|
- Hýzrle | - Život | - |
Neslušná věc chváliti
sebe a jiné tupiti,
než o všech dobře mluviti,
chceš-li sám pomluvy ujíti.
Protož slyš ty, utrhači,
cizích prací pomlouvači,
kderýž rád vždy drbáš,
tupíš, haníš a utrháš,
a což nechceš, aby tobě
jiný činil v žádný době,
nečiň tolikéž jinému,
ujdeš pomlouvání zlému.
Protož cizí práce netup,
nedrb, nehyz , ze cti nelup.
Můžeš-li pak o sobě co lepšího
psáti, co podstatnějšího,
piš, budem tě chváliti
a budeš od lidí lásku míti.
Pakli s to nemůžeš bejti,
nechtěj tehdy jiného tupiti,
tak aby mohl od lidí chválu míti.
Ačkolivěč uznávám před sebe špatnou a chatrnou práci vzíti, však za žádnou příčinou toho nečiním, nežli poněvadž sobě k mysli mnohé a starobylé historické spisy přivozuji. Kderak při mnohejch našich předcích jak v mladosti, tak i v dospělým věku jich cnosti, dobré mravy a ctné obyčeje se rozmáhaly a u veliké vážnosti při nich byly, tak také naproti tomu zlé obyčeje, lenost a zahálčivost, u veliké nenávisti měli. I aby pak řečeno nebylo, že bych já sobě něco pro vlastní chválu aneb sebe samého vychvalování a sobě něco připisovati chtěl (v tom že mě čtenář tak vykládati nebude, přátelsky žádám). Proto, poněvadž o starožitnosti rodu mého v Kronice české Hájkové, též v Kronice nýrnberské a na mnoha jinejch místech, ano i z mnohejch majestátů a privilejí od Jich Milostí císařů římských a králův českejch a slavnejch pamětí nadanejch, památek hodnejch nacházím, že sou Jich Milostem králům českejm a císařům římskejm (od krále Ludvíka až do císaře Rudolfa Druhého a již nýni Matyáše Prvního) posloupně, mnohá a vzáctná officia na sobě majíce, věrné a platné služby prokazovali a k vzáctnejm obdarováním přicházeli.
Tak týmž způsobem chtíce, abych i já něco ku paměti hodného potomkům svejm zanechal, aby oni věděti mohli, k čemu mě má mysl táhla, a oni o to aby se snažili, něco hodnějšího, platnějšího, podstatnějšího a znamenitějšího po sobě zanechati, a vzáctné mysli následovati mohli, jim sem ku příkladu této memorialní knihy po sobě, všelikého předsevzetí mého, kde a při čem sem byl, co sem viděl; co se v přítomnosti mé stalo a čeho sem v jakým věku nebo způsobu pokusil, jakžkoli mi Pán Bůh čeho dojíti dáti ráčil, zanechal.
Napomínajíce přitom dědice a budoucí mé přede všemi věcmi, aby předně a nejprve Pána Boha svého se báli, jeho ctili, chválili a jeho svaté jméno srdečně a zkroušeně často vzývali a jeho svaté přikázání pilně zachovávali a je ostříhali.
Církevní služby všelijaké podle nejvyšší možnosti své a co nejčastěji, obzvláštně slova božího a mše svaté poslouchání aby vykonávali.
Blahoslavenou Pannu Marii a všechny milý boži svatý v tý náležitý uctivosti (jakž církev svatá všeobecní křesťanská a katolická smejšleti poroučí) měli. Tou samou římskou katolickou vírou, a na nýcenském duchovním sněmě pořádně snešenou (jakž toho Historie církevní a jiný znamenitý traktáty a spisy před 1500 lety dosvědčují a kderážto všudy po všem světě od svatejch apoštolů zvěstovaná, krví Krista Pána posvěcená, proroky a doktory svatejmi i zázraky mnohými, smrtí pak mnohejch mučedlníkův božích podle Písem svatých potvrzena jest), aby se řídili a spravovali.
Po nižádném bludu neboližto jaké sektě ab nepostupovali a od pravdy svésti se nedali, nýbrž při poslušnosti svatý a katolický církve zůstávali, přikázání její (kderá všechna toliko samému Pánu Bohu ku poctivosti a vnuknutím Ducha svatého nařízena sou) pilně plnili a sliby Pánu Bohu učiněné zdrželi a je vykonávali.
Vrchnost svou aby ve vší náležitý uctivosti, vážnosti a poslušnosti měli, jim věrně, upřimně, poctivě a náležitě, nelitujíc těla ani krve svý, sloužili.
Vlast svou milovali, pro ni ve vší náležitosti životů svejch vynaložiti nelitovali, pravdu oblibovali, od Pána Boha sobě svěřený lidi spravedlivě řídili, ochrannou ruku nad nimi drželi; zlý tupěli a dobrý velebili.
V štěstí taky aby sobě nepejchali, tak aby onoho vzáctného poety přisloví ujíti mohli, kdež takto dí: Multos enim fortuna, extollit in altum, ut lapsu graviore ruant. To jest: Štěstí mnohé proto povyšuje, aby je potom tím hlouběji zase dolů strčilo a vniveč obrátilo.
V neštěstí pak aby sobě také nezoufali; nýbrž ve všem protivenství a neštěstí trpělivi byli, Pánu Bohu se těšili a ze všeho jeho svaté jméno chválili. Nebo kdož dobré věci od Pána Boha přijímá; ten také uměj protivenství snášeti.
Pejchy též aby se pilně vystříhali, tak aby též o nich zlejch příkladův (jakožto na Nabukádnesarovi, Valerianovi a Baiasetovi, o nichž Trebellius historicus a jiní mnozí skribenti vypisují) ujíti mohli. Nebo Pán Bůh pyšnejm se protiví a je u veliké nenávisti má.
Staré a pravdivé historie, kderé k dobrejm příkladům nám napsané sou, aby pilně čítali, tak aby z nich dobrých mravův a obyčejův nabýti mohli. A tak potomně aby se předně ke cti a chvále boží, k prospěchu bližnímu svému, vrchnosti a vlasti svý vedle dobrého svědomí ke všemu dobrýmu a prospěšnýmu hoditi a služby platné prokazovati mohli. Z čehož by zde na tomto světě poctivosti a dobrého jména, potom na onom věčné odplaty dojíti mohli. Amen.
Další: