Česká čítanka - Polo- Milion -

O rovni, jenž slove Formosa, kapitola XXIIItá.

O jedné rovni, jenž slove Krásné pole; vztáhlo se jest ku poledni pole za pět dní cesty. Odtud pak přijde na jednu cestu, jenž nětco poléhá, tak že jest jí vše dolův jíti dobře za dvaceti mil, a jest cesta velmi zlá a pro zběhy velmi nebezpečná. Potom pak přijíti jest na některaká pole aneb na trávníky velmi krásné dlí za dva dni cesty. Tu jest mnoho potokuóv a mnoho vod a palmového dřívie. A tomu trávníku řiekají latině Formosa. Tu jest mnoho frankulinuóv a papúchóv i jiného ptactva rozličného, jichžto u moře nemají. Odtud přijíti jest k moři, jenž slove Okcianum. Na toho moře břehu jest město Formosa, k kterémužto břehu přicházejí kupci z Indie, vezúce s sebú rozličné vóně, kořenie, perly, kamenie, postavce zlaté, hedvábie, zuby slonové i jiné rozličné věci drahé. To město jest královské a má pod sebú města i hrady. Země ta jest horká a nezdravá, jestli že který kupec z ciziech zemí tu umře, tu král téj země pobéře jemu to vše, což tu odemře. Víno tu dělají z datyluóv, to jest z ovoce palmového, a z jiných vonných věcí drahých, i jest to víno velmi dobré. Než pije-li je kto, ješto jemu nepřivykl, ihned jeho běhačka popadne neb červená nemoc, ale potom pomocno jest a člověk z něho tyje. Ti, ktož přebývají v tom kraji, pšeničného chleba ani masa neužívají, neb by nemohli živi býti, kdyby takových krmí užívali, ale jedie datyle, to ovoce, a ryby slané a cibuli, aby zdrávi byli. Také mnozí jedie ty ryby, ješto slovú tunina. Lodie mají nebezpečné, protože jich hřebíky železnými nestvrzují, než jedno stvrzují dsky dřevěnými hřebíky a sšívají je dradvami dělajíce z lýk jako jiné řemenie, a ta lýka tak sě ztvrdie a rozbírají se jakžto pravé koňské vlasy. A ty dradvy velmi dobře trvají u vodě morské za dlúhý čas. Ta lodí má jedinú sochu, jednu oponu a kotvu, a nemá viece než jediné přikrytí. Té lodie nepolévají smolú, jedné maží olejem rybím. A když v tu lodí již nakladú břemen, což sě jim zdá, přikryjí je kožemi a na tom koni postaví a vezú do Indie. Mnohé z těch lodí zhynú na moři, neb moře to jest velmi nepokojné a lodie nejsú železem stvrzené. A ti všichni tu rození, jenž v téj zemi přebývají, jsú lidé černí a Machometovi sě modlí. A když jest létě, pro veliké horko, jehož trpěti nemohú, nebydlí v městech, než mají před městy trávníků a zahrad a saduóv velmi mnoho a do každého sadu vedú sobě vodu po trúbách a v těch sadiech létě přebývají. A tu jest jedna krajina, ktež jest samý písek věje vítr veliký a velmi veliký a horký, tak že by všicky lidi zmořil, když by neutekli, protož když najprve učijí, an sě vztrhne, všicci velmi rúče běžie do vod, a tam v těch vodách tak dlúho jsú, až ten vítr pomine, a tak sě od horka uchovají. V téj zemi také pro velikej horko obilé své měsiece listopada sejí, a března neb martě žnú. A toho měsiece také všecko jim ovoce zrá a dospievá kromě datyluóv, že ty v máji dospívají. Po měsieci marci všichno listí na dřěvě vadne a schne i tráva, tak že ani lístka zeleného nemuóž nalézti. V téj zemi, když muž umře, maje ženy, žena jeho za čtyři léta na všaký den jednú pláče jeho želejíce. A k tomu pláči sendú sě všichni, přítelé i súsedé, do domu toho a velmi křičie. A v tom pláči rozličné vykládajíce, jeho smrti velmi pyčí.

zpět na obsah - Další: O vlasti mezi městem Kormos a městem Krerman, kapitule dvacátá čtvrtá.