|
- Komenský | - O sirobě | - |
Přihází se manželům, že jim Pán Bůh a neb nedává plodu života, a neb dada odjímá zase; což rodičům nemůž než bolestné býti. Jákob jednoho ze dvanácti synáčka ztrativ, Josefa, truchlil, plakal, kvílil až k smrti téměř (1. Mojž. 37). Tak Ráchel potěšiti se nedala, plačeci synů svých (Mat. 2, 18).
Ale mívá Pán Bůh, proč to činí, jisté své příčiny:
Někdy pro přílišné o dítky pečování, jim statku shánění a neb jména hledání; jako když Hiel město Jericho přes Boží zápověd stavěl, dědictví stroje dítkám svým, i zbil mu je Pán Bůh do jednoho (3. Král. 16, 34).
Někdy pro zlé vedení a přílišné folkování; jako když Betelská pacholata z pouhé navyklé svévolnosti za prorokem Elizeem povolávali, pustil na ně Pán Bůh nedvědy, kteřiž jich čtyrydcatero dvé roztrhali (4. Král. 2, 23).
Někdy pro rodičů k cizím sirotkům nelítostivost; jako Betiémských k Kristu děťátku a chudým jeho rodičům nevlídnost odjetím jim jejich dítek strestána (Mat. 2).
Někdy jiní hříchové rodičů a nekajícnost v nich dítky jim béře; jako když Egyptských zatvrdilost jinými metlami skrocena býti nemohla, zbil jim Pán Bůh prvorozené jejich (2. Mojž. 11).
Někdy pro rozhorlení rodičů k Bohu dosahá je Pán Bůh tu, kdež by je nejvíc bolelo; jako Izraelským v Egyptě proto dítky mordovati dopustil, aby tím k modlitbám rozníceni byli (2. Mojž. 1, 22. a 2, 22).
Někdy prostě pro zkušení trpělivosti jejich dítky odjímá; jako Jobovi.
Někdy pro dobré samých dítek, aby světské hanby ušly, béře je za mladu pryč, nebo on budoucí věci nejlépe zná. Tak Davidova neřádně zplozeného syna vzal, aby od bratří svých potom útržky neměl (2. Král. 12, 14). Tak Jeroboámův syn Abiáš umořen, proto že všecken dům Jeroboámů Hospodin smrtmi ohavnými z světa zprovoditi strojil. Abiáš pak dobré slovo měl u Hospodina, vzal jej časně, aby se počestně do hrobu dostati mohl (3. Král. 14, 13).
Rodičové tedy, když jim dítky mrou, mají mysliti: Kdo ví, proč to všemohoucí Pán činí ? Snad že by nám ku potěšění a jim na spasení vezdejší ten život nebyl, pojímá je k sobě; vůle jeho děj se, kterýž tisíckrát dál a jasněji na všecko hledí, než já. Měly-li by nepodařilé býti, nechť sem bez nich; nebo to lépe jest, jakž (Sir. 16, 4) svědčí. Lépe ovšem, když dítky křtem Bohu oddané v nevinném svém věku, a neb sic v dobré naději odcházejíce, k Bohu se dostávají, nežli by snad živy jsouce, od světa a ďábla přelštěny býti a ďáblu se dostati měly (Moudr. 4, 11).
Nehněvati se tedy, ale příti sobě toho mají rodičové, že je tudy Pán Bůh i práce i strachu zbavuje. Práce v vedení a cvičení dítek; kteráž práce že i těžká i nebezpečná a nesnadná jest, z písem jest patrné, poněvadž, co se při ditkách obmešká a přehlídne, toho Bůh na rodičích vyhledává a mstí, jakž přiklad Eli kněze ukazuje (1. Král. 2). Strachu pak v očekávání, podaří-li se dítky či nepodaří; kteréhož strachu i nejpobožnější a nejosvícenější rodičové okoušeti musejí; ba víc oni, než jiní, proto že (podlé latinského přisloví) zvláštních lidí děti obyčejně nepodařilí bývají. Adamovi, Noelovi, Abrahamovi, Davidovi, Joziášovi se nepodařili; kdo sobě lepší štěstí slibovati můž? Nejlépe tedy s Jobem: Hospodin dal, Hospodin vzal, bud jméno jeho pochváleno, říkati.
Ale dí zarmoucený otec neb matka: Ditě mé (neb dítky) mělo mi býti holí a podporou starosti mé. Kdo mne v mé sešlosti opatrovati bude?
Odpovídám: Když Anna nad svou neplodností naříkala, řekl jí Elkana, manžel její: Proč pláčeš? Proč tak truchlí srdce tvé? Zdali já tobě nejsem lepší než deset synů? (1. Král. 1, 8.) Hle, tělesný manžel za deset synů se staví. Zač tedy státi bude nejsvrchovanější ten sirých lidí ochránce, potěšitel Bůh? Ten, kterýž ptajícím se: Kdo nás v starosti opatrovati bude? takto odpovídá: já vás ponesu až do starosti, nýbrž až do šedin, já sám; já sem vás učinil a já pěstovati budu, já, pravím, ponesu a spomohu (Izai. 46, 4). Ó přemilejštho a převěrnějšího opatrovníka!
Řeknou-li osiřalí rodičové: Ale sme s dítkami svými rozkošné kochání měli, to nám odjato. Odpovídám: Kocháš-li se v dítkách, nabeř sobě dítek chudých lidí, ty opatruj, pěstuj, krm, cvič, dadíť k obveselení tvému tak mnoho jako tvé vlastní hříček, a mimo to odplatu před Bohem budeš míti slavnou.
Dějí: Ale kmen náš a jméno zhyne, sejdeme-li bez dítek.
Odpovídám: Nepřestal-li by na tobě kmen tvůj, snad by na dítkách tvých přestal. Oč tu rozdíl jest! Svět proto, že ty dítek nezanecháš, býti nepřestane. Také nevíš, ku potěšení-li by po sobě potomků či k žalosti zanechal; nebo svět se vždycky mění. O jméno pak své lépe jest se starati, aby v nebi známé bylo, nežli na zemi, kdež s tím se vším předce všecko smrtedlné jest. Krátce mluvě: dítek bráním Pán Bůh rodiče zvolnější a způsobnější k nebi činí.
Další: