|
- Komenský | - Přemyšlování | - |
Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má, skálo má, hrade můj, rohu spasení mého, mé útočiště (Žal. 18, 2. 3). Ó jak šťastný jest ten člověk, jehožs ty vyvolil, aby přebýval v domě tvém a spatřoval okrasu svattosti tvé! (Žalm. 27, 4). Jak šťastný jest, v jehož jsi vnitřnostech zložil pravdu svou a jemužs zjevil tajnou moudrost svou (Žal. 51, 8). Blahoslavený člověk, kterýž se bojí tebe a chodí po cestách tvých, nebo dobrotivost tvá převeliká jest, kteroužs odložil bojícím se sebe (Žal. 128, 1. 4). Oslavovati tě budu (Pane) celým srdcem svým, dokudž jsem živ, a v tobě plésati, dokudž mne stává (Žal. 138, 1. i 104, 33). Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá (Žal. 57, 11). Skutkové tvoji slavní jsou, a myšlení tvá o nás divná. Blahoslavený, kohožs vybral, aby se sytil dobrými věcmi domu tvého (Žal. 65, 5). I mněť padli provazcové na místech veselých, dědictví rozkošné dostalo se mi; ty, Hospodine, jsi částka má i los můj a kalich můj, v tobě se veselí srdce mé a pléše sláva má (Žal. 16, 6. 5). Protož žalmy tobě zpívati bude jazyk můj a nebudeť mlčeti, Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati bude (Žal. 30, 13). Srdce mé i tělo mé pléše k tobě, Bohu živému (Žal. 84, 3). Jak jelen řve po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože; žízní duše má Boha, Boha živého; ach, skoro-liž se pak ukáži před obličejem tvým! (Žal. 42, 2. 3). Bože života mého, nezapomínej se na mne; všaks pak ty mne vyvedl z života a vyvolil hned při prsích matky mé; na tebe sem uvržen hned od narození svého, nevzdalujž se ode mne (Žal. 22, 10. 11). Nebo tvé milosrdenství jest mi lepší nežli život; oči mé k tobě samému patří, patř i ty na mne a smiluj se nade mnou (Žal. 63, 5). Ostříhej mne, ať nejsem zahanben, proto že jsem v tebe doufal (Žal. 25, 20). Jáť znám přestoupení svá, a hřichové moji jsou přede mnou vždycky (Žal. 51, 5). Budeš-li nepravosti chtíti šetřiti, Pane, kdo ostojí? ale u tebeť jest hojnost milosrdenství, aby k tobě uctivost zachována byla (Žal. 130, 3. 4). Jak jsou vysoká nebesa nad zemí, tak jest převýšené milosrdenství tvé nad těmi, kteříž se tebe bojí (Žal. 103, 11); Hospodine, jáť v nebi ani v zemi nemám, v kom bych libost zkládal, kromě tebe (Žal. 73, 25); vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé, skus mne, přepal ledví a popatř, chodím-li já cestou odpornou tobě (Žal. 139, 23. 24). Bože můj, Bože můj, jáť tebe celým srdcem svým hledám, nedopouštějž mi blouditi (Žalm 119, 10). Hledám tváři tvé, Hospodine, světlo mé, spasení mé, sílo života mého, neskrývej se ode mne, aniž zamítej mne z počtu sluh svých. Hospodine, neopouštěj mne, Hospodine, nezhošťuj se mne; bezbožní na mne útok činí, a kteříž tebe nemají před očima, pasou po mně, ale já se na tebe spouštím, nevydávej mne libosti protivníků mých (Žal. 27, 1. 2). Já věřím, že ještě užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, pročež se občerstvuje srdce mé ve mně (Žal. 16, 8. 9). Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost, kterouž máš k lidu svému; zachovej mne, abych se ještě chlubil s dědictvím tvým (Žal. 106, 4. 5). Bože! ty znáš nemoudrost mou; v čem jsou výstupkové moji, není skryto před tebou; a však nechť příčinou mou zahanbeni nebývají ti, kteříž na tě očekávají, Pane, neboť pro tebe pohanění snáším (Žal. 69, 6-8). Já ve množství milosrdenství tvého doufám, Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své pro ty, jenž mne střehou (Žal. 5, 8. 9); přistři mne jako štítem přívětivostí svou; ostříhej mne jako zřítedlnice oka svého, v stínu křídel tvých skrej mne (Žal. 17, 8). Stíhají mne nepřátelé, ale já se u tebe skrývám (Žal. 143, 3). Bože! buď štitem mým, Bože! rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž se tebe bojí, a spravedlnost svou na upřímé srdcem (Žal. 7, 11); i bude se veseliti srdce mé v tobě, u prostřed shromáždění chváliti tě a jméno tvé bratřím svým vypravovati budu (Žal. 22, 23). Hospodine, ujals mne za mou pravici, nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi (Žal. 73, 23. i 143, 10). Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, abych nebyl přelouzen libostmi jejich (Žal. 141, 4.); tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého (Žal. 119, 17). Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou (Žal. 143, 11); potvrď služebníku svému slova svého a nezamítej mne; tvůjť jsem já, Hospodine, maličký a opovržený jsem, ale milosrdenství tvé při mně jest veliké (Žal. 119, 20 38. 94); nebos mi známu učinil cestu života, spatřovati budu v spravedlnosti tvář tvou a nasycen budu obrazem tvým, když procítím; před obličejem tvým jest hojnost veselí, a po pravici tvé dokonalé utěšení až na věky (Žal. 16, 11). Hospodine, podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne (Žal. 73, 24.), a já zachován jsa a postaven před obličejem tvým, na věky zpívati budu řka: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky. Amen i Amen (Žal. 41, 13. 14).