|
- Hýzrle | - Život | - |
Téhož léta, 24. Julii, byli sme v Táboře zmustrováni a 27. odtad sme vytáhli a upřímo k Vostřehomu se dali. Tu jest se všechen lid Jeho Milosti císaře sjížděl. A bylo ho v počtu, jakž níže poznamenáno stojí.
| Rejtarstvo | |
| pan hrabě z Turnu | 1000 |
| kníže těšínský | 1000 |
| nejvyšší Taywl | 1000 |
| nejvyšší pan Kryštof Puchomíř | 1000 |
| nejvyšší Vřesovec | 500 |
| pan Karel Kolnic | 500 |
| pan Zejfríd Kolnic husarů | 2000 |
| pan Adam z Trautmansdorfu | 500 |
| pan hrabě z Halachu | 250 |
| Trot Rennfohne | 200 |
| Ramé dragonů | 400 |
| náš generál pan Basta svý kvardie | 200 |
| polskej vejvoda jeden | 100 |
| suma rejtarů učiní | 8650 |
| Pěchoty | |
| pan Ferdinand Kolenic | 3000 |
| pan Kothart z Štarnberku | 3000 |
| nejvyšší z Hofkirchu | 3000 |
| Jeroným Roswurm | 2000 |
| Wolf, hrabě z Mansfeldu | 1500 |
| Jiřík Ernreich z Puchamu | 1500 |
| nejvyšší Jakenreitr | 1500 |
| pan Vilím Vratislav | 1000 |
| nejvyšší Rudolphi Vlachů | 600 |
| vejvody polskýho hejduků | 50 |
| hejduků pana z Althamu | 2000 |
| suma vší pěchoty udělá | 19150 |
A tak všeho císarského lidu bylo 27 800.
Kderejžto lid se všechen 18. Septembris i arcolai tu u Vostřehoma se strhl. Kdež také náš polní generál pan Giorgio Basta k nám přitáhl, jemuž sme silně naproti vyjeli a jej přivítali. On zhlídši ležení v pěkným způsobu položené, nad tím svý zalíbení měl. A maje o nepříteli dobrej kunšoft, že by silně do pole táhl a Ostřehom oblehnouti že by chtěl, rozkázal šance okolo našeho ležení vyvrhnouti, pevnost dobře osadil, profanty a municí náležitě opatřil. A tak na nepřítele tu v dobrém řádu očekával, kdyby pevnosti jaká potřeba nastávala, tím snážeji aby ji retovati mohl.
Dvacátého pak vosmého dne měsíce Septembris přitáhl nepřítel Turek z druhé strany Dunaje dvakráte 100 tisíc silnej a dvoje ležení před Vostřehomem udělal. Tu z našich z poručení pana Basty něco na druhou stranu se dalo a ten celej den bez veliký škody šarmiclovali.
Když pak Turci svý ležení rozbili, střelbu proti pevnosti a plochhauzu na tři posta plantýrovali a šance sobě k plochhauzu vyvrhli, tehdy 29. Septembris žádali s námi o příměří anebo o věčnej pokoj jednati, pročež z obojí strany na 3 dni štilštand udělán byl. Kdež Bekrhihaj (kderej prve Vostřehom křesťanům vzdal) se panem Bastou v traktací se dal a na naší stranu, sám třetí na velmi pěkným koni oupravně a dobře armírovanej souce, do Kokru naproti Vostřehoma přijel. Kdež také náš generál, majíce vokolo sebe všechny rejtarský a pěší nejvyšší, k tomu mnoho vzáctnejch kavalírů přístojících, na lavicích se posadili a prostřed světnice stolici obdýlnou naproti sobě koberci přikrytou postaviti dal, na níž Bekrhihaje samého druhého posadil. Kderejžto svůj začátek takovou orací učinil:
Poněvadž jeho velikomocnej císař vidí, jak po ta všechna léta nemálo nežli velice mnoho krve lidské z obojí strany se prolívá, nad čímž ne malou, nežli velikou lítost nese, pročež souce tím na mysli své pohnut, že by toho vděčen byl, aby ty prostředky se najíti mohly, kudy by z takové krve prolívání sjíti mohlo a císaři křesťanskému aby artikule od něho teď přednešené příjemné byly.
Předně aby Jeho Milost císař jeho velikomožnému císaři hned přede všemi věcmi Vostřihoma zase postoupil, naproti tomu že chtějí Erly a Kanyž také vrátiti. A když se to stane, tehdy aby mezi stranami věčnej pokoj stvrzen byl a z obojí strany aby poslové v základu zůstávali. Sem i tam kupci a pocestní lidé aby svobodně projížděli a handle svý vísti a provozovati mohli, a to bez překážky všelijaké, plné autoritatem majíce na justicí (komuž by se kde jaké příkoří stalo) vznášeti a své křivdy postíhati.
S tím přitom doložením, že vidouce jejich císař, jak velikomocnej i náš jest, čehož v žádné historii nenachází, aby kdo z křesťanskejch císařů machometské síle a moci tak dlouho mečem jako tento Rudolf Druhej odpírati měl, pročež slušně a hodně jemu tu chválu před Bohem a přede vším světem dává. A nato vejšeji když by koli takovej pokoj mezi nimi zavřín byl, že ho za votce svého přijíti chce, však pokadž by Vostřehoma vzdáti a jej navrátiti nechtěl, tehda že by daremní všechna traktací byla, se ohlásil a s tím řeč svou dokonal.
Načež maje pan Basta od Jeho Milosti císaře plnou moc sobě danou v takovém jednání, to všechno, co by Jeho Milosti a zemím všeho křesťanstva nejlepšího a nejužitečnějšího bylo jednati, toto jim zase za odpověď skrze tulmače své dal:
Jaké podání jest se od Bekrkihaje jménem a na místě velikomocného císaře tureckého Jeho Milosti císaři pánu, pánu nás všech nejmilostivějšímu, se stalo, tomu všemu že jest pan Basta dostatečně vyrozuměl (a když tak začal titulem Jeho Milost císaře jmenovati, tu všichni pro uctivost a reputací z lavic vstavše, nízkou poklonu z uctivosti a vážnosti velikou učinivše, zase se posadili), a dále tulmač odpověď dával:
Poněvadž toho on Bekrkihaj dokládá, že by bez navrácení Vostřehoma daremní všechna traktací jejich byla, tehdy on pan Basta, souce k takovému jednání od Jeho Milosti císaře zmocněn, aby vedle toho Jeho Milosti věrnost a dobré svědomí při všem zachoval, vědouce o tom, co Jeho Milosti a všemu křesťanstvu na Vostřehomě záleží, toho že učiniti nemůže. Nežli aby jeden každej to, co vzal, má a drží, aby sobě skoval. Vedle toho k jinejm všem artikulům, je vděčně za zdvořilost přijímajíc, jménem a na místě Jeho Milosti císaře že by přistoupiti chtěl. Pakli by mu ta partida příjemná nebyla, tehdy že jest hotov raději se všemi těmi vzáctnejmi a přístojícími kavalíry brannou rukou do poslední krůpěje krve svý Vostřehoma zastávati, nežli by jednu hrst země dobrovolně z té pevnosti ustoupil. (A když to pověděl, rukou na všechny nejvyšší ukázal. Načež všichni jedním hlasem se slyšeti dali, že taky raději umříti chtějí. Což jim skrze tulmače oznámeno bylo.)
Načež Bekrkihaj protestací učinil: Pokadž by pan Basta s tou kondicí Vostřehoma navrátiti nechtěl, tehdy že Bohem a vším světem osvěčuje, že jeho velkej císař ani oni tou krví, kderá se proto vylíti musí, vinni bejti nechtějí, a protož že svýho štěstí mocí koštovati a nám Vostřehom odníti chtějí.
Byla jim od pana Basty zase zkrátka odpověd dána: Pokadž by nechtěli bez Vostřehoma bejti, tehdy že mu místo něho svůj starej klobouk dává. A sňavši jej, vyhodil ním. Nežli co by Jeho Milosti císaře bylo, toho že mu ani hrsti neustoupí. Protož aby každej svého štěstí, jak může, užíval.
Nato Bekrkihaj zase tu odpověď dal, že jest se proti takové odpovědi proti slušnému podání nenadál.
A tak, vyvstavši z lavic, se rozešli. A jakž od nás do svého ležení přijel, tu jedna i druhá strana svého štěstí šetřila. Turci pak začali silně k plochhauzu stříleti a se šancovati, až se tak blízko přibrali, že by s šífy se dosahovati mohli. Odkadž jim naši častejmi vejpady velké škody dělali.
A jednoho dne nejvyšší pan Kryštof Puchomíř se třemi sty archabusary a Rajnkrof se dvouma sty kyrysary nepříteli do šanců vpadli a silnej šarmicl měli. Však nemalou škodu zase také pocejtili. Hrabě Kazimír z Halachu zůstal, pan Levin Hon (jeden přední kavalír z Říše) zajat od Turků byl, jinejch pak mnoho poctivejch lidí zbito a zraněno bylo, však nepřátel mnohem více. Z druhé strany nejvyšší pan Ferdinand Kolnic, vypadši Turkům taky do šanců, je odtad vypral a velkou škodu jim udělal i šance zametal. Ale že nepřítele jak pěchoty, tak rejtarstva mnoho přibejvalo, mušeli se naši zase do svejch šanců retirýrovati. Já, majíce u samého Dunaje naproti plochhauzu svou vartu, přijevši ke mně pan Basta, všemu sme se dívali.
Po odtažení potom bylo z obojí strany o mrtvá těla, aby jedna i druhá strana volně bez překážky a bezpečně svý pobrati a pochovati dáti mohli, jednáno. K čemuž strany přistoupily. Kdež taky mezi jinejmi hraběte z Halachu, toho vzáctného kavalíra a mého hrubě dobrého a na mne laskavého tovaryše, tělo sme dostali.
Šestnáctého dne Septembris pak udělavši nepřítel minu k plochhauzu, chtíce jej prachem rozvrhnouti, což by se bylo i stalo, kdyby v tom předně boží a potom Lukana, nejvyššího lejtnomta hraběte Wolfa z Mansfeldu, kderej na plochhauzu s svým rejementem svý posto měl, opatrnosti a kontraminy nebylo.
Majíce pak pan Basta dobrej kunšoft o tom, že nepřítel nazejtří svého štěstí koštovati a mině vohen dáti chce, nařídil té noci nemálo pěchoty i rejtarstva (pokadž by se nepříteli mina zdařila), abychom vypadli a plochhauz retovali. Rejtarstvo pak aby do pole vtrhli a na nepřítele udeřili. Mezi nimi kdo by nejprvnější z nejvyšších bejti a vypadnouti měl, trefilo mého nejvyššího s jeho rejtary.
Ale že Pán Bůh, všemohoucí ráčí při zastávajících pravdy své bejti, hned jakž Turci vohen dali, tehdy mina, co měla nám uškoditi, Pán Bůh dal, že zpátkem udeřila a nepříteli v šancích přes 200 lidu zbilo a šance pokazilo. Nám pak toliko 2 osoby zasáhlo. Nato my vypadši, nepřítele až k jeho hořejšímu ležení sme obrátili, šance dokonce strhali, a co se k brani postavilo, to zhynulo. Ačkoli však nepřítel mnohem více lidu nežli my měl, však vida, že my se daleko z našeho fortele od šanců a naší střelby vydati nechceme, ani oni do našeho fortele se vydati chtěli.
Tu pak nepřítel, vidouce se u veliké škodě a ztrátě lidu, a kdyby dýleji co proti pevnosti před sebe bráti chtěl, že by ho mnoho krve státi mušelo, s tím se vším vida náš velikej retunk, že by práce jeho daremní bejti mohla, oumysl svůj změnil a ihned druhého dne hořejší ležení sebral, střelbu odtáh, šance opustil a k druhému ležení se připojil.
Nato pan Giorgio Basta té noci nařídil, aby všechna velká střelba na plochhauze, v pevnosti i v ležení proti nepřátelům vobrácena byla. Pěchota, tak i rejtarstvo všechno aby se jeden každej svou kompanií k břehu u Dunaje pěšky před svý kvartýry dlouhejmi ručnicemi najíti dali. A když to všechno v dobrým ordnunku stálo, tehdy nejprve z plochhauzu, z pevnosti a pak z našeho ležení z velkejch kusů, jichž bylo přes 100, stříleli. Potom pěchota týmž způsobem hned, jak počet ran z kusů vyšlo, též nahoře stříleti začali, až se na naše muškatýry a rejtary taky dostalo, takže velmi dlouho jedno salve trvalo. A byvši nočního času, blesk od střelby velikej vydávalo, neb sme louce stáli, abychom tím víc břehu nadýl zajíti mohli. A to všechno proti ležení tureckýmu se dálo, načež se dívati mušeli. Takové salve pak 3kráte pořád sme stříleli a pokaždý vysokým hlasem jméno Ježíš sme volali, chválíce z toho Pána Boha, že jest nám pevnost zdržeti dáti a nepřítele zahnati ráčil.
Vosumnáctého pak, sebravši Turek ležení své, nočně k Budínu zase cestu svou, kudy přijel, vzal a z pole dokonce strhl. My pak, chválíce z toho Pána Boha, ještě někderej čas sme tu u Vostřehoma zůstali, až právě nepřítel i od Budína i k řeckýmu Bělehradu odtáhl. Pod tím, kde nepřítel jakou škodu na plochhauze a na pevnosti střelbou učinil, to sme zase znova zadělali a zapravili a ještě lípe upevnili, k tomu municí, profanty a čerstvejm lidem dobře opatřili.
Mezi tím časem 5000 našich hejduků, zradivši nad námi, do Horníčh Uher utekli. A tu se veliké zrácovství od Uhrů kovalo. Nebo pozdvihši se Istvan Bočkaj, jeden přední uherskej pán, proti Jeho Milosti císaři, všechny Horní Uhry po sobě potáh. A kde císarskej lid byl, v kderý pevnosti, ty zradou, pod fortelem, jako by na čatu táhnouti chtěli, ven z pevnosti vyvábili a je postínali. Rejement nejvyššího Pece až do 400 ze tří tisíc mužův porazili, takže se ledva s těmi štyrmi sty do Tokaje retirýroval. Pana Jakuba Begliosu jakožto generála v Horních Uhřích vyhnali, takže se sotva do Velkýho Varadajnu i s ženou svou salvíroval. A co praporců od císarského lidu dostali, to do Turek Sardarovi řeckýmu Bělehradu odeslali, a tak veliké pozdvižení proti Jeho Milosti císaři, pánu svýmu, učinili.
O čemž Jeho Milost císař zvěděvši a na to se uradivši, panu Bastovi poručení přísné odeslal, aby s vojskem tam táhl a je mečem k poslušnosti přivedl. A kdeří by takového pozdvižení příčinou byli, jiným ku příkladu skutečně ztrestal, dávajíce mu přitom plnou moc činiti nebo nechati toho všeho, co by však Jeho Milosti císarské a jeho zemím k tomu i k zachování důstojenství a reputací Jeho Milosti příslušelo.
Tu pan Basta, maje sobě takové poručení od Jeho Milosti císaře dáno, uradivši se také, jakejm způsobem by poručení Jeho Milosti císaře nejlípeji před sebe vzíti mohl, nařídil, aby přede všemi věcmi hraniční zámky v Dolních Uhřích dobře osadil a profantýroval, též také čerstvejm lidem refreskýroval, což se ihned stalo. Lid, kderej by se ještě hodil, vybral a ostatek, co se mu vidělo, k jejich obdanku odeslal.
zpět na obsah 
Další: Téhož léta. Poznamenání šestého tažení mého pod panem Wolfem z Vřesovic do Horních Uher za rytmistra nad 150 konmi, a co se v témž tažení zběhlo etc.