|
- Hýzrle | - Život | - |
Slyševši o dobrém jménu pana Vilíma Trčky a že jest zkušenej soldát, byl sem žádostiv pod jeho rejement se dáti. Jakž pak i skrze vzáctný přátely mé jsem poručen a rekomandýrován byl. On byvši toho vděčen, za aufvartera mě přijal a 32 R. na měsíc při mustrunku dobrý mi udělal.
Souce pak v Chrudimi zmustrováni, táhli sme až do Altenburku uherského. Tu sme naše ležení rozbili, až se všechen lid Jeho Milosti císaře tu spolčil. Kderéžto pro paměť, kdo s jakejm počtem lidu přitáhl, sem poznamenati pominouti nechtěl. A předně:
| Rejtarstvo | |
| nejvyšší pan z Kynšperku Rakušanů | 1000 |
| pan z Žerotína Moravců | 1500 |
| Franků | 1300 |
| kurfiršta saského | 1000 |
| biskupa salcburského | 1000 |
| pan Václav Pětipeskej Čechů | 700 |
| pan Václav z Lobkovic Čechů | 500 |
| pan Karel Tetaur Čechů | 500 |
| kyrysarů | 600 |
| Valounů | 1000 |
| pan Nadáždy husarů | 1500. |
| pan Pálffy též husarů | 1000 |
| a tak všech rejtarů učiní | 13600 |
| Pěchoty | |
| bavorskej rejement | 1200 |
| pan Vilím Trčka českej | 3000 |
| pan Rudolf Chynskej českej | 3000 |
| pan z Žerotína Moravců | 2500 |
| falckraběcí při Rejnu | 500 |
| švábskej rejement | 4000 |
| pan Rudolf z Brejsu Rakušanů | 1500 |
| pan Jagenreitr Rakušanů | 1000 |
| pan Pálffy hejduků | 3000 |
| a tak vší pěchoty učiní | 17700 |
| což v jedné sumě císarského všeho lidu udělá | 33300 |
Prve pak, než se ten lid všechen sebral, přijel do pole nejvyšší polní maršálek pan ze Švarcnburku. A když lidu nemálo v ležení již měl, chtěl svého štěstí velkou čatou v Rábu koštovati. A když sme jednomu pasu přitáhli, nemohši rejtarstvo přesaditi, a most, kderej měl připraven bejti, nevyřízením arkolaimistra a jeho neopatrností že jest to sešlo, bez vyřízené věci sme se zase do ležení našeho navrátiti mušeli. Nad čímž pan feltmaršálek, zazlenej souce, velmi tuze arkolaimistru, totiž panu z Princnštejna, domlouval.
Když se pak všechen nahoře psanej lid do pole sjel a střelba velká se vší municí též před rukama zhotovena byla, 9. Julii hnuli sme se odtad a táhli sme k Vácovu.
Turci, jakž o nás v té pevnosti zvěděli, město zapálili, 50 křesťanů, kdeří u nich vězni byli, stínali. Město opustili a se vší svou kořistí k Budínu se dali.
My pak tu naše ležení rozbili a zašancovali, město zpevnili a dobře vosadili.
Jeho Milost arcikníže Maximilián, náš polní pán, ráčil i tu k nám do pole přijeti a vzáctně střelbou přivítán bejti. Potom Jeho Milost ráčil 2000 lidu vybraného k Peštu na čatu poslati, pokadž by se nepřítel na jakej šarmicl vydati chtěl, a my abychom tudy nějakého dobrého kunšovtu z Budína dostati mohli. Ale nepřítel se nijakž z fortele svého vydati nechtěl, pročež opěty bez vyřízené věci druhého dne do ležení našeho sme se navrátili.
Druhého dne přepadl k nám z Peštu jeden prýbek. Ten toho jistou zprávu dával, že Turci jistej kunšoft mají, že chceme Budín oblehnouti. Pročež obávajíce se toho, všechny ženy a děti své s nejlepší kořistí odtad do Hatvánu vypravili a zaslali.
Což ujistivši se Jeho Milost takovejm kunšoftem, ihned kázal zase šance strhati, ležení sebrati a k Hatvánu nejupřímnější cestou táhnouti.
Kdežto třetího dne na úsvitě v dobrým šlachtordnunku sme před pevností parádu (mimo nadání nepřítele) udělali. Valoni napřed skorerii učinili a Turky, přede dnem na předměstí senný stohy dělajíc, našli, jich něco zbili a něco jich do pevnosti vskočilo. Potý na ně zase vypadli a utěšeně se svýho pomstili, takže se zase na nás retirýrovati mušeli.
Pod tím náš polní maršálek, spatřivši místo příhodné k obležení té pevnosti, kvartýry nejvyšším rozděliti poručil. Potom ihned bylo nejvyššímu panu Trčkovi poručeno, aby se k pevnosti šancoval. Což se i ochotně stalo.
Jakž dvoje ležení před pevností rozbité bylo, byli nejvyšší nařízeni, kdeří se k mostu ze 3 stran šancovali. Totiž můj nejvyšší z jedné, tu, kde pevnost[i] hlavní a hlubokej vodní příkop byl, pan Rudolf Chynskej z druhé strany města a pan Rudolf z Brejsu z třetí strany. A jakž šance a laufgroby udělány a střelba, jakž náleží, plantýrovaná byla, tehdy ze všech tří stran bylo ustavičně k pevnosti silně stříleno. Jakož pak i nepřátelé, ukázavši se hrdinsky a na sobě znáti davši, že se do posledního brániti chtějí, to, což notnejm soldátům náleželo, z druhé strany též činili.
Jednoho dne, vypadši z pevnosti dosti v skrovným počtu, do šanců nejvyššího pana z Brejsu, kdež se dvouma rakouskejma praporci svého lidu ležel. Kdeřížto prve, nežli je nepřítel atakýroval, nad svejm nejvyšším a závazky svejmi se zapomenuvše, jeho vopustili, a z šanců utekši, nad tím vzáctnejm kavalírem zradili. On pak, souce poctivý mysli a nemohši jich svejm napomínáním zdržeti, sám druhej spolu s Fosatem, štolmistrem svejm, zůstal, nepřítele dočkal a jemu se statečně, dokad mohli, bránili, avšak hrdinskou mysl svou smrtí zaplatili. Kderejch jistě veliká lítost v ležení od nejvyššího až do nejmenšího byla.
Ty 2 praporce pak jeho knechtů druhého dne za šelmy lány byly.
Vtom přitáhl generál z Horních Uher pan z Týfnpachu k ležení našemu, majíce lidu pěšího a jízdného 11 000. Položil se z třetí strany pevnosti a byly mu dopřány šance nebožtíka, toho poctivého pana z Brajsu.
A když pevnost byla ze tří stran k šturmu prostřílena, nočního času přitáhli sme na velkejch válcích krytej most na šífích, uměním pana z Princenštejna, arkolaimistra, udělanej. A přede dnem sme jej do příkopu u pevnosti, kdež velmi hluboká voda byla, vstrčili, takže na druhou stranu břehu k pevnosti dosahal a byl volovejmi syrovejmi kožemi po vrchu pro voheň přikrytej. Podle něho druhej most odkrytej pro všelijakou potřebu, buď pro retirádu, anebo co jinýho, sme taky přiváleli a přistrčili. A jakž se rozednívalo, hned ze všech tří stran silně k šturmu sme pustili a jméno Ježíše vzývali.
Z naší strany jeden přední vlaskej kavalír, conte Auggiero d'Bagni, vyprosivši sobě na mým nejvyšším, s 50 muškatýry vybranejmi napřed se přes ten most pod brešu alozíroval a hrdinsky se choval. Na něj šel napřed náš nejvyšší se všemi námi aufvartary s dobytejmi rapíry a rondáčemi, a kdo rundáče neměl, tehdy s tulichem. Potom praporec hejtmana Stampy a nejvyššího lejtnamta pana Julia Cesara Strasoldi.
A tak sme k prvnímu šturmu silně hnali. Kdež naproti tomu Turci statečně breši hájili a jistě nám viděti dali, že také soldáti sou a braně v hrsti že také držeti umějí. Jakož pak nemálo lidu nám tu v prvním šturmu zůstalo, pročež sme se retirýrovati a od toho šturmu upustiti museli. V té pak retirádě díl toho šífu, kderej přikrytej a nejbezpečnější bejti se zdál, v témž příkopě se potopil. Kdež hejtman Stampa s 40 soldáty svejmi utonul a zahynul.
Nejvyšší Pálffy, souce nařízenej k druhému šturmu, v našich šancích svý hejduky s velikou furií též k šturmu hnal. Kdež přes ťen holej most nemalou škodu od nepřítele pocejtil. Pročež také s nemalou ztrátou svejch soldátů odtáhnouti a se retirýrovati mušel.
Třetí šturm byl dán rejementu švábskýmu. Kdere[j]žto týmž způsobem, vzavši od nepřítele velkou újmu na lidu, též od šturmu odražen byl.
Takže Turci hrdinsky a podstatně svejch hrdel bránili. Jakož sou to na druhým a třetím posto, kdež pan Chynskej a pan z Týfnpachu šturmovali, též činili a nám bez přestání odpírali. Což až přes poledne juž bylo to trvalo.
Souce my ak z rejementu pana Trčky zase refreskýrováni, nedada nepříteli oddychu, silně sme do pevnosti na nepřítele tiskli. A oni zase silně nám odpírali. Tu pan z Princnštejna dal z našich šanců vohnivý koule do pevnosti stříleti, kdež se domové zapálili. Odkadž nepřátelům velikej strach a horkost pocházela, takže se v breši déleji z[d]rž[e]ti nemohli, nýbrž poustupovali, a kde svou retirádu měli, tam se obrátili. Na niž sme my s pomocí boží silně tiskli a je ze všech jejich fortelů (však s nemalou ztrátou také našeho lidu) vytloukli. Než posléze pak, když sme je na jejich plac, kdež jejich muskea stála, vytiskli, tu nám právě do prostředka v údolí, neb z jedné strany náš rejement na ně bil, z druhé strany vskočivši taky pan Chynskej a opanovavši svou brešu, a z třetí strany pan z Týfnpachu. Nicméně z též jejich muskea vyvalilo se 50 Turků s dobytejmi šavlemi, kdeří při svým chrámě umříti oumyslu byli, statečně se potkali a jistě velikého mužství dokázali. Však nicméně Pán Bůh všemohoucí, souce s námi, nám vítězství z milosti své svaté propůjčiti a dáti ráčil, takže všechno, staří i mladí, ženy i děti, od meče zhynouti museli. Ale všechno se až právě do posledního bránilo, jakož i mnohé ženy, co sem sám očitě viděl, okolo sebe voháněly, čím mohly. Našich také tu při obležení té pevnosti a jí dobejvání přes tři tisíce zhynulo.
Tu se nemálo kořisti dostalo že téměř toho nejšpatnějšího muškatýra nebylo kderej by dobrého pejtu odtad neodnes. Nejvyšší můj pan Trčka, ten při dobejvání hlavní pevnosti zabivši svou vlastní rukou beka, dům jeho opanoval. A po složení nepřítele, když se varty dobře osadily, pan nejvyšší odtad vězně svý pobral. Předně bekovu máteř, jeho ženu, kderá nadmíru pěkná byla, dvě velmi pěkný panny, dví jeho pacholat, agu (nad míru silného a vysokého muže) a jednoho čahuše. K tomu 8 velmi pěknejch tureckejch hlavních koní a 50 vězňů křesťanskejch sme tu vysvobodili. Při témž šturmu sem já v domě jednoho předního Turka pěknej hlavní kůň, tureckej pěknej velkej koberec a jednoho Turka s pěknejm zavitím dostal.
A tak když ta pevnost s pomocí boží 3. Septembris léta svrchu psaného odňata nepříteli Turku byla, ještě sme za někderej den tu zůstali, až by se naši, kdeří hrubě zraněni byli, pozhojili a způsobní s námi táhnouti mohli.
Nejvyšší pan Trčka svý vězně dobře choval, obzvláštně fraucimor. Neb jim v staních jejich koberce na zem, aby na nich sedali, prostříti dal, jídlem a pitím dobře choval a zvěděvši, že bekova žena dobře zpívati a na kobzu hráti umí, jí sobě začasté naprosil, že jest mu zpívala a hrála. Však nějakou velmi žalostivou melodii, takže mnohý jejich slzy přitom litovati musel. A když pan nejvyšší ji potěšiti chtěl, tehdy jí sliboval, že ji proti jisté vejplatě s jejími pannami zase do Budína pustiti chce. Což se potom i stalo. Tu ona hned veselejší postavu na sobě také ukázala. Mně se zdá, že sem druhejch pěknějších rukou jakživ u ženskýho pohlaví neviděl.
Aga pak a čahuš, souce těžce prostřeleni, pan nejvyšší je kázal svejm barvířům bedlivě hojiti. Jakož pak aga se vyhojil, ale čahuš od své rány a máteř bekova od žalosti umřeli.
Chtíce pak Jeho Milost arcikníže odtad odtrhnouti, šance a pevnost kázal, prachem rozhoditi a zemí srovnati. Tu jest mně psaní od paní máteře mý stěžně na poště přišlo, v němž mi oznamujíc, že jesti Pán Bůh všemohoucí prostředkem časné smrti strejce mého, urozeného a statečného rytíře pana Jana Hýzrly z Chodův na Cholupicích, Kundraticích a Popovicích z tohoto světa povolati ráčil. A mně že statek svůj všecek odkázal. Však že mi v tom přátelé moji někdeří velikou překážkou soudem činiti chtějí. Protož chci-li svýmu dobrýmu a nechci-li sobě takového nápadu zmrhati, abych se od rejementu vyprosil a stěžně domů přijel a exekucí právní vedie způsobu práva, nedada 6 nedělím projíti, odporné straně zastavil.
Já pak, ačkoli sem nerad chtěl z pole odjeti, nýbrž konec toho tažení dotrvati, však byvši kavalír chudej, té příležitosti za hřbet položiti a jí sobě doma zmrhati žádnej z dobrejch s přátel v poli mi toho neradil. Nýbrž i od mého nejvyššího ponuknut sem byl, že vojna v[ž]dyckny se najde, ale takový nápady že ordinari nejsou, protož abych jel a času svého nemrhal. Z čehož poděkovavši nejvyššímu svému, rady jeho sem uposlechl a na cestu sem se hned strojil.
zpět na obsah 
Další: Poznamenání jízdy z ležení od Hatvánu do Prahy, a jak mi se vedlo