Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA LXV.

Prokop Dvořecký z Olbramovic

  1. Slyšev na sebe vynešený ortel smrti, odpověděl: "Tedy se také skrze odnětí hlavy mé císař že mu něco přibude, domnívá? Nechť ji tedy vezme." Na ráno služebníku církve řekl: "Celou noc jsem boj měl s starým Adamem, až jsem se potil. Ale chvála buď Bohu mému, jehož pomocí všecka pokušení přemohl duch můj." A přidal: "Všemohoucí Bože, tobě jsem poručil duši svou, ty ji chraň a chovej a mne, služebníka svého, posilň, abych nějakým smrti lekáním nebyl ku posměchu nepřátelům svým. Ty, kterýžs mučedníků svatých vždycky posiloval, věřím cele, že i mne posilníš."
  2. Když k smrti volán byl, ochotně odpověděl: "Děkuji Bohu mému, že mne již k sobě volá. Jemu jsem živ byl, jemu i umru. Nebo poněvadž Spasitel můj proto i umřel i z mrtvých vstal, aby nad mrtvými i nad živými panoval, vím, že živa bude duše má, tělo pak vzkříšené bude podobné tělu slávy jeho."
  3. Všed na popravní theatrum, obrátil se k císařským těm soudcům a řekl: "Povězte císaři, že my nyní podstupujeme soud jeho nespravedlivý, ale on zakusí těžšího, však spravedlivého Božího soudu."

    Mezi tím svláčeje šaty, dal měšeček s jedním uherským zlatým knězi, řka: "Hle, poslední své bohatství, i to již mi nepotřebné, tobě oddávám!"

  4. A uhlédav na hrdle zavěšený zlatý groš, na němž Fridrichovo korunování vyraženo bylo, sňal jej a jednomu z přistojících dal řka: "Přísahou tě zavazuji, když můj milý král Fridrich zase dosedne na stolici královskou, dej mu ten groš a řekni, že jsem jej na hrdle svém až do smrti pro lásku, kterouž k němu mám, nosil; nyní pak pro slávu Boží a pro něho že rád svou krev vycezuji a umírám."

    To pověděv klekl a s vzdycháním ducha svého Bohu poroučeje, sťat jest.

zpět na obsah - Další: Fridrich z Bílé, na Řehlovicích.