Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA CI.

Reformací Slanská

  1. Městu Slanému, z dávna sic svobodnému a královskému, nyní ukrutnému Smečanskému z Martinic zastavenému, byl nařízen od téhož z Martinic hejtman Mikuláš Hanžburský, kterýž málo před tím pro nějakou nešlechetnost na kata odsouzen byv, v Praze odpadlstvím život vykoupil. Ten aby jezuitům vděčnost prokázal, statečně se věřícím Božím protivil. Léta 1624. nařídil na onen slavný u nich "Božího těla" (jakž říkají) den slavnou procesí a k ní měšťany na větším díle lstí a mocí přivedl. Jan Blejsa k tomu cíli od něho byv obeslán, modlářství toho účastna se činiti odepřel. Na příčinu tázaný řekl, že kolikrátkoli večeře Páně užíval, tolikrát k vystříhání se těch ohavností Bohu se zavázal.

    Onen: "Vždyt se vůli císařské protiviti nebudeš."

    Tento: "Odstup to v věcech císaři náležitých, tuto jest s Bohem správa."

    Onen zas: "Ale se najdou prostředky, kterýmiž budeš přinucen."

    Odpověděl: "Pán Bůh chce míti dobrovolné ctitele a ne přinucené." Toho sporu ten byl konec, že Blejsa za své - jakž jmenováno bylo - neposlušenství celých devět neděl v vězení seděti musil.

  2. Ale Jan Jahoda peněžitou nad to pokutu dáti musil. Nebo aniž na té modlářské procesí býti ani před domem svým oltáře stavěti nechtěv, povolán byl před právo a obviněn z rouhání proti Bohu a z rebelantství proti vrchnosti. Pokuta naň vzložena, devítinedělní vězení a 50 tolarů, na pomoc prý k spravení nové monstrancí. On těch devět neděl vězení vytrvav a peníze skládaje, osvědčil se, že na monstrancí nic nedává (proto že on mimo tu na kříži k shlazení hříchů světa vyzdviženou jiné nezná), než k poslušenství vrchnosti že to činí, nech pak ona, kam se jí líbí, ty peníze obrátí. Pro kteráž slova zase do vězení odeslán na celý měsíc, a chtěl-li býti propuštěn, jiných 50 tolarů složiti a s manželkou ihned z města jíti musil.

    Byl muž velmi horlivý, kterýž brzo potom a pobožně na morní bolest umřel v Praze.

  3. Jan pak Blejsa, že dcerku v nově narozenou evanjelickému knězi křtíti dal, znovu prohřešiv, nejprv do smradlavého žaláře i s manželkou šestinedělkou uvržen; potom vyhnáním pokutován byl, z statků pak jeho třetí díl jemu přisouzen, dva díly pánu. Ale ani z toho třetího dílu nic nedostav, Božímu opatrování se poroučel a do smrti exulantství snášel v Perně, v zemi Míšenské.
  4. Léta 1626. tentýž hejtman, aby k veřejné apostazii celé to město přivedl, vojáků do města povolal a rozmanitým trápením větší díl jich k tomu přinutil, aby sobě pozoufavše, co lidé chtěli, to činili. Mezi jinými prostředky i tohoto užil. Nahnal na rathauze do místa dosti těsného mužů 50, kdež sotva volně státi mohli, seděti pak aneb ležeti nemohli. A tam když je celé tři dni zdržoval, odtud pak žádného vystoupení, ani na potřebu přirozenou (s odpuštěním) nepovolil, jináče se státi nemohlo, než že smradem a mysli teskností i hněvem podjati jsouce, umdlévali. Slíbili tedy vyučovati se a tak propuštěni jsou. Podobně u sebe v pokoji ženské pohlaví traktoval nešlechetný človek. Vyšli pak přece potom do exilium ti, kterýmž Kristus milý byl.

zpět na obsah - Další: Reformací Prachatická