|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj jistě nejmilejší synu, pane, pane Humprechte ! Milej Pán Bůh rač Tě na všech cestách na duši i na těle ode všech všudy zlejch, nešťastnejcha příhod milostivě chrániti a všeckno Tobě to dáti, co já Ti upřímným srdcem mateřskýmb věrně vinšuji! Mý přenejmilejší dítě! Psaní tvý [z] 17. Septembris jsem dostala 10. Octobris s velikou radostí, nebo mi všeckno potěšení jest, když Tvý psaní dostanu, s ním se těším a zdá mi se, jako bych tu Tvou přemilou, pyčnatou1 ručici viděla, když Tvý psaní vidím. Buď Pán Bůh pochválen, že jsi zdráv, já taky nyní jsem, chvála Pánu Bohu, mírně zdráva, než tento tejden hrubě jsem, těžcec na kámen stonala, ale nedlouho, jen asi 5 hodin, není možná, aby mi byl tak dlouho trval a pomoc božskád mi byla nepřispěla, byl by mne asi přetrhl. Poradila mi paní Brochyňová,2 jak sám u nás bejval, abych se napila z kokoříku pálený vody, tu mi potom, chvála Pánu Bohu, asi v hodině lípeji bylo a, že to mám psáti, s odpuštěním, jako dobrá třešňová pecka dva kameny pryč odešly. Od tý doby z milosti boží mi lípeji jest, Pán Bůh rač nás dáleji z obojí strany sám chrániti a opatrovati! Nevím, čím jest to, že jsi, můj rozmilej synu, ode mne psaní nedostal, an jsem taky Tobě i panu hofmistru3 psaní 10. Augustie při páně Rašínovým4 psaní poslala a spolu byly svázaný; leda nějak na cestě k strhání kuperta-f 6přišla, pan Rašín svý psaní dostal. Jeho paní máma mi vzkázala,g když jsem jí psaní poslala, že tak sh radostí svýho pana syna čeká domů, že jí píše, že brzy domů vypraviti se míní, provodiž ho milej Pán Bůh, takyť já bohdá dočkám tý šťastných chvíle, když Tě, mý milý dítě, s radostí čekati budu domů, budu-li bohdá živa a zdráva. Již jste tak sami, Ty se panem hofmistrem a svými Mikšem6 osaměli, Pán Bůh račiž předně Tebe se všemi chrániti! Co se Ti zdá, mý nejmilejší dítě, bylo-li by za dobrý, kdyby[s] Ty promluvil o službu aneboližto plat s panem hofmistrem, snad nebude žádati tak mnoho, jako když pan Rašín taky byl. Pro Tebe, mý nejmilejší dítě, nic mi s pomocí Pána Boha pro Tebe těžkýhoc není, co mi Pán Bůh ráčí uděliti a já sh to mohu býti, pro Tebe a Tvýho bratříčka mý upřímný mateřský srdce všeckno rádo učiní. Jistě Heřman7 jest nyní všecken jinej a tak se čistě učí i taky dá lepší pozor na sebe, všeckno s léty přijde, že ty dětinský způsoby ho minou. J. M. C. až posavád zde ráčí zůstávati, tak se praví, že přes zimu zde zůstati ráčí. Pan syn taky jest zde a velice často hodiny dvě, tři při J. M. C. audiencí má; aby regiment měl míti, ještě nemá, mohl by dostati dávno, ale nechce ňákýho slabýho a nic na nic, i taky by se rád oženil,j kdyby tak kde dobře bylo, než Bětušky již takový nedostane, aby se tisíckrát ženil. Mylný nyní ženění, tu na sebe laskaví, po veselí skoro na se nehledí, Bože, zbaviž takovýho manželstva, an dosti činiti, když jsou na sebe laskaví. Pan Jiří Mauric8 dobře učinil, že jest se prvy nezaplet a Bůh všemohoucí to tak chtěl míti. Jako by litování nyní toho bylo, než pro ňákej zisk a pomoc ten poslední pan oteck přecel by těšil a plet nic na nic, než na kom nejvíc záleží po panu Jiřím Mauricovi, ten dokonce nic neříká, nýbrž světle tomu odpor činí; jistě by tu nebylo žádný rovnosti. Snadno je se zaplésti, ale nesnadno vyplésti, nebylo by snad nyní 20 slov potřeba říci, ale, Bože, uchovej, tak jak se mnoho jich snáší.9 Jihlava10) jest přecel obležena,m ale mohou vyjížděti, ve čtvrtekn tejden minul, pana Vácslava Čabelickýho na statku11 z Jihlavě nepřítel zajal; táhne tam víceji lidu J. M. C., Pán Bůh rač sám pomocníkem bejti a ten svatej pokoj dáti! To psaní panu hrabě z Herbenstanu12 dnes po poště posílám, všeckno dobrý panu nejvyššímu našemu13 o Tobě pověděli v Říši, když se s ním shledali; Pán Bůh rač Tě sám dáleji vždy víceji ve všem všudy dobrém, duchovním i tělesném, posilňovati! Mý přenejmilejší dítě! Pro Boha Tě prosím, hleď vždyckny svýho milýho Pána Boha na paměti míti a všeho zlýho a obzvláštně toho, což Bůh nejvíce nenáviděti ráčí a Tobě by mohlo na duši i těle zde časně i potom věčně škoditi, [se varovati]. Máš, chvála milýmu Pánu Bohu, dobrej rozum a Bůh všemohoucí ráčil Tě jistě sedmi dary Ducha svatýho obdařiti, když Ty jen, mý nejmilejší dítě, sám budeš hleděti se k tomu přičiniti, vůli a přikázání boží plniti. A, když to učiníš, Pán Bůh Ti zde časně i věčně všeckno všudy dobré dáti ráčí. S tím Tě, mý přenejmilejší, rozmilý dítě, Pánu Bohu v jeho svatou ochranu poroučím. Psáno spěšně 12. Octobris A. 1647.
Tvá upřímná máteř do smrti
Z. Č. z H.
Franclíček páně Kapounů14 na neštovice těžcec stůně, bojí se jich sám pán, neb jich neměl, i druhý děti velice hrubě. Všickni moji zdejší, nejmilejší děti i panna teta, se Ti 100.000krát poroučejí.
Nevím, mý dítě, dostal-li jsi mý psaní, 28. Septembris datirovaný, v němž Ti píši, že náš pan hrabě již ten kšaft spečetil a Tebe dědice prvního učinil a též hrabětem po svý smrti.
Poznámky
a nešťasnejch,
b upřímnejm srdcem mateřskejm,
c těšce a pod.,
d boská,
e Aucusti,
f cuperda,
g skázala,
h z,
ch šťasný,
i svejm,
j voženil,
k votec,
l předce,
m vobležena,
n štvrtek.
1 = vykrmenou, tlušťoučkou.
2 Choť Jana Vrochyně Anna, rozená Bechyňová z Lažan.
3 Krásnému.
4 Spolucestujícímu Humprechtovu Rudolfu Rašínovi určeném.
5 = obálka.
7 Bratr Humprechtův.
8 Patrně nějaký nápadník Elišky Berkové z Dubé, jehož příjmení jsem však nezjistil.
9 Temné místo toto patrně opět souvisí se vztahy rodiny černínské k rodině Jindř. Volfa Berky z Dubé.
10 Viz list předchozí.
11 Viz list XXIII., p.11). Statek, na němž byl pan Čabelický zajat, byly patrně Žimutice u Týna nad Vltavou.
12 Františkovi hr. z Herbersteinu, který byl s Humprechtem Janem v Paříži a někdy v srpnu-září 1647 se odtud vrátil do vlasti.
13 Myslíkovi.
14 Druhý syn pana Albrechta Kapouna z jeho prvního manželství (s Barborou Vratislavovou z Mitrovic) František Kryštof, později augustinián bosák u sv. Václava na Zderaze v Praze.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 26. října 1647.