|
- Hýzrle | - Život | - |
Když mi docházelo 12 let věku mého, tehdy Jeho Milost pan Jan z Pernštejna ráčil mě k Jeho Milosti arciknížeti Arnoštovi Rakouskému za edlknoba v Praze dodati a fedrovati. Kdež sem Jeho Milosti vedle veliké rekomandací pana z Pernštejna ruku políbil a třetího dne s Jeho Milostí do Vídně, tu kdež ráčil dvůr svůj držeti, sem jel. Při kderémžto dvoře 22 jinejch edlknobů (vzáctnejch a vznešenejch rodů synové) byli, kderéžto Jeho Milost arciknížetcí ráčil dáti na svůj náklad všelijakejm cnostem, rytírskejm kratochvílem vyučovati.
Totiž předně liternímu umění latinského, vlaského, španělského a francouzského jazyka, jak kdo k čemu chut měl. Potom také rejtarstvu, šeřmování, na kůn skákání, tancování, kroužku a kvintáně honění, též pěšky i na koni turnýrovati a dlouhej špís zvíhati. Ty pak všechny rytírský kratochvíle Jeho Milost arciknížetcí sám osobně začasté od nás, svejch edlknobů, viděti sobě oblibovati ráčil, a kderý se nejlípeji choval, něčím vždy obdaroval, takže se každej z nás snažil jeden přes druhýho bejti a pilně se ve všech kratochvílích cvičiti.
Jeho Milost ráčil též začasté sám svejmi dvořany všelijaké chvíle provozovat, při nichž se mnohdykráte velmi pěkné a nákladné invencí spatřovaly. Což v pokojném způsobu za dlouhej čas to trvalo, až Pán Bůh ráčil Jeho Milost velkejm zármutkem navštíviti a Jeho Milosti nejmilejší paní sestru Annu, královnu franskou (kderá Vídni, v klášteře od ní vystaveném a nadaném, za dlouhej čas, na modlidbách trvajíce, zůstávala), z tohoto světa povolati ráčil, z čehož Jeho Milosti i všemu dvoru velikej zármutek jest pošel. Neb jest byla mátě všech chudejch a k ní se v potřebě a nedostatku utíkajících.
Po nedlouhém pak čase přišla též druhá.žalostivá novina, že jest Pán Bůh ráčil také z tohoto světa povolati Jeho Milost arcikníže Karla Štýrského z domu rakouského. Po jehožto smrti ráčil Jeho Milost císařská Jeho Milost arciknížetcí, pána mýho, za poručníka a gubernátora těch zemí až do let Jeho Milosti arcikníže Ferdinanda, nejstaršího syna Jeho Milosti svaté a dobré paměti, naříditi a ustanoviti. Pročež Jeho Milost ráčil tím dřívěji do Štýrska, do města Grazu, se vypraviti, Její Milost arcikněžnu v jejím zármutku potěšiti, též tomu vzáctnému mrtvému tělu náležitej pohřeb učiniti. Země potomně ráčil také s velikou láskou od lidí pokojně říditi a spravovati, začasté také sněmy jak ve Štýrsku, tak i v Korytansku držeti, a když Jeho Milost ráčil do Korytan, do města Klagenfurtu, na sněm přijeti, ráčil bejti od obyvatelů vzáctně přivítán. Po šťastném pak tu sněmovním snešení ráčil Jeho Milost oumyslu bejti do Kraňska jeti a obyvatele té země též navštíviti. Přijevši pak z Klagenfurtu až do Fillachu, jest se velmi těžce na dna rostonati ráčil a 2 neděle pro nedostatek zdraví svého tu zůstávati mušel: V tom pak přišly veliké sněhy (neb času zimního bylo), že nebylo možný skrze ty hory dále projíti ani projeti, za kderoužto příčinou ráčil se Jeho Milost zase zpátkem do Grazu navrátiti.
A když pak ty žalosti po těch dvouch předních v Pánu Bohu odpočívajících osobách vobměkčení žalovati přicházelo a smutek se složil, přitrefilo se vzáctné veselí pana Karla Haracha, Jeho Milosti komorníka, kderej sobě z fraucimoru Její Milosti arcikněžny jednu vzáctnou dámu, Holnekeryn po rodu, pojímal. Při kderémžto svadebním veselí bylo velmi pěkná kroužku běhání po 3 dni držáno, kdež se velmi mnoho pěknejch invencí spatřilo. Jeho Milost se ráčil po mouřenínsku velmi pěkně vypraviti. Šlo nejprve před ním 5 mouřenínskejch trubačů, za nimi 6 mouřenínskejch edlknobů, nesouce v jedné ruce jeden každej španělský sonaglie, nimižto sobě sami hráli a tak před koněm Jeho Milosti tancovali. Za nimi jel arcikníže po královsku připravenej a velice drahejm kamením ozdobenej. Za Jeho Milostí sem já taky velmi oupravně a nákladně a la gineta jel, maje v pravé ruce dlouhou zagalii, na vobouch koncích s vostrým železem. A když Jeho Milost ráčil svou kareru běžeti, tehdy pokaždý vodundavši svou zagalii, za Jeho Milostí sem taky běžeti mušel a v pravým běhu sem na koni stál, a tak od Jeho Milosti lanci bral a pánům rychtářům donášel. Takovému pak ježdění a koně okrocení 8 neděl napřed sem se učiti mušel. Za mnou pak vedli 6 mouřenínů povodní koně, 3 pro Jeho Milost a 3 pro mne, jakž tato figura na listu štvrtém to v sobě vše ukazuje. Jinejch pak hrubě pěknejch invencí bylo namnoze dosti viděti. Po dokonaném pak běhání dárkové se při dvoře rozdávali: Jeho Milosti bylo dáno mascalana. Byl také vzáctnej tanec držán, též pěkná fraucimorská maškaráda, v níž Její Milost arcikněžna Kateřina arcikněžna Marie též i nevěsta spolu s jiným vzáctnejm fraucimorem byly a velice pěkný tanec udělaly.
V tom čase přitrefilo se rovně, že jest vzáctný poselství od krále polskýho Sigismunda Bathory do Grazu k arcikněžně starý přijelo, vzáctné dary přineslo a o arcikněžnu Kateřinu, (aby se králi za manželku dostala) pěkně jednalo. Což po dalším toho náležitém vyhledávání s povolením Jeho Milosti císařské, paní mateře Její Milosti a Jich Milostí arciknížat slavného domu rakouského jest témuž králi zamluvena byla, s čímž se poslové zase radostně k králi navrátili a z obojí strany, co k takovému slavnému svadebnímu veselí přináležeti by mělo, důkladně se strojili. A v určitej nebo uloženej čas, když k tomu přicházeti mělo, král vyslal pro zaslíbenou královnu svou posly své vzáctné. Totiž kníže Radivila a bratra jeho kardinále spolu s jinejmi mnohejmi a vzáctnejmi polskejmi pány, kdeřížto při příjezdu svém do města Grazu velmi vzáctně přivítáni byli a při audiencí opěty znamenité dary od krále Jeho Milosti přinesli. Oni pak poslové slavně regalírovaný byli. Jeho Milost arciknížetcí když zase viděl, že by královna juž v krátkým čase vyjeti se strojila, ráčil jest napřed do Vídně jeti a pro přivítání Její Milosti královny náležitý a slavný nařízení učiniti. Nebo na tom snešeno bylo, aby ve Vídni kníže Radivil na místě krále s Její Milostí královnou se oddal. Když pak Její Milost z Grazu vyjeti ráčila, téhož dne Jeho Milost arcikníže ráčil též z Vídně se vším dvorem svejm a s jinejmi obyvateli a pány rakouskejmi u velikém počtu, jízdy vzáctně a důkladně se vypraviti a až na štýrský hranice proti Její Milosti vyjeti, na ni tu očekávati a ji slavně přivítati. A tak spolu třetího dne do Vídně šťastně přijeti ráčili; kdež nejprve ihned u kostela svatého Augustýna sešli a Pánu Bohu se pomodlili. Potom odtad ke dvoru a jeden každý do obydlí svého se obrátil.
Tu drahně veliký střelby po 3kráte stříleno bylo. Měšťané taky, kdeří s letícími praporci vytáhli, 3 pěkný salve stříleli.
Štvrtého pak dne, když všechno k takové slavnosti přihotoveno bylo, tehdy šel Jeho Milost arcikníže spolu s Její Milostí královnou a její paní mateří, též se vším dvorem obojího pohlaví přes pavlače do kostela svatého Augustina a tu kázání slova božího, též i mši svatou s velikým náboženstvím slyšeli. Po službě pak boží šli z svého oratorium dolů k velkému voltáři, královna uprostřed Jeho Milosti arciknížete a arcikněžny , paní mateře svý. Proti ní se postavil na místě krále kníže Radivil a po mnohejch a vzáctnejch ceremoniích kardinál Radivil je spolu oddal. Potom šli zase spolu všichni k dvoru, kdež zatím byly tabule slavně přikrytý a předními krměmi ozdobený, kdežto toliko samý královský a knížecí osoby mnoha předních vzáctnejch pánů slouženy byly. Po jídle pak tanec začal a to až do 4. dne velmi slavně trvalo. Až potom kníže Radivil spolu s kardinálem jakožto poslové pána svého čas svůj, aby se na cestu vydali, uhlídali. A snesši se všichni spolu o den, Jeho Milost arcikníže zase tak slavně, jakž je přivítal, tak zase až na pomezí moravské doprovoditi ráčil a tu v jednom městečku až do třetího dne spolu ještě zůstali. Potom jeden každý svou cestu před sebe vzal. Její Milost stará arcikněžna s královnou, dcerou svou, až do Polsky jela a králi ji sama dovezla. Jeho Milost pak pán můj, ten zase do Vídně se navrátil a za někderej čas tu zůstával.
Léta pak i 1592 stalo se po vší rakouský a štýrský zemi veliké země třesení takže Jeho Milost se vším dvorem svejm, též i jiní obyvatelé města, kdeří příležitosti měli aneb toho dojíti mohli, ven z města, z domů svejch od kamene stavenejch do nějakejch zahrad anebo od dřeva sbitejch bud nebo domů se přestěhovati museli. A celý 3 měsíce (až Pán Bůh všemohoucí ráčil svůj hněv milostivě ukrotiti) tam zůstávali. Nebo jest veliké a všemu lidu strašlivé bylo, že se v Vídni i na jinejch místech drahně domů rozbořilo, též i lidi pobilo. Věže svatého Michala na Uhelném trhu, kderá z velikého štverhranného kamenného štukoví pevně stavena byla, ta dokonce až do krovu kostelního se obořila a dolů spadla, což velikej hřmot a strach po všem městě udělalo. A to se stalo nočního času. Věže svatého Štěpána, vysoká a nákladná velmi, ta očitě se za dlouhej čas spatřovala, když jest se země s zdí třásla, jak jest sebou hejbala a pokejvala, jako by též padnouti měla, na čež sem sám patřil. Však vždy ji Pán Bůh pro ten mistrovskej kunst, jak jest udělána, zachovati ráčil. Nežli vždy přece nemálo se nakřivila, kderážto potom s velikou nesnází a prací dobrejch řemesníků k svému napravení jest přišla. Zvony také velicí a malý samy od sebe země třesením se zvonily. Štoudve na domích, kderé obyčejně s vodami (pro vohen) na domích nebo po krovích se chovaly, též se samy od sebe zpřevracely a louže vod před domy vydávaly, jako by velká prška byla.
Sumou nejni co ostate ně vypraviti a vypsati o velikém božím dopuštění a lidském strachu. Jistěže mnohejm pejcha v pokoru a nenávist bližního v lásku se obrátila.
A když milosrdnej Pán Bůh ráčil hněv svůj svatej ukrotiti a tu metlu milostivě po 3 měsících odvrátiti, Jeho Milost spolu se všemi jinejmi ráčil se zase do města ke dvoru svýmu obrátiti. Kdež nemálo zdí (v palácu Jeho Milosti) rozpukanejch bylo, kdeřížto také skrze řemesníky své k zlepšení přišly.
Po krátkém čase potom přišly avizí, že Její Milost arcikněžna stará zase z Polsky, domů se navracujíc, táhne. Proti kderéžto Jeho Milost ráčil zase v nemalém počtu vzáctného panstva vyjeti, kdež na několiko dní po té jízdě sobě odpočinouti ráčila. A potomně zase spolu odtad s Jeho Milostí arciknížecí do Štýrska, města Grazu, šťastně vyjeli a domů se navrátili. Kdež vzáctně s velikou radostí přivítáni souce, jim nemalá poctivost a počestnost od jejich panstva a rytírstva se dála. Ano také zase všelijaké rytírské kratochvíle se začínaly, neb Jeho Milost ráčil oumyslu bejti tu poněkud za dlouhej čas se zdržeti, pročež i z Rakous mnoho předních pánův ke dvoru Jeho Milosti se sjíždělo a tu zůstávalo.
Ale jakž starý přísloví bejvá: Homo proponit, Deus disponit. To jest: Člověk usmyslí a Pán Bůh změní. Tak se tuto taky stalo. Nebo kníže z Parmy, gubernátor krále hišpánskýho v Nýdrlantu, též z tohoto světa jest časnou smrtí sešel a na Jeho Milost arciknížecí to podáno bylo, aby on tam na místě knížete z Parmy jeti a ty nýdrlandské provincie spravovati ráčil. Čehož jest se Jeho Milost nezpěčoval, nýbrž to k sobě přijal a ihned, co k takové jízdě na takového pána náleželo, naříditi poručil; jisté osoby a počet lidí, kderé Jeho Milost sebou vzíti chtíti ráčil, je vobeslati dal a ouřady jim rozdal. Totiž panu Karlovi z Vysokého Coleru, jednomu říšskému hraběti, ouřad nejvyššího hofmistra dvoru Jeho Milosti, panu Arnoštovi z Mularu nejvyšší komornictví, panu Maximiliánovi z Ditrichštejna nejvyšší stolmistrovství, pana Karla z Harachu nad 100 arkabuzarů životní kvardie kapitána, kderážto kompanie jistě obzvláštně pěkná byla. Ani jednoho mezi nimi nebylo, kderej by dobrýho rodu, stavu rytírského bejti a přinejmenším trojího tažení udělati neměl, k tomu vejborně dobře armírovaný i montýrovaný byli; mezi nimiž i nemálo Čechů bylo. Nad drabanty pak byl nařízen pan Jan z Mularu. Jiní pak nejvyšší oficírové, jakž náležité bylo, též pořádně vedle hodnosti a zasloužilosti jednoho každého byli dosazení a fedrovaní.
A když Jeho Milost ráčil se na cestu vypraviti, musím pominouti toho, jaké žalostivé a plačtivé žehnání tu mezi těma mladejmi knížaty a kněžnami jest bylo, nadto vejšeji s Jeji Milostí starou arcikněžnou, a aniž menší bylo s věrnejmi obyvateli a pány těch zemí. Nebo od nejmenšího až po největšího všickni na Jeho Milost arciknížetcí tak jako děti na svého vlastního otce laskavi byli. A taky jistě Jeho Milost ráčil nad nimi otcovskou laskavou a ochrannou ruku držeti a též také všechny ty země, totiž Rakousy Horní, Dolní, Štýrsko, Korytansko, Kransko a Hrabství Gerz, šťastně a pokojně k zalíbení všem obyvatelům říditi a spravovati. Nad čímž ani ten nejmenší co naříkati neměl, nýbrž všickni z odjezdu Jeho Milosti žalostili.
zpět na obsah 
Další: Léta Páně 1593. Poznamenání prvního tažení a jízdy z Grazu do Nýdrlantu s Jeho Milostí arciknížetem Arnoštem. Již věku mého na 19. rok, a čeho sem v témž tažení povědom byl