|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj hrubě nejmilejší synu, pane Humprechte! Pán Bůh rač Tě všudy na všelikém místě chrániti a svý svatý anděly k ostříhání seslati, aby se Ti na duši i na těle nic zlého nestalo, toho Ti upřímným mým srdcem vinšuji. Tvý psaní pod datum 21. Januarii jsem 12. Februarii dostala, z odeslanýho vexlea že mi vděčně děkuješ, jsem ráda, Pán Bůh rač dáti, aby[s] Ty peníze i jinší ke cti, chvále Pánu Bohu, jeho svaté vůle, spasení svý milý duše a tělu k dobrýmu, pobožnýmu, ctnýmu,b šlechetnýmu vynaložil! Mý nejmilejší dítě! Věř mi, že již přes svou možnost na prosbu Tvou to činím a ještě Tobě dnes in speciec 1 jedno sto patnácte dukátů posílám, počítajíc v to i láži,2 takže Tobě má bejti v Paříži odvedeno dvě stě škud, na kteréž Ti vexlbrifa od pana Verdemona na kupced posílám. Již jsem Ti několikráte psala, žejsem Ti 11. Januarii poslala 115 dukátů (ač tolary, totiž 30, byly též), totiž dvě stě škud, item dnes tejden jedno sto sedm dukátů, tolarů šestnáct, na to vexlbrifa na dvě [stě] škud, item víceji vexlbrifa na tři sta škud, aby Ti, kdy by[s] potřeboval, vydány byly od toho kupce, kterýmu vexlbrifya vždyckny svědčí a v Paříži Ti peníze odvozuje. Nejsouce já nyní při penězích, ten dobrej člověk, pan Verdemon, mi to přátelství učinil, že mi těch peněz, co na ty 300 škud přijde, půjčil. Mý milý dítě, pro Boha, pomalu utrácej, jistě není nyní čas ten, aby se peníze tržily jako v dobrý časy, co má možnost stačila, ráda jsem činila, než již se přechází. Pro milosrdenství boží Tě prosím, tý mý starosti a péče, kterou oe Tebe mám, odměň se zase svýmu bratru Heřmanovi, nebo jemu nebudu moci tak mnoho učiniti, jsouce ještě mladej a čím dál těžšíf časy; stěží jeho jízdy do cizích zemí dočkám. Milo Tobě, když Ti co dobrýho učiním, taky jeho neopouštěj, jistě tě pro Boha prosím! Můj přemilej synu ! Nevíš nic, co je starost, věř mi, že nyní i, co musí bejti, musí toho člověk tak nechati, když není, kde vzíti. Ledacos jsem sobě prvy naproti mysli kladla, že bych toho neučinila, a jistě nyní, nemohouc jináč bejti, tomu obvykám. Ale, kdo nezkusíg starosti, tomu nevěří, až potom zví, po čem hoře platí. Měla bych hrubě mnoho na to Tvý psaní odpovědi dáti, nechávám toho, tak volnýho koně nesluší nikdy přetahovati, nebo se potom rád spíčí a zapře,3 že víc táhnouti nechce, musí se tak řemínek krájeti, jak může kůže stačiti. S tím Tě milýmu Pánu Bohu, můj nejmilejší synu, a blahoslavený Rodičceh boží poroučím. Psáno hrubě spěšně z Prahy 15. Februarii A. 1648.
Buď Pánu Bohu chvála, zde jest hrubě dobrý a zdravý povětří, jistě Pána Boha se dokládám, zde o morných bolestech nic dokonce neslyšeti, aby stonali. Proč bych měla to tajiti, loňskýho roku na podzim počalo něco toho bejti, já nedala Heřmanovi do školy jezditi,4 dosti na mne patres5 potichu bublali, že jsem já to začala, že i jinší svejm dětem do školy nedají. Já vás miluji jako duši svou, nerada bych, aby se vám co zlýho stalo, nic jsem na to nedbala, když to minulo, zase jezdil a posavád, chvála Pánu Bohu, se učí. Chraň vás Pán Bůh dáleji! Pan Rašín6 sem tento týden přijel, všickni ho tak hrubě chválí, ještě jsem ho neviděla. Heřman, panna teta, Zuzrlička poslušně se poroučí.
Tvá upřímná máteř do smrti
Z. Č. z H.
Poznámky
a vekxle a pod.,
b cnýmu,
c špecije,
d kupci,
e od,
f těší,
g neskusí,
h Rodice.
1 = na hotovosti.
3 = vzpěčuje a vzepře.
4 Viz shora list XLIII.
5 Jesuitští učitelé Heřmanovi v koleji.
6 Spolucestující Humprechta Jana v Italii a ve Francii.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 18. února 1648.