|
- Hýzrle | - Život | - |
Když se Jeho Milost ráčil šťastně z Brysle k Antorfu přibližovati, tu radní páni tolikéž daleko ven z města do pole proti Jeho Milosti pěšky vyšli a s velikou reverencí Jeho Milost přivítali. K nimž se arcikníže zase s nemalou náklonností přívětivě ukázal. A když Jeho Milost ráčil do města vjížděti, bylo po ulicech ku poctivosti Jeho Milosti 7 teatrů vystavenejch a pěkně ozdobenejch a jeden každej co je vyznamenával, přitom oznámeno.
První byly 2 vlastní kontrfekty malovaný, jeden Jeho Milosti arciknížete a druhej infanty z Hišpanie, uprostřed nich pak kněz, jako by je oddával. Tím znamenajíc tu naději míti, že sobě arcikníže tuž infantu za manželku pojme.
Druhý bylo veliké lešéní udělaný, na němž kováři zbroje na radlice rozdělávali, chtíce tím znamenati, že k pokoji od tak dávních válek již aspon jednou skrze tak moudrého pána a jeho rozšafnost naději míti budou a svou obeaní a domácí živnost, tím bezpečněji obec že vísti a provozovati moci budou.
Třetí bylo Judicium Salomonis velmi ozdobně a nákladně připravený. Totiž jak jest ty 2 nevěstky o živé dítě rozsuzoval, o kderéžto historii v Starém zákoně v Třetích knihách královskejch, v 3. kapitole, se vypisuje. Vyznamenávajíce též tím velikou moudrost téhož arciknížete, neb jistě v křesťanstvu i mezi Turky za to držán byl.
V nohách pak Šalamounovejch pro větší ozdobu toho teatrum sedělo 12 pacholat nákladně přistrojenejch, kdeří velmi libě zpívali. A nedaleko odtad byl les z stromoví dosti vysokýho hustě vysázenej, skrze kderej se mušelo jeti. A když ty pacholátka zpívaly, jiní v tom lese ecco dávali. Avšak žádnýho z nich sme neviděli, nežli ecco v tom lese velmi pozorně slyšeli.
Štvrtá byla udělána kašna plná růžové vody. Na ní byla udělána velryba, na kderéžto seděl čistovanitě jeden starej muž toliko listím napřed a bobkovejm věncem okolo hlavy opásanej. Ten v ruce držel velikej kropáč a jednoho každého, kdož sme tudy jeli, tou růžovou vodou pokropil.
Pátá byla udělána opět jiná kašna se dvěma trubičkami, z kderejchžto za ten celej den dvojí víno teklo, z jedné bílý a z druhé červený. Tu bylo každému svobodné točiti a píti, jak mnoho mohl anebo se mu chtělo, neb se žádnému nic nebránilo. A to vyznamenávalo velikou štědrost toho pána.
Šestý byl přetaženej červenej a bílej provaz od kostela Panny Marie až do lanthauzu, na němž v prostředku byl z prachu udělanej zámek. A když Jeho Milost ráčil na velkej plac vjížděti a ten zámek spatřiti, bylo Jeho Milosti oznámeno, aby se ráčil chvíli tu pozdržeti a efekt toho zámku uhlídáti. Tu ten zámek vydal z sebe více nežli do 100 ran, jako by z mušket střílel, a když se provazu dobralo že přehořel, tehdy se ten zámek vzhůru vznesl a ještě mnohonácte ran z něho se udělalo, až tak potom v povětří se zapálil a shořel. Což jistě od vohnivýho nástroje pěkná věc viděti byla, jakož sám Jeho Milost i jiný knížata a kavalírové to velice schválili.
Kderejžto vohen 2 věci vyznamenával: Předně v čas potřeby i mysl hrdinskou Jeho Milosti, druhý, že každá věc, stůj dlouze nebo nakrátce, svůj konec vzíti musí. A ačkoli že ten provaz tlustej byl, však že přehořel, tak také v naději postaveni souce, že někdy i té vojně, kderou s Francouzy a Štady již přes někderej a 40 let vedli, konec učiněn bude.
Sedmá byla před palácem Jeho Milosti v připraveném lese veliká brána, skrze kderoužto všichni mušeli ke dvoru jeti. Ta byla na znamení vděčného příjezdu Jeho Milosti. A když Jeho Milost svého koně sjíti ráčil, tu všichni trubači spolkem, jichž bylo do 40, třikráte po řad velmi hlučně troubili a třikrát po řad také na zdech velkou střelbu pouštěli. Potom i 6 praporců městskýho lidu velmi oupravného a dobře armírovaného (neb tu i měšťané soldáti sou) pod vokna Jeho Milosti odtahovali a velmi pořádně stříleli, takže je arcikníže schváliti ráčil (N.B. figura těch teatrů)
Druhého pak dne po obědích 16 marinářů v červenejch a v bílejch šatech na vodě, kderá vodtad 2 míle do moře vpadá, jíž Šelda říkají, turnýrovali. Druhé husí krk trhali. Mezi jinejmi byl též jeden, kderej uměl vodu šlapati a po pás v ní choditi. Z ručnice střílel, ji zase nabíjel a ve 2 rapíry šermoval, jakž toho tato figura, kderou sem vymalovati dal, ukazuje.
Po vykonání toho třikráte z kusu na těch šífích stříleli. A ta kratochvíl trvala od poledne až do večera, za čež jim Jeho Milost ráčil také 100 korun darovati.
Tu se Jeho Milost ráčil 3 měsíce zdržeti a začasté všelijaké rytírské kratochvíle mívati. Jednoho času pak obzvláštně ráčil Jeho Milost kvintáně běhání v maškaře naříditi a proti 100 kavalírům sám mantenýrovati. Tu bylo mnoho pěknejch a nákládnejch invencí viděti, neb velikejch předních knížat a kavalírů cizích zemí tu nemálo bylo. Takové běhání tři dni trvalo. Potom Teho Milost třetího dne při skonání toho běhání ráčil znamejnitej pankejt v lanthauzu nastrojiti a ten všechen vzáctnej fraucimor (co se ho dívalo) k němu pozvati a po 2 dni po řad taky jim tanec držeti, kdež se také dárkové, jakž náležité, rozdávaly. Jeho Milost co ráčil na klínotech a na stříbře více nežli za 4000 korun vyběhati, to všechno těm dámám, kdeří Jeho Milosti danky roznášely, darovat ráčil. Skrze což opěty jak při těch předních kavalířích, tak i při těch vzáctnejch dámách velikou chválu a lásku sobě zejskal.
Toho času, když to běhání bylo, odjel Jeho Milosti rosperajtr zase do Vlach a mně všechny hlavní koně, jichž bylo 160, k opatrování, ježdění a vší správě od Jeho Milosti poručeni byli, aniž Jeho Milost ráčil chtíti do mýho vymustrování komu jinému je poručiti. Nebo sem (bez chlouby) velikou chuť k rejtarstvu měl a 6 let pořád mimo jiný edlknoby rosporejtra nejvíce favorizíroval. Takže když sme do Nýdrlantu táhli, juž sem byl 12 koní z Jeho Milosti pod svou rukou měl, na kderéž mi žádnej jinej mimo mě nevsedal.
A když Jeho Milost ráčil zase z Antorfu do Brysle se chtíti navrátiti, tu sem všechny koně na druhou stranu Šely do Flandru bez vší škody přeplaviti dal, kderéž 3 kompanie archabusarů až do Brysle doprovázely. Jiní edlknobi všichni, již bylo ještě 21, spolu s nimi táhli, toliko já sám z poručení Jeho Milosti při osobě jeho sem vostati a dlouhou ručnici arciknížetcí na práci míti sem musel.
Jeho Milost ráčil po Šele s fregatami jeti; velký šífy až do Vilbruku 4 míle od Antorfu nás provázely. Potom se zpátkem vrátily, neb dále jeti nemohly, a Jeho Milost s 15 fregatami po Kanálu přece táhl. A tak Jeho Milost po třech měsících ráčil se zase šťastně do Brysle navrátiti. Kdež zase, souce slavně přivítán, nemálo rytírskejch kratochvílí začastý provozovati ráčil.
Toho času mně přes 20 let přebíhalo, a majíce od rodičů svejch skrze psaní sobě povolení dané, abych se vymustrovati dal, Jeho Milost sem ve vší poníženosti (skrze pana Jana Prajnera jakožto místodržícího ouřadu nejvyššího štolmislra, poněvadž pan Maximilián z Ditrichštejna v poselství do Hišpanie vypraven byl) žádati dal, aby Jeho Milost k tomu své milostivé povolení dáti ráčil. Což na mou poníženou žádost Jeho Milost ráčil se k tomu milostivě nakloniti a témuž panu Janovi Prajnerovi (komorníku svýmu a místodržícímu štolmistru) o tom poručiti, aby žádost mou naplnil a mě jménem Jeho Milosti vymustroval. O čemž, abych se k tomu přihotovil, mně oznámeno bylo. A když toho čas přicházel, byly mi mnohé artikule od hofmistra našeho edlknobského přečtené, proč kord nositi, kdy a v jakejch příčinách jej užívati mám. S tím přitom oustním voznámení, že ačkoliveč Jeho Milost jakživ žádnému edlknobu kordu svého dáti neráčil, ale mně za mý věrný a stálý služby a dobrý chování v tom způsobu a mého mladého věku, souce Jeho Milost ke mně vší milostí nakloněn, svůj rapír a tulich s pásem i s khenkem od boku svého že mi odsílati a milostivě darovati ráčí. Což za vděčně a s náležitou uctivostí a reverencí přijavši, ponížené poděkování sem učinil. A pan Jan Prajner, vzavši tu zbraň, sám k boku mi jej připásal a od Pána Boha štěstí k zbrani mi vinšoval. Potom jménem Jeho Milosti pěknej kůn mi tu hned daroval, a vyňavši z kapsy pižmovej měšec se 100 korunami od Jeho Milosti, mi tolikéž dodal a sebou k dvoru Jeho Milosti vzal. Kdež sem ihned za dvořenína od Jeho Milosti byl přijat a služba měsíčná jako i jinejm mi zapsána byla.
Majíce já pak velikou chut a mysl krýksmanství, obzláštně proti nepříteli Turku abych se potřebovati dal, umínil sem se na někderej rok od Jeho Milosti vyprositi a svýho štěstí koštovati. Čehož mi Jeho Milost i milostivě povoliti ráčil. Prvé pak než sem odjel, žádal sem audiencí, abych se mohl oustně s Jeho Milostí rožehnati a za všelikou milost a přijatá dobrodiní Jeho Milosti poníženě děkovati. Jeho Milost ráčil toho času juž několik neděl na dna stonati a z pokoje nevycházeti, však nicméně Jeho Milost mě před sebe pustiti a audiencí milostivě dáti ráčil. Kdež učinivši poklonu k Jeho Milosti, takto sem promluvil:
zpět na obsah 
Další: Audiencí při Jeho Milosti arciknížeti Arnoštovi