O tureckéj vlasti, kapitole dvanástá.

Turecká země zmiešený lid v sobě má z Řekuóv, z Arménuóv a z Turkuóv. Řeč svú zvláščí mají a ohyzdného Machometa zákon. Neučení a hlúpí jsú lidé, po horách a po žlabinách bydlé, kdež mohú dobytku lepšie pastvy míti. Stáda veliká mají velikého i drobného dobytka. Tu koni a mezkové jsú v drahé ceně. Ale Armenínové a Řěkové, kteříž jsú tu v téj zemi, ti v městech a v městečkách bydlé, na hedvábí a na postavciech velmi zšlechtile dělají. Měst mnoho mají, mězi o nimiž zvláště a najjmenovitější jsú Gonyo, Kasarie a Selasta, kdežto svatý Blažej umučen jest pro Pána Jezu Krista. I jsú poddáni jednomu z králuóv taterských.

zpět na obsah Další: O Větší Armenii, kapitole třinástá.