Bludný pacholík

(Pověst z Ukrajiny)

U malé vdovy kmotra sedí
a mezi tím, co slze cedí,
stále jí hučí do uší,
že dlouhý pláč jí nesluší.

"Věřte mi, škoda nastokrát,
co živým patří, mrtvým dát,
těch neprobudí žádný pláč -
s láskou se musí hospodařit."

"Ach, prosím kmotra - mlčte rač!"

"Věřte, že hřích to mladost mařit,
to trápení je hloupá věc."
Již vstala - teď snad půjde přec,
ne - stále ještě vede svou:
v tom haf, dav hou -
zdá se, že stín tam dole zaštěkal.

Ten zvuk vdovičku polekal,
kmotra však, baba jedovatá,
přiskočí k oknu -
"Co to bylo?"

"I moje zlatá, boubelatá,
dvé očí se tam zajiskřilo,
odpusťte, prosím tisíckrát,
vždyť se mi ani v snách nesnilo,
že překážím.
"Pro bůh, co máte?"

"Holoubku, vy se ještě ptáte,
chudáka čekati nedáte -
již půjdu."
"Ale prosím vás,
za mák těm řečem nerozumím."

"I vždyť já také mlčet umím;
zejtra se ale pozvu zas.
Dobrou noc, moje dítě zlaté,
jen šetřte svoje jasné oči."
Pomálu ke dveřím se točí
a plete páté přes deváté,
ve dveřích ještě vede svou,
v tom haf, dav hou!
jako by vlk tam dole zaštěkal.

Však babu zatím kozel vzal -
Jak ouzko vdově o samotě!
chce zazvonit - slyš: ťuk a cink,
jako by někdo v okno řink´
a z pece skočí staré kotě,
tím skokem svícen převalí,
zamňoukne, prskne - vyletí -
a v tom je píseň slyšeti,
jenž zavzní tíše z pozdálí:

"V pustých stepách nám zhynul den,
před vlkem strach nám plaší sen,
bloudíme v tmách, můj pes i já,
ach, kdo nám chléb a nocleh dá.

Ta šírá step zlá hostina
a lůžko zlé ta roklina,
zlá peřina ta chladná noc -
ach, kdo nám přijde na pomoc!?

Můj pes vždy dobře čenichá -
což tady duše nedýchá?
byla ta svíce bludičkou?"
V tom haf, dav hou -
ba právě, lačný pes tam zaštěkal.

Vdovičku úžas popadal.
Zděšená ve tmách lůžko hledá,
aby se do mdlob převalila,
je ale tak nesmírně bledá,
že bledost i tu noc proniká,
vábný to zjev pro pacholíka;
teď vzkřiknutím se vyzradila
a znovu píseň zazvučila:

"To není klam! - kdo tam, kdo tam?
dovolte, k vám ať zavítám,
jsem sám - jen věrné zvíře mám,
ach, dejte chléb i lože nám.
Přispějte, ach - otevřte prah,
nemějte strach - vždyť nejsem vrah;
bloudíme v tmách, blíží se noc,
přispěšte bídným na pomoc."

A zpěvák ještě neumlk´
a v dáli již tam zavyl vlk,
zavyl tu lačnou píseň svou -
v tom haf, dav hou
zděšený pes již z blízka zaštěkal.

Žebrák na okno zaklepal,
luna se z mraků vyvalila,
a vdova k oknu přiskočila;
"Kdo to?" dí smělejší teď žena,
žalostnou písní obměkčena;
lstná luna vylila svou zář
tam na mladou a slíčnou tvář! -

Zavrzlo okno: "Dobré dítě,
pojď blíž, ať oko uvidí tě.
Čí jsi?"
"Nikoho v světě nemám."
"Kde domov tvůj?"
"Ten stále hledám.
Jsem bludný, sirý pacholík
a hledám dobrou matičku."

"Pro pána, snad jsi pikulík!"
"Najdu-li hezkou vdovičku -"
"Čtveráku, zdáš se pochlebník" -
"Za teplou v zimě světníčku
a chladnou v letě, složím dík
a k tomu sladkou písničku" -

Utíkej, hoch ten omámí tě!
"Aj, vždyť to jenom chudé dítě!
Postůj drobátko, milý hochu,
co na krbu jen rozžhu svíci."

"A nevidíme při měsíci?
a zatím mám tu hlady mřít?"

"Věru jsi nedočkavý trochu,
půjdu ti vrátka otevřít."

"Jenom zde kytku odestav -"
"Pro bůh!"

"Jsem tady - živ a zdráv,
víš - rád bych šetřil pověst tvou -"
v tom haf, dav hou,
za pánem skočil pes a zaštěkal.

Hned v troubě kůře vyčuchal,
neprose nic o dovolenou
dones to věrně pacholeti,
jenž zatím vdově u kolenou.

"Věru, že hltavé jste děti!"
"Nač jídlem dlouho času mařit?"
"Chtěla jsem oukropku zavařit."
"Chutná i chléb, když pravý hlad!"
"Chtěla jsem vám i medu dát" -
"Za med já dávám hubičku!"
"A teď mě nech - ať mohu stlát"
"Za lože dávám dušičku! -"

A k ránu baba zaklepala,
"Nu kmotra, či jste dobře spala?!"

zpět na obsah Další: Div krásy