jsi někdy Šemšíka
osvobodil z Vyšehradu z ouzkosti;
mějž i tu čest pro českého básníka,
ponauč ho velké skoky v těžkosti!
6. Též i na tě krásná Minko,8 neb mne o hradu
nutí zpívati tvé velení,
by nepřišly dívčí činy k zlehčení.
Vše rád pro tě činím, neb tvá krása náhrad
nad Umky dát může příjemnější,
hubičku dej, bych byl veselejší,
plísni, kdybych muže vychvaloval,
trestej, kdybych ženské potupoval.
7. Pověz, proč pak asi pohlaví tak pokojné
mírné, tiché, co jen hledí stroje,
pro nás vymejšlívá nové kroje,
nám i lásky uděluje přehojné:
proč ted opustivši šperky,
osedlalo sobě herky,
s muži všedši v krutý hněv,
mužskou sobě milou vylívalo krev ?
8. Pro panování se spikly.
Za ženských již Libušiných časů
poroučet i řídit hrdě zvykly,
v sněmích dojít předních hlasů.
Hrdinská pak Vlasta, plná zmužilosti,
rozšafná a opatrná rekyně,
vrtkavému smyslu víc stálosti.
9. Muži si z nich jenom posměch strhli
řkouc, že by v tom byla dračice,
aby dívky muže s trůnu svrhly,
aby nad kohouty zvítězily slepice.
Což sprostáci nevědí, že šíp
z ženských rukou život vzíti může,
a že místo síly krása muže
poráží a vtip?
10. Motol napřed v noci jako rekyně
v malém počtu sobě podmanily,
na nějž množství velké dívek přivábily
řkouce, že zas budou za otrokyně,
jakož někdy před Libuší otročily.
Snesše zbraň a peněz sklad,
založily blízko nový hrad,
jejž i mužskou váhavostí zhotovily.
11. Děvín slove. Na vysoké skále vyšňořený
ukazuje bašty své a báně.
Každý hned znal, žeť jest zhotovený
od dívek, neb krása byla v ráně.
Bylť i pevný. Vhltavy jej rameno
z jedné strany brání, z druhé vejška kolná,
z třetí troje hradby, děvčata pak volná
vždy se zastat o jméno.
12. V hradu byly jiné znamenité věci.
Zajatí zde reci v lebkách s fanfrnochy
musili jít k peci
rožně točit; ti tam sedět u punčochy;
jedni mect a pokolíbat,
druzí pozor dáti na slepice;
metlu, třepky jejich líbat -
kdož se zpouzel, dán byl do trlice.
13. Již se mnohý toulavý rek odpověděl
na hrad jíti na příšery.
Již i mnohý usměváček zvěděl,
že jsou šťastné Ladonovy dcery.
I ten silný Samoslav
za své slavné památky
k hradu přivedl na sta hlav,
ale žádné nazpátky.
14. Teprv podjal muže strach a hrůza,
žeť jim jejich panství zhyne,
že je bude řídit děvčí hluza,
až jim chytrák Přibral začal věci jiné
"Vzhůru," pravil, "Češi, vzhůru! Lepší odměnu
za udatnost nebudete míti zas !
Kdo si jakou dívku chytne z vás,
může si ji vzíti za ženu!"
15. Hle, tu ušlechtilou chasu českou
hrnout bylo vidět ze všech stran,
každý dychtě dobyt sobě dívku hezkou,
nebrousil, však okrášlil svou zbraň
Mladí, staří, i co se žen nabažili,
hledali si novinek, i bujní jonáci,
učitelům ze škol utíkali školáci
a si ke kořisti krásné pospíšili
16. Ani hrom tak čerstvě nezapálí,
když třesk do koudele hodí,
jak ta pověst všecky z blízka, z dálí
k hradu s horhvostí vodí
Sotva se tak panny u Vusínů,
když tam hrají Cibulkovu skočnou,
stejně pohybovat počnou,
do kola i letět, jak ti ku Děvínu.
17. Veselý zvuk hudby z dálky zněl,
na vrchy když táhli při Děvíně okolní.
"Jestli," praví mnohý, "bych zde zajít měl,
od překrásných rukou zahynout jsem povolný."
Dívky shlédše je, se hnedky daly
do zbrojného cvičení.
Jedny před Děvínem udělaly
na přivítanou své ležení.
18. Druhé na koních zas okročně a bujně hopsovaly,
tumlujíc se rozhaleně k mužům blíž,
koně pod nimi si hrdě pořehtali,
snad že lehkou a tak krásnou nesli tíž.
Žádný z jinochů se neosmělil,
aby šipkou po nich střelil;
nevěděliť, jak se s nimi děje,
radči každý o jich kráse pěje.
19. Zatím Nabka,9 bystrá vyzvědačka,
na Děvín se z mužských stanů brala
se zvědů. Tať byla velmi schopná, neb jí dala
jeji mátě, známá poklepačka,
dobré vycvičení.
Tato mladá učedlnice
nad matku v svém byla naučení,
jako často kuřata jsou nad slepice.
20. Dlouho v mužském vojsku reka toulavého
dělala, an ptá se po nevěrnici,
každého že prosí zamilovaného,
aby nevěřil nic žádné dívčici,
žeť jsou samá faleš, podvod, lest.
Žvatlala dál o tehdejsí pošetilosti,
o zkušené mužské smělosti,
též i jaká čeká na ně čest.
21. Bedrák (prve Nabka) vypravoval divné příhody,
rád ho každý slyšel, všem se líbil,
každý ho zval do svých stanů na hody.
Když vše seznal v krátkém čase,
všem i slíbil,
že co nejdřív přijde zase,
pod pukličkou, že se po Cildě chce ptát,
na děvčí se v noci vloudil hrad.
22. "Vlasto," řekla Nabka, "vše ti povím ze jména,
co jen kdy mi přišlo do ucha,
co má který za ducha,
jaká čí má býti odměna. -
Napřed Přemysl pět tisíc mužů vede,
nade všemi houfy maje správu;
však z nich každý, kam chce, jede.
S těmi chce nám zkazit slávu!
23. Za ním táhne Mnislav, ušlechtilý kmet,
některou chtě sobě dobyt z nás.
Na svých vlasích nosil mráz
dříve, nežli jsem já shlídla svět.
Zachtělo se s děvčaty mu hráti,
na jazyku nemá nežli holky:
vždyť ho musíš dobře znáti,
jak chtěl ondy s tebou vejít v spolky.
24. Za ním dvě stě táhne pražských švihlíků,
Hovák jest jich vůdce, střelen do paty.
Jakáž, Vlasto, hrůza jde z těch chlapíků!
Ó, což mají za šaty!
Což i zrcadel a hraček za svazky!
Jaké vodiček a sladkých věcí nádoby -
to snad nejspíš pro mdloby;
na praporcích nesou ženské podvazky.
25. Holobrádek vede tři sta holobrádků,
Nezamysl. S nimi táhnou preceptoři,
hodějí se k kolovrátku,
nemají jich vésti tam, kde hoří.
Pozor na ně mají, by se toulkám neoddali,
neb se nezamilovali,
za vojskem vždy stáli bezpečně
a se na nás nedívali všetečně.
26. Tamto táhne Mládek, též i Smělouš se svou chasou.
Vždyť víš, jak vzal tenkrát Mládek Důrku z kola
Směloušovi, protož na se pasou,
ne, jak mnozí myslí, skrze vola.
Lichocením vyvedla je na vrch střechy.
Což jí darů dali! Jaké věci!
Každý by z nich přisahal, že mezi Čechy
sám jen milován jest, však jim prchla přeci.
27. Vida, vrávorá tam podnapilý sbor
Holislava10 maje za vývodu
Žateckého ze zakletých hor,
tam, co peklo valí horkou vodu.
Tito poněmčilí Češi
od Němců se naučivše pít,
do krků ted' nad sousedy znají lít;
pití je ted nade všecko těší.
28. Vyzáblý tam s padesáti pacholky
nejede sem Rybouš k potěšení
ženě své a ani pro holky;
jeho lakomost chce míti posvícení.
Poznáš ho v té po břichatém strejci hazuce;
víš, jak se sám ondy pozvav na hody,
všecko hostům pobral, co mu bylo při ruce,
posavad se bojí každé hospody.
29. Klecavý sem Lapák jede,
svých i tři sta mužů vede.
Víš-li, jak jsme o svátcích ho tenkráte
připravili k tanci dvakráte?
Pomsta ho sem nese, nejvíc na nás doráží:
dobře pro nás, že, ač každé slovo převáží,
přec, cokoli z huby připraví,
všem se zdá být jak on kulhavý.
30. Tamto od východu,
odtud, co sůl na rybníce sejí,
v radním domě mnoho mají pozlacených schodů,
tam, kde kalousové v klecích pějí:
Trulda táhne s silnou chasou,
jenž jest samé pozlátko,
s dudami a s cymbály a s basou,
chtě si dobyt nebo koupit ňáké děvčátko.
31. Jeho pyšný bratr od západní strany11
tam, co na noc pečetějí brány,
na své píší chrámy:
"Perune, pros za nás chámy!"
Znamenitý jest ten rod i dům.
Divnáť jest to ale věc,
že si tito hloupých nadávají, jsouce přec
oba ťululum!
32. Na Stansona12 nesmím zapomenout, na rytíře,
ježto černým suknem zakrytý má štít;
pro Kryseldu tři dni seděl v díře,
v starém oděvu se bál ven jít.
Jedenkrát jí z dálky koukl jen na líce,
hnedky láska popadla ho za plíce;
nyní k sobě mluví, o ní zpívá,
neznaje jí, když se na ni dívá.
33. Tři sem táhnou Všemilini sokové,
velké pro ni nesouc v srdci tíže
a se často hádajíce tito rekové.
Napřed táhne Rozhoň, Kouřímecké kníže,
s pěti sty sem muži, s oděvem a s braní černou,
bohům připovídá mnoho slibů,
jestli mu ji zachovají věrnou,
ani žádnou v lásce nedopustí chybu.
34. Za ním jede Vošov, Svatoplukův synovec,
s čtyřmi sty z moravské krajiny.
Tento v krkonošských horách přeznámý lovec
zařekl se jít zpátky do své krajiny
bez Všemilé. Též i Kostko z Polské zemi
přitáhl s několika rytířemi,
doma jen ji zaslechl chválit,
počaloť ho u srdce hned páht.
35. Přibral, liškou podšitý,
dobřeť ty ho znáš,
posavad jest rek lítý,
ten chce sestru mít a rozbořit hrad náš.
Vede dvě stě lidu jízdného,
tři sta Přemyslového;
s nímť i Nezamysl tovaryší,
rodem ten, on silou vyšší.
36. I on tejně po Všemilé dychtí.
Přála bych ti, bys viděla jejich hádky.
Často přijde k půtce,
žádný nechce bez ní domů zpátky.
Však ví konec udělat té šrůtce,
když se k té neb k druhé straně vplichtí,
neb když řekne pod žertem, že od meče
její přemilá krev poteče."
37. Takto Nabka chtěla vypravovat dále,
jakžto denně přibývává stále
znamenitých praporců;
ze dvorů jak rozličných a ze dvorců,
ze znamenitých a slavných měst
množství jich sem táhne dobyt sobě čest:
heroldka v tom Vlastu na sněm zvala,
kdež se také najít dala.
38. Mám ted vypisovat ženský sněm?
Přetěžká věc, neb jsem nikdy nebyl v něm.
Mělť bych ovšem ňákou vyšší moc
Kalliopy nebo jiné Umky žádat o pomoc,
ale velmi se jí ostejchám,
při tomž se i doslejchám,
že se zdráhá zůstanouc přec nahoře.
Inu, bez vesla se tedy pustím na moře!
39. Vprostřed Vlasta sedla na vysokou sedačku.
Tuto hezkou, moudrou rekyni
ve hrách již hned jako školačku
vyvolily za vyvůdkyni.
Neb jí v jízdě, v střelbě, v chytrosti
rovna žádná nebyla,
a že se tím nehonosila,
všechněm padla do lásky hned v mladosti.
40. Hodka druhá sedla na stolici
jako dvořský blázen vedle krále.
Každá se té bála říci desátnici,
aby odtud táhla dále;
neb ta nejprostořečejší ze všech rachen,
jíž houf nepřekřičel lesních kachen,
žádné nenechala bez špiček,
nadalať i Vlastě šaliček.
41. Po ní přišla Putysila, nikdy přemožená
v poli ani v lůžku. Holka nejudatnější,
brunátná a zamračená,
nad Hektora smělejší;
mnozí statní hrdinové
utíkali před ní jako zajícové.
Jaktě živa na ně nevražila
a jich, kde jen mohla, pomlátila.
42. K ní si Mladka sedla setnice,
vedouc pražské švihlice;
v tomť i ještě okamžení,
když již zněly polní trouby
do strašného boje,
nenechala do zrcadla hledění,
šňoření a stroje,
též i jiné marné chlouby.
43. Ryňka,13 pošva ženské svémyslnosti,
neseděla, ale stála,
hrdou jen vždy hrála;
nikdy nic dle mužské libosti
nečinila, dělajíc vše naopak.
Po její se hlavě musilo vše státi,
kdož chtěl něco zvědět o bílém, ten pak
o černém se musil ptáti.
44. Z druhé strany Radka svatouškyně,
starých panen vývodkyně,
vykládat si dávala, co se jí zdálo,
nevěřila na pověry málo,
několikrát v každé hodině
zjmenovala všecky bohyně;
pila na jich zdraví v komonstvu,
nad muži jich prosíc o pomstu.
45. K ní pak Vratka setnice si sedla;
ta si z bohů dělávala žerty,
nevěřila Svatovíta ani čerty,
nevěřící vojsko vedla;
uměla jak nezavřená klít,
bývalé své muže mlít,
několik jich poslala do návy,
aby byli předchůdcové její slávy.
46. Z druhé strany první místo měla
Všemilá, ta ušlechtilá holka, roztomilá,
nade všemi dívkami se krásou stkvěla,
kdož ji shlídl, ihned mu byla milá.
Ani snědá, ani červená,
nejkrásnější milé byla velikosti,
modré oči měla plné libé divokosti,
příjemnost v ní byla vtělená.
47. Což jest platno krásu pérem vypisovat!
Abyste si mohli její sličnosti
některak jen představovat,
patřte na ty velmi hezké
za nynějších věků;
pomněte, že dost musila míti hezkosti,
když se po ní vůkol, nejen v zemi České,
třeštilo vždy tolik reků.
48. Na třetím, jak víte, místě z druhé strany
Mladka seděla, co vedla pražské panny;
k ní si Vadka, setnice zlých žen,
sedla, ale sedět jí to nedalo.
Dlouho poňoukání doutnalo,
až to musilo přec ven.
Dávno Vadka na Mladku již pásla,
teď se zlostí celá třásla.
49. "Mocný Perune! Ta fiflena,
tento malý oltáříček bez jména,
má zde na přednějším místě
jak já zasloužilá seděti?
Mámť jen na to krásně hleděti ?
Jestli, pravímť napřed jistě,
tato zarmoucená strojna
neupustí, bude vojna!"
50. "Jen se nenadírat! Vždyť vím, co je zač;
říct, jak dlouho není řeznicí ?
Nyní, co je setnicí,
poroučet chce všechněm, ale nač ?
Co je za kunta, jiť každý zná,
že má dobrou odřikačku
a že ráda má
s každým jenom rvačku,"
51. "Haldo! Snad že umíš dělat čepce,
že máš navázaných kliček
na své pošetilé lebce,
myslíš, kdo ví co teď jseš?
Žádná jak ty rukaviček
do bojiště nenese
ani se tak netřese,
a přec potom hlavou házíš, kam jen jdeš."
52. "Bodejť bych se já s ní kálela!
Každý ji zná, že je dryáčnice,
víť i každý, oč jsem více.
Jáť jsem se tak leckdes nenaválela
a jak ona nebydlela v komoře;
bylť můj otec při dvoře,
z dvořských jsem vždy mohla oken koukat,
proč bych neměla si foukat?"
53. "Kýž již do tě hrom, ty nabádaná!
Kuchtíkovas ošklivá jen práce!
Nebyla tvá matka nikdy vdána,
však slyš nyní krátce,
že bys, zatrolená feno,
dávno byla otrokyně,
kdyby nebylo mne vývodkyně
s děvčaty, co vymohly vám slavné jméno.
54. Potom přec mít chcete odměnu a čest;
netroufáte sobě vyvést malou lest,
nelíbíť se vám zvuk polní trouby,
přece jste jen plné chlouby;
ale mámť již tebe dost!
Po dobrém radč, pravím, táhni,
nedělej mi větší zlost,
nebo k meči sáhni!"
55. Nemajíce obě více hlasu,
(nechalyť přec státi vlasů),
vytrhly své kordy
tropit chtíce mordy.
Vadka přec ji do ramena sekla.
První byla tato krev,
co v té drahé válce tekla.
Hle, co nepůsobí ženský hněv!
56. Jak když na Můstku dvě překupnice
(ostatkové udatnosti) vedle sebe sedí,
neb se sejdou, pro málo jim kypí srdce,
napřed škaredě jen na se hledí,
rozličných jmen sobě povědí
a nic neřeknou, co nevědí;
Praha radostně se na to dívá,
která které lépe zpívá;
57. kteráž hlasem vyjít nemůže,
dá se do vlasů a do kůže
kdyby třebas městský přítel pokoje
přišel skončit rozbroje;
když je roztrhne, tak ještě z dálky
chtějí obnoviti zase války:
tak se také tyto měly,
jen že více činit směly.
58. Jako někdy mezi Řeky smířit šrůtku
přišla s nebe Pallas bohyně,
když již Achilles a Agamemnon sáhli k meči:
takto Hodka tuto slavnou půtku
upokojila, i rekyně,
což i Vlasta chtěla, však se k řeči
pro hluk nedostřela.
Hodka líbezně tak všecky překřičela:
59. "Prach a prach, vy zatrolené hudrmanice!
Čubky jakés! Kýž chce do vás látro hromů!
Zde tak hulákáte? Jářku, jste to setnice?
Vyhnat vás radč obě z domu.
Ožralé! Nám kazíte zde sněm,
radší buďte, že jste v něm.
Zlý duch vámi vždycky mele,
jděte radč a tepte nepřátele!
60. Ty pak, pyšná krůto - vždy jsem říkávala,
že přec zlý duch na tě trhne
a tvou pejchu tobě zvrhne -
nosíš větší čepce nežli bohyně,
tíms je na nás všecky rozhněvala.
Nuže, neboj se jich, Vlasto!
Potrestej jen obě rekyně,
sic to věru bude bývat často.
61. O mnoho jsem znala urozenější,
bylyť také svornější.
Nuže, ruce sobě podejte,
podruhé radč v muže bodejte!
Ty dej starší lepší cest,
nesešle Bůh na tě trest."
Takto Hodka konec udělala tomu;
každá táhla místo sněmu domů.
zpět na obsah 
Další: Zpěv druhý.