- Komenský

- Historie perzekucí

-

KAPITOLA LXIII.

Krištof Harant, pán z Bezdružic a z Polžic a na Pecce

1. Že Evropu, Asii i Afriku projel byl a prohlédl (jakož to v jazyku českém sepsané na světlo vydal), netoliko velikou o sobě pověst, ale i mnohou věcí povědomost a opatrnost sobě spůsobil. Pročež nejprv od Rudolfa císaře za komorníka, potom od Matiáše za radu komory, až od Fridricha za presidenta komory království Českého zřízen byl. Ortele smrti na něj vynešeného příčinu tu položili, že s stavy do Rakous táhl a nebyv z první přísahy propuštěn, Fridrichovi přísahal; ježto to ne sám on než všickni jiní i papeženci učinili a také zrušením od Ferdinanda vlastního reversu jeho z té přísahy první osvobozeni byli.

   Odkudž patrné bylo, že nenávist jejich k náboženství politických zástěr hledala. Často zajisté jezuiti svésti ho daremně se pokoušeli.

2. Na popravní theatrum jíti maje, zavolal k sobě kněze Rosacia a jemu, jak se velmi o manželku a dítky své stará, oznamoval. Nebo že zná, jak manželka v náboženství neživá jest, protož že se bojí, aby nemajeci, kdo by ji pamatoval, něčemu zlému na sebe i dítky přijíti nedopustila. Že sic na papíře poznamenal, nač by obzvláštně pamatovati měla; prosil však jeho, aby jí to připomínal.

   Napřed, aby v náboženství evanjelickém (kteréž samo jistou a neomylnou cestu k spasení, totiž na milosrdenství Boží v Kristově zásluze spoléhání, ukazuje) stálá byla a žádnými slibnými věcmi od něho se odvésti nedala, na to pamatujíc, co od něho často slýchala, že on všeho světa náboženství prohlédl a zkusil a s Písmy svatými srovnával, ale nic jistšího a lepšího nenašel, než to, což již krví svou spečetí, že skrze krev Beránkovu spasení docházíme, kteréhož i sám již dojde. A té slávy chce-li ona také býti účastnice, aby v též víře setrvala.

   Druhé, aby s poddanými mírněji nakládala, robot nepřivětšovala, ale raději umenšovala.

   Naposledy, aby o dítky pečovala a v čistém nábožentví je vychovávala; budou-li jejím zanedbáním svedeny, že ji před Boží soud obsílá. - To ten dobrý pán tak, mnohými slovy a pobožně, s mnohým znamenitým osvědčováním potvrzoval.

   Ale všetečná ta žena ničehož toho neplnila, Bohu, svědomí, dítkám i poddaným se zpronevěřila, když brzo potom za člověka převrhlce se vdala, syny k jezuitům k cvičení obrátila, sama přestoupila a na poddaných těla i duše ukrutnost vodila.

3. Volán byv na popravní theatrum, řekl: "Tolik jsem krajin světa projel, u tak mnoho pohanských národů býval, tak mnoho na zemi i na moři nebezpečentví vystál, a nyní, hle, v vlasti mé nevinně smrt násilná mi se činí! A to rukou těch, jimž jsem po všecken věk svůj sloužil, jako i otcové moji. Bože, jim odpusť!" A jda, modlil se: "V tě, Hospodine, doufal jsem, nebuduť zahanben na věky."

   Vstoupiv na theatrum, pozdvihl očí a řekl: "V ruce tvé, Pane Ježíši, poroučím ducha mého!"

   A maličko mlče, pochodiv, přistoupil k rozprostřenému tomu suknu a pozastaviv se, zase mluvil: "V tobě, ó Pane, doufal jsem od mladosti své; doufám a tím jist jsem, že pro potupnou smrt Spasitele mého, Syna tvého, po této potupné smrti své do slávy tvé přijat budu." A tu pad na kolena, řekl: "Tobě poroučím duši mou; vykoupil jsi ji, Bože pravdivý a věrný."

   A když ještě kat nepospíchal (nebo pod obojí byv, nekvapil na žádného, leč až každý příhodné své modlitby skončil), zase zvolal: "Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, smiluj se nade mnou a přijmi ducha mého."

   S tím slovem pozadu přišed popravce, mečem mu hlavu smetl.

zpět na obsah Další: Kašpar Kaplíř ze Sulevic, rytířský člověk, v letech 86