|
- Komenský | - O sirobě | - |
Deset tomu let jest, čtenáři laskavý, jak tato o sirobě přemyšlování na papír uvedená byla; a to příčinou velikého počtu v národu našem tehdáž pod osiřením lkajících a upících. Nebo Pán Bůh netoliko skrze válku žalostnou, ale také i skrze morové po místech, až i na Moravě dopuštěné povětří porážku nemalou učinil, v kteréž i já manželky a dítek svých i jiných některých přátel, krevních i příbuzných, i laskavých dobrodinců žalostně pozbuda, těžkostí a teskností naplněné srdce v sobě sem nosil. Ale nade všecko těžší bylo to Boží nás a vlasti naší a církve v ní jako opuštění a osiření, v němžto všechněm církvím evangelitským v Čechách a v Moravě jejich věrní zprávcové, až také mnohým poddaným jejich evangelitské vrchnosti, jako zase vrchnostem nejedněm jejich milí poddaní a služebníkům Božím jejich církve odjaty byly. Odkudž mnoho pláčů, naříkání a truchlivého ku Pánu Bohu vzdychání od mnohých těžce utištěných a ssoužených pocházelo. V tom tedy žalostném způsobu já potěšení platného hledaje, dal sem se v přemyšlování podlé písem svatých, co se pak to děje? Také-li se jindy tak žalostné věci při těch, kdož Božími byli, dály? a k jakému pak cíli to Bůh činí, že s námi tak zachází? a co víc toho se mysli naskýtalo. Což sem také péro uchytiv poznamenal, a z toho přítomný tento traktátík vzrostl. Kterýž se nyní, když Bůh po rozptýlení nás do cizích krajin tytýž ještě nás tříbí a smutnou sirobu na nejedny ještě předce (jako teď roku tohoto na nás zde bydlící skrze přepuštěnou morovou ránu) uvodí, na světlo dává, zda by komu v jeho osiření a jakémkoli zámutku ku potěšení, poučení, napomenutí, výstraze prospěti co mohl. K čemuž pomoci své uděliti rač pravý ten a jediný smutných potěšitel a vdov ochránce a sirotků otec, Bůh náš požehnaný na věky věků Amen.
Další: