|
- Jednota | - Konfessí Bratrská | - |
O stavu svobodném, panenském a vdovském učí, že zvláštním darem Božím dáván býval a bývá podnes osobám některým. Jakž to zjevná řeč Páně ukazuje:19.1 Ne všickniť prý chápají slova toho (totiž aby bez manželek byli), ale ti toliko, jimž jest dáno. To též svatý Pavel za dar a povolání zvláštní pokládá19.2. A příkladové na některých z proroků, apoštolů i svatém Janovi, i mnohých jiných prvotních církve služebnících a služebnicech téhož potvrzují.
Druhé učí, že stav ten zdrželivý zvolen býti má dobrým úmyslem. A to ne tak, aby jím sobě kdo neb komu jinému hříchů odpuštění a života věčného neb spasení zasloužiti měl; neboť žádná zdrželivost, ani jiný dobrý skutek náš nám toho nezasluhuje, ale samého a jediného toliko Krista Pána nevinná smrt. Ani tím úmyslem, aby u lidí pověrných, na stavu svoboduém příliš mnoho zakládajících, lásku, přízeň neb chválu nějakou sobě získal. Ani ovšem v tom domnění, jakoby příčinou toho daru přisluhování svatá zlepšována a hodnější neb vzácnější nad služby od kněží v řádném manželství zůstávajících konané, učiněna býti měla, ale jakož Pán dí:19.3 Pro království Boží zvolen býti má, to jest, aby ten, kdož skrze dar řečený k stavu svobodnému hodný jest, v tom spasení Pánem Kristem zaslouženém i v oučastnost sobě skrze víru darmo z milosti daném, sám se ostříhaje, mohl také snáze a volněji, bez překážek mnohých církvi a zborům svatým k témuž spasení, s dostatečnějším se k tomu uprázdněním, služby vésti. Poněvadž to jest jisté, že stav manželský mnohých překážek a roztržitostí plný jest. A toť jest, což svatý Pavel píše:19.4 Chtělbych rád, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterakby se líbil Pánu. Item:19.5 Za to mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu. Item :19.6 [Rádbych] abyste slušně a případně Pána se přidrželi, bez všeliké roztržitosti atd. A protož kteříž jej sobě dobrovolně zvolují, ty učí, aby se v něm pobožně chovali, svatosti neb čistoty ducha i těla tím darem ostříhali, dobrých skutků a prací, služeb církvi a oudům jejím nemocným mimo jiné pilni byli, a svědomí svého pilně ostříhajíce o sobě a o tom stavu nad míru nesmyslili, jiných, téhož daru zdrželivosti nemajících, a v stavu manželském počestně trvajících sobě nezlehčovali, ale v středmosti o sobě smyslíce19.7, poctivosti náležité jim udělovali.19.8
Tenť dar a ten úmysl tak se v něm Pánu posvěcujících i práce jejich v něm kněží naši chválí a k němu radí; radí, pravíme, a nenutí, spolu s svatým Pavlem řkoucím:19.9 O pannách přikázaní Páně nemám; ale však radu dávám jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti, že jest dobré člověku tak býti. A opět dí:19.10 Blahoslavenější jest, zůstalaliby tak podle mého soudu; mámť pak za to že i já mám Ducha Božího. A takovíť, v tom stavu věrně bez pokrytství pracující bez své odplaty nebudou, podle zaslíbení Páně19.11.
A protož i tomu učí ty, kdož ten dar od Boha přijali a v něm zkušením mnohým Pánu a církvi dobrovolně slouží, že ho sobě draze a velice vážiti i pilně chovati mají, aby skrze žádné zlé žádosti a příčiny potracen nebyl19.12.
Avšak nahodiloliby se, žeby i některý dobrý muž a věrně v tom pracující buďto z služebníků, neb z lidu obecného bez pokušení tak velikých nebyl, ažby se obával, žeby pálení a snad něčeho hořšího se uvarovati nemohl: tuť žádnému s ourazem svědomí osidla nekladou, ale k radě předložených, Ducha Božího majících, ukazují, aby se vše řádně, počestně a příkladně v církvi s dobrým uvážením dála19.13. A tím prostředkem proměníli stav svůj řádně, nezhřeší, ale rady Ducha svatého uposlechne. A nemáť jím (bylliby služebník církve) proto církev svatá pohrdati, ani služeb jeho za nehodné míti a méně jich vážiti. Pakliby jím pohrdla (čehož církev činiti nemá), lépe jest jemu, že duši svou tak zachová, by pak i za obecného křesťana zůstal, nežliby s hříchem jiným slouže, ji zatracoval19.14. Myť však jakož spasení, tak ani větší hodnosti k konání služeb Páně na žádném tom stavu nezakládáme, mimo samu snadnost případnou, Duchem svatým schválenou.
O stavu pak manželském učí znáti, že jest dvou osob rozdílného pohlaví, muže a ženy, podle Božího zřízení řádné a poctivé snětí a pobožné podle úmysla Bohem míněného v jedno tělo spojení19.15.
Kterýžto stav od samého Boha hned v ráji ustanoven k tomu cíli: předně, aby skrze něj lidské pokolení rozmnoženo i zachováno bylo19.16. Potom po pádu rajském, aby smilstvu, nečistotám, i všelikým mrzkostem proti přikázaní Božímu: Nesesmilníš, čelícím, vstříc se vycházelo19.17. Nadto aby věřící manželé, v jedno tělo tak řádně spojení, v tom stavu počestně se ostříhajíce, předně Pánu Bohu samému v rozšíření církve svaté sloužili, potom také v té svaté společnosti a tovaryšství zůstávajíce, i věrně sobě ve všem dobrém napomáhajíce, obraz a podobnost předivného spojení Krista s církví na sobě potěšeně nesli. Načež hledě apoštol a ukazuje i to, komu a jakým lidem jest ten stav ustanoven, napsal: Poctivéť jest u všech lidí (totiž jakéhoby koli stavu, řádu a povolání byli) manželství, a [to co jiného jest než] lože nepoškvrněné; smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh. A jinde, chtěje ukázati důstojnost jeho a že jest v něm zvláštní podobnost a obraz spojení Kristova s církví, tajemstvím19.19 velikým stav manželský nazval.
Protož i toho dokládají, že, ačkoli mnohými nesnadnostmi po pádu rajském i pokutami rozličnými jest obtížen, avšak nic méně svatý a Bohu milý zůstává. A to jakož proto, že Bůh, sám jsa původ a milovník svatosti a všeliké čistoty, jej ustanovil, tak i proto, že Pán Ježíš, Syn jeho milý, požehnati ho ráčil, i ještě to též při věřících manželích dosavád činí. Anobrž že týž stav má i zvláštní od Boha učiněné zaslíbení, kteréž netoliko k manželům, ale i k dítkám jejich se vztahuje, tak aby i nevěřící manžel pro věřící manželku byl před Bohem posvěcen19.20. O čemž apoštol svědčí, že dítky takových svaté jsou. A k Timoteovi o manželkách věřících světle píše, že v plození dítek19.21 spaseny budou, zůstanouli u víře, v lásce a v posvěcení s středmostí. A protož učí, kteříkoli v ten stav manželský (buďte oni jakéhokoli řádu a povolání) tak řádně a počestně, úmyslem upřímným vstupují, v něm se čistotně a svatě ostříhají, že takoví netoliko nehřeší19.22, alebrž vůli Boží s dobrým svědomím konají, a tak v stavu zvláštního toho povolání Božího se nalezajíce, témuž Pánu19.23, jako i svobodní vzácně a příjemně slouží. Čehož i psaní učitelů církve posvědčují. Augustin sv. dí: Že Pán, pozván jsa, přišel na svadbu, vymíníc duchovní vyznamenání, také i toho potvrditi chtěl, že on stav manželský nařídil. Nebo nastati měli, o kterýchž pověděl apoštol, zbraňující v manželství vstupovati, a pravící, že manželství jest věc zlá a že je ďábel nařídil, ježto tentýž Pán tázán jsa. Slušeloliby člověku z kterékoli příčiny manželku propustiti, v evangelium praví, že nesluší, kromě z příčiny cizoložstva. V kteréžto odpovědi, jestliže v paměti máte, dokládá toho: Co jest Bůh spojil, člověk nerozlučuj. A kdožť dobře vyučeni jsou u víře obecné, tiť vědí, že Bůh ustanovil manželství a že, jakož spojení jest od Boha, tak rozloučení od ďábla. A jinde dí: Manželství že dobré jest, Pán v evangelium potvrdil, nejen podle toho, když bránil propouštěti manželky leč z příčiny cizoložstva, ale také, že byv pozván, přišel na svadbu. Tentýž praví: Manželství zdá se mně býti dobré nejen pro samo plození dítek, ale také pro to samo přirozené v rozdílném pohlaví tovaryšství. A jinde opět: Manželství pokorné lepší jest, nežli pyšné panenství.
Další: