|
- Hýzrle | - Život | - |
Vsedši v Brysli spolu s tovaryšem svejm na poštu jeli sme dnem i nocí až do Ulmu.
Tu sme někderé pefehlychshobery našli, že do Uher verbovali. Vzali sme od nich zprávu, co by z Uher novýho slyšeti bylo, potom sme na Dunaj vsedli a jeli sme až do Řezna. Tu sme Jeho Milost císaře, Jich Milosti kurfiršty a mnoho řískejch knížat na říském sněmě pospolu shromážděných našli.
Kdež tak pan Jiřík Krystof Teywl v poselství od Jeho Milosti arciknížete Matyáše (Jeho Milosti císaře pana bratra) z Uher přijel a zlý noviny strany obležení Rábu přinesl. A vyřídivši svou věc při Jeho Milosti císaři, hned zase třetího dne odtad do ležení k Jeho Milosti arciknížeti jeti se strojil.
My pak, nemajíce tu co činiti a souce já s týmž panem Taywlem v známosti, svý služby spolu s tovaryšem svejm sem mu prezentýroval, a že za tou příčinou, chtíce při entsacunku Rábu rádi přítomni bejti, z Nýdrlantu táhneme. Pokadž by jemu naše tovaryšství příjemný bylo, že bychom s ním ihned jeti a na vodu vsísti chtěli. Kderéž jemu vděčné a příjemné bylo. A tak sme naše věci na jeho šíf s dobrou provizí ihned nakládati dali, a vodjevše, naši chvíli mnohejmi pěknejmi rozprávkami na šífu sme sobě krátili. A majíce pak pěknej příhodnej čas, ve třech dnech i nocí[ch] na pomoc sme k Vídni přijeli. Kdež sme českého lidu pěchoty 20 000 a oupravné jízd 2000, kderej k témuž retunku táhl, natrefili. Nad nimiž polní nejvyšší generál byl Jeho Milost pan Petr Vok z Rožumberka, vladař domu rožumberského. Kderéžto ležení my spatřivše, nechtíce tu dlíti a dobré příležitosti zmeškati, táhli sme zase spolu s tovaryšem mejm po zemi až k ležení Jeho Milosti arciknížete Matyáše, kderé sme v nemalém počtu oupravného lidu v Šutech našli, kdež na českej lid očekávali Nebo Turek okolo dvakráte sta tisíc okolo Rábu silně ležel a vědouce, že křesťané silně armírují Ráb retovati, pospíšil své impresse konec učiniti. Pročež ve dne i v noci beze vší lítosti lidu svého jeden šturm za druhejm hnáti dal, kdež velikej počet lidu svého ztratil. Když pak po mnohejch šturmích pevnosti dobýti nemohl, začal s hrabětem z Hardeku, té pevnosti gubernátorem, o vzdání pevnosti prakticírovati, takže se hrabě jím namluviti a sebou hnouti dal a pevnosti s jistejmi vejminkami jim postoupil. Při odtažení pak německýmu národu i cizozemcům nepřítel víry své vedle přípovědi nezdržel. Nýbrž co zastihli a v zálohách dojíti mohli, pošavlovali. Hrabě pak z Hardeku byvši obeslán, před polní právo postaven, aby se takové pevnosti vzdání očištoval. Čehož nemoha vyvésti, hlavou svou a pravou rukou to zaplatiti mušel. Jinejch pak mnoho vzáctnejch kavalírů, kdeří v témž zavření byli a se k témuž vzdání pevnosti též podpisovali, na závazky bráni a vartováni byli; někdeří to také jakejmiž takejmiž pokutami odbyli a jiní dokonce k milosti přišli. Kromě pan z Perlinu, Vlach jeden, kderej na inžinýra od Jeho Milosti císaře tam dán byl, ten taky hrdlo své a pravou ruku dáti musel.
Turci pak, majíce juž Ráb svý moci, jej lidem, municí, profanty dostatečně opatřivše, k Komárnu se hnuli a je též oblehli.
Vtom pan z Rožumberka s českejm vojskem přitáhl. Tu Jeho Milost arcikníže ráčil se hned resolvírovati, Komárnu táhnouti a je retovati. A vytáhši z Šut, jednu míli německou ležení své od tureckého rozbíti kázal. A ihned odtad silnou čatu k tureckému ležení poslal, zdali by jaké kunšofty dobré se dostati mohly. Kdeřížto vrátivši se, šťastně tu novinu přinesli, že Turci pevnost podkopávají, ale že se jim při tom zle zvedlo. Nebo naši věděvši o tom, ihned kontraminýrovati počali. Nato Jeho Milost ráčil k takovému retunku se hotoviti a na nepřítele v dobrým řádu táhnouti.
Vida pak nepřítel, že mu jeho mina chybila a že by jeho další ležení tu daremní bylo, nechtíce se potkati, toho dne také, opustivši pevnost, odtáhl.
Tu se našeho lidu nemálo na šarmicl za ním vydalo a s retroguardií silně šarmiclovali; při čemž pan Petr Tarnovskej svejmi kozáky velmi dobře se choval.
Přitáhši pak Jeho Milost arcikníže se vším lidem, tu sme u Komárna ležení naše rozbili a tu zůstávali, až právě nepřítel z pole do Budína odtáhl. My pak, vosadivši naše pevnosti lidem, municí a profanty dobře, z pole sme taky odtrhli a při příležitým čase Jeho Milost ráčil lid ostatní obdankovati a zaplatiti dáti.
Já pak, nevěda co jinšího před sebe vzíti, umínil sem do Čech jeti a rodiče své navštíviti. Nebo sem několik let od nich byl. Přijevši pak domů, našel sem pana votce mého již pátej rok na ruce i na nohy zkontraktělého. Kderejžto viděvši mě tak hrubě rád, s slzavejma vočima mě přivítal, a že na svou bolest nic nepamatuje, to pověděl, nýbrž že tím veseleji, když se Pánu Bohu líbiti bude, život svůj dokoná. Jakož pak v té nemoci Pán Bůh ho ráčil ještě půl líta držeti a potom jeho milou duši z tohoto světa bohdá k slávě svý svatý, věčný a neskonalý povolati. Jemužto i nám všem Pán Bůh rač milostiv bejti. Amen, amen, amen.
V tom čase pak zdržujíce se já po šťastném Jeho Milosti císaře z Řezna navrácení při dvoře Jeho Milosti v Praze; žalostivá novina z Nýdrlantu přinešena byla, že Jeho Milost arcikníže Arnošt prostředkem časné smrti z tohoto plačtivého oudolí také se odebrati ráčil. Jehožto milou duši (nepochybně věříc v zásluhách Syna božího) andělé svatí do lůna Abrahámova vnesli. Nad jeho pak smrtí jak Jeho Milost císař, tak také všechen dvůr i ti, jenž Jeho Milost znali, velikej zármutek a žalost nesli. Obzláštně pak já jakožto jeden z nejmenších Jeho Milosti, neb mi jistě jako votec umřel.
Vtom pak zase čas přicházel, že Jeho Milost císarská ráčil dáti znovu lid do Uher najímati. Kdež i já sem se pod rejement pana Vilíma Trčky na českej pštalunk potřebovati dal.
zpět na obsah 
Další: Léta Páně 1596. Poznamenání třetího tažení do Uher pod panem Vilímem Trčkou, nejvyšším nad 3000 německejch knechtů. Již na 22. rok věku mého.