|
- Jednota | - Řád | - |
"Řád církevní Jednoty bratrské" nepochází od Komenského. Mezi svými spisy neuvádí ho nikde, jednou dokonce jmenuje ho výslovně "jako spis ne svůj vlastní, ale officielní spis své církve".1 Ještě patrnější jest pravda ta z Předmluvy na Řád, v níž podepsaní "Starší a kněží Jednoty bratrské" sdělují potřebná data původství tohoto díla. Sahá až k r. 1609, neboť majestátem císaře Rudolfa II. utvořen byl zdánlivě nerozborný podklad právní pro českou církev evangelickou, o nějž usilovala již od r. 1575. Takovéto jednotné církve evangelické však tehdy vlastně ještě nebylo. Stará církev podobojí porušena byla až na nepatrné zbytky evangelickými novotami, jež od západu do země vnikaly, zvláště lutherstvím, tak že sněm český r. 1567 mohl kompaktáta prohlásiti za zrušena, a tito evangelicky smýšlející novoutrakvisté podali v konfessi z r. 1575, jejíž úplnou shodu s konfessí Augsburskou osvědčovali, vyznání víry všecky členy spojující.
Pouze Jednota bratrská, která nejen v zemi dosti byla rozšířena, nýbrž i mezi stavy měla mnoho ochránců, nepřistoupila k té konfessi bez podmínek, nýbrž podržela své vyznání zvláštní a dosáhla jen toho, že stavové, odevzdávajíce českou konfessi císaři Maxmiliánovi II., poukázali na shodu její s konfessi bratrskou a získali tím pro ni touž ochranu jako pro svou církev vlastní. V boji stavů o dosažení majestátu Jednota změnila postavení své potud, že byla ochotna v Čechách vzdáti se vlastního svého vyznání a s ostatními stavy evangelickými přiznávati se ke konfessi z r. 1575. Když pak v květnu r. 1608 stavové evangeličtí, vedeni jsouce členem Jednoty Václavem Budovcem, dožadovali se u císaře uznání této konfesse, Bratří pořídili její vydání, aby tak osvědčili plný svůj souhlas s ní, při čemž ovšem poněkud skrývají skutečně provedenou změnu ve svém postavení, píšíce v předmluvě: "Ačkoli předkové naši milí svou vlastní, při níž i od J. M. pánů stavů zanecháni jsou (jakož to supplikací od J. M. pánů stavů J. M. C. podaná dostatečně vysvědčuje), avšak i tuto všech tří stavů konfessí ve všech podstatných artikulích podlé i jejich i našeho uznání s naší konfessí se srovnávající oblíbili a k ní se přihlásili... Poněvadž snad někteří by se najíti a domnívati mohli, jako by nynější kněží a služebníci Jednoty šlépějemi předků svých nekráčeli a té konfessí sobě neoblibovali, nýbrž na odpor jí něčemu posluchače své vyučovali, protož smě nikoli nechtěli a také slušně nemohli toho pominouti, nežli vytištěním v nově často jmenované konfessí přede vším křesťanstvím v tom se osvědčiti, že následujíce předků našich milých tu konfessí ve všech podstatných artikulích s naší se srovnávající oblibujeme."
Jakkoli tedy Bratří vzdávají se vlastního vyznání víry ve prospěch konfesse české, nechtějí přece zároveň obětovati celou svou samostatnost církevní, jež záležela v církevní ústavě, ve zvláštních řádech společenských a zvycích bohoslužebných, zkrátka ve všem tom, co se zahrnovalo výrazem "řád církevní". Bylť výsledkem vývoje půl druhého století trvajícího, plného těžkých bojův a pronásledování, a tvořil vlastně církevněhistorický ráz Jednoty mnohem spíše nežli formulovaná konfesse, jež, jak známo, u Jednoty vlastně měla vždy spíše ráz obranný proti ostatnímu světu. Vzdáti se beze všeho tohoto řádu svého měla církev ta tím méně příčiny, když ostatní stavové evangeličtí skutečně nestanovili ještě pražádného vlastního řádu církevního, neboť to mohlo se přirozeně státi teprve tehdy, když jim přiznáno bylo majestátem právo k založení samostatné církve.
Vzhledem k tomuto historickému stavu pak nastávala trojí možnost: buď přijme církevní řád bratrský veškerá česká církev evangelická. To arci sotva bylo možno a nebylo ani navrženo od nižádné strany, neboť církevní řád takovéto svobodné církve, sice dosti rozšířené, ale přece malé, nemohl beze všeho přenesen býti na velikou církev zemskou. Poměry tu byly příliš různé. Druhou možností bylo zřízení jednotného řádu církevního, v němž by se dbalo co nejvíce řádu bratrského. Ale i to uznati musel za neuskutečnitelné výbor k tomu zvolený, jenž počal zasedati dne 30. července 1609. I zbývala jedině třetí možnost, aby Bratří podrželi svůj řád církevní, a ostatní stavové evangeličtí aby si pořídili svůj řád vlastní, potřebám jejich přiměřený, a ústavní jednota obou stran aby se omezovala hlavně na společnou konsistoř. V tom smyslu bylo učiněno porovnání mezi Bratřími a evangelickými stavy dne 28. září 1609, když majestát již napřed byl uznal takovou smlouvu, jež se teprve měla provésti.2 V porovnání tom3 uznává se samostatnost obou řádů církevních těmito slovy: "Pročež pro řády a ceremonie, též pro kázeň a tvrdší disciplinu, kteráž by při kterémkoli tom kněžstvu se nacházela, postupování a zlehčování jedněch i druhých díti se nemá."
Vše to jednání ovšem předpokládá, že církevní řád bratrský, který byl předmětem vyjednávání, písemně upraven byl v rukou jejich. To potvrzuje předmluva "Řádu církevního" vypravujíc, že tehdy "poručeno jest Bratřím a patronům jejich, aby, co obzvláštního v církvích svých, zvlášť strany řádu a kázně mají, ukázali. I uvedeno jest to v spis a Jich Milostem podáno." Při té zprávě zdá se arci podivné, že Jednota mohla trvati 150 let, nemajíc církevního řádu písemně ustáleného, ač řád ten právě v Jednotě měl větší význam nežli vyznání víry, jehož v té době byla již řada otisků. Nedostávalo však se vlastně jen ještě krátkého a soustavného přehledu ústavy a zřízení Jednoty, vlastní látky řádu církevního bylo již dávno s dostatek. Obsažena byla v četných nálezech synodálních od samého počátku Jednoty, jak poznati můžeme z výtahu posud zachovaného "Dekretů Jednoty Bratrské", pak v různých návodech a instrukcích pro vedení jednotlivých úřadů a povolání ("Zprávy biskupské", "Zprávy kněžské", "Zpráva církevní" a pod.), jakož i v hojných spisech vzdělávacích: O panenství, o manželství, o pokání a j. Snesení veškeré látky v jediný Řád církevní neukázalo se patrně potud potřebným. A i když pro jednání r. 1609 takový Řád poprvé byl navržen, nepokládalo se za potřebné, aby odevzdán byl veřejnosti tiskem. Zůstal rukopisem a byl nám takto zachován pod názvem "Řád zvláštní mezi Bratřími".4 Již tento titul poukazuje na zvláštní podnět k sepsání jeho. V pěti stručných odstavcích jedná se: 1. o konsistoři, 2. o syno-dích a ordinací, 3. o řádích v bratrských domích, 4. o kázni, 5. o řádu neb obyčejích při službách církevních. Celek vyplňuje v tisku jen 12 osmerkových stran.
Sepsání tohoto prvního náčrtku Řádu církevního dle historického výkladu svrchu podaného položiti třeba do měsíce července r. 1609, poněvadž, jak řečeno, dne 30. července počala zasedání výborová, jež provedla porovnání mezi Jednotou a stavy evangelickými.
Dále vykládá předmluva z r. 1632, že "totéž sepsání léta 1616 na synodu hlavním v Žeravicích v plné radě přehlídnuto, doplněno a všemu kněžstvu také ku přečtení a bedlivému uvážení podáno. Což od nich ode všech oblíbeno, přijato a podpisem všech starších z Čech, Moravy i Polska tu shromážděných pro budoucí pamět... stvrzeno jest." Toho roku tedy asi Řád nabyl značně širšího rozsahu, v němž vytištěn r. 1632, neboť až do toho roku, jak Komenský výslovně praví, chován byl jen rukopisně.5 Teprve r. 1632 usnesl se synod v Lešně konaný na vytištění jeho, a to na žádost přátel Jednoty také cizozemských. Předmluva dí výslovně: "stalo se přítomného teď léta zde na synodu Polském svolení, aby znovu bedlivě přehlédnut a k imprimování dán byl", a Komenský podává nález synodu o tom ve spise "Vindicatio famae" (1659, str. 26) obšírně těmito slovy: "in congressu quodam dispersorum e Polonia, Silesia Hungariaque convocatorum seniorum decretum factum, ut eadem maiorum instituta ... typis exscriberentur triplici fine:
1. ut nobis ipsis, sub acri Dei disciplina constitutis, quomodo a prima caritate exciderimus, melius occasio agnoscendi esset; atque si nos misericordiae oculo respicere patriisque ecclesiis restituere placeret Deo, quomodo ad antiqua fundamenta redeundum esset omnibus, apertius constaret omnibus.
2. Fratresque Poloni suis in ecclesiis collapsam disciplinam ut reparare interim quoque possent facilius.
3. Aut si utrosque sub castigatione hac interire vellet Deus (videbamus enim in Polonia quoque omnia ruere in peius, religionis apud nostros invalescere frigus, disciplinae fastidium, apostasias crebras, ecclesiarumque et patronorum ecclesiae minorem in dies numerum etc.), ut vel ad posteros memoria exstaret honesta, qualis populus fuerint maiores nostri."
Ale mezi nálezy synodu, 6. října 1632 v Lešně konaného, není takového, jenž by určoval tištění Řádu z trojích důvodů, jež Komenský uvádí, nýbrž rozhodnuto tam: "Řád Jednoty, do polovice již vytisknutý, aby dotlačen byl."6 Rozhodnutí o vydání tiskem tedy patrně stalo se dříve. Nemůže tu Komenský míniti ani porady předběžné, jež se konala v Lesně dne 1. srpna 1632 a označena pouze jako "shledání osob některých z rady Jednoty v Lešně Polském". Snad lze v tom shledávati malou neurčitost se strany Komenského, jestliže nepřipomenul, že seniorové již před synodem počali s tiskem a dodatečně vyžádali si k tomu svolení synodu. Neurčitá zajisté je další zpráva Komenského: "prodiit libellus iste bohemice anno 1633 Lesnae, latine autem anno sequenti Wratislaviae",7 neboť ve skutečnosti vydání české má letopočet 1632, latinské 1633. Německé vydání vyšlo rovněž v Lešně r. 1633, a překladatelem byl dle zprávy Komenského jakýsi Jindřich Walther, muž jinak neznámý.8 Také pořízení překladu polského bylo staršími doporučeno, ustanoveni též překladatelé, ale jakkoli na synodech opětně to připomínáno, práce ta provedena nebyla. Poláci zprvu namítali, že kněží češtině rozumějí, a kdo by tedy četl latinský překlad? Posléze však vyslovili se, že ten řád církevní odporuje zvykům polským, šlechta, z níž zbory nejvíce se skládají, že by se nesklonila pod takové jho. A tak nedošlo ku překladu, což je patrnou známkou vnitřního úpadku Jednoty v Polsku.
Proč ostatně Bratří právě r. 1632 připadli na myšlenku, že rozšíří řád církevní z r. 1616 tiskem, a to nejprve jazykem českým, tedy pro vlastní své členy a krajany, a proč s tím tak spěchali, až synod musel dodatečně schváliti počatý již tisk, souvisí zajisté s politickými událostmi toho roku. K tomu poukazuje také první z důvodů, jež Komenský o vytištění uvádí: "si nos misericordiae oculo respicere patriisque ecclesiis restituere placeret Deo" etc.9 Neboť nejen obsazení Prahy vojskem saským, kteráž ovšem již v květnu r. 1632 ocitla se opět v moci Valdštejnově, oživilo v exulantech naději v návrat do vlasti, nýbrž očekávání to pojilo se především k osobě krále Gustava Adolfa, do něhož evangelíci již tehdy a až do smrti jeho stále se nadáli, že pomůže straně jejich k vítězství. Vzhledem k očekávanému tomu novému usazení Jednoty ve vlasti bylo tedy úmyslem starších, řád církevní dáti do rukou všem členům své církve, aby všem bylo patrno, "quomodo ad antiqua fundamenta redeundum esset omnibus".
Z tohoto výkladu o vzniku "Řádu církevního" je sice s dostatek patrno, že Komenský nemůže býti nazýván jeho původcem, ale zbývá ještě ukázati, proč a jakým právem kniha ta od starodávna uváděna v souvislost se jménem Komenského.
Především je možno, ba pravděpodobno, že latinský překlad Řádu pochází od Komenského. Ježto totiž německého překladatele jmenuje, lze se domnívati, že by byl uvedl též latinského, kdyby jím nebyl sám. Větší pravděpodobnosti mínění to nabývá ještě úřadem, jenž mu svěřen synodem r. 1632, což vyloženo slovy: "Písařství Jednoty svěřeno B. Janovi Komenskému".10 Jakožto písař Jednoty měl totiž dozor nade vším vedením písemním své církve a měl pro ni pracovati též perem. Odpovídati měl nejen na spisy odpůrců a předkládati svou odpověď dobrozdání rady, nýbrž "viděl-li by, že v některých podáních užitečných Jednota nedostatek má, to starším a radě oznámiti a vedle společného snesení a poručení to doplniti."11
Dle toho náležel latinský překlad Řádu zcela v obor povinností písařových.
Ale všecky ty první otisky Řádu (český, latinský a německý) došly té doby skrovného rozšíření, a exempláře jejich náležely brzo k největším vzácnostem. Šíře známo bylo teprve druhé vydání latinské, uspořádané Komenským, v němž opatřil text četnými a obšírnými poznámkami a předeslal krátké dějiny bratrské."12 Od té doby spojeno jest jméno Komenského úzce s tímto řádem, pojmenovaným tu "Ratio disciplinae ordinisque ecclesiastici in Unitate Fratrum Bohemorum".
Řád líčí v sedmi částech ústavu a zřízení Jednoty. V I. pojednává "o řádu veřejném celé Jednoty", že po krátkém odstavci dogmatickém o rozeznávání "věcí podstatných, služebných a přídavných", kterého se v Jednotě užívalo již od dob Br. Řehoře, vykládá se o církevním rozčlenění lidu, o laických úřadech v jednotlivých oborech, a posléze jmenují se služebníci Jednoty v užším smyslu ve své působnosti vzestupně od nejnižších až k nejvyšším. Část II. jedná "o řádu synodů a ordinací všelijakých, poněvadž na synodích obyčejně, zvlášť na veřejných, děje se ordinací k duchovnímu povolání. Také tento výklad počíná "řízením akolutů neb učedlníků" a končí "řízením seniorů". Část III. obsahuje obecná ustanovení o kázání, křtu, přijímání v Jednotu, večeři Páně, sňatku a pohřbu, jakož i "řád strany svátků, suchých dnů, postů, almužen". Ustanovení obřadů podávají postup jednotlivých výkonů, ale ponechávají ještě dosti místa vlastní agendě. Následující část IV. "O řádu domovním služebníků" líčí život a domácí řád v t. zv. domech bratrských, kde zprávcové bratrští žili pospolu s mladými lidmi, jež vzdělávali prakticky a theoreticky v budoucí zprávce, kdežto stručná část V. "O řádu domovním posluchačů" podává jen řadu zásad, dle nichž by členové zborů měli upraviti obyčejný svůj život. Část VI. pojednává "o visitacích aneb navštěvováních, skrze něž se k řádu dohledání děje", a část VII. "O řádu kázně v Jednotě bratrské". Tato se provádí třemi stupni (dle Mat. 18, 15 sl.), totiž: "1. napomenutím neb potrestáním tajným, 2. zahanbením zjevným, 3. vyloučením a vyvržením z církve dokonalým." Vyloučení to však není neodvolatelné, nýbrž po vykonaném pokání takový člen může opět býti přijat. A všech těch tří stupňů kázně používají též služebníci Jednoty mezi sebou. Na konec připojuje se "soud a svědectví některá o řádu i veřejně i obzvláštně o tom, kterýž se zachovává v Jednotě bratrské" v českém překladě, ač synod lešenský ze dne 6. října 1632 se rozhodl, "testimonia mužů některých vzácných latině aby přidána byla."
Různá vydání Řádu v rozličných jazycích vyšla posud tato:
I. Řád církevní Jednoty Bratří Českých, podlé učení Kristova a příkladu prvotní církve ku pobožnému ostříhání hned v původu vyzdvižený, nyní pak z příčin hodných vůbec vydaný. 1. Kor. 14, v. 40. Všecko slušně a podlé řádu ať se děje. V Lešně Polském, léta 1632; v m. 8", str. 169 a 4 str. tisk. chyb; 16 str. Testimonia a 16 str. překladů toho, zvláště počítaných (exempl. v knihovně Musea král. Českého, neúplný v universitní knih. pražské).
II. Ratio Disciplinae Ordinisque ecclesiastici in Unitate Fratrum Bohemorum. Recens e bohemico latina facta. 1. Cor. 14, 40. Omnia decenter et secundum ordinem fiant. Anno Christi MDCXXXIII; v m. 8", str. 125 a 2 str. Errata graviora corrigenda (exempl. v knihovně Jednoty v Herrnhutě a v městské knihovně v Gdaňsku).
III. Kirchen Ordnung, wie sie in der vereinigten Böhmischen Brüderschafft gehalten wird. Newlich auss dem Böhmischen verdeuscht (!) 1. Corinth. 14, v. 40. Lasset alles ehrlich und ordentlich zugehen. Gedruckt zur Polnischen Lissaw Im Jahr 1633; v m. 8", str. 168 (exempl. v městské knihovně v Gdaňsku).
IV. Ratio disciplinae etc. (jako při č. II.) Anno Christi MDCXXXXIII. (text úplně souhlasí s vydáním č. II., pouze chyby tiskové ("Errata graviora corrigenda") v texte jsou opraveny a nejsou tedy již ke konci otištěny). Exemplář v knihovně Jednoty v Herrnhutě.
V. Ve spise "De Bono Unitatis et Ordinis disciplinaeque ac obedientiae in ecclesia recte constituta vel constituenda ecclesiae Bohemicae ad Anglicanam Paraenesis. Cum praemissa ordinis ac disciplinae in ecclesiis F. F. Boh. usitatae descriptione. Amsterdami, apud Johannem Ravesteinium, Anno 1660. Po věnování králi anglickému Karlu II. (6 str.), podepsaném: "Christi exul, Maiestatis vero Tuae humillimus servus Johan - Amos Comenius, reliquiarum ecclesiae F. F. Boh. episcopus indignus, solus adhuc superstes," následuje se zvláštním listem titulním: "Ratio Disciplinae Ordinisque ecclesiastici in Unitate Fratrum Bohemorum. Ad antiquum exemplar recusa notisque illustrata. Cum praemissa de ecclesiae Bohemicae ortu, progressu mutationibusque historiola Et subiuncta ad ecclesias paraenesi. Amsterodami. typis Christophori Cunradi. Prostant vero in officina Johannis Ravesteinii. Anno 1660.
Po věnovacím oslovení ("Dedicatorium alloquium") církvi anglické (16 str.) následuje "Historiola ecclesiae Slavonicae (str. l-63), potom
"Ratio Disciplinae Ordinisque ecclesiastici in Unitate Fratrum Bohemorum (Ut typis exscripta fuit Lesnae MDCXXXII), na str. l-74. - Ad Rationem Ordinis et Disciplinae Fratrum Bohemorum Annotata quaedam, na str. 75 - 112. - Paraenesis ad ecclesias, nominatim Anglicanam etc., na str. 113-151. - Index rerum et verborum (7 nepočítaných stran). V m. 8". Není v tom vydání "De Ordine et Disciplina Testimonia quaedam" (dle č. II., v č. I. Soud a svědectví některá). Připojena jsou od Komenského k Amsterodamskému vydání Lasitského z r. 1660. (Exempláře dosti hojné.)
VI. Jiný otisk nezměněný Genevae, apud Petrum Aubertum MDCLXI. (Exempláře v zemské knihovně ve Štuttgartě a v královské knihovně berlínské; první z těchto exemplářů nemá pouze posledního listu rejstříku, po jedné straně tištěného, druhému nedostává se prvého listu titulního (De Bono Unitatis) a věnování králi Karlu II. Zařazen tedy jako "Ratio Disciplinae etc." dle podružného listu titulního).
VII. (Anglický překlad č. V.) An Exhortation of the Churches of Bohemia to the Church of England. Wherein is set forth the good of Unity; Order, Discipline and Obedience, in Churches rightly now, or to be Constituted. With a Description premised of the Order and Discipline used in the Churches of the Brethren of Bohemia. Written in Latin, and Dedicated to his most excellent Majesty Charls the Second, in Holand, at his returning into England; if possible it may be for an Accomodation amongst the Churches of Christ. - by J. Amos Comenius, the only surviving Bishop of the Remains of those Churches. - London, Printed for Thomas Parkhurst at the Three Crowns etc. 1661. (Exemplář choval se v Göttingách v universitní knihovně; nyní se pohřešuje, a nebylo tedy lze do něho nahlédnouti; jiný exemplář v Britsk. museu. Bližší popis tohoto vydání v Monatshefte der Com. Ges. 1895, 131).13
VIII. J. Amos Comenii, Eccl. F. F. Boh. Episcopi, Historia Fratrum Bohemorum, eorum Ordo et Disciplina ecclesiastica, ad ecclesiae recte constituendae exemplar, cum Ecclesiae Bohem. ad Anglicanam Paraenesi. Accedit eiusdem auctoris Panegersia, sive excitatorium universale, ad cuiusvis ordinis et loci in Europa viros, quo salubria suppeditantur consilia, quomodo communis rerum humanarum emendatio suscipi atque fieri possit, ex opere eius, ut vocat, Pansophico nondum edito desumtum. Praemissa est praefatio Jo. Francisci Buddei P. P. de instauranda disciplina ecclesiastica. Cum privilegio. Halae, Typis et impensis Orphanotrophii. 1702, v 4". Po předmluvě Buddeově (na 26 nepočítaných stranách) následuje otisk stati "De Bono Unitatis", ale bez tit. listu a věnování králi Karlovi II., tak že počíná hned druhým listem titulním: "Ratio disciplinae" etc. Otisk pořídil Buddeus zajisté dle vydání ženevského (č. VI.), neboť pod "Dedicatorium alloquium" vytiskl podpis rovněž jako vydání ženevské: "Pacis, Ordinis Salutisque Ecclesiae scientissimus J. A. Comenius, Moravus", kdežto pouze vydání amsterodamské (č. V.) má přiměřené znění: "sitientissimus". Dále vynechána jsou na zvláštním titule Řádu jak u Buddea, tak ve vydání ženevském slova: ut typis excripta fuit Lesnae MDCXXXII. Ba dokonce je pravděpodobno, že Buddeus užil právě berlínského výtisku tohoto vydání, neboť nemá právě těch věcí, jichž se berlínskému exempláři nedostává.
IX. De bono unitatis et ordinis disciplinaeque et obedientiae in ecclesia recte constituta vel constituenda ecclesiae Bohemicae ad Anglicanam Paraenesis. Scripta a J. Amos Comenio, ecclesiae F. F. Bohemorum episcopo. Ob utilitatem suam turbulentis his temporibus recusa. Londini, prostant apud J. Donning in vico vulgo dieta Bartholomew-Close, prope West-Smithfeld, 1710. (Exemplář v královské knihovně v Kodani).
X. Kurz-gefasste Kirchen - Historie der Böh-mischen Brüder, wie solche Johann Amos Comenius, weyland letzter Bischoff der vereinigten Brüder-Gemeine in Böhmen, Lateinisch beschrieben, hernach aber, um des erbaulichen Innhalts willen Nebst einem Glaubens-Bekanntniss, Etlichen zur Erläuterung dienlichen Briefen, Und der fürtrefflichen Kirchen-Ordnung derselben unsern lauen oder gering geachteten Kirchen-Verfassungen, und meist ohne geistliche Zucht stehenden Gemeinden, zu einem hell-polirten Spiegel, denen noch wenigen Frommen aber zur Ermunterung in der Gottseligkeit ins Teutsche ubersetzet, auch Mit nützlichen Anmerckungen und einem guten Register versehen worden. Schwabach, Verlegts Johann Jacob Enderes, Hoch-Fürstl. privil. Buch- und Disputations-Händler 1739. - Kniha věnována jest dánskému králi Kristiánovi VI. v 8", věnování 8 listů, předml. 3 listy, věnování (Komenského) anglické církvi 8 listů. Na str. l -142 Kurze Historie der Slavonischen Kirche (překlad "Eccles. Slav. Histor."), na str. 143-268 Confessio, Das ist: Bekäntniss des Glaubens atd. (otisk německého překladu z r. 1564 konfesse bratrské z r. 1535); na str. 269-468 "Die Apostolische Ordnung und KirchenZucht, Wie dieselbe Bey denen Gemeinden der Vereinigten Brüder in Böhmen, Im Segen, und zur allgemeinen seligen Erbauung und Wachsthum in dem Guten beobachtet und geübet worden. Anno 1737. Rejstřík 14 listů. Základem tohoto překladu jest pouze vydání Buddeovo, jak patrno již z předmluvy. Tiskovou chybu vydání ženevského i Buddeova podpisu Komenského (scientissimus m. sitientissimus) vydání toto převádí slovy: "Der in der Friedens-Ordnung und im Heil der Kirche wohlerfahrne J. A. C." - Poznámky (Annotata) Komenského připojeny jsou všude pod text překladu a rozšířeny ještě několika málo poznámkami vlastními. Dle zprávy o knize v Actech hist. eccl. IV. 284 nové ty poznámky pocházejí od Jana Petra Krafta, evang. kazatele v Řezně.
XI. Die Kirchenordnung und Disciplin der alten Hussitischen Brüderkirche in Böhmen, Mähren und Polen, ein ehrwürdiges beherzigenswerthes Denkmal evangelischer Reformation vor Luther, unserer evangelischen Kirche verdeutscht dargereicht von Albert Köppen, evangelischem Pfarrer zu Bienowitz bei Liegnitz. Ordo rerum anima. Leipzig, Verlag von Wilh. Engelmann 1845, v 8" str. XL a 119. - Překlad proveden jest dle prvního vydání latinského (č. II.), zároveň použil překladatel vydání Buddeova (č. VIII.). "Praefatio" starších a poznámky Komenského jsou vynechány. Za to připojeno několik svědectví ("Testimonia") jednak z vyd. č. II., jednak z "Krátkých dějin", a to latinských i v něm. překladě.
XII. Church Constitution of the Bohemian and Moravian Brethren. The original Latin with a Translation, Notes and Introduction by B. Seifferth, Bishop of the Brethren's Church. "Huma-niter accipi et benigne ab omnibus, in quorum manus venerint, haec nostra cognosci petimus: et hinc totius quam ex adversariorum aut vulgi sermonibus, aut historicorum etiam quorundam et aliorum minime veracibus scriptis de rebus nostris statuere." - Prooemium ad Confessionem Fratrum Bohemorum, A. D. 1535. London W. Mallalieu and Co. 97. Hatton Garden. MDCCCLXVI. v 8", str. 200. Latinský text jest otiskem vyd. amsterodamského z r. 1660 (č. V.), anglický překlad je nový (nikoli č. VII.). Na konec připojeno jen několik málo poznámek Komenského v překladě.
XIII. Řád církevní Jednoty Bratří Českých, podle učení Kristova a příkladu prvotní církve ku pobožnému ostříhání hned v původu vyzdvižený, nyní pak z příčin hodných vůbec vydaný. - Všecko slušně a podle řádu ať se děje. 1. Kor. 14, 40. V Praze, vydáním a nákladem Comenia, evangelické matice Komenského. Tiskem F. Šimáčka. 1897. (Comenium XII. Vědecký odbor č. 7). v 8", str. 125. Otisk č. I. dle Exempláře v Museu král. Českého. Připojena jsou Annotata Komenského dle vydání amsterodamského z r. 1660 (č. IV.), a to v českém překladě A. Vávry.
Podáváme tuto český text přesně dle I. vydání z r. 1632 (č. I.) rovněž text latinský dle I. vydání latinského (A) z r. 1633 (č. II.), připojujeme odchylná čtení II. vyd. latinského (B) z r. 1660 (č. V.); rovněž poznámky (Annotata), od Komenského k tomuto vyd. připojené.
zpět na obsah 
Další: Předmluva