Předmluva vydavatele

Kniha žalmů byla Komenskému stálou průvodkyní na bloudění jeho po vlasti. Poukazuje k tomu modlitba, položená ke konci spisu předešlého, ale také spisek, jenž povstal rovněž r. 1622 a jemuž dal název "Nedobytedlný hrad", shledávaje v Žaltáři hojně narážek na potřebu ochrany Boží v době nebezpečenství (Žalm 18, 3.; 31, 4.; 46, 8. 12.; 48, 4.; 59, 10. 17. 18.; 62, 3. 7.; 91, 2.; 94, 2.; 144, 2; též 2. Sam. 22, 2. Sam. 51 ^0.1).

Bližší podnět k sestavení dílka není nám nyní dosti jasný, jakkoli jej spisovatel sám naznačuje ("in gratiam amici, qui mihi patris erat loco", Epistola od P. Montanum, VII.).^0.2 Předmluva datována jest 10. října 1622.

Komenský hned na počátku poukazuje na různá nebezpečí, jež hrozí příslušníkům církve pod obojí v těch neklidných dobách. Rány Boží svrchu, mezi lidmi pokušení a zloba, zdola ďáblové a živly hrozí blahu a životu, a kdo nemá bezpečného útočiště nebo skrýše, jest ubohý člověk. Důkazem toho jsou četné příklady ze starého zákona (kap. I.). Útočiště lidská všecka ovšem jsou bídná, v nesnázích opravdových málo platná (kap. II.). Jediným bezpečným a dokonalým útulkem v bídách jest Bůh, jenž přítomen jest svou věčností a neskonalostí v srdci věrného člověka, v církvi a v nebi. Proto kamkoli se člověk obrátí, všude jej Bůh dovede ochrániti. Hlavním však útočištěm jest všemohoucnost jeho, která jest nedobytným hradem, obklopeným vodami neviditelnosti, náspy všemohoucnosti, příkopem uložení Božího, ohňovou zdí horlivosti Boží (kap. III.). Bezpečiti se hradem tím jest odevzdati se ve vůli Boží. Kdo Boha nedbá, toho na svůj hrad nepřijme (kap. IV.) O bezpečnosti na hradě Hospodinově důkazy podávají přehojné příklady starého i nového zákona (kap. V.). Může se arci též na hradě Hospodinově všelico nemilého věrným jeho přihoditi, neboť Bůh člověka zkouší, aby ho ještě vroucněji vzýval, ba pro dosažení větší slávy připouští na své věrné i potupnou smrt (kap. VI.).

Četné zmínky o protivenstvích nekatolíkům hrozících, jakož i o nebezpečenstvích nad spisovatelem samým se vznášejících poukazují k tomu, že Komenskému nastávala rozhodná doba, by opustil vlast a uchýlil se v bezpečnější útulek, jejž brzo potom nalezl v Brandýse na panství Žerotínově. Ztráta rodiny zajisté k tomu nemálo přispěla, že odhodlal se vzdáliti úplně od svého stádce, neboť i z majetku ve Fulneku zanechaného sotva bylo lze něco zachrániti.

Vydání I. není blíže známo.

Vydání II. (s předešlým spisem "Přemyšlováním") v Háli Magdeburské r. 1765 od Jana Theod. Elsnera, str. 1.-37., ve 12". (ex. v universitní knihovně pražské). Vzato za základ tohoto vydání.

Vydání III. v Pešti 1843, u Trattnera a Karolyiho od J. Kadavého ve 12".

Vydání IV. v Praze-Karlíně u Vinc. Paseky r. 1864 s názvem: "Přemyšlování. I. O hradu nedobytném, jméně Hospodinově" (spolu se spisem předešlým, str. 3-58) malá 8".

Kapitola III. vydána též ve sbírce ukázek ze spisů Komenského, uspořád. od L. B. Kašpara s titulem "Památce Kom." 1892, str. 46.

Jan V. Novák.

zpět na obsah Další: Že v světě plno jest nástrah a nebezpečenství, proti nimž nemá-li kdo jistého útočiště, že bídný jest člověk.