|
- Komenský | - O sirobě | - |
Osiřalými lidmi vůbec sirotky toliko a vdovy nazýváme; ale vlastnost toho slova siroba a jeho v kap. I. položená definicí šířeji jde, jmenovitě na všecky, kteříž potřebných přátel svých jakýchkoli zbaveni jsou. Podlé čehož kolikeří přátelé, tolikerá siroba bude.
Jsou pak přátelé jedni tělesní a viditedlní, druzí duchovní a neviditedlní.
Viditedlní jsou naši spolulidé, buď krevností a příbuzností s námi spojení, jako rodičové a dítky, bratří a sestry, manželé etc., a neb sic láskou, povinností, ochranou nám zavázaní; kamž přináležejí hospodářové a čeládky, vrchnosti a poddaní, zprávcové církevní a posluchači jejich, též dobří tovaryši, spolulosní v úřadu nějakém; summou na kom nám pomoc a potěšení záleží.
Neviditedlní přátelé jsou Bůh předně, nejsvrchovanější přítel všech lidí; a potom angelé jeho svatí, kteříž také zvláštní jsou milovníci lidí, dokud je po cestách Božích kráčeti vidí.
Viditedlní přátelé dvojím způsobem straceni bývají: dokonale a odpolu. Dokonale skrze smrt; odpolu skrze vzdálení se od nás buď tělem, jako bývá v čas vyhnání; zajetí a zajití někam; a neb srdcem, když se láskou a milováním od někoho odvrátí. Oboje to, pravím, že odpolu siroba jest, proto že tu ještě zase nalezeni býti mohou a bývají časem. Bůh pak a angelé straceni bývají tehdáž, když opouštějí člověka buď v pravdě, neb podlé zevnitřniho zdání.
Co až posavád o sirobě praveno, ke všechněm těm siroby dílům se vztahuje. Nyní po různu k nim se přihlídne, a o jedné každé té sirobě zase, co a jak těžká jest, proč ji Pán Bůh dopouští, co v ní činiti a čím se těšiti, jak se k každému osiřalému míti, v krátkosti se poukáže, tak totiž, co se obzvláštního ještě bez opětování veřejných těch věcí povědíti může.
Další: