Kratičká zpráva zplození mého

Aby pak potomci, dědicové a budoucí moji též o mém zplození věděti mohli, zdálo mi se za slušné bejti štíty mé a synů mejch vyhledati a sem do těchto kněh pro jejich snáz, když by jim toho jaká potřeba ukazovala, vymalovati dáti. Též kdo sou rodičové moji byli a kdy sem se narodil, toho dotknouti. Nebo poněvadž tato kniha Život můj sluje, chci, aby také začátek svůj od narození mého vzala.

Protož nacházím poznamenáno vlastní rukou někdy hodné a dobré paměti urozeného a statečného rytíře pana Kryštofa Hýzrly z Chodův a na Hodkově, pana otce mého nejmilejšího, že jest sobě oblíbil k stavu svatého manželství urozenou pannu Lidmilu Robmhapku z Suché, dceru též někdy hodné a dobré paměti urozeného a statečného rytíře pana Jindřicha Robmhapa z Suché a na Bohdanči. Kderážto jemu léta 1573 jest na hradu pražském v soudné světnici skrze Jich Milost nejvyšší pány, pány ouředníky a soudce zemské od téhož pana otce jejího (vedle vzáctného a starobylého obyčeje Království českého) k témuž stavu svatého manželstva vyprošena i dodána.

Z kderéžto sem já léta 1575 v pondělí po Třech králích ve 24 hodin na celém orloji, jakožto prvorozený dítě a syn pošel a v pondělí po Devítníku jménem Jindřich okřtěn sem byl.

Kmotrové pak moji byli tito: Jeho Milost pan Vilím z Rožumberka, nejvyšší purkrabí pražský, pan Adam Slavata z Chlumu a z Košumburka, pan Vilím Makovec z Malovic a paň Hynek Anděl z Ronovce. Kmotry byly: paní Juliana Bořitová, paní Maruše Vrábská, paní Kralická a panna Maruška z Janu.

Potom, když mi Pán Bůh sedmého líta dočekati dáti ráčil, byl sem dán do školy až do léta 1584, totiž desátého roku věku mého. Potom v témž čase, majíc já velkou chut a mysl k jízdám a krýksmanským věcem, žádal sem pana votce aby mě od sebe někam na službu dal. Což jest i učinil a mě k Jeho Milosti panu Janovi z Pernštejna, Jeho Milosti císařské radě, dal s tou přitom žádostí a prosbou, aby mě Jeho Milost pán ráčil dále fedrovati, v čemž se pán přátelsky zakázati ráčil.

Tu sem pak 2 letě pořád zůstával, kdež mi všemohoucí a milosrdný Pán Bůh z hojné a štědré dobroty a z milosti své svaté, též z vnuknutí daru Ducha svatého po předcích mejch postoupiti a víru katolickou poznati a přijíti dáti ráčil, z čehož jméno boží rač na věky pochváleno bejti.

Jednoho času pak, když Jěho Milost arcikníže Arnošt, pan bratr Jeho Milosti císaře Rudolfa Druhého, do Prahy přijeti ráčil, tu jest mě Jeho Milost pan Jan z Pernštejna k Jeho Milosti arciknížecí za edlknoba fedroval, dodal, a přivedše mě k Jeho Milosti, jako vlastního syna svého rekomandýroval. Načež Jeho Milost mě milostivě přijavši, ruky mi podati, a sobě jí políbiti dáti ráčil.

V krátkejch pak dnech jel sem s Jeho Milostí do Vídně, tu kdež Jeho Milost ráčil svůj dvůr držeti, a začátek své první jízdy v letech 12 sem učinil.

Vděčnost v světě zahynula,
mzda za službu pominula,
dobrodiní nic neplatí,
věrný sluha přízeň tratí,
protož jestli obci sloužíš
a po dobrém věrně toužíš,
hned se slušné mzdy nenaděj,
než zlé záplaty vždy čekej.
A to jest povaha nemoudrejch lidí,
když může, dobrého vidí,
nic ho nevážt, nic mu nepřejí,
na lžíci vody ho utopiti chtějí,
ale když ho ztratí a nouzi mají,
tut pozdě pyčí a naň se ptají.
Mnohý vinšuje, aby se neztratil,
by pak statkem svejm vyplatil,
potom pozdě bycha honí.
Když to, což měli, potratí,
jedna péče potom z druhé vzniká,
když srdce vrchnosti proniká,
neb nemají snu ani pokoje,
když v svém srdci cítí boje,
a kdež pak panuje lest a jed,
tu hrdla každý pilně hled,
když kolo štěstí nestálé,
smítá dolů pány slavné.
Eccl. VIII:
Nepohrdej člověkem v starosti,
nebo z nás sou, kdeří zestarají.
Neraduj se smrti nepřítele svého,
věda že všichni mřeme.
Nepohrdej řečí moudrejch
a mezi příslovím jich zvykej,
neb od nich se naučíš moudrosti
a sloužiti velikomocným bez žal[osti].
Nepomíjejž tě rozmlou[vání] starších,
nebo oni se naučili od svých otců.
Od nich se naučíš rozumu
a v čas potřeby dávati odpověď.
Jesus Sirach XXIII:
Milí synové, učte se
ústům svým přivírati.
Nebo kdo je přivírá,
ten se ústy svými nezavede.
Jakož bezbožní a pyšní
skrze to hluboko padají.
Jesus Sirach XXV:
Tři jsou věci výborné,
kderé se Bohu i lidem líbí.
Když bratři svorní jsou
a sousedé se milují,
muž a žena když se v dobrém snášejí.

zpět na obsah Další: Léta Páně 1587. Poznamenání první jízdy z Prahy do Vídně s Jeho Milostí arciknížetem Arnoštem. Na 12. rok stáří věku mého