|
- Komenský | - O sirobě | - |
Pěkně napomíná žalm 41.: Blahoslavený (prý), kdož prozřetedlný soud činí o chudém, v den zlý vysvobodí jej Hospodin. Ne tak, jako Jobovi přátelé činili, kteříž po všecken čas bídy jeho toliko naň hleděli, pro jakou jej nešlechetnost Bůh tak tresce, vyhledávajíce; žádný se pak nevtípil ani hadru nějakého k přikrytí ran a vytírání talovu poskytnouti. Pro kterýž neprozřetedlný soud a nelítost jejich Bůh se na ně rozhněval, aniž jinak, leč skrze Jobovu přímluvu k nim ukojen býti chtěl (Job 42, 7).
Prozřetedlnost pak ta a přívětivost k chudým a sirým lidem ve trém náleží: v čitedlnosti srdcem, v potěšení slovem a v pomoci skutkem.
Čitedlnost v tom jest, abychom s lidmi takovými útrpnost měli, srdečně jim toho Božího přepuštění nepřejíce.
Potěšení v tom, abychom přívětivými řečmi, jak umíme, z zámutku je vyvozovali, i navštěvováním vlídnosti dokazujíce.
Pomocí, abychom jim v skormoucení rady udíleli, v bezpraví zastávali, v chudobě zakládali, půjčovali, dávali; summou, jak potřeba káže, tak se jich ujímali.
Všeho toho nejdokonalejší příklad na Kristu máme; kterýž uzřev osiřelou Naimskou vdovu a matku, a slyšev její pláč, a spatřiv slzy, nejprv k ní milosrdenstvím hnut byl (tak praví evangelista Lukáš 7, 13), potom ji slovy přívětivými potěšil: Neplačiž; naposledy pomohl skutkem, živého jí syna navrátiv.
Když Maria a Marta po bratru svém Lazarovi osiřely, přišli mnozí z Jeruzaléma těšiti jich, jakož těšili slovy, dále nemohouce. Pán o jeho smrti zvěda, také tam přišel a zarmoucených potěšoval, s Martou o vzkříšení z mrtvých rozmlouvaje; a když její sestru kvíliti a jiné také židy, kteříž s ní byli, plakati spatřil, praví evangelista, že zastonal duchem a skormoutil se, až i plakal sám. Naposledy v moci to maje, z mrtvých jej vzkřísil a smutných osiřalých skutkem potěšil (Jan 11). Job měl svědectví, že vysvobozoval chudého volajícího, sirotka a vdovu, a otcem býval nuzných (Job 29, 12. 13. 16). David po smrti Saule, ačkoli svého někdy nepřítele, ptal se však, jestli kdo pozůstalý z domu jeho, aby jemu učinil milosrdenství Boží, jakož i učinil, doptav se Mifibozeta (2. Král.9, 3).
Když tak nečinil Achab, ale jsa tyran na sirobu poddané přivodil a sirotkům statky odjimal, zkazil ho Bůh a vyhladil kmen jeho. Nebo sirotkům, vdovám a osiřalým lidem ubližovati za nejtěžší a neodpustitedlný hřích Pán Bůh pokládá, jakž se o tom tytýž v písmě svatém čte. Protož se Job bával, kdyby se na nuzného nahého díval, na sirotka opřáhal a oči vdov kormoutil, že by jej Bůh setřel, jehož (prý) velebnosti nikoli bych neznikl (Job 31, 23).
Kdo tedy od Boha setřín býti nechce, Jobova, Davidova, Kristova k lidem bídným srdce sobě vinšuj a skutkem ostříhej.
zpět na obsah 
Další: O rozdíle siroby.