Předmluva vydavatele

Již v IX. kapitole "Přemyšlování o dokonalosti křesťanské" (viz str. 52-54) Komenský trpělivé snášení ztráty milých přátel klade mezi známky dokonalého ducha, protože přítel jest člověku nejdražším klenotem, zvláště manžel nebo manželka, jichž ztráta bývá nesnesitelnější nežli smrt. Proto učí také tuto ztrátu snášeti.

Bližší příležitost o věci zevrubněji uvažovati naskytla se mu záhy, když smrtí pozbyl nejen dítek, ale i choti ve Fulneku zůstavené, v hrůzách válečných pak četných přátel a s jinými kněžími svého vyznání též stádce svého, jak v předmluvě sám doznává.

Z pouhé stručné zmínky vznikl z těch podnětů r. 1624 celý spisek, určený jak potěše vlastní, tak i jiných souvěrců, podobnými nehodami postižených.

Vycházeje v něm od nestálosti věcí pozemských, při nichž vůbec žalost s radostí se mísí, spisovatel stanoví cenu přátelství a předkládá tři důvody, pro které siroba je věc nemilá; je to tesknost po přátelích, výsměch nepřátel a škoda odtud plynoucí (kap. I.). Přihody, jimiž osiřelost vzniká, vykládají se dle písma sv. v kap. II., příčiny, proč Bůh stav ten dopouští, kap. III. objasňuje rovněž z bible. Vyvozuje se z toho poučení, jak člověku osiřelému v tom stavu se chovati, totiž snášeti jej trpělivě, pokorně, pobožně a důvěrně (kap. IV.), naopak jak náleží chovati se k člověku osiřelému, totiž cítíti s ním srdcem, těšiti ho slovem a pomáhati mu skutkem (kap. V.). Rozvrh osiřelosti od přátel viditelných i neviditelných (Boha i andělů) podává se v kap. VI. Následuje výklad o jednotlivých způsobech osiřelosti: o vdovství (kap. VII.) a jak si v něm vésti, o vdovách zvláště, jakě na ně povinnosti připadají, jakož i na manželky, které se bojí ovdovění (kap. VIII.). Rodičům osiřelým stav jejich a důvody osamělosti Komenský vykládá v kap. IX. O dítkách osiřelých jedná v kap. X. a ukazuje, jak by si vedly v tomto stavu. Osiřelým poddaným věnována jest kap. XI., osiřelým vrchnostem kap. XII. Církevním osadníkům pastýřů zbaveným návod se dává v kap. XIII., jak se zejména chovati mají v případě úmrtí jejich. Osiřelí pastýři co učiní, pozbudou-li stádce, vyloženo v kap. XIV. O lidech napolo osiřelých, vzdálených od svých přátel, spisovatel mluví v kap. XV., dávaje tu zvláště návod, jak napravovati křivdy přátelům učiněné.

Lidem od Boha opuštěným co činiti náleží, vyloženo v kap. XVI., v kap. XVII. mluví se o lidech od Boha zavržených, v poslední kap. (XVIII.) o těch, kdož od Boha na věky zahnáni jsou (podrobný obsah a rozbor dílka podán od Fr. J. Zoubka v životopise Kom. 1892, str. 26-32. Ještě zevrubněji od Jos. Šmahy ve 2. sešitě nedokončeného životopisu Kom. 1892, str. 32-61).

Na titule i v předmluvě Komenský za pramen spisku jmenuje písmo sv., z něhož všude doklady přináší. Nejrůznějších stavů té doby rozličné ztráty jsou mu podnětem ke skládáni vzdálenějším, opuštěnost vlastní podává mu příležitost bližší. Příčinou vydání tiskem bylo přímoří, r. 1634 v Lešně nastalé, jímž i z kruhů bratrských dosti lidí zahynulo.

Tisk ve 12°, stran 124, na konci přehledným diagramem podán obsah kapitol (exempláře v zemské knihovně moravské, v knihovně Musea král. Českého, v universitní knihovně pražské).

Vydání toto jest prvým novým otiskem spisku.

Jan V. Novák.

zpět na obsah Další: Předmluva