|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Můj přenejmilejší synu, pane, pane Humprechte! Dejž Ti milej Pán Bůh tak mnoho dobrýho, duši i tělu užitečnýho, co by Tě na věky těšiti mohlo, toho upřímným srdcem mateřskýma vinšuji a přeji. Mý nejmilejší dítě! S radostí srdečnou jsem od Tebe troje psaní dostala, prvníb datirované na prvej poště, 2. z Plzně a 3. z Salcpurku1. Nad tím jsem hrubě potěšena, že jsi, chvála milýmu Pánu Bohu, zdráv a všeckno že se Ti podle vůle Pána Boha dobře a šťastněc vede. Dejž Ti milosrdnej Pán Bůh předně horlivost k svatý pobožnosti a všem svatým ctnostem, všech sedm darů Ducha svatýho a při tom zdraví stálý a všeckno to, co já Ti na Jeho božský milosti z gruntud mýho srdce vinšuji! Já jsem Ti již taky třikráte, toto po čtvrtý, psala. Jednou do Pasova, podruhý i potřetí do Benátek, nebo jsem nevěděla, kde by Ti jinde mohlo psaní dodáno [býti]. Při tom druhým psaní poslala jsem Ti některý psaní od pana generála feltmaršálka lejtnanta, mýho nejmilejšího pana syna, který Ti posílá, a Tě taky [skrze] 4 psaní některým pánům ve Vlaších poroučí,2 nepochybně že jsi je dřívěji, než toto mý psaní přijde, dostal. Od tý chvíle nic o panu synu ani o mý nejmilejší Bětušce3 nic nevím, jak se mají.
Já, děkuje Pánu Bohu, s mým nejmilejším synem Heřmanem jsem zdráva, než má roztomilá vnučka Zuzrlička hrubě velice nemocna jest na neštovice, tak jich mnoho má, že vypraviti nelze, a ňáký jsou jinší než Heřmanovy, nerostly do čtvrtého dne nic dokonce. Rozstonalae se 12. Octobris. Před včerejškem jsem již já i jinší odtušily a nemyslili jsme žádný, aby rána dočkala, nebo již ani od chůvy nemohla píti. Potom jsem jí dávala perlovou vodu a kozí mlíko, bylo jí lípeji. Ani za peníz není k sobě podobna, tak škaredá, nebo má na celým obličeji, že špendlíkem kde teknouti není, neštovic. Panna kmotřička4 ji věrně opatruje i s ní líhá. Jáť bych již nemohla choditi mdlobou, kdybych žádnýho jinšího při ní neměla. Za to jsem panně kmotře řekla Tvý světničky na pavlači nechati; nevím, dáliť se do tý světničky.
Můj přemilej Humprechte! Když mi píšeš, zapčeť přecef psaní svým malým sekrytem, totiž prstenem! Toto psaní, datirovaný v Salcpurku, bylo vkupertě6 a ta kuperta byla zapečetěna p. Kryzle6 sekrytem, ani Tvýho sekrytu při tom nikdež nebylo, a tak bylo složeno a zapečetěno, jako by z toho asi dvoje psaní bylo vzato. Nechciť já tomu, aby od Tebe mně psaní psaný kdo zdetky měl dřívěji otvírati než já. Což by to za mustr bylo! Co mi koliv psaní pošlete, však já je, nech komu koliv svědčí, tak jak od vás kohokoliv poslaný budou, bez otvírání dodati dám, může se každej bezpečiti na to.
Malá Zuzanka, smejšlím, že přecef až posavad v jednostejném způsobu mysli svý zůstává, dejž, Pane Bože, stálost, dobrýtě ona dítě, převelice často pozdravení bývá. Dejž Pán Bůh, aby jen všickni tak dobře a upřímně s Tebou myslili, jako to přemilý dítě! Kýž je mi možná to nejmilejší dítě do Tvýho příjezdu stále u sebe míti, smejšlím, že by jistě proti tomu taky nebyla, aby se mnou chlíb [s] solí, s dobrou vůlí a upřímností přijíti neměla.
Nikam nemohu jeti, co jsi Ty ujel, pro nemoc těch bídnejch neštovic, přece,f kdo má děti, každej se bojí.
Mý přemilý dítě! O novinách zdejších bych Ti psala, nevím, co dobrýho. Tak se praví, že nepřítel7 Pardubic dobývá a že předměstí u Pardubic popálil. Víš, jakýť jsou zde noviny nejistý, i taky praví, že by měli sem soldáti, též J. M. knížecí8, přitáhnouti. Rozličný noviny, u nás přece,f přítel i nepřítel, obojí berou a sami taky kontribucí dávati musíme. Pán Bůh pomáhej!
Mý rozmilý, nejmilejší dítě! Měla bych Ti psáti a vinšovati na zdraví, že jsi se pro mé zdraví tak čistě postříkáním zmil v Salcpurku. Píše mi pan hofmistr o tom; co to za mou radost, že Ti milej Pán Bůh ráčí všudy tak dobrý přátely dávati! Můj nejmilejší Humprechte! Z vnitřnosti lásky mý mateřský Tě napomínám, hleď svýho milýho Pána Boha vždyckny na paměti míti, vůli jeho svatou plniti, všeho všudy, co by proti Pánu Bohu, přikázáním jeho svatým, spasení Tvý milý duše, svědomí obtížení, tělu k zlýmu, škodlivýmu bylo, se varovati, zlýho tovaryšstva a toho, co jsem Ti nejvíc přikazovala, se vystříhati! Pana hofmistra pěkně poslouchej, jímg se po Pánu Bohu spravuj a nic dokonce bez vědomí jeho nečiň! Máš, chvála Pánu Bohu,h mé milé dítě, čistý rozum, vím, že nic neučiníš, co by proti Pánu Bohu, dobrýmu svědomí, spasení Tvý milý duše, tělu [k] zlýmu a mně, osiřelý matce, k zarmoucení bylo, nebo se bohdá na Tvůj příjezd a domů navrácení srdečně těším a dny počítám. Mám naději ku Pánu Bohu a k Tobě, že mě v mejch starostech zastaneš. Dejž Pán Bůh, aby se Ti všeckno všudy dobře vedlo! Na tu přenejsvětější a největší pomocnici všech k ní se utíkajících, blahoslavenou Panenku Marii nezapomínej a vždyckny se k ní utíkej, neboť jest věrná orodovnice k svýmu nejmilejšímu synáčku!
Napiš mi zase co nejdříveji, nebo se s Tvým psaním hrubé potěším, když zvím, jak se, mý přemilý dítě, máš. Pana hofmistra ode mne pěkným vinšem od Pána Boha mnoho dobrýho velice pozdravuj a že Tě mu po Pánu Bohu nejvíce poroučím a prosím, aby na Tebe laskav byl a v ničemž Tě neopouštěl. Panna sestra jeho nyní z kláštera nechtěla psáti, až bohdá při druhý příležitosti že bude psáti. S panem Rašínem9 taky, můj Humprechte, buďte spolu dobře a pěkně se snášejte! Zda-li Mikeš10přecefmá to znamení od ourazu na noze, mý dítě, mi napiš! Což bych já Ti moc měla psáti, čas mi nepostačuje. Heřman, panna teta11 na stokráte Tě pozdravuje a moc, moc dobrýho vinšují. S tím Tě, nejmilejší dítě, do pěti ran Krista pána s duší i s tělem poroučím. Rač Tě, na kříži umrtvenej pane Ježíši Kriste, mezi svůj hřbet a kříž svatý přede vším všudy neštěstím schovati!
Já Tvá upřímná matka do smrti zůstávám.
Z. Č. z H.
Psáno z Prahy, den svatých Šimona Judy, jinak 28. Octobris 1645.
Poznámky
a V orig. se ještě jednou opakují slova "upřímným srdcem",
b orig.: I.
c šťasně,
d kruntu,
e roztonala,
f předce,
g ním,
h orig.: P. B.
1 Místa udávají směr cesty, kudy se H. J. Černín ubíral do Italie.
2 Pan Myslík znal jako vysoký císařský důstojník řadu příslušníků italské aristokracie, kteří před tím sloužili v císařské armádě. K nim dal svému švagrovi doporučující listy.
3 Myslíkové, která tou dobou byla odjela za svým mužem do Bavor.
4 Hedvika Ropalovna, o níž byla řeč v pozn. 3) k listu IV.
5 = obálce (z it. coperta).
6 Kryštof Krýzl doprovázel, tuším, jako štolba H. J. Černína na jeho první cestě do Italie (do září 1646).
7 T. j. švédská armáda pod velením Torstensonovým, která, vracejíc se z druhého svého vpádu do Dolních Rakous (po marném obléhání Brna), v 2. polovině října 1645 vtrhla do východních Čech.
8 Vlastně arciknížecí - arciknížete Leopolda Viléma, bratra Ferdinanda III., který byl v té době vrchním velitelem armády císařské.
9 Rudolf Rašín z Ryzmburka, syn známého účastníka valdštejnského spiknutí, pana Jaroslava Sezimy Rašína z Ryzmburka, později pán na Chotěboři (+ 1660), byl, jak jsme se již zmínili, společníkem H. J. Černína na jeho první cestě do Italie a pak do Francie, odkud se někdy v létě 1647 vrátil zase do vlasti.
10 Sluha, lokaj Černínův.
11 Viz pozn.4). Hedv. Ropalovna je nazývána v listech pan. Zuzany střídavě tetou i kmotrou.
Další: