O divu přenesením jedné hory, kapitola XVIIl.

V oněch zemich mezi Taurisiem a Baldachem je hora, která kdysi mocí Boží byla přenesena s jednoho místa na jiné. Chtěli totiž Saracéni Kristovo evangelium zlehčiti, protože Pán praví: [cestu, jižto hledáte proti křesťanóm. Čtění křesťanské praví:] Kterýžkolivěk křesťan bude míti takú neb tolikú vieru v Kristu, jakžto jest jedno horčičné zrno a on die jednéj hořě: zdvihni sě s tohoto miesta a jdi na jiné místo, že by ta hora byla poslušna křesťana. Protož kažte sě sebrati všem křesťanóm z těchto krajin a položte jim jistý rok, ať to na ten den jednokrát učinie jednéj z našich hor, a oni toho nebudú moci učiniti. A vy jim pak diete, že oni nemají toliké víry jako jedno zrno horčičné a že čtení Kristovo nenie dobré ani vám. Odpovězte, ať nebo k vaší vieře budú chtieti přistúpiti anebo všichni, tak malí jako velicí zhubeni budete. A když téj radě kalifus urozumě, přijal ji všicku velmi radostně. A ihned poslal po všecky křesťany, což jich bieše v těch krajinách, jichžto mnoho bieše, i kázal jim čísti to jisté čtenie jejich. A otázal jich, byla-li by to pravda, a oni řekli, že jest tak. Tehdy řekl jim kalifus a přikazuje, aby to učinili v deseti dnech, aby se ta hora hnula s toho miesta, nebo viery sě odřekněte aneb smrti na sě čekajte. To křesťané uslyšavše, velmi sě zamútichu i vrhli jsú myšlení svá ku Pánu Jezu Kristu ke všech věrných spasiteli, jenž v sě úfajíce neostane, aby jim pomoci ráčil z té zlé strasti. Tehdy biskupové a jiní svatí otcové téj krajiny zjednali lid, aby sě nábožně modlili Pánu Bohu, prosiece jeho svaté milosti a postiece sě, aby jim z té núzě ráčil pomoci. A když minú osm dní času toho, jeden anjel svatý zjeví sě u vidění jednomu důstojnému biskupu a řekl jemu, aby řekl jednomu ševčíkovi jednookému, aby prosil za křesťany, aby ta hora šla zdvihnúci sě, kamž by kalifus kázal, i pověděl jemu anděl jméno i duóm ševčíka toho, kdežto přebýváše. A to viděnie míval jest viecekrát ten jisté biskup. Tehdy když sě již rok kalifů přibližováše, poslal ten biskup po toho ševčíka a povědě jemu dřieve řečené vidění, i prosil jeho, aby tu modlitvu učinil Pánu Jezu Kristu za proštění křesťanuóv od téj smrti. Tehdy ten ševčík jednooký vymlúvaje sě vece: Já sem hřiešný člověk a nejsem důstojen téj milosti. Neb sě vymlúváše pro svú pokoru. A on jest byl člověk života svatého, čistého a velmi poctivý: na všaký den mšě rád poslúcháše a byl sobě sám oko vylúpl z své hlavy pravé pro takú věc, neb často slýchal pravíc, čtúc a kážíc, že čtení svaté praví: Ač oko tvé pohorší tě, vylup je a vrz od sebe. Neb on bieše dobré sprostnosti člověk i mnějieše, by ta slova tak měla rozuměna býti a státi sě, jakž psána jsú. I přidalo se jemu jednúc taká příhoda, že jedna krásná mladice k němu přijde a řkúc jemu: Milý pane ševče, učiň mi dva střevíce. Odpovie švec a řka: Ukaž mi svú nohu, ana pak příliš sě odkryvši, ukáže jemu nahú nohu. A inhed z toho ukázaní, z ďábelského nabádanie ševčík veliké pokušení a některakú libost na obezření těla jejího mějíše, ale inhed jí kázal jíti od sebe a počel sě myslí navracovati sám k sobě, i zamucováše sě a želéše toho pokušení; i spomenul sobě na ta slova čtení svatého a inhed sobě oko sám vylúpil pro skrušení toho takého pokušení. A protož křesťané úfajíce v jeho modlidbu, prosili jsú jeho, aby za ně Pána Boha prosil, aby je ráčil zbaviti téj zlé příhody, i slíbil jim, že chce rád tu modlitbu k Bohu za ně učiniti. A když již přijide ten rok od kalifa jim položený, všichni křesťané ráno velmi vstavše, šli jsú do kostela a kázali sobě mše čísti a modlidvy říkati. Potom sebravše sě všichni, mužie i ženy, staří i mladí, kázali nésti před sebúv kříž, i šli jsú k téj saméj hořě a mnoho jich bieše. A inhed as přijide ten jistý kalifus s velikým mnostvím Saracenuóv s dobře oděnými a hotovými k mordování křesťanuóv nevěřiece, by to mohli učiniti, aby ta hora zdvihla sě tak, jakž by kalifus rozkázal. Tehdy ten ševčík, přítel Boží, klekl na svá kolena velmi nábožně před křížem a zdvih své ruce k nebi, prosil jest pána Jezu Krista, aby kázal téj hořě sě zdvihnúti podlé rozkázaní kalifova. A inhed jak dokonal tu modlidvu, ta jistá hora zdvihla se jakžto pták i šla na to místo, jakož byl kalifus rozkázal. A když Saracéni ten div uzřechu, velmi se diviechu i kalifus s nimi. A pro tu jistú věc kalifus s mnohými Saracény zdělali jsú sě křesťané a křesťanskej život vedli až do do smrti. Neb když ten kalifus umřel, nebyl pohřeben jako Saracén, ale jako křesťan. A nalezli jsú při smrti tomu kalifovi jeden křížek na jeho hrdle.

zpět na obsah Další: O vlasti porskéj, kapitule devatenástá.