Česká čítanka - Polo- Milion -

O zemi Balascie, kapitola XXXIV.

Balascia je velká země a má svou vlastní řeč. Krále má z jednoho rodu, kteří po sobě podle práva dědického následují. Praví se, že vzešli z pokolení Alexandrova. Uctívají Mahomeda. V horách této země se nalézají kameny, drahé a krásné, veliké ceny; slovou balasci od jména této země. Kdyby někdo dobýval tyto kameny bez povoleni králova, byl by ihned zabit. A kdyby někdo bez jeho dovoleni nějaký kámen vyvezl do jiné země, s rovněž by ztratil život a všechny jeho statky by byly zabaveny. Všecky totiž kameny jsou majetkem tohoto krále. Král pak posílá kameny, které chce, králům a knižatům darem nebo na zaplacení poplatku. Mnohé z nich všah vyměňuje za zlato a stříbro. Těchto kamenů je tam tak veliké množství, že by je král svobodně odpustil kopati, ven z země nésti, tak zmrzely by, že by král nic nebo málo zisku měl. V téj vlasti v jinéj hoře nalézají kamenie lazurové, z nichžto dělají lazur tak dobrú, jakož muóž ve všem světě nalézti. A jest v rudě jako i železo. Tu také nalezne v rudě střiebro. Ta vlast velmi studená jest, koní tu mnoho jest velmi dobrých, ručích a velikých. A ti mají tak silné, tvrdé a celistvé nohy, že jich netřeba podkovávati, neb chodie i běhají po horách i po skalí, a v nohy sě nic neurazie, ani sobě co uškodie. Tu také rarohové nebo sokolové velmi dobří, jenž u Vlašiech slovú sagri a lajneri. Lovů zvieřecích i ptactva mnoho jest. Také i pšenice krásnéj a velmi dobré veliké mnostvie, ječmene dosti a prosa i jiného obilé. Olivy nemají, než z ořechuóv olej dělají. Jiných království ani svých okolních zemí sě nebojie. Chodové, jimižto vjíti jest do téj vlasti, jsú velmi úzcí a nesnadní, zo jimižto nepříteli jejich jeti ani jim co uškoditi mohuóu. Města jejich a hradové jsú na silných horách. Jsú střelci udatní a velmi dobří lovci. Také v kůžích zvieřecích najvíc chodie miesio rúcha, neb vlněného rúcha tu nemohú míti, neb přieliš draho jest. Ženy dobře urozené a šlechtičny téj vlasti chodie ve lněných neb v bavlnných bielých rúšiech, a každá z nich jest ve svém bielém rúše sto nebo osmdesát siehuov plátna (latině stojí psáno barachia centum aut octoaginta panni lynei; ktož toto lépe umie vyložiti, ten vylož; dieš-li krátký loket, ješčeť nebude k vieře podobno.) A mezi jinými mají tu za najslavnější, kteráž jest od pasa až doluov najširší.

zpět na obsah - Další: O zemi, ješto slove Bastia, kapitole XXXVtá.