|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj hrubě nejmilejší synu! Bůh všemohoucí rač Tě sám dáleji na duši i těle chrániti a ve všem dobrém posilňovati, toho Ti upřímným srdcem vinšuji a přeji jako vlastně sama sobě. Mý přenejmilejší dítě, od Tebe jsem včera dostala, chvála Pánu Bohu, dvoje psaní, jedno datirovaný 3. a druhý 10. Septembris, těším se z toho, že jsi, chvála Pánu Bohu, zdráv, já taky z milosti boží mírnýho zdraví do vůle jeho svatý užívám, pán Bůh rač nás z obojí strany sám milostivě chrániti a opatrovati a, když se pánu Bohu líbiti bude, nám se dáti spolu v dobrým a šťastnýma zdraví shledati. Mý dítě rozmilý! Arci hrubě ráda slyším, když se Ti co dobře a šťastněa vede, srdce mý v mým těle plesá, nebo lidé zde moc o Tobě vědí a takovou chválu máš, dejž milej Pán Bůh, aby[s] tý chvály velký bohdá skutkem dokázal, jakož Pánu Bohu a Tobě se důvěřuji, že Ti pomoc dáti ráčí a Ty pilnost ke všemu dobrýmu přiložíš. Za vexlb v druhým psaní že mi ještě děkuješ, jsem tomu hrubě ráda, že jsi jej tak vděčně přijal a tudy mou upřímnou mateřskou lásku taky poznáváš, znajíc to, že bych radšicsama trpěla ňákej nedostatek, nežli Tebe abych měla s pomocí boží v čem opustiti, a to mi taky přišlo na mysl, když přeced tak hledíš, jakž píšeš, přiskrovniti, abych Ti poslala, co mně nejvíc možná bylo. Buď Pánu Bohu [chvála], nyní jsou zde lepší noviny než tehdáž, nepřítel minulej pondělí přes ten březnickej pas táhl z Čech pryč, a naši taky se z Čech tudy, jakž mi dnes od pana nejvyššího1 vzkázáno, ubírají,2 provodiž je Pán Bůh, aby obojí na věky do Čech více nepřijeli, než na toho Turka někam tam táhli. Lípeji aby mělo co bejti zde, ještě to nepoznává žádnej; Jihlav dobejvají3 přece,d J. M. C. ráčí až posavád zde bejti,4 nic nevím, dlúho-li. Já nic nevím, dlúho-li ještě zdetky zůstanu. Velikou zdetky outratu vedu a do toho Tábora jeti nesmím, na statek pak nad to. Mý přenejmilejší dítě, smejšlím, že jsi taky včera vzpomenule na svůj odjezdf před dvouma lety ode mne do cizí země, zde jest bylo moc jak od duchovních tak světskýchg na Tebe hrubě vzpomínánoh; nemohu ti většíhoch daru nyní dáti než ten vinš, aby Tě milej Pán Bůh ráčil pro přímluvu nejblahoslavenější rodičky svý, svatýho Františka a svatýho Antonína dáleji vždyckny Duchem svým svatými říditi a spravovati, všudy, v každém okamžení na duši i na těle mocně chrániti a opatrovati. Jistě to milej Pán Bůh všeckno říditi sám ráčí a lidskejchj srdcí k Tobě, mý nejmilejší dítě, nakloňovati ráčí, že tak, buď Pánu Bohu věčná chvála, co žádáš k svýmu dobrýmu, podivnejmi prostředky sobě to způsobíš; zůstávejž vždyckny čím dáleji tím víceji milost a dobrota božskák při Tobě! Mý přemilý dítě, láskou mou, tou vždyckny ujištěn můžeš bejti, leda by[s] mi k tomu, ač nesmejšlím, příčinu dal, ale myslím sobě, že, čím starší, tím rozumnější bohdá vždyckny budeš a mne v mý starosti sobě, tak jak na poslušnýho syna náleží, vážiti a poslouchati budeš, nebo v světě nemůže žádnej věřiti, co jest upřímná, opravdová mateřská láska k dětem. Mý rozmilý dítě, přeced by neškodilo, aby[s] J. M. panu hraběti5 často psal a se poroučel, jako i našemu panu generálu.6 Až posavád nevím, aby měl regiment soldátů, než jest u veliký milosti při J. M. C., pán Bůh rač ho dáleji chrániti! Byť[s] tři, čtyry' řádky panně kmotře napsal, bylo by jí to příjemno, mně se zdá, že jí to mrzí, že jí nikdá nepíšeš, dá Tě velice pěkně pozdravovati a bratříček i Zuzrlička taky se Ti poslušně poroučejí. Pánu Bohu Tě v jeho svatou ochranu poroučím. Psáno z Prahy 5. Octobris A. 1647.
Tvá upřímná máteř do smrti jsem a zůstávám
Z. Č.
Nic mi nepíšeš, brzy-li pan Rašín domů pojede; pana hofmistra pěkně pozdravuj, ať mi odpustí, že mu nepíši, krátký čas mám ku psaní.
Poznámky
a Šťasným a pod.,
b vekxl,
c rači,
d předce,
e spomenul,
f vodjezd,
g svědskejch,
h spornínáno,
ch věčího,
i svejm svatejm,
j lidckejch,
k boská,
l štyry.
1 Myslíka ? Kapouna ?
2 Sr. předchozí list p. 13). "Březnickej pas", jímž se švédská armáda vrhla podle našeho dopisu z Čech do Sas, je přísečnický průsmyk.
3 Právě 5. října 1647 přibyl k Jihlavě, o níž byla řeč několikrát v předchozích dopisech, armádní oddíl pod vedením generála Puchheima a obléhání konečně vstoupilo do tuhého.
4 Viz předchozí dopis, pozn. 9).
5 Heřmanu Černínovi.
6 Myslíkovi.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 12. října 1647.