|
- Komenský | - Truchlivý | - |
Pane, všemohoucí Bože, kterýž zůstáváš na věky, jehož důstojnost převyšuje všecko, jehož trůn nestižitedlný jest a sláva neobsáhlá, jemuž přístojí zástupové angelů s třesením, a před jehož rozhněváním svadne země (4. Ezdr. 8, v. 20, 21); kterýžs pro hříchy naše uvedl zahanbení na nás, a v líbost nepřátel našich vydals nás, vyznáváme před tváří tvou, že sme bezbožně činili, neposlouchajíce hlasu tvého; a však, Hospodine, nalož s námi milostně (Dan. 9), pro své jméno spomoz nám a zachovej nás. (Žal. 109, v. 21. 26). Proč nás zamítáš tak do konce, proč tak rozněcuješ prchlivost svou proti nám ? (Žal. 74, v. 1.) Odhliviž se, Hospodine, rozpomeň se, polituj nás, nakloň ucha svého a slyš úpění naše. Otevři oči své a viz ssoužení naše (Bar. 2, v. 16). Pršíme od hněvu tvého jako list my všickni. Nepravosti naše jako vítr zachvacují nás (Izai. 64, v. 6). Rozhněvals se, že sme hřešili, a biješ nás, a však my věříme, že zachováni budeme. Tvojiť jsme zajisté, i když hřešíme (Moudr. 15, v. 2). A ty jako otec syny mrskáš nás. Jsi v pravdě, ó Hospodine, otec náš, a my hlína, ty učinitel náš, a my dílo ruky tvé; pročež by se tak příliš hněval na nás ? Však pak víš, že tvůj lid jsme, nad nimiž tvé jméno vzýváno jest, a kteréžs sobě vybral za dědictví (Izai. 64, v. 8, 9). Popatřiž tedy s nebe a pohleď z příbytku svattosti své, že leckdos nejšpatnější vládne lidem dědictví tvého. A kteří zajali nás, krutě nakládají s námi so (Izai. 63). Povstaň, ó Hospodine, ať se nesílí člověk. Pusť na ně strach, ať tomu porozumějí národové, že smrtedlní jsou (Žal. 9, v. 20). Povstaň, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtedlní jsou, a ty jsi Bůh silný; k toběť jest naděje naše, vznes ruku svou a nezapomínej se nad chudými. Proč se díváš z daleka stoje? (Žal. 10, v. 1. 12.) Proč se skrýváš v čas ssoužení? Však jsi ty, Hospodine, králem věčných věků. Proč se díváš na nátisk lidu svého? a útržky jména svého přeslýcháš? Kdež jest někdejší horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství a slitování tvých ? Nám-liž se pak zadržovati budou ? Ty jsi Otec náš, Vykupitel náš, toť jest od věčnosti jméno tvé (Izai. 63, v. 15, 16). Hospodine, ve dne i v noci voláme, a neslyšíš; každý den rozprostíráme ruce své před tebou, a nehledíš (Žal. 88, v. 10). Až dokavád, Hospodine? na věky-liž se zapomeneš na mne? Dokavád se svírati budeme v srdci svém a rad vyhledávati v mysli své ? Vzhledni, Hospodine, a vyslyš (Žalm 13). Hřešiliť sme, vinni se dáváme. Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění (Joel. 2, v. 17). Ne nám, ne nám, Hospodine, dej tu čest, ale jménu svému. Neb proč říkati mají bezbožní: Kdež jest ten Bůh jejich? (Žal. 115, v. 1, 2.) Odvrať hněv svůj od nás a vylej prchlivost svou na národy, kteříž tebe neznají, jména tvého nevzývají (Jer. 10, v. 25). Proč nás tak dlouho trápiti máš? (Pláč Jer. 5, v. 20. 21.) Obnov dny naše jako za starodávna. Hospodine, svatý Bože, nechť nezemřeme, ale nechť nám toliko ku potrestání jest nepřítel (Abak. 1, v. 12). Zemdleni jsme, a však by ty nás zbil, nepřestaneme doufati v tebe. Nebo u tebe není rozdílu v spomáhání, buď ve mnoze neb v mále (Job 13). Pomoziž nám mdlým pro své jméno, nebo v tobě doufáme, Hospodine, však jsi ty Pán Bůh, nechť proti tobě nemá moci bídný člověk (2. Paralip. 14, v. 11). Hospodine, nezahanbuj tváři těch, kteříž doufají v tebe, ale ať sou pyšní zahanbeni, kteříž doufají v sebe a zpínají se silou ruky své. Uzdrav nás, Hospodine, a zdrávi budeme, vysvoboď nás, a vysvobozeni budeme (Jer. 17, v. 14). Navrať se k nám, ó Bože, kterýžs nás byl zavrhl, a uděl nám pomoci před nepřátely, nebo nemáme v kom jiném doufati. Marná jest zajisté všecka pomoc lidská, ale v tobě sobě udatně počínáme, ty pošlapáš nepřátely naše.
Další: