Úvod

Počíná se úvod ke knize pana Marka Pavlova z Benátek o obyčejích a poměrech východních zemí. Já, bratr František Pipin z Bononie, člen řádu dominikánského, byl jsem vyzván od některých představených a pánů svých, abych přeložil z jazyka lidového do latiny knihu moudrého a ctihodného muže, pana Marka Pavlova z Benátek o poměrech a obyčejích východních zemí; aby ti, kteří čtou raději v jazyce latinském než lidovém a také ti, kteří nemohou vůbec neb snadno porozuměti zvláštnostem jiného jazyka buď pro všelikou rozmanitost jazyků neb pro jejich rozdílnost, mohli si ji s větší chutí přečísti aneb jí snáze porozuměti. Mohli sice sami vykonati práci, kterou mi uložili, lépe než já, ale nechtěli se obírati věcmi pozemskými ani je popisovati, protože měli vážnější úkoly na starosti a dávali přednost věcem vznešeným před prostými. Já pak vyhovuje jejich rozkazu přeložil jsam obsah této knihy věrně a úplně do latiny přístupné a srozumitelné, neboť látka knihy si tohoto způsobu vyžadovala. Aby se pak práce tato nezdála nicotnou a neužitečnou, snažil jsem se, aby věřící čtenáři této knihy přečtením jejím získali mnohonásobnou milost od Pána: až poznají v rozmanitosti, kráse i velkoleposti tvorů zázračná díla Boží, budou se moci podivovati jeho ctnosti a moudrosti. Nebo vidouce pohanské národy plné tak veliké zaslepenosti a tak veliké neřesrti, vzdají díky Bohu, který věřící v něho ozářiv světlem pravdy, ráčil povznésti z tak nebezpečných temnot do podivuhodného světla svého. Nebo majíce soucit s jejich nevědomostí, budou prosit Pána za osvícení vlastních srdcí. Také zatvrzelost bezbožných křesťanů se rozplynae tím, že nevěřící národové horlivěji uctívají modly než mnozí z těch, kteří jsou označeni Kristovým znamením, uctívají pravého Boha. Také mysl některých kněží může býti podnícena k šíření víry křesťanské, aby jméno Pána našeho Ježíše Krista, upadlé v zapomenutí u tak velkého množství národů, donesli za přispění ducha Božího k zaslepeným národům nevěřících, kde žeň je sice mnohá, ale dělníci nemnozí. Aby se však mnohé věci neslýchané a u nás nezvyklé, o nichž je zmínka na četných místech v této knize, nezkušenému čtenáři nejevily neuvěřitelné, budiž všem čtoucím dáno na vědomost, že uvedený pan Markus,jenž o těchto zázracích vypravuje, jest člověk múdrý, věrný a nábožný a poctivými mravy ozdobený, ode všech, jenž jej znají, dobré svěděctví maje, že pro mnoho jeho cti i poctivosti s právem jeho pravenie jest viery duóstojno. Neb i otec jeho pan Mikuláš všie múdrosti a opatrnosti muž, všecky ty věci právě takéž vypravoval. I také strýc jeho pan Matúš, o němž zmienka jest v těchto knihách, muž jistě počestný, nábožný i múdrý, na své smrtedlné posteli spovědlníkovi svému v pilném a ochotném rozmlúvaní pod přísahú jest pravil, že to vše, což v těchto knihách popsáno stojí, jest věrná pravda. A protož v překládaní jich práci jsem se přijal bezpečnějším svědomím, k utěšení těch, ktož v nich čísti budú, a chvále Pána Jezu Krista, všech věcí vidomých i nevidomých stvořitele. Tyto knihy jsú v troje knihy rozděleny, z nichžto každé jsú v vláštnie kapituly rozděleny, jichžto knih na počátciech k snadnějšímu nalezení toho, což v nich psáno jest, znamení kapitul tuto napřed jest psáno. A tak sě dokonává předmluva, z latinské česky přeložená.

Tuto jsú popsány kapitoly prvnich knih na tuto řeč takto :

Kterak a proč pan Mikuláš Pavlův z Benátek a pan Matúš brali jsú sě do krajin na východ slunce, kapitola první.
Kterak k krále velikého taterského dvoru došli jsú, kapitola druhá.
Kterak jsú u toho krále milost nalezli, kapitola třetí.
Kterak je ten král poslal k římskému papeži, kapitola čtvrtá.
Kterak jsú v Benátkách čekali, až by papež zvolen byl a potvrzen, kapitola pátá.
Kterak jsú sě vrátili zasě k taterskému královi, kapitula šestá.
Kterak jest je přijal král, kapitula sedmá.
Kterak Marek, syn pana Mikulášě, všil v milost před králem, kapitula osmá.
Kterak po mnohých časích obdrželi jsú sobě od krále odpuščenie, aby sě domův vrátili, kapitula devátá.
Kterak jsú sě do Benátek vrátili, kapitula desátá.
Popsání vlastí na východ slunce a najprvé o Menší Armenii, kapitula jedenástá.
O zemi tureckéj, kapitula dvanástá.
O Armenii Větší, kapitula třinástá.
O zemi Zoranskéj, kapitula čtrnástá.
O království Mosulském, kapitula patnástá.
O městu Baldachy, kapitula šestnástá.
O městu Tavrysii, kapitula sedmnástá.
O divu přenešenie jednej hory v té zemi, kapitula osmnástá.
O zemi Porskej, kapitola bez jedné dvacátá.
O městu Yasdy, kapitula dvacátá.
O městu Kroman, kapitula jedna a dvacátá.
O městě Camandu a o vlasti Reobarle, kapitula XXII.
O jedné pláněvě veliké neb o poli, ješto slove latině Formosa, jakožto by řekl krásná, a o městu Kormos, kapitula XXIIItá.
O poměznej vlasti mezi městem Kormos a mezi městem řečeným Kerman, kapitula XXIV.
Opět o druhé vlasti, ješto jest mezi městem Krerman a mezi městem Kobynam, kapitula XXV.
O městu Kobynam, kapitula XXVI.
O vlasti, ješto slove Tymochaym a o dřevu slunce, jenž od latiníkův slove obecně dřevo suché, kapitula XXVIIá.
O jednom ukrutníku, jenž slovieše Stařec z hor a o jeho měčéřích, kapitula XXVIII.
O smrti toho starce a o zrušení města jeho, kapitula XXIX.
O městu, ješto slove Sopurgam, a o jeho krajinách, kapitula třicátá.
O městu Balach, kapitula XXXItá.
O hradu Taytam a o jeho krajinách, kapitula XXXIItá.
O městu Štašem, kapitula XXXIIItá.
O zemi, jenž slove Balastie, kapitula XXXIV.
O zemi, jenž slove Tešimur, kapitula XXXVtá.
O zemi, jenž slove Betham, a o převysokých horách, kapitula. XXXVIItá.
O zemi, jenž slove Castar, kapitula XXXVIII.
O městu Samartam a o divu některého stlúpa, jenž sě stal v kosteli svatého Jana Božieho Křtitele, kapitula XXXIXtá
O zemi aneb o vlasti, jenž slove Karthaim, kapitula XXXX.
O zemi, jenž slove Katham, kapitula XXXXI.
O zemi, jenž slove Peym, kapitula XXXXII.
O zemi, jenž slove Cyrarciam, kapitula XXXXIII.
O městu Lop a o převeliký púšči, kapitula XXXXIV.
O městu Sachyon a obyčeji pohanském v pálení mrtvých, kapitula XXXXV.
O zemi, ješto slove Kamul, kapitula XXXXVItá.
O zemi, ješto slove Tyntyntalas, kapitula XXXXVIItá.
O zemi Suttur kapitula XXXXVIIItá.
O městu Ezina a o jiné veliké púšči, kapitula padesátá.
O městu Baroboram a o počátku pána taterského, kapitule padesátá první.
O prvém králi taterském, jenž slul Chynchys, a o jeho nesvornosti s vlastním jeho králem, kapitula padesátá druhá.
O bití Tatarův s tiem králem a o jich svítězení, kapitula padesátá třetí.
O číslu a pořádsě králův taterských, a kterak těch králův těla mrtvá pohřebují na hoře Alkay, kapitula padesátá čtvrtá.
O obecných obyčejích a mravů tatarských a o mnoství žen, kapitula padesátá pátá.
O oruží a o rúchu neb oděvu jejich, kapitula padesátá šestá.
O obecném pokrmu Tatarův, kapitula padesátá sedmá.
O modlosluhování a o jejich bludech, kapitula padesátá osmá.
O udatnosti a o vtipu a o síle Tatarův, kapitula padesátá devátá.
O řádu a zřízení zástupu tatarského a o pilnosti k bojování a o smělosti jejich, kapitula šedesátá.
O súdech a spravedlnosti, kapitula LXtá prvá.
O poléch a o planinách té krajiny, ješto slove Barguij, a o konečných ostroviech strany puólnočnie, kapitula LXII.
O království Ergymul a o městu Syngnij, kapitula LXtá třetí.
O zemi, jenž slove Egrigaia, kapitula LXtá třetí.
O zemi, ješto slove Tenduch a o jiných, ješto slovú Gog a Magog a o městu Trangamor, kapitula LXtá pátá.
O městu řečeným Czyandu a o královém lesu, jenž jest blízko něho a o některých svátcích tatarských a o zklamání čaroděníkův, kapitula LXtá šestá.
O některých miestech modloslužných, kapitula LXtá sedmá.
A tak sě dokonávají kapituly prvních knih.

zpět na obsah Další: A najprvé kterak a proč pan Mikuláš Pavlův z Benátek a pan Matúš šli jsú do krajin na vzchod slunce, kapitola prvá.