Slyšev na sebe vynešený ortel smrti, odpověděl: "Tedy se také skrze
odnětí hlavy mé císař že mu něco přibude, domnívá? Nechť ji tedy
vezme." Na ráno
služebníku církve řekl: "Celou noc jsem boj měl s starým Adamem, až
jsem se potil. Ale chvála buď Bohu mému, jehož pomocí všecka pokušení
přemohl duch můj." A přidal: "Všemohoucí Bože, tobě jsem poručil
duši svou, ty ji chraň a chovej a mne, služebníka svého, posilň, abych
nějakým smrti lekáním nebyl ku posměchu nepřátelům svým. Ty, kterýžs
mučedníků svatých vždycky posiloval, věřím cele, že i mne posilníš."
Když k smrti volán byl, ochotně odpověděl: "Děkuji Bohu mému, že mne
již k sobě volá. Jemu jsem živ byl, jemu i umru. Nebo poněvadž
Spasitel můj proto i umřel i z mrtvých vstal, aby nad mrtvými i nad
živými panoval, vím, že živa bude duše má, tělo pak vzkříšené bude
podobné tělu slávy jeho."
Všed na popravní theatrum, obrátil se k císařským těm soudcům a řekl:
"Povězte císaři, že my nyní podstupujeme soud jeho nespravedlivý, ale
on zakusí těžšího, však spravedlivého Božího soudu."
Mezi tím svláčeje šaty, dal měšeček s jedním uherským zlatým knězi,
řka: "Hle, poslední své bohatství, i to již mi nepotřebné, tobě oddávám!"
A uhlédav na hrdle zavěšený zlatý groš, na němž Fridrichovo korunování
vyraženo bylo, sňal jej a jednomu z přistojících dal řka: "Přísahou
tě zavazuji, když můj milý král Fridrich zase dosedne na stolici
královskou, dej mu ten groš a řekni, že jsem jej na hrdle svém až do
smrti pro lásku, kterouž k němu mám, nosil; nyní pak pro slávu Boží
a pro něho že rád svou krev vycezuji a umírám."
To pověděv klekl a s vzdycháním ducha svého Bohu poroučeje, sťat jest.
Další: