Česká čítanka - Kalista- Korespondence Z. Černínové -

XI.

H. J. Černín maice 3. listopadu 1645.

Má nejmilejší paní paní mamičko! Vašnosti nejponíženěji, co v světě nejlepšího jest, vinšujíc, nejpoddaněji děkuji, že se, má nejmilostivější a nejroztomilejší mamičko, ráčíte tak mnoho ponížiti a mně psáti, kteréžto psaní jsem 27. Octobris dostal a žádná žíla ve mně nebyla, která by se nezradovala, jako i psaní přiležící od pana švagra, generála feldmaršálkaa leitnanta1, kterýmužto jsem hrubě sloužiti zavázán a jemu příležitě taky psaní posílám. Já, chvála Pánu Bohu, zdráv jsem. Jestli milostivě co psáti mně ráčíte, tak myslím, že by mne ještě na toto psaní odpověď zde zastihla, jakož bezpochyby skrz toho kupce mně psaní jistě dojde, ale ještě čistěji by mně došlo, kdybyb skrz pana Jezberovskýho2 k doktoru Hartigovi, s kterýmc on každou poštu corespondiruje a zde jak kníže vážen jest a nejpřednější mezi všema zdejšíma doktory,3 kterejch zde 115 jest, posláno bylo. Já pochybuji, abyste ráčili ode mne všechny psaní dostati, neb jsem častokrát psal. Vašnosti poníženě prosím, ráčili-li jste to psaní odsud 26. Octobris aneb 27. [nemohu se zapamatovat] dostati. Račted mi milostivě napsati, neb byly taky při tom jinší psaní, a taky prosím, pilně-li se Jirka4 trubačství učí.

Já sem slyšel u nejvyššího Colloredy,5 že by (čehož Bože, zachovej) nepřítel ku Praze táhnouti měl.6 Já se modlím, aby to tak nebylo, neb vím, že byste ráčili dosti strachu najesti a mohlo by potom z toho (čehož, Kristee, pro svý svatý rány uchovej) Vašnosti škoditi. A tak Vašnosti Pánu Bohu v ochranu, sebe pak do věčný milosti vašnostiny poroučím. Nejpoddanější, nejposlušnější syn a sklav

HJČ.

P. S. Nejponíženěji prosím, že račted milostivě vážiti, že skrz vašnostino psaní smím nejmilejšího bratříčka, Zuzrličky a paní tety pozdravovati. Evičce7 píšu, poněvadž mi jí onehda, když jsem jinejm psal, psáti čas nepostačoval. Vašnosti prosím, brzo-li se strojí do kouta a račte-lid či ona v domě bejti u Vašnosti. Však za odpuštění sníženě Vašnosti prosím, že jsem tak v psaní všetečnej. Psáno v Benátkách 3. Novembris A. 1645. doby. Byl nekatolík.

Poznámky

a Veldmaršálka,

b dyby,

c kterejm,

d rašte,

e dyž.

1 Zikmunda Myslíka.

2 Václava Jezberovského z Olivenberka, úředníka při deskách zemských, přítele rodiny černínské (+ 1679). H. J. Černín s ním hojně z cesty korespondoval a Jezberovský zprostředkovával mu svými známostmi dodávání pošty v cizině.

3 Dr Hartig byl příbuzný pana Jezberovského (jeho bratr měl sestru Jezberovského) a snad bratr zemského medika království českého Dra Amanda Hartiga, zmiňovaného dosti hojně v zprávách z této

4 Sluha, pacholek v rodině černínské.

5 Jana hr. z Colloredo, syna Orazia z C., který sloužil ve vojsku císařském jako nejvyšší (plukovník), později vstoupil do služeb republiky benátské.

6 Sr. v listě XIII. p. 25).

7 Sestře, Evě Polyxeně, provdané od r. 1643 Kapounové (viz v listě XIII. p.20) a 31).

zpět na obsah - Další: H. J. Černín matce 10. listopadu 1646.