Marta poříčská upálena

KAPITOLA XXXI.

Potom po roce upálena byla Marta z Poříčí, žena mysli nad stav svůj hrdinské. Nač koli zajisté jak od mistrů v kolleji, tak od pánů na rathauze vyptávána byla, na všecko srdnatě odpovídala a husitům papeži pochlebujícím bláznovství jejich vyčítala. Když administrátor napomenul, aby oděv dlouhý, v němž by na hranici vložena byla, připravila, odpověděla: "Připravila jsem já sobě i košili i plášť; kažte mne vésti, kdy se vám líbí." A když biřic volal, že se rouhala svátostem, odpověděla: "Není tak, ale proto jsem odsouzena, že jsem k libosti kněžím vyznati nechtěla, že Kristus v v svátosti obsažený jest s kostmi, s vlasy i žilami." A vysokým hlasem k lidu řekla: , Nevěřte těm kněžím, neboť jsou pokrytci, lháři, břicha služebníci, ožralci, cizoložníci a sodomáři." Vyvedena byvši, když se jí před krucifixem modliti kázali, hřbetem se k němu obrátila a oči k nebi pozdvihši řekla: "Tam jest Bůh náš, tam my zření míti máme." A hned pospíchala, na hranici vstoupila a s veselou myslí to upálení podnikla.