Učený pes

Jakýs kramář kdesi
našel psíka pobludníka⁴
a schopnosti jeho vida
chytil pana větroslida;⁵
potom ale -
dav mu holí "pí a jez!"
uvázal ho k svému vozu
- na řetěz!
Brzo nato přijeli jsou mezi lesy;
kramář pustiv koně ve dolinu
na lučinu,
psovi, aby ho naučil po dvou skákati,
počal na píšťalku pískati.
Psíkovi se na počátku nechtělo,
neboť žádné to proň vnady nemělo;
avšak nešlo-li to chtíčem,⁶
napomáhal učitel svým bičem.
Potom, po nedlouhém čase,
počal kramář učiti ho zase;
a tak se to veždy dělo,
kdykoliv se kramářovi chtělo.
Dřív pak než ten velký opustili les,
z toho psíka pobludníka
přeučený udělal se pes;
a každý, kdo ho jen uhlídal,
velkou kramářovi chválu dal,
nemoha se nadiviti dosti
nadepsovské umělosti.
Prvním rokem
pán byl toho psíka sokem;
a sotvaže druhé leto odplovalo,
zvíře lépe nežli kramář tancovalo.
Jednou je přivedla silnice
do bohaté vesnice;
kramář zabubnoval
a produkcí se psem oznamoval.
Všecko vůkol poslouchalo
a ty divy slyše uši huby otvíralo.
Počne se;
ani vlas na lidech nehne se.
Kramář se jme pískati -
"Hojda, psíku - hop, hop, hop!"
Pes se nehnul, pán ho kop;
začne znovu pískati.
Pes ale se nechce jaksi hýbati,
neboť dlouhým cvikem
bylo mu to jako zvykem,
že když se měl dáti do skoku,
musel vidět pána křepčit po boku.
Kramář toto znamenal
a hned křepčiti se jal;
ale vše, co vůkol stálo,
hlasitě se smálo,
kterakmile uhlídalo,
že to zvíře líp než kramář tancovalo.
I dí on: "Vy, páni hosti,
nedivtež se jeho umělosti;
dost jsem já se namučil,
než jsem ho to naučil,
a zdrtit jsem jeho musel kosti,
než jsem ho přivedl ke vzdělanosti!"
To řka pohladil psa karabáčem. -
Ale slyšte divy:
Pes ten černěsivý
na kramáře hledí,
zaškaredí -
oheň pouští zrakoma,
zlobou se rozvztěká
a zapěněnýma ustoma
slova jako lidská vyštěká:
"Dokonav
svůj osudní stav,
žádám tebe, duchu můj,
okovů mne zbav!"

Všecko vůkol trne;
vše se odtud strachem hrne.
Řetěz se psa upadne -
pes ho zubem popadne
a kramářovi ho na krk hodí
a po světě za řetěz ho vodí;
vodí ho již tisíc a dvě léta
a vodit ho má až do skonání světa;
to pak na výstrahu těm, jenž chybně
boží tvory nutí k umělostem,
a to krutě, proti jejich přírodnostem.

zpět na obsah Další: Krokodil a člověk